Bude to už půl roku, co jsem si změnila rodinný stav ze svobodné na vdanou. Jsem šťastná, i když jsem přišla o klasické požádání o ruku s květinou. Téměř po osmi letech jsem to už nevydržela a požádala ho sama. Zkrátka emancipovaná žena. Dělám si samozřejmě legraci. Neočekávala jsem, že se něco zásadního po svatbě změní. Ale je pravda, že jsme na sebe první 2-3 měsíce byli neuvěřitelně hodní. Teď je to zase ve starých kolejí.
Ale proč tohle píši? Nedávno jsem vyslechla rozhovor mého muže s jeho kamarádem, jak se domlouvají na vandr, tedy pánskou jízdu. To, že jede každý rok na vandr a já jsem týden doma už nějak přetrpím, i když si vždycky pobrečím a pak si nadávám, že jsem pitomá, že řvu. Prostě neumím být doma sama, a hlavně nevím co s volným časem, především o víkendu (v týdnu mi to nevadí, protože jsem v práci dlouho). Ale letos se ho kamarád ptá, jestli mu to dovolím? Nebráním mu, aby si vyjel s klukama nebo se s nimi šel napít do hospody. To ani nejde, ale zjistila jsem, že už mě bere jako samozřejmost. Nejvíc mě mrzí, že manžela každý rok přemlouvám, aby si také se mnou vyrazil pod širák po Čechách, ale on jede nejdříve na ten vandr a pak se mu už nikam nechce anebo je otrávený.
Máte to někdo taky takové? A jak to řešíte, když jste doma samotné, protože rodiče nemám a kamarádky už mají většinou rodinu, takže se věnují jí.
zuz: no vidíš tak můžeš být v klidu, ale jestli ti to vadí, tak bych zvolila podobnou taktiku tedy se s paní skamarádit at´taky vidí jak si milá a příjemná a třeba pak začne toho tvýho posílat domů sama, když má doma tak milou ženu ;-)
No nevim. Možná by spíš zabralo si taky někdy vyrazit jen s jedním kolegou nebo spolužákem, ale já na to moc nejsem. :-| Ale když mu argumentuju tim, že jestli by to nevadilo jemu, tak říká, že vadilo,tak asi to prostě někdy budu muset udělat, aby pochopil, jak se cítím. I když je pravda, že teď naposledy si to snad vzal k srdci a přišel už v půl jedný a prý tam nebyl jen s touhle, ale možná to byla taky náhoda a ona už chtěla jít domu :-o
Kdyby můj manžel zůstal s kolegyní až do 5 do rána, tak já jako žárlivka bych zuřila! A to hodně! ]-( Ale naštěstí manžel je taky žárlivej, jsme na to oba stejný a oba zastáváme názor, že tomu druhému neděláme to, co nám samotným by se na jeho místě nelíbilo, takže vim, že s kolegyní do pěti do rána nezůstane, protože kdybych já zůstala s kolegou do pěti do rána, tak by se zbláznil :-D a ví, že to vnímáme stejně ;-)
tak já se teda musím připojit k len a ostatním :-) pracujeme spolu, jsme spolu 24 hodin denně a vždycky si hrozně užívám, když jeden z nás vypadne ven :-N ať už jdu já někam s kámoškama nebo manžel někam na jednání :-)
teď jedou rodiče na hory a já se budu starat o babičku a psy a budu 10 dní pendlovat mezi naším bytem a jejich barákem a budu tam i spát... manžel se teda moc netěší, že tu bude sám, ale já se těším úplně nezřízeně x-) a je mi jasný, že odtamtud každý ráno pak poletím o překot domů, abych mu mohla dát pusu x-) :-D
nunacek: To já jsem taky žárlivá i když se už hodně dokážu ovládat a naopak ten můj není žárlivej skoro vůbec a nebo se to za těch osm let ještě neprojevilo 8-(
zuz: tak to příště udělej, mě to teda funguje - tj.princip když on tak já taky a no problem a je to u nás jak sem psala spíš naopak, že si stěžuje že furt někde lítám, na což mu s úsměvem na tváři odpovídám, že chtěl mladou ženu tak at´si nestěžuje (jsem o 11 let mladší) a je klid :-)
zuz: jinak ten můj taky neni moc žárlivej, to já sem dřív vyváděla než mě to přešlo a zjistila jsem že je to stejně zbytečný a spíš to věci zhoršuje :-) z mé žárlivosti mě vyléčil jeden můj kolega, když mi věc podal z chlapského hlediska stylem že pokud chlap chce, tak ti zahne i kdybys ho hlídala na každym kroku (třeba během 5 minut co si odskočí na záchod) a když nechce tak to neudělá i kdyby ho svádělo třeba 100 ženskejch najednou - od tý doby tyhle věci neřešim.
zuzimme: Já jsem žárlivá od přírody, takže jsem byla vždycky. V minulém vztahu jsem to ale dokázala ovládat, a to díky tomu, že bývalej nebyl žárlivej vůbec, teda až na jednu konkrétní osobu, na tu žárlil vždycky. Ale na ostatní ne. Takže jsem se mu v tom přizpůsobila a snažila se nežárlit, ale nebyla sem to pak prostě 100% já. Teď už jsem sama sebou a nemusim se přetvařovat a tak ;-) Ale žárlím přiměřeně, je to taková ta zdravá žárlivost, není to taková ta chorobná žárlivost, to ne, to bych se šla asi léčit :-D
A souhlasim s brumdinkou, že pokud člověk chce, tak zahne vždycky a pokud ne, tak nezahne i kdyby nevim co. Hlídání a stíhání nepomáhá! ;-)
Už tady čtvrt hodiny s mým manželem diskutujeme o tomhle tématu a původně jsem fakt přispět nechtěla... teď ale musím...
