Bohužel je dnes hodně chlapů, kteří se buď svatby bojí ( že mu sebere svobodu ), nebo to nepovažují za důležíté ( jak říkají, že na to, že někoho milují nepotřebují papír ), mám kolem sebe spoustu kamarádů tohoto názoru a i kolegyně v práci mají také přítele. Ony to docela řeší, protože po pravdě, když už s někým chodí 10 let a je jim 30 let a chtějí založit rodinu, tak je chápu. Na druhou stranu by to asi nemělo nic změnit na vztahu, stejně tak, jako nezmění, to že si někoho vezmu, budu ho stále milovat stejně, život je krátký na to, abych se trápila tím, že si mě nechce vzít, hlavně, že mě miluje, ale je pravda, že by mi to trošičku vadilo a hlavně mým rodičům, ale naštěstí mám partnera, s kterým máme na tyto věci stejný názor a každému, když se nás zeptal, kdy bude svatba, tak jsme odpověděli, že až budeme chtít rodinu a už se nás pak nikdo nezeptal. Káždopádně chápu, že to mrzí a i trochu vnitřně štve, ale každopádně vztah a to že ho miluješ, by to ovlivnit nemělo.
moji známí se nedávno rozešli po asi 8 letech....najednou zjistili, že nemají nic společného :-D
nechci se chlubit :-D , ale já jim to předvídala už tak před rokem, že se rozejdou a že si pak hned každý najde jiného vyhovujícího partnera a taky, že se tak stalo, oba už mají partnery a jsou happy ;-)
Pokud už bych ale čekala rodinu, jak tady některé píšete, tak by mě taky mrzelo, že by si mě přítel nechtěl vzít. To už nejde o nás dva, ale o dalšího člověka a nechtěla bych pak od dítětě slyšet otázku:" A mami proč ty máš jiné příjmení než já?" To bych asi potom trvala na tom, aby měl příjmení po mně.
Moje kamarádky mají dokonce mého přítele za pana dokonalého. Protože mu nedělá problém mi dát na veřejnosti pusu, protože mě vezme za ruku, protože občas umyje nádobí, vyluxuje, občas nastrouhá brambory na bramboráky, jablka na buchtu, apod. Jenom žádná neví, že si mě nechce vzít. S tím se jim nechci svěřit. Přijde mi to jako moje selhání.
dolda - určitě není brzy ve 23 letech, to záleží na tom, jak je kdo vyzrálí a hlavně jak to cítí, má bývalá spolužačka měla už ve 23 mimčo a mého přítele sestra už ve 22 letech ;-)
To je ten sedmý rok, ten je krizový a je třeba udělat zásadní krok - nějakou změnu, a tou bývá většinou svatba nebo taky dítě, ale u nás stačilo jen vlastní bydlení a kočičí miminko a krize je ta tam :-D . Pokud k ničemu nedojde, tak se lidi často rozejdou...
Ja bych rekla, ze v pripade leony je to hlavne o tom, jestli partner vubec mysli vazne to, co rika nebo zda se jedna o fraze. A protoze zde jde hlavne o dite, tak je to snad jeste podstatnejsi nez kdyby slo o bezdetny snatek. Da se mu verit? Tot otazka..
Navic mi, podle toho, co leona napsala, pripada, ze partner pekne zpohodlnel a tudiz pripadne vyzadovani pece o dite bude kvitovano s velkym nepochopenim :-|
A můj )teď už) snoubenec se v tom taky trošku "vymáchal". Já jsem teda byla pro svatbu vždycky a on to věděl od začátku. Já jsem teda měla aspoň tu výhodu, že jsem věděla, že on se ženit chce. jenže ne dřív, než ve 30. Cha a to na mě bylo pozdě. Chtěla jsem mimčo a to dřív a po svatbě... přesto jsem nijak nenléhala, protože ještě času dost...
Loni v srpnu sám začal o svatbě, že jestli teda já chci dítě do 25, on chce, abysme už měli svoje bydlení v té době, a abysme teda byli už svoji... Tak že bysme se už měli jako asi vzít brzo. Tak já na to, že jestli to měla být žádost o ruku, tak jsem to přeslechla a čekám v brzké době nápravu :-D Nebyla jsem tak drsná. Spíš nadšená, že svatba juchů... ale takhle žádat :-( :-N
Shodou okolností jsme měli koupený letenky do Příže na prosinec. Jsem si říkala, jestli si dá na čas a nechá to až na paříž, mu to odpustím za tu romantiku ;-)
Ale ejhle do Paříže nic, v paříži taky nic ani slovo. Tak když jsem se ptala, co se teda děje, jestli to už najednou není tak důležitý, se vzít... Tak mi bylo sděleno, že si to rozmyslel, že to bylo unáhlený a že to byla sranda... ]-( No něco na mě! Tak že si mě vlastně ještě vzít nechce a není si jistej. tak jsem mu řekla, že já si ho taky ještě vzít nechtěla, ale když už s tím sám začal... a hlavně že já si teda jistá jsem...
No chvilku to byly boje (asi 3 měsíce) a pak se nakonec odhodlal a poklekl ;-)
My jsme taky měli krizi, já jsem někoho potkala, rozešli jsme se, přítel si taky někoho našel, já jsem si uvědomila, že ho miluji, on byl pravděpodobně uražen, nakonec si taky uvědomil, že mě miluje a dokáže mi odpustit. tak jsemse dali po tříměsíční pauze dohromady a začaly jsem spolu bydlet a je to ještě lepší než před tím. Svatba by byla i dřív, ale nebyly peníze zařizovaly jsme bydlení.
Zuzanal - myslím, že přítel ne mě nenechá péči o dítě. Dokonce by chtěl být i na mateřské až přestanu kojit. Ale oni si to ty chlapi představují jako odpočinek. Tak jsem mu řekla, že může být na mateřské, ale že budu mít takový servis jako on má ode mne. Že nebudu prát, žehlit, apod. To už z toho nebyl tak odvařený.
Temptation - možná jsem to napsala špatně. Už jsem přítelovi řekla, že dítě bude mít moje příjmení. To se mu samozřejmě nelíbí a říká, že je to nespravedlivé, proč by musel pikat jenom kvůli takové blbosti (tím myslí, že si mě nechce vzít)
Tak my jsme spolu začali bydlet po dvou letech, teď spolu bydlíme skoro rok a půl, 2 roky spolu pracujeme v práci, takže jsme spolu 24 hodn denně a nic neskřípe ;-)
elis: nedělám, taky jsem mu to dala pěkně vyžrat. Nastolila nějaký podmínky, který musel dodržet. Neměl to lehký, ale nakonec fakt dokazoval, že to se mnou myslí ážně a že hlavně myslí vážně ten krok - svatbu :-) což má taky svoji váhu ;-)
tak pana dokonaleho mam ja... protoze uklizi, dela mi snidane, liba me na verejnosti ... chce miminko (ja ne :-x ) a jeste k tomu se dobrovolne ozenil :-D