Člověk se těší a plánuje,aniž by ho napadlo co se nakonec může vše přihodit :-( .2 dny před svatbou mě přepadly ukrutné bolesti břicha a jela jsem do nemocnice, hned bylo jasno-akutní apendicitida,takže mě vzali ještě týž večer a laparoskopicky mi slepé střevo odstranili.Ten kdo si tím prošel,tak ví o čem mluvím. Není to žádný med se postavit ani ne po 2 dnech a zvládnout obřad s hostinou.Opravdu mi bylo zle a hlavně se do toho připojila i nervozita zda to vše zvládnu.Pomohla celá rodina a jsem jim za to moc vděčná.Nakonec jsem to ustála,všichni byli skvělí a šetřili mě.Na tuhle svatbu opravdu nikdo nezapomene a hlavně my.Chci tím jen říct,že když je vůle a člověk opravdu něco chce,dokáže to i přes všechny bolesti a nevolnosti,co to s sebou přinese. ;-) .Zároveň musím říct,že v nemocnici byli skvělí a po zjištění,že mě čeká za necelé 2 dny svatba se snažili,aby vše dopadlo jak má.Takže pokud se někdy přihodí někomu něco podobného(nedej bože),držím palečky,ať to vše nakonec dobře dopadne jako mě. :-)
Ahoj,tak tos musela mít nervy jako blázen! Hlavně že vám to dobře dopadlo a nemuseli jste všechno rušit a přesouvat na jiný termín.Ten stres ale dokáže udělat zmatky,že? :-S
Tak to musím blahopřát. Já si prodělala operaci žlučníku, taky laparo, ale jit dva dny po na svatbu, to by mě asi kleplo. Použitelná jsem byla asi až za týden a z nemocnice mě taky pustili až čtvrtej den. Já jsem ráda, že je to půl roku před. Takže klobouk dolů, já bych to nezvládla.
rora: teda tak to před tebou taky smekám. Stát se mi něco takovýho, tak se sesypu minimálně psychicky, když už je vše zařízené dva dny před svatbou. Kamarádky se mě snažili vytáhnout 8. 5. na kolečkový brusle, tak jsem to odmítla,protože při svym štěstí bych si minimálně zlomila obě nohy, ale po svatbě se na to už těšim :-)
Jinak moc gratuluju ke svatbě, přeju hodně štěstí, pochopení, tolerance na společné cestě životem a ať vás láska neopouští :-) a gratuluju i k tomu, že si to takhle všechno zvládla a ustála. Přeju hodně štěstí :-)
Holky moc děkuji za blahopřání,teď když se na to dívám zpětně,tak se taky divím,že jsem to zvládla.Ale právě proto,že vše bylo nachystáno a vidět mého snoubence na dně,jak se o mě bojí mi dalo sílu ;-) :-N