Ahoj,
z několika důvodů, které tady nechci rozebírat, jsme se s budoucím manželem rozhodli nemít děti. nikdy. Vím, že tady je téma o nechtění dětí hned po svatbě, ale tohle je něco jiného. Okolí (rodina, přátelé) si nenechá vysvětlit, že děti prostě nechceme. Akorát slyšíme, že jsme ještě mladí (26 a 24) a že to jednou přijde a chtít je budeme. Už nám to pomalu začíná lézt na nervy a čím více se snažíme toto téma ignorovat a na podobné poznámky nereagovat, tím více si ostatní vedou svou....
Máte někdo podobné zkušenosti? Je tady vůbec někdo kdo nechce mít děti?
taky se pripojuju... myslim ze tohle bude asi kazdeho zajimat. A pokud k tomu mate duvod, tak ten stejny duvod proste reknete ve svem okoli... ale pokud jste se takto rozhodli, tak musite pocitat s tim, ze se vas kazdy na to bude ptat.....je to dan...
Nezlobte se, ale už v 1. větě jsem napsala, že to nechci rozebírat. částečně ze zdravotních důvodů (o kterých ale nikdo neví a ani nechci aby věděl) a částečně z jiných. Ani jedno nechci popisovat takhle veřejně, snad to chápete...
Myslela jsem, jestli nemáte někdo nějakou radu, jak ostatní usadit s tím, že děti nebudou a konec. Když už naznačím, že je to i ze zdravotních důvodů, tak se hned každý ptá co mi nebo snoubenci je.... až je to trapné....
Bud to reknes svemu okoli prave duvody nebo se pripravte na "otravne" otazky....to je proste tezky.. myslim ze se tu nenajde holka, ktera by dobrovolne nechtela dite. A kdyz uz by nemohla mit dite ze zdravotnich duvodu, tak si myslim ze ze vetsina takovych holek by zvolila adopci...
nechci být nijak arogantní, ale belakovas chtěla poradit, jak odpovědět bez vysvětlování a ne tu rozebírat, proč děti nechtějí. belakovas bohužel mě žádná vhodná odpověď pro okolí nenapadá :-(
jojo1: jenze oni dosud bez vysvetlovani odpovidali a evidentne to nezabralo.... proto je tezke poradit. Pokud nechteji ani svemu nejblizsimu okoli rici pravdu, tak je dosti logicke ze to budou mit tezke... ja nechci belakovas nejak urazet, tohle je volba kazde zeny ci paru... ale kazdy kdo takoveto rozhodnuti udela, by mel pocitat, ze to okoli jaksi nepochopi....
musím se smát, bela řekne, že se nechce rozšiřovat o důvodu a štve ji, že se každej ptá a první příspěvky jsou proč? :-D
my nechceme "zatím"... a když se někdo ptá, tak velmi ostře řeknu, že nemůžem (to těm hodně vlezlým),jinak, že zatím nechcem a ať se do toho nepletou... když už je někdo moc vlezlý, zvolila jsem hodně tvrdou taktiku, že já se do jejich soukromí taky nemotám a až to přijde, tak to přijde. Myslím, že člověk na to musí tvrdě hned od začátku, jinak otázky nepřestanou. Je to každého věc a nikdo se do toho nemá co montovat!!! Držím palec, ať se brzo přestanou ptát!!!
godi: a já myslím, že okolí to pochopit má, taky se nikdo nestaral, proč oni děti měli... je to to stejný...mě teda po pravdě stačí, když bela řekla, že nechce, nemusím se pídit po senzaci :-)
belakovas : Znám ty otázky a dohady a to jsme se nedávno brali. Každý se ptá kdy bude mimčo, plánujete?
Neříkám že dítě nechci, jednou urřitě, ale teď prostě nechceme. Mě pomáhá odpověď: Když bude tak bude, teď si musím udělat nějakou praxi a něco se naučit a zpravit domeček.
Myslím, že nemá cenu někomu říkat, že dítě nechcete- to je vaše volba, jen se pak zbytečně ptají.
No bez toho ti asi moc nikdo neporadi. Pokud jde o zdravotni duvody, nevim proc bys to nemohla rict narovinu. Vse ostatni mi prijde jako poza, nemuzes ve svem veku vedet, ze za pet deset let nebudes chtit mit deti.
