Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Volná diskuze

Jste pořád zamilované?

Ráda bych se zeptala, jak to máte se zamilovaností. Vím, že to může být dost intimní otázka, ale zajímá mne, jestli máte taky někdy takové pocity, kdy svého partnera ani moc nepotřebujete vidět a ani ho vyloženě nemilujete? A trvá u vás tento pocit delší dobu? Snad jsem to podala, tak že to bude k pochopení. Špatně se mi to vysvětluje. Děkuji za názory..
Odpovědět
@vinsanity Asi chápu, jakto myslíš. Taky jsem párkrát přemýšlela nad tím, jestli všichni ostatní milujou partnera neustále, denně si uvědomujou lásku, nemaj pochyby... Já mám pochyby o všem, takže taky o vztahu. Včera jedna duchovní učitelka říkala, že pokud člověk pochybuje, jestli chce a má být právě s tímhle partnerem, tak to znamená, že nemá. Osobně si to nemyslim, podle mě ve vztazích jsou výkyvy. Jen pokud ten pocit nedostatku lásky a možná i nechuti se vidět přetrvává měsíce, tak pak to je asi signál ke změně. Vztahy jsou individuální, na nic není mustr, člověk prostě má věřit vnitřnímu hlasu, ne rozumu, rodině, kamarádům ani časopisům. PS: Pocit, kterej popisuješ, jsem zažila asi před rokem a pak se stalo pár zátěžových situací, který nás sblížily, vztah se prohloubil a teď jsem ve vztahu doslova šťastná.
Odpovědět
@vinsanity Ještě dodatek. Nevěřim na náhody a když jsem dopsala příspěvek a šla si dát oběd, v Tv zrovna dávali Gilmorova děvčata a to konkrétně díl, kdy si Lorelai uvědomí pár dní před svatbou, že by se vdala za toho nepravýho a uteče..
Odpovědět
Myslím, že po nějaké době už to není zamilovanost, ale láska :-) Nicméně jsou chvíle, kdy bych ho nejradši roztrhla :-D Ale i to ke vztahu patří, já osobně nemám absolutně pochyby ;-)
Odpovědět
Taky nemám pochyby ve smyslu toho, že ho nemám ráda.. Jen mívám prostě občas pocity, že potřebuji být sama.. Neumím pořád sedět za ruku a dávat si pusu.. :-(
Odpovědět
Profilova fotka
@vinsanity Zvláštní, zrovna nedávno jsem přesně o tom samém přemýšlela :-) Naprosto souhlasím se zuziiik12, pro mě už to vlastně není zamilovanost, ale láska. Hlavní rozdíl jsem vypozorovala v tom, že zatímco první měsíce vztahu jsme si měli s přítelem potřebu říct "miluju tě" třeba i dvacetkrát denně, teď nám to "stačí" třeba jen dvakrát a mnohem víc udělá takové to upřímné objetí, kdy oba víme, že to co k sobě cítíme není jen náklonnost, ale něco mnohem víc. Uvědomila jsem si to hlavně v okamžiku, kdy jsem si zkusila představit jaké by to bylo být zase sama, bez něj a ta prázdnota by pro mě byla nejspíš nesnesitelná. Takže ne, nejsem zamilovaná, ale cítím v sobě neuvěřitelnou lásku k člověku, který pro mě znamená snad víc, než si dovedu sama představit :-)
Odpovědět
Příspěvek byl smazán adminem, protože nesplňoval Pravidla přispívání do fóra.
Děkuji holky, báječné názory..
Odpovědět
Profilova fotka
@vinsanity Ja toho sveho miluju ale nekdy ho nemam rada.......jsme spolu 3.5 roku. Prvni rok jsem ho milovala, druhy rok kdy jsem se k nemu nastehovala (nejvetsi chyba na svete...kdybych to mela delat znovu tak se oba stehujeme do noveho neutralniho) tak jsem chtela spis zabit nez milovat a tedka jsme tak nejak oba zmoudreli a naucili jsme spolu byt jako tym, uvedomili si ze i kdyz jsme spolu tak se nemusime vzdat toho kdo jsme a muzeme mit svoje kamarady a podobne a chodime vem bez toho druheho a verime si a jsme stastni..... Ale kazdy je jiny. Vsechno je to o duvere a respektu. Hlavne sebe respetku protoze kdyz se nerespektujes y sama jak te potom muze respektovat nekdo jiny...??? ;-)
Odpovědět
tak my to naštěstní máme tak, že ven chodíme jen společně, bydlení máme také nové..Jinak bych to asi nezvládla.. :-) :-)
Odpovědět
My jsme spolu dva a půl roku, před měsícem jsme se vzali... I když si říkám, jestli to není nějaká posvatební hormonální smršť, tak je náš vztah snad silnější a krásnější než kdykoli předtím, jako bychom byli znovu zamilovaní. Nejsme spolu ale neustále, každý máme svou práci a navíc manžel jezdí služebně často mimo město a naopak já občas přespávám u nějaké kamarádky, u rodiny... Takže jsme si pořád vzácní a to si, myslím, že je jen dobře. Třeba teď je můj milý pryč už třetí den, dnes večer se vrací a už se mi hodně stýská, ale hezky jsem si odpočinula a vrátila se do dob, kdy jsem ještě byla svobodná a nezadaná a mohla si dělat, co chci :-). Zvláště, až budou děti, budu na tyto chvíle samoty ještě něco vzpomínat.
Odpovědět
1
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?