Jedná se o poměrně intimní dotaz, ale zajímá mě, jak je to s výší platů u vás - kdo z manželů/partnerů bere více a jestli kvůli tomu vznikají nějaké neshody (např.pokud bere více partnerka, jak to chlap snáší?)?
aguaverde, tak to můj manžílek takový není.Podniká v oblasti, která je spíš novinkou, takže třeba to teprve přijde.Mě jeho podikání přijde fajn a třeba v Praze by se podle mě uživil, ale tady asi tolik lidí jeho služeb nevyužije.Ale to už odbočujeme od diskuze ;-) ...
holky já končím příští týden školu a nastupuju hned jak se bude dát, už jsem byla na pár výběrových řízeních a pokaždé když se mě zeptali kolik bych chtela tak jsem rekla tricitku a oni, to tak odpovida vasim schopnostem... myslim, ze problemy s penezi mit nebudeme... splatime hypoteku, pristi rok autiko, pak setrit na pozemek, zacit stavet... uz aby se neco delo :)
consti
pokud začíná s novinkou tak mu dej čas.
Kámoška začala podnikat s novou firmou a první rok se jí dařilo sotva že zaplatila zdravotní a sociální a měla na živobytí a teď je to druhý roky a vydělává si 150tis. Prostě lidi novinkám nevěří ale najdou se tací co vyzkouší a doporučí dál a už to jede.... :-D Takže pokud ten tvůj manža má lukrativní obor tak za chvilku budete mít peněz jak šlupek (akorát auto z tuzexu už nebudete mít :-D :-D )
aguaverde, však si nežijeme špatně, takže vydržíme ;-) :-D
joseffine jakou VŠ končíš...se mě nedávno také ptali na plat a já nikdy nevím, co říct.30 000 mi spíš nikdo nedá :-p
moji specializaci je marketing, ČZU, no já si rozhodne mene rikat nebudu... Moje mamča je u nas v obci administrativni pracovnici a ma dvacitku a ja si od druhaku taky vydelavam na zivnostnak a určitě nechci klesnout pod hranici, kterou jsem doted vydelavala, takze tricet je me minimum :) Kazdopadne nepodcenuj se, i kdyz ti ty prachy nedaji, budou vedet, jak sama sebe hodnotis...
joseffine, já mám pajdák čj+fj(teda v září mám poslední státnice).Je pravda, že s tou francouzštinou bych si mohla říct poměrně dost peněz, hlavně když bych pracovala v Praze ;-)
hlavně se nepodceňovat, to mě naučil můj šéf (mimochodem, práce u něj se i nadále nevzdám a budu pracovat externě). Si pamatuji, když jsem měla dostat první výplatu: Tak na kolik se ceníte? Tak jsem dala takové to běžné optimum a on mi řekl, že si nevážím své práce a naučil mě ohodnotit svůj čas, úsilí a vzdělání. Dodnes mu to nezapomenu... Jej, tenkrát mi bylo tak trapně si říct hodně :) Dnes už si svou práci umím ocenit.
ad nepodceňování - tohle umí naši absolventi bez praxe skvěle (neútočím na nikoho - jen mi to připomnělo nedávné výběrové řízení) - pod 20 nástup na asistenskou pozici nešel nikdo - ale když se člověk pídil po tom, co dostane na druhé straně zjistil, že neumí aj, neumí pořádně s počítačem - oni mají ale přeci titul - ale levé, hloupé, neschopné ...a sebevědomé ...
grrr :-|
U nás je to docela rozdíl, já 15k, muž 40k (hrubého), a to mám trošku vyšší vzdělání (Ing vs.Bc.) ;-( Ale nikdy jsme to neřešili, prostě mi řekl, že pokud mě to baví, tak ať to dělám, i když jsem měla mnohem vyšší nabídky k práci. Tak zatím ho baví mě živit (obrazně řečeno, oba přizpíváme v rámci možností na spol.život), ale kdyby byl prlblém s hypotékou nebo přítel třeba ztratil práci nebo já nevím co, tak jdu dělat cokoliv, hlavně abych nás uživila, v oboru by to možné nebylo. Docela jsem po škole přišla o iluze, jaký budu mít peníze. Začala jsem dělat architekta v Praze v ateliéru a byla jsem ráda za 15k (byla jsem na pohovorech, kde nabízeli 10 a tvářili se, jako kdyby nabízeli statisíce :-| ) , teď v Brně mám to samé, aspoň až půjdu na mateřkou, tak to nebude takový šok, v čistým ten rozdíl není tak velký :-)
My s přítelem máme většinou stejně, někdy má o tisícovku víc. Každopádně bychom chtěli víc, asi jako každý, ale oba máme celkem náročnou práci, každý jinak, a nikdo to neocení.