Ja je ted samozrejme taky nechci (rekonstrukce, skola) ale nikdy nerikej nikdy
sabca13: jenze rekneme ze "mit deti" je prirozenejsi, nez tvrdit, ze NIKDY deti nechci...
me taky nejde o senzaci... asi to byla prirozena reakce, ze cloveka zajima proc takhel mlada holka tvdi ze nechce nikdy deti... ja si zivot bez deti nedovedu predstavit... ale samozrejme respektuju, ze oni nechteji. Ale asi kdyby me nejaka kamaradka v mem okoli rekla, ze nikdy nechce deti, asi by me zajimal duvod proc....
Pro někoho jsou děti smysl života, pro někoho ne. Sama mám několik kamarádek, které děti nechtějí a my okolo to akceptujeme bez vyptávání, prostě je to soukromá věc každého a nikomu do toho nic není.
Takže bych tvrdě řekla "nechceme a dál se neptejte, je to naše věc".
Jenze godi1, pokud se ti nekdo sveri s tim, ze nechce deti, neni tvoje starost patrat po duvodu! Ne kazde konstatovani je vyzvani k otazkam!!! Belakovas konstatovala, ze deti nikdy nechteji a centrem problemu je to, jak odvratit vtirave otazky okoli.....v tomhle musim souhlasit se sabcou. Je proste nutne byt ostry uz od zacatku (neni to sice mile, ale ucinne). Nikomu do vaseho osobniho rozhodnuti nic neni (at uz deti chcete, nebo ne). Bela, urcite nenutis sve okoli, aby ti vysvetlilo, proc ma vetsina lidi deti, stejne tak naopak. Pro godi1 muze byt 'detny' clovek prirozenejsi nez bezdetny, ale tohle velmi zalezi na prostredi. Napr tady v Anglii je obrovska spousta bezdetnych lidi (paru) a nikdy by se nikdo nikoho nezeptal na neco tak soukromeho jako je vysvetleni jejich rozhodnuti pro to nemit deti! Je to proste prilis osobni zalezitost, do ktere nikomu (ani rodine!) nic neni a okoli by to melo respektovat. Pokud ne, bude asi na miste 'vytasit ostre lokty'.
Jeste me napada; bela, a co takhle nikomu nic o vasich zamerech nerikat? ;-) driv nebo pozdeji se vas stejne zeptaji (az budete 'starnout' bez deti), ale do te doby budete mit moznost nacvicit si asertivni odpovedi ;-)
ségra si to kdysi nastavila tak, že všem řekla, že jestli s ní chtějí příbuzní (přátelé) dobře vycházet, nemají se na osobní věci ptát... brali se v 90-tých letech a děti mají až teď (2roky, 4měsíce)... byli za exoty, že děti zatím nechtějí...
Hm, tak me napadlo odpovedet na otazku otazkou: a proc vy je chcete? /mate?
Vetsina lidi si nikdy takovou otazku nepolozila a tak si myslim, ze budou hledat dobrych par minut, coz je samozrejme v konverzaci velmi neprijemne, takze brzy upusti od tematu. Myslim, ze za zkousku nic nedas :-)
AHoj, taky znám tyhle otázky. Pocházím z vesnice, maminka i tchýně se vdávala v 18...musela, babičky museli v 17, mě bude o 10 let víc a pořád se ptají... a já nemám sílu jím říct, že zatím děti nepůjdou (ze zdravotních důvodů...vím, že bych to zas obrečela, a babičky by mě pak zas litovaly,...a to nechci) i když mimino moc chci, tak jim vždycky s úsměvem říkám, že budou časem...Podobné odpovědi se mi docela osvěčily (Časem,..., Až budou, tak budou,.....) Pravdu o mém zdravotním stavu zná jen přítel, sestra a sestřenka a chci aby to tak zůstalo, vím, že třeba babičky by to asi hodně vzalo, ony si všechno hodně berou a jako nejstarší vnučku mě pořád chtějí vidět s kočárkem :-(
zanet: pokud se mi nekdo sveri s takovou veci, je to pro me vetsinou uz dobry znamy ci velmi dobra kamaradka a myslim ze v takovem pripade bych se asi ptala
belakovas: jinak asi souhlasim s holkama co tu napsali... odpovedet jim otazkou: "A proc vy deti chcete". Rodice to pochopi a na zbytek okoli proste budte prisni....
