ahoj mokuty, to je dobrá otázka. já si myslím, že je to dost náročné žít s takovým člověkem. já mám velmi tolerantního přítele, scháhím se se spoustou kamarádů a je to o.k., ale znám lidi, kterým už toto by vadilo. žárlivce kolem sebe mám a myslím, že to dost ztrpčuje život, naštěstí žárlivcem není můj přítel a já si myslím, že bych s nikým takovým ani dlouho nevydržela, protože vyžaduju ve vztahu velkou volnost a umím ji také dát. ty s tím máš zkušenosti?
Mokuty, mam s tim zkusenost a skoncilo to rozchodem. Naopak manzel moji kamaradky to do dokazal omezit. Podle mne se to vylecit neda. A mozna to neni nemoc, ale povahovy rys - sklon byt prehnane podeziravy, konstruovat si v hlave scenare, kde me ten druhy muze podvest a s kym. Nekomu to mozna nevadi nebo dokonce vyhovuje, ale ja potrebuji jakousi volnost. Jsem sice vdana, ale nikdy jsem se necitila svobodnejsi x-) Oba s manzelem vime, co si dovolit a mame nejake hranice. A navic si duverujeme, coz je nejdulezitejsi ;-)
muj přítel byl z počátku nesnesitelně žárlivý, žárlil na vše, na všechno okolo mne. Ať to byl mladej či starej chlap bylo mu to jedno. Dělal mi dost scény ale jednou mě nasral na tolik , že sem řekla dost , že mě to nebaví a řekla sem mu at si dělá co chce , že já s nikým takovým, nehodlá ztrácet čas a bylo po problému.....už se taková situace neikdy neopakovala.
Když jsme se o tom zpětně bavili, tak se vymlouvala říkal že to byl křest ohněm, aby věděl jestli jsem věrná , známe mužskou logiku, nebudu mu raději nic vymlouvat at si myslí že na to přišel on. Ale neodputila jsem si mu říci, že kdybych ho v té době už tolik nemilovala, tak bych se na takovýdle zkoušky vyprdla...
Tak so ziarlivcom som mala tu cest...inak super clovek,moc ma miloval...ale az tak,ze som sa v tom vztahu dusila...vyvrcholenim bola hadka na silvestra,ked som sa pat minut rozpravala s jednym chalanom...skoncilo to tak,ze ma nasilim odvliekol do ustrania a od nervov rozbil pohar s tym,ze som sa rozpravala s cudzim chalanom ]-( ...no a ked si niekto nechava presmerovavat vase maily,tiez to nie je prijemne... ;-(
Jestli je to chorobná žárlivost z nedostatku důvěry, tak to se asi vyléčit nedá, ale chorobná žárlivost jako nemoc by se léčením mohla hodně vylepšit.
Jinak já jsem hodně žárlivá a můj manžel taky, jsme na tohle stejní :-D Ale tím, že jsme na to stejní, tak nám to problém nedělá ;-)
Chorobné žárlivce nebrat. Mírná žárlivost je normální a pro vztah prospěšná ( žene se cítí milována a muž má tu kapku ,, vzrušení" ve vztahu) Samozřejmě tím nemyslím úmyslně vyhledávat kompromitující situace.
No já se s jednim takovym setkala, byl to bývalý přítel mé nejlepší kamarádky. Byli spolu 3 roky a bylo to děsný, vyvrcholilo to tím, že jí začal zakazovat stýkat se se mnou (nej kámošky od 1.třídy) a ještě byl tak drzej a do telefonu to řekl i mě, že si nepřeje aby sme se spolu stýkali :-p , tak se na něj konečně vykašlala. Dnes má super manžela, kterej je naprosto v pohodě 8-)
Pokud jde o žárlivost, tak moje kamarádka měla kluka a ten jí volal každých pět minut a mohl se zblááznit, když byla pozvaná na párty po kněžském svěcení ( všude kolem samý bohoslovec a kněz) To už bylo fakt moc. Ten den mu dala kopačky. :-D
Byla jsem tam taky a sbalit tam fakt nebylo koho. :-D :-D :-p
Každý kdo má tu čest s chorobným žárlivcem by měl pořádně zauvažovat nad rčením: "Podle sebe soudím tebe."
Taky jsem jednoho znala a do dnes se tluču do hlavy, že jsem mohla být táááák blbá!
Dnes si chystám svatbu s pohodářem a hlavně nežárlivcem a je mi skvěle ;-)
Mokuty, ak sa jedná o naozaj psychiatrickú záležitosť, teda chorobnú žiarlivosť typu, že sa jedná o skutočné bludy, napr. že keď sa ozve buchnutie z vedľajšieho bytu alebo muž oproti si poopraví klobúk na hlave a žiarlivec to považuje za signál pre Teba, že môžete súložiť /a podobné úplne nezmyselné bludné zmýšľanie/, tak to liečiť nejde a v takom prípade je lepší rozchod.
K té nežárlivosti - já si myslím, že pokud si lidé mezi sebou věří, tak je žárlivost zbytečná.
A k žárlivosti - můj bývalý byl opravdový blázen. Hysterčil, že se bavím se svou spolužačkou, že prý mě kazí. Když jsem s ní šla jednou ven a ona mě pak doprovázela zpátky se svým kamarádem, tak už mě venku vyhlížel, doma byla šílená scéna, křik, pláč, mlácení hlavou do zdi (to vše samozřejmě dělal pouze on), já jsem většinou stála a čekala jsem, až ho to přejde. Občas jsem mu jednu flákla, aby se uklidnil... Byl to děs!