Prosím o radu, když přítel nehce mluvit...Dřív bylo všechno v pořádku, dokázali jsme spolu mluvit úplně o všem, vyřešili jsme každý problém, ale teď vždy nemá přes den čas, večer dojde a je ,,unavený´´, nebo sedí na PC...Radši usne, než aby si se mnou popovídal... Už se mě ani nezeptá, co v práci, co je nového, jak se mám, co jsem celý den dělala.... Nevím, asi špatné období, ale co když ne?? :-|
Chlapi to tak občas maj, že chcou být v klidu nerušeni, záleží, jak dlouho to trvá, prej to u některých extrémních jedinců může trvat i měsíc a pak se to zase vrátí do normálu. Můj přítel, když má starosti, tak toho taky moc nenamluví (naštěstí mám spoustu ukecaných kamarádek, tak mi to neva), zatímco já o problémech žvaním hned a tak dlouho, dokud se nevyřeší :-N .
Prostě se ho zeptej, jestli nemá nějaký problémy a je možný, že zahučí, že ne a rozpovídá se třeba později...
Veronicca: a nezmenil praci nebo tak? u nás tohle bylo když jsme měnili práci, než si člověk zvykne na nový režím trvá to docela dlouho a popravde ja jsem tu zmenu nesla hur nez manzel: dva mesice jsem prisla domu a sla spat...
Když ti nechce říct, co mu je a ty se kvůli tomu trápíš, zkus to trochu jinak, naplánuj si své dny tak, aby jsi byla tak vytížená, že přijdeš domů se jen "vyspat" Zajdi s kámoškama na dlouhé kafe do večera nebo zkus chodit večer cvičit nebo zkus s kamarády bowling, zajeď ke známým na víkend...prostě nebuď doma, když se vrací z práce a hlavně mu nevař. Možná jsi pro něj taková jistota domova. Každý chlap si potřebuje trochu vydechnout, ale začne bystřit, když mu najednou nebudeš "po ruce". Idělej se mu trošku vzácnější a uvidíš...a když se nic nezmění, tak v tom může být také jiná ženská, ale s tím opatrně...
Možná je to i tím obdobím. My to máme doma podobné. Nijak extra se tím ale netrápím, ono to zase přejde. Chlapi si prostě občas potřebují "vylézt na horu" a strávit tam nějaký čas o samotě. Projevuje se to tak, že moc nemluvíme o všeob. věcech, spíš o těch provozních.
Taky to může být tím, že se vztah posunul jinam. Jak jste spolu dlouho?
veronicco, doporučuji shlédnout Cavemana :-) prostě oni se jednou za čas ze své slovní zásoby "vyčerpají" a nejsou moc sdílní, ale to přejde :-) hodně zdaru
hstepankova: Asi to je to nejlepší