Ahoj,
naprosto chapu Tve pocity, taky mam chronicke onemocneni - autoimunitni. Kdyz mi bylo 20, zila jsem v domeni, ze zdravy chlap by s nemocnou nebyl. Jeden kluk (ktereho jsem mela opravdu rada) mi jednou rekl, ze chlap nemocnou zenu nechce, protoze chce, at se stara ona o neho, ne on o ni. To me tehdy opravdu dostalo do kolen a tak jsem si dala inzerat na seznamku, kde jsem nasla sveho muze, kteremu to k memu podivu nevadilo. Takze takovi se najdou a ja si rikam, ze ma nemoc alespon proverila charakter tech potencionalnich partneru.
Samozrejme, diky me nemoci si prosel muj muz velmi narocnyma vecma, asi tyden po svatbe jsem byla velmi blizko smrti a kdyz mam chripku, musi mi pomoct se vubec zvednout z kresla. Vi, ze az prijdou deti, bude sestinedeli pro me velmi narocne a o dite se bude muset starat on... I presto vsechno se mnou zustal. Chapu, ze me nekteri muzi berou jako kazove zbozi, ale me je to jedno. Kazdy muze onemocnet.
Takze se urcite neboj, dobri chlapi jeste nevymreli. ;-)