Dvorisonka, myslím, že tvoje zájmy jsou hrozně jednostranné, to že vyšíváš, fotíš, koukáš na telku je prima, ale měla bys mít také nějaké společenské záliby. Něco, co děláš s partou lidí, kteří tě berou - ne jako manželku svého kámoše ale jako SVOJI kamarádku !
Píšeš, že kámošky mají děti a nemají tedy čas... Myslíš že moje kamarádky děti nemají ? je jim všem kolem 30 a každá má 1 nebo dva prcky. Nebrání mi to ale se sebrat a zajet k nim na návštěvu, třeba jim i pomoci, nebo jít společně na dlouhou procházku do lesa s kočárkem a psem.
Opravdu tě nechci urazit, ale myslím si, že se prostě trošičku manželovi věšíš na krk a on tě samosebou pak jako přívažek bere. Zkus být samostatná jednotka ! Ve čtvrtek mu oznam, že na víkend jedeš ke kamarádce podívat se na mimi, že přespíš a ráno či po obědě přijedeš domů, ať se o oběd postará sám... uvidíš, jak bude příště zas rád, když budeš s ním..
Já se tu nechci zase ohánět Plzákem, jak jsem se už v několika diskusích zmínila, ale on moc pěkně popisuje, že nejšťastnější manželství mívají lidé se spoustou koníčků a přátel.
Dokud nemáte děti měli byste si fakt užívat klídku, pohody, večírků, sportů a zálib - i těch samostatných - do sytosti. Případné miminko všechno změní a pak už opravdu budeš na manželovi závislá ! Vazby které si ale vytvoříš teď, by případnou budoucí závislost a osamění měly zmírnit...
Buď samostatný člověk, kterého tvůj muž obdivoval za svobodna a ne slepička, která čeká, až jí páneček večer donese zobání !
opravdu tě nechci urazit, spíš nakopnout, abys našla odvahu svůj život trošku změnit k lepšímu.. ;-)
Brum: Dík moc.Já si ani nemyslim, že by mě podváděl, ale stejně je to takový nepříjemný. Je fakt, že chlapa neuhlídáš a nezbývá, než mu věřit. Ale fakt moc děkuju a příště už to zvládnu ještě s větším přehledem a třeba se i někam dostanu taky ven ;-)
Ahoj holky. Teda, některé příspěvky mě docela dostaly :-) .
My to máme tak, že každý má své kamarády a pak máme ty společné. Jednou za čas se chodíme bavit se společnými kamarády, ale častěji je to jen s těmi svými - i když, každý z nás zná kamarády toho druhého a občas si navzájem uděláme doprovod ;-) .
Vůbec mi nevadí, když jde partner se svou kamarádkou někam na panáka Tullamorky a jemu nevadí, když jdu já jednou za 14 dní na kafčo a pizzu se svým kamarádem. S partnerem si věříme a o nějakých pochybnostech nemůže být řeč. Ze začátku přítel žárlil, ale pak jsem ho "vyléčila" a je klid. Samozřejmě, že někdy, když si jeden z nás s někým píše sms-ky, tak ten druhý vyzvídá a "na oko žárlí", ale to je pouze kořením našeho vztahu - takové to jiskřeníčko.
Jednou za půl roku jedu sama k rodičům na 5-10 dní a to je parádička..... Už cestou k rodičům se nám oběma šíleně stýská a ten návrat zpátky je fantastický :-D :-D . Pak si pouze v náznacích povyprávíme jak jsme se měli a rozhodně bych nepátrala s kým byl, kde byl, jak se tam bavil....
Svým způsobem jsme na sobě zvávislí, jak tady píše nunacek, a nejraději jsme spolu x-) , ale proč odstavit veškeré kamarády?
Ahoj, my to máme hozený tak, že jezdíme všude spolu. Já jezdím s ním na vandry pod širák, na který jsem si zvykla (i když odvařená z nich taky nejsem, kdo by se chtěl válet na zemi a nechat se oblejzat broukama že) a na druhou stranu on se mnou chodí na akce s mými kamarády, na které by normálně nešel. například tenhle víkend jedeme na vandr a za 14 dní jde se mnou na masopust:-D
tak já byla třebas dneska celý den sama, a jsem za to ráda, pustím si hudbu na plný pecky, běhám po bytě jak praštěná, protože mám dycky uklízecí náladu, na druhou stranu sedím i u PC, se konečně dostanu k fotkám v kompu, a tak..prostě mi nevadí být sama. Někdy už si i říkám, že by moh vypadnout pryč večer, nebo tak....