Tak to vypadá, že k ukončení studia jsem si vybrala tu absolutně nejhorší dobu.... :-(
Minulý týden jsem udělala státnice, je ze mě Mgr. a už dva měsíce se intenzivně snažím najít práci. Nic. A to nejsem jen obyčejný absolovent. Už tři roky pracuju víc něž na půl úvazku, mám zkušenosti s pojektovým řízením, dotacemi EU, personalistikou, administrativou, v oblasti vzdělávání, umím anglicky atd. V Brně prostě není práce. Pokud teda člověk není Java vývojář nebo Linux specialista.
Několik hodin denně trávím na internetu, odpovídám na různé pozice, tak v deseti procentech případů se vůbec ozvou. Do firem posílám životopisy i na blind. Studovala jsem pět let a nechci skončit jako dělník ve výrobě nebo pokladní. :-|
Co s tím máte podobný problém/zkušenost?
Díky za držení palečků, třeba to pomůže ;-)
hellu: Já už jsem tak nějak přiblblá, že už se skoro těšim, až budu mít tu výpověď podepsanou. Aspoň bude jasno :-| Na tvým místě bych asi taky zkusila tu jinou pozici - práci můžeš hledat i souběžně s ní ;-) A úplně chápu tu něchuť rozhodnout o tom sama.
radlinka: tý jo, to díky za upozornění! Já naštěstí odpovídám jenom mailem, volat jsem zatim naštěstí nikam nemusela =-) Spíš mám občas pocit, jestli ty personálky netahaj z lidí základní informace a pak je nějak nevyužívaj k reklamním účelům a tak. Jinak teda nevim, jak se k mýmu telefonnímu číslu dostane nějakej vykuk, co mě chce zatahnout do jakýsi internetový podivnosti =-) Jenom dousám, že to nesouvisí s tim pátečnim pohovorem, já si to jméno z toho telefonátu nepamatuju :-N
Dneska další asi tři inzeráty plus dva čekaj v košíku, až se nějak rozmyslim ;-) Sranda je, že by mi teď ani nevadilo bejt třeba měsíc doma, ale bez těch nervů, že nemám práci :-| Bych to tu aspoň dala do pořádku doma, ale musela bych vědět, že už mám něco třeba dohodnutýho.
ahoj holky,tak se taky k vam pridavam, krachla mi prace asi dve hodiny nez sem mela jit na zauceni a od ty doby hledam , bud je vzdy neco na zivnostensky list nebo nemam praxi. Tak jsem se odstehovala na slovensko za pritelem,no taky zadna slava |-|
mě už to doma silněěě nebaví. 8-( Ve čtvrtek du na hostesku, nebydlí někdo v Bolce, že by si ke mně přišel pro termohrnek za sadu léku od walmarku ? :-D :-D
Ach jo, kdybych aspoň nedělala do toho vysokou ještě, takhle se musim ohlížet na to, co je to za práci, abych se stíhala i učit :-S
angie14-to věřím, na slovensku asi nebude o nic líp než tady s tou prací
verunkaaa-já bych chtěla termohrnek hned,bohužel nejsem z Bollky? myslíš Boleslav asi co?
holky dnes jdu na pohovor,takdržte pěsti,děkuji.ale asi to neklapne,ale uvidím.
fire85:držim pěstičky, mě se jeste dnes neozvali a ta prace byla uz skoro jista :-|
dellores:muzu se zeptat jak to probihalo? kamaradka byla na pohovoru v jine bance ,a rikala katastrofa,pry moc lidi a trvalo to dve a pul hodiny,dali jim psat nejakou slohovku nebo tak neco, a sledovali jak se chovají
angie - ano, trvalo to taky celé dopoledne, záleží asi na kterou pozici se hlásíš, ale každý musel o sobě 3 minuty mluvit, pak tam byl dotazník, úkol ve skupině a fiktivní telefonát (hlásila jsem se na asistentku zákaznických služeb)
Holky, vy mě děsíte, to jsou pohovory jak na ředitele zeměkoule, a ne na "blbou" asistentku :-( To vypadá, že človek, kterej jenom na chvilku zaváhá nebo je trochu vynervovanej, je automaticky bez šance, protože v řadě za nim jsou davy jinejch, který nezaváhaj a trémou netrpěj. O praxi nemluvě.