je fakt, že bych určitě slovo "nikdy" vynechala... nabádá to k tomu, aby se každý ptal...
kámoška už mi jednou řekla, že děti nechce, tak jsem jí řekla, že je prdlá, ale netahala jsem z ní - proč...
no a teď je stejně těhotná...se nějak zadařilo... nadšená z toho není, ale co už - prý..
ja bych taky odpovidala otazkou a proc vy deti chcete nebo mate.ja takove otazky totiz davam znamim i kdyz se e neptaji,jelikoz zrovna v tuhle dobu se na dite necitim,a to jsem pred dvema roky dite za kazdou cenu chtela.No a popravde,ani kamaradka s mesicni dcerkou na naruci mi nedokazala odpovedet na otazku proc si lidi porizuji deti.Zajimave ze? ;-)
A nebo bych proste to ze deti nechci nevytahovala,akorat kdyby se me nekdo zeptal,tak opdpovedela ze jeste je cas,nebo ze pozdeji a pod.
blanka.k s tou nejstarsi vnuckou je to sranda,ja jsem taky nejstarsi,a popravde jsem si myslela,ze budu prvni ze vsech vnoucat co ten kocarek vozit bude,a predbehla me ma o pet let mladsi sestra,a ted i o sest let mladsi sestrenka :-D
Já bych teda taky nezdůrazňovala NIKDY. Při otázce kdy, bych řekla času dost, tónem, aby každý pochopil, že se dále ptát nemají.....a ono je to pak přejde.....
to já každýmu říkám, že prostě a jednoduše nemám mateřský pudy a nevím jestli na mě někdy přijdou. A když je někdo moc rejpavej tak řeknu, že to že jsem ženská ještě neznamená, že se z každýho mimina hned poprdím a že to není moje povinnost a rozhodně si pro to nepřipadám divná.
A ty úplně nejodpornější odpálkuju poukázáním na nějakou vlastnost jejich vlastního dítěte s tím, že než chytnout něco takovýho, tak si děti radši odpustím.
Mam to stejne... taky si nemyslim, ze by deti mely byt smyslem meho zivota.... taky jsem za divnou, ze z kazdeho miminka neskacu metr vysoko radosi, ze si ho muzu pochovat a tak..... takze jsem ve stadiu kdy nechci deti... zatim nerikam NIKDY ale proste nechci..... manzel rika, ze to nemam rikat na hlas, ze to vypada divne... ale ja se za to nestydim.....
nemyslím že každá ženská musí nutně chtít dítě, já osobně dítě nejspíš chci, ale až za pár let, teď po něm ani trochu netoužím, tak čekám, jestli se to změní :-N
Podle mě je nejjednodušší na to říct děti mít nemůžeme. Když se někdo zeptá na adopci, odpovědět NE /ne každý dokáže adoptovat cizí dítě a ne každej má trpělivost projít si všemi peripetiemei s tím souvisejícími, to chápe každej/. Tímhle se vyhnete všem možným otázkám, zpovědím a pomluvám. No a pokud by někdy přišla chuť děti mít i zázraky se přeci dějí ... prostě se povedlo!
Jak jednoduchý!
Každopádně si myslím, že když už se k takové věci někdo rozhodne měl by taky počítat s tím okolím a s těma rekacema co nechce slyšet a měl by si s nimi umět poradit ...
BELAKOVAS - ze své zkušenosti (děti taky nemá a mít nebudu a důvody rovněž nehodlám rozebírat).
Pokud se někdo zeptá nebo na to přijde řeč, musíš trvat na svém, prostě říct, že děti neplánujete a nebudete to dál rozebírat. Je lepší jednou jít do konfliktu a uzavřít dikusi tím , že se k tomu už nehodláte nikdy vracet. Je to váš život a okolí musí respektovat vaše rozhodnutí.
Jejich reakce ale někdy prostě budou nepříjemné.
Nejhorší zkušenost mám s rodiči - měli totiž pocit, že tím, že děti nemám, je jakoby o něco okrádám. Což je nesmysl.
Takže přeji pevné nervy a nenechat se vyvézt z míry nejapnými poznámkami.
Na ně jsem musela často reagovat nepříjemně. Nebo tak, že já se jich taky stále dokola neptám na věci, které jsou jasné a jim je nepříjemné o nich mluvit.