Je tu spousta příběhů... Mockrát jsme obdivovaly nevěstu a ženicha a přály jim hodně štěstí a za pár měsíců se nevěsta objevila v tématu První rozvod...
Mě zajímá, kdy jste si uvědomily, že to není ON, že je to jenom chlap? :-D Ať svobodné nebo vdané nebo rozvádějící se nebo rozvedené...
Jojo1, tak to je dost dobrý téma... ;-)
Já si uvědomila, že to není on (v případě prvního manželství), už když jsem si ho brala... A přesto jsem si ho vzala, abych se prostě fakt utvrdila v tom, že to není on... Možná divný, ale je to tak. :-| A o to víc si dneska uvědomuju, že ten můj současný chlap je ten ON! x-)
Můj manžel je ON, a zároveň je to taky "jenom" chlap. To se vylučuje? =-)
I ON je přece jen člověk, stejně jako ONA...
... u všech předchozích partnerů jsem přišla na to, že to není ON, pokud ovšem ON nepřišel na to, že já jsem ta ONA, dřív :-D
martinko, jenomže tady u většiny nevěst ten ON znamená ten absolutně nej... bez chybičky... pan dokonalý... pan božský... prostě on - mého srdce šampion |-|
noo tak když jsem dostala první ránu,bylo to po půl roce chození...jenže já husička držela až po dalším půl roce jsem otevřela oči |-| Ale teď mám toho svého šampiona x-)
Tak to se nedivím, že je tolik rozvodů...
Já vím, že je to ON - ten správný, kterého jsem si měla vzít, ale taky vím, že je to "jenom" člověk a chlap, se svýma chybama, stejně tak jako já mám svoje chyby.
A taky vím, že to vyjít ne "musí" ale "může", uděláme pro to všechno, ale jsme realisti... - takže my jsme se vzali s tím, že je to správná věc, kterou teď máme a chceme udělat (svatba), ale když to náhodou nevyjde (ťuk ťuk), tak se svět nezboří. Prostě budeme žít dál.
Na hry na prince už jsem asi moc stará :-D
u byvaleho, kdyz mi prasknul dvermi pred nosem nebo si nechal nakup prouctovat do posledniho halere v momente,kdy ja studovala a on mel krasne penize?
mam pana dokonaleho pro me jako manzela, je pro me dokonaly v tom, co dela a zaroven si uvedomuji jeho chyby, neni to bezbrehe milovani v zornem spektru 30stupnu..dokonalost mozna existuje u Rosamunde Pilcher...
no já se vdávala s tím že je to na celý život i když sem tušila že to asi neni ten pravý ale tak nějak se přizpůsobila a žila s tím že jiný už to asi nebude 8-( ale ted když máme rok po rozvodu tak si řikám že bych mu jěště měla poděkovat za to že si našel jinou a mě dal konečně tu pravou lásku někdo jinej na druhou stranu neříkám že se stát se může cokoliv ;-)
beruska26:tak to já děti nemám, a ani na to nějak nebyl čas, vdala jsem se a do roka rozvod, a fakt jsem ráda, ten rok manželství no hrůza, já pracovala a do toho 3brigády abych nás uživila a on studoval, což mi zapoměl před svatbou říci že jde studovat ještě doktorské, a on přece nebude chodit na brigádu, to je pod jeho úroveň, a pak mě to už přestalo bavit, když jsem zjistila že mi bere peníze aby zval své tzv. kamarádky a mě lhal do očí že je úplně jinde než byl
medan29 tak to mi měly podobný akorát já byla na mateřský a pak musela nastoupit do práce když odmítal dávat peníze prohlásil že jsou jeho takže já táhla celou domácnost ze svýho ]-(
beruska26:tak u nás to bylo že já vše platila o vše se starala, a on jen říkal že peníze vždy budou, prostě to neřešil, bylo mu jedno jestli utratí poslední peníze, však já se postarám, ale taky naletěl, našel si holku které vše platil a chtěl si jí vzít a ona mu nějak zapoměla říci že je vdaná a jen ho využívala, tohle jsem mu opravdu přála :-D
Tak koukám, že podobně jako já, to má více lidiček...
Já jsem už dávno před první svatbou tušila, že to není ON. Přesto jsem se za něj vdala s tím, že je to na celý život, protože navenek to prostě bylo všechno ideální, i když jsem uvnitř tušila, že mi hrozně chybí ta pravá láska, vášeň, touha, romantika, spolehnutí, prostě že to asi neni ten úplně pravý, ale přizpůsobila jsem se, naučila jsem se s tim žít a chvíli byla šťastná, pak jsem žila s tím, že jiné to asi nebude, a že jsou na tom mnohé hůř než já, měla jsem v podstatě všechno, jen jsem necítila tu opravdovou lásku. Cca půl roku po svatbě to začalo být fakt už úmorný, protože mi to začalo opravdu dost vadit a dávala jsem to určitým způsobem najevo, on na mě poznal, že mi něco chybí a věděl, že mi to nemůže dát. A dost chlapů, jak zjistí, že je ženská nespokojená, tak začne být taky. Krizi jsme zkoušli řešit, nevzdávali jsme to jen tak bez boje, nechtěli jsme si zpočátku připustit, že bysme skoro 7 let společného života hodili za hlavu (ale pak jsme si to připustili, že to prostě fakt dál nejde), pak mi byl nevěrný, a to byla konečná, protože nevěru já prostě neuznávám, takže snaha o záchranu manželství vzala za své. A za tu konečnou tečku mu jsem neskutečně moc vděčná, protože uspíšila naše společné trápení. Pak sice přišly náznaky, jestli se nechci vrátit, ale moje důvody, proč ne, pochopil. Rozvedli jsme se před skoro dvěma lety. A já teď konečně můžu prožívat tu pravou lásku, kterou jsem vždycky hledala a našla jsem ji ve svém současném manželovi x-)