dellores:jj je fakt,že záleží na co se hlásíš, ale jen me zajimalo jestl to probiha podobne,tak jsem vsechny banky vzdala ]-(
krtek.93:no hlavne musis jit na pohovor s dobrou naladou a pokud mozno byt komunikativni,ikdyz take zalezi o jakou praci se jedna.
ja byla na pohovoru u o2 a ze zacatku dobry a pak se mu nelibilo ,ze bych nahodou nechtela behat po ulici a nabizet SIMkarty apod. diky cemuz myslim i ze jsem neuspela :-|
Já myslím, že jsem si to zpackala tím fiktivním tel. hovorem :-|. To se mi vážně moc nepovedlo, byl tam jeden chyták na který jsem samozřejmě nepřišla, věděla jsem, že to je nějaký chyták, ale nemohla jsem v té rychlosti přijít na to, v čem spočívá ...
dellores: to mi připomíná - manžel měl kdysi na jednom pohovoru přepočítat větší sumu peněz. Taky tam byl chyták - řekli mu "tady máte 50000" a bylo tam o litr míň ;-) Přišel na to, ale stejně ho nevzali... Mně tohle připomíná zkoušky na vejšce - s tim rozdílem, že tady to neni tak, že když se naučíš, připravíš a dáš ze sebe maximum, tak ti to "daj" :-| Asi taky dost záleží, co ze sebe člověk tak nějak vyzařuje, a to se ovlivnit nedá :-(
angie: Takže je to jasný - před pohovorem se s kolegama v práci budu bavit o co největších blbostech, střílet si z lidí a těsně před odchodem to povzbudim malinkatým panáčkem :-D :-D Já nadávno skoro odpověděla na nějakej izerát, ale úplně na konci "náplně práce" bylo "podílí se na telemarketingu společnosti" a to vim, že neni nic pro mě. Při mým štěstí by mě okamžitě posadili k telefonu a hned zjistili, že je to přesně to, co dělat nechci a nemůžu :-N
klrtku - pohovory jsou to nejhorší co sem kdy zažila, zlatá vejška - tam sem věděla co po mě budou chtít a naučila se to; státnice z ekonomie a podnikovky byly procházka růžovym sadem proti tomuhle - tady nevíš co si na Tebe vymyslej a o psychologickejch vychytávkách - typu jak z tebe dostat, že máš dítě a podobný věci, aby ses práskla sema ani nemluvim |-|
dneska je to moderní forma pohovorů zvaná asesment centrum. Více uchazečů, více času - tak 3 hodiny. Jakoukoli volnou formou pro Vás vymyslí úkoly - dle pozice. A už se projevujete - jak mluvíte, jak umíte přesvědčit, jak reagujete na něco nečekaného, jakou máte schopnost popsat lidem něco, co neviděli a tak, aby byli schopni to dle vašich instrukcí namalovat...., třeba nepředstavujete sami sebe na počátku, ale vedle sedícího kolegu....
Zažila jsem to. Měla jsem to na háku, byla jsem jediná holka, oblečená vkusně, ale mezi klukama v oblecích, co dodělali bankovní institut a já pouze maturu před 10 lety, ...no chtěla jsem utéct, že to fakt není pro mě. A nějak jsem tím přístupem, že nemám co ztratit, získala práci v bance, ve které momentálně jsem.
Vylosovala jsem si tenkrát lístek s nápisem LES. Musela jsem manažerce jedné pobočky prodat les, a ona ho samozřejmě nechtěla :-D
Já si myslím, že jsou tyhle "praktiky" ale lepší než nějak topit člověka ve vědomostech. Zase je to asi víc nespravedlivý...že "umím prodat pozemek na Měsíci" ještě přece neznamená, že budu kvalitní zaměstnanec.
