Ahoj holky,
tak už mám také po svatbě a postupně se zžíváme s realitou. S krásnou realitou. Ale přeci nám k té kráse ještě někdo chybí!!!
Vám ne???
Plánujete baby?
My už o tom mluvíme měsíc!!! A jsme do toho úplně nadšeni. Teda zatím jen z těch představ. 8-)
Jak se na to připravujete vy? Poraďte??
Pavča
nyky, přesně to jsem si myslela :-| ...já vim, že se říká, že když se chce, tak všechno jde, ale tohle teda podle mě fakt nejde !!!! Je hrůza, že se i v týhle otázce, která je snad tou nejpřirozenější věcí na světě, musí člověk všechno spočítat a říct si, jestli si to dítě vůbec můžeme dovolit :-( .....no - každopádně všem moc přeju, ať jste šťastně a spokojené a ať se vám splní vše, co si přejete ;-) :-) x-) !!!!!!!!!!!
Ahojky holky, už bych úplně brala mimi hned, včera jsem asi 3h hlídala 4,5měsíční holčičku mé kamarádky a bylo to úúúžasné :-) už abych měla taky takovou :-)
Kolem mě se to kulatí pupkama, popřípadě už to 2-4měsíce křičí na světě ... naštěstí jsem ještě v klidu - sice se rozplývám a ňuňuju na ně... ale pořád čekám na ten můj impuls a hlavně impuls přítele :o)
Ahoj holky, my jsme se také brali tak trochu kvůli mimískovi. Začali se ve mně probouzet mateřské pudy, tak jsem to o vánocích říkala příteli a on, že už by také prcka bral, ale že se nejdříve tedy vezmeme. Mimčo plánujem tak ke konci roku nebo začátkem příštího. Jak už jste tady psaly, také v tom hrají roli peníze. Máme nějaké půjčky, takže chceme alespoň něco poplatit a potom zadělat, ať ho máme čím krmit a do čeho přebalit. Chtěli bychom asi 2, ale bude záležet také na financích. I když hodně lidí říká, že jedno je o strach, ale radši budu mít jedno, kterému budu moci něco koupit a dopřát než mít 2 a říkat jim, že tohle a támhleto mít nebudou , protože na to nejsou peníze. Ale je to jen můj názor. ;-)
já si myslím, že mít jenom jedno dítě ze strachu že pak nebudou ostatní moc dělat hogo fogo je dost sobecké, protože ten největší dárek, který může dítě dostat je sourozenec ;-). PS: já bych chtěla 3
handulacek: slysela jsem o mladem vedci, ktery (ac financi ma malo), tak ma 5 deti... ja myslim, ze kdyz se chce, tak se ty dve deti zabezpeci... ja bych si taky prala deti 3, ale jeste se uvidi ;-)
tak tvoje deti nebudou mit nejnovejsi novinky moderni techniky - no a co? my je taky nemeli a slo to :-)
lucci: já neříkám, že jsem pevně o tom jednom rozhodnutá. Až bude prcek na světě, tak uvidím, jak to jde a nejde. Tady nejde jen o to, když se chce. To chce samozřejmě každý dopřát svým dětím vše, co může. A nemyslela jsem to ani tak, že jim budu kupovat poslední modely hraček z reklam, oblékat jedině značkově,... atd. Jak říkám, až bude to jedno na světě, tak bud člověk alespoň trochu v obraze a uvidí.
já si nemyslím, že mít jedno dítě je sobecké. Já sama jsem jedináček, můj manžel sice má bratra, ale že by si nějak extra rozuměli, to se říci nedá. Každý je jiný a má jiné zájmy, proto měl každý své kamarády. Moje máma má zas o 9 let starší sestru a ten velký věkový rozdíl byl znát, když máma trochu povyrostla, moje teta už měla jiné starosti a když měla teta svoji mladší sestru hlídat, tak už běhala s holkama za klukama atd. a malá sestra jí byla na obtíž a pak když už teta odešla z domova, tak máma byla vlastně vychovávaná jako jednináček. Jasně že teď v dospělosti se navšťěvují, ale nemyslím si, že je špatné být jen jedináčkem, když má dítě okolo sebe kamarády. Navíc určitě také ze svého okolí znáte případy, kdy rodiče měli více dětí, jedno se např. dobře provdalo, mělo finančně zajištěnou rodinu atd a např. druhé dceři se vedlo finančně špatně (ne třeba její vinou). Rodiče pak stojí před volbou, jaké dceři pomoci a dost často to skončí tak, že se nerozhodnou "spravedlivě" že každé stejnou měrou, ale že té míň finančně zajištěné dceři přispějí více, např. jí dají barák atd. Což dost často v rodinách zapříčiní hádky a spory. Ono se totiž pak může stát, že ta lépe finančně zajištěná dcera se rozvede nebo jí něco nepředvídatelného potká a pak začne na tu druhou žárlit a závidět větší rodičovskou péči a na spory v rodině kvůli majetku je zaděláno. Proto vidím tady jako výhodu mít jedináčka, který se o nic nehádá.
My jsme se nějak pořád nemohli dohodnout. Přítel chtěl mimčo hnedka po svatbě nejlépě už před dvěma roky je pozdě! A já jsem měla naplánováno mimčo do dvou let po svatbě, takže máme kompromis. Příští léto ještě vyrážíme na dovču a po létě začneme na mimču pracovat!!! To se mi narodí a bude mi akorát 28, to si myslím, že je akorát!!!!
Ahojky holky, taky se přidávám. Ve mě se ty hodiny roztikaly už naplno a občas se mi zdá, že se z toho zblázním! Přítel by ještě chtěl počkat. Někdy si připadám na hlavu, ještě totiž studuji, nemáme společné bydlení a svatba bude nejdřív příští rok, ale srdci nějak nejde porpučit! :-( Navíc mám strach, jestli vůbec děti budu moct mít. Mám už totiž 2 roky problémy s páteří a zjistilo se, že mám nějakou dobu zalomenou kostrč a to by mohlo celou věc komplikovat. Nemáte náhodou někdo s tím zkušenosti?
Já bych ráda začala po svatbě, přítel je na tohle téma ještě kapánek skoupý a rád by něco začal řešit až tak rok dva po svatbě ... Uvidíme, co se z toho vyklube, já doufám, že si brzy na nějakého malého koblížka zaděláme :)
Ahojky,
já bych se těhotná vdávat nechtěla. Původně jsme mysleli, že bych šla už ke státnicím s bříškem, ale pak jsme si říkali, že při učení bych byla ve stresu a že by to pro to malé nebylo dobré. Tak po škole půjdu na rok pracovat a pak do toho praštíme :-) takže cca za dva roky, to mi bude 24, čili akorát :-D
psala jsem tu naposledy 18.5....každopádně ten impuls přišel a dobírám poslední platíčko :-) ...nijak na to nebudem spichat, až to přijde tak to přijde...trošku jsem si četla o měření BT, ale nejsem z toho moc moudrá...necháme to zatím na přírodě :o)
No tak mi plánovali mimísko tak pár měsíců po svatbě, ale netušili jsme, že budem tak dobrý a miminko se nám povede hned ;-) takže se budu vdávat s malinkým bříškem a nevadí mi to, jsme spokojení, šťastný, zamilovaný a jsme na naše bříško oba pyšní :-)
Ahojky, já jsem ze snažilek na Modrým koníku přesedlala na "Beremese". Původně jsme svatbu ani neplánovali, ale když po dlouhodobém snažení mimčo stále nepřicházelo, rozhodli jsme se přeci jen pro svatbičku, na kterou se moc těšíme. Já úplně zírám jak se Vám otěhotnět daří "hned", a to je dobře, máte (nebo budete mít) opravdu to nejcennější ;-). Přeji moc štěstí a zdravíčka :-)
Ahojky holky:)mi se brali v červenci a mluvíme hodně o miminku tak asi za rok plánujeme,protože mi to ted zdraví nedovoluje :-( tak abych se na všechno připravila šla jsem do knihkupectví a koupila jsem si knížku: Těhotenství a péče o dítě...je dobré vědět do čeho se jde, ale opravdu moc nedoporučuji,protože mě to spíše šokovalo :-( ...já miluji děti a mooc se těšíme na naše(pokud budeme mít štěstí) ale v té knížce jsou popsány všechny bolístky,možné potraty,a tak mám ted veliký strach co potká právě nás:(jedeno vím bylo by lepší kdybych četla nějaký román a nemyslela na to nejhorší:(
My mimi taky jaksi neplánujeme, ale myslím si, že jelikož manžovi kamarádi už mají tak 2-3 děti, že ho taky ty otcovské pudy brzy chytnou, ale já doufám, že to ještě pár let vydržíme tak, jak to je a budeme si užívat práce, života a všeho toho kolem bez miminka (zatím) ;-)
je pravda co píše m.monica, že když se moc čte, tak ta mamina má větší strach, musí se to brát tak trochu s rozumem a nepřipouštět si špatný věci, já jsem porodní bába, takže o těhotenství a porodu vím strašně moc a někdy mám větší strach, protže vím co mě čeká a co se může stát, ale pak si řeknu že to zvládnem a že vše bude oki ;-)
Ckei, my jsme také stále jen pracovali, studovali, honili se za nějakým přeludem a na mimčo jsme vlastně dlouho nepomýšleli. A když jsme se pro něj rozhodli, tak příroda začala stávkovat, a nechce nám ho jaksi dát ]-( . To už tak někdy bývá..., je to asi daň za to, že se chceme nejdřív nějak zabezpečit..., a teď když máme "všechno", zjišťujeme, že vlastně nemáme nic.., ach jo.
digina: ano ano, i to mi stále bije v hlavě, ale já jsem mladá, o dost mladší než manža, takže to beru z mé stránky, ale necháme tomu volný průběh, nemá cenu si urputně přát a pak být zklamán, uvidíme, jakmile manža už bude o dítěti mluvit, já se mile ráda přizpůsobím, dítě chci a nepřemýšlela jsem úplně doslova jestli za 3 roky nebo za 8let...uvidíme, uvidíme....Tobě držím moc moc moc pěsti, ať se zadaří ;-)
Ckei, my jsme se rozhodli pro mimčo dá se říct z měsíce na měsíc, nějak jsme to oba cítili, že je ta správná doba, takže také žádné dlouhé plánování u nás neprobíhalo. Vlastně i pro svatbu jsme se rozhodli na rychlo a do 3 měsíců si naplánovali termín. Také nemám plánování nějak ráda. I tobě přeji ať v životě vše klapne jak má ;-)