Ale pro mě osobně toto působí spíše jako "hra" a nemám pak štres. Takže zatímco vedlesedící "kolega", co měl prodat tužku, žblebtal "To je ta, no tužka...dřevěná, musí se teda jako vořezávat...ale tužka je to dobrá, to jo..Nechtěl byste jí koupit? Ne? Tak nic no.", tak já bájila, jak je naprosto úžasný mít pozemek na Měsíci, protože až tam objeví bakterie, co umí léčit rakovinu, tak pozemek nabídne Rusákům a Amíci mu utrhaj ruce. A bude do smrti ve vatě on i jeho pravnoučata.
Právěže vůbec nešlo o to, co vím o pozemcích na Měsíci (nic :-D), ale o tom, jak umím okecat i nemožný....
Na druhou stranu, když mi jinde řekli, ať se popíšu třema přídavnýma jménama, tak mě, bohemistku, napadalo jen zelená, modrá, červená :-D :-D
Prostě mě zaskočili :-D
amimi: Ale jo, pokud to člověk bere tak trošku jako soutěž a zapomene na to, že ze sebe dělá tak trochu blbce mezi cizíma lidma a navíc že mu jde o práci, tak to asi jde :-D Já doufám, že se časem otrkám natolik, abych dokázala aspoň úspěšně předstírat, že jsem v pohodě a vůbec mě to nestresuje :-D :-D
Nevim jak u vás, ale u mě teda hodně závisí na momentální náladě. Někdy jdu do věcí jako amimi, že neni co ztratit, tak si pěkně pustim pusu na špacír (jednou jsem pani ředitelce ve škole, kde jsem učila a nějak se to nesetkalo s pochopenim, to moje učení :-N už naplno řekla, že teda fakt nevim, jak si mám tu kázeň udržet, ať mi poradí :-N A na plnou hubu jsme jí popsala, čeho jsou její svěřenci schopný - jenom lapala po dechu a hledala slova :-p taky to byl můj definitivní konec. Ale co, taky jsem se mohla dozvědět nějakej šíleně účinnej fígl - ale nedozvěděla :-D )
Já si tenkrát řekla, že už ty xichty nikdy v životě neuvidim a šla jsem do toho po hlavě. Pozvali mě dokonce i na druhý kolo - ale už jsem dostala práci jinde, tak jsem nešla. Takže nevím, na kolik by se moje "hrací dovednosti" setkaly s úspěechem.
Jo a pamatuju si na jednu "hru", co jsme dělali....ale už je to pěkných pár let zpátky...personalistka nám nalepila na čelo takový kolečk v různých barvách, nesměli jsme mluvit a řekla nám, ať se seřadíme podle těch barev.
Nebyla jsem první, koho napadlo, jak zjistí, jakou má na čele barvu, ale ta slečna, co to věděla, tak tam teďkons šéfuje :-D
Tak nějak bez mluvení požádat někoho, ať mi ukáže, co mám na čele (jako tahat za červený triko a dělat posunky jako jo nebo ne...) Hele, to jste si museli připadat jak malý cvoci teda. mně to připomíná věci, co jsme zkoušeli na arteterapii ve škole. Než jsme se dotali fakt kl výtvarnejm úkolům, tak byly takovýhle "rozehřívačky". Už si je nepamatuju přesně, ale coby dospělí vysokoškoláci jsme si připadali fakt vtipně, když jsme běhali po třídě a vydávali všemožný zvuky a "mrzli" v pohybu a tak :-D
krtku :-D
Mně to taky nenapadlo, ale když jsem viděla tu slečnu, tak mi to došlo :-D
Ona začla "párovat" tedy jako dávat do skupinky lidi, který měli stejně barevný kolečko...takže prostě drapla dva s červeným kolečkem a dala je k sobě, pak dalšího k nim, potom dva s modrým atd.
No a nakonec si jí k tobě vtáhla ta skupina, ke který patřila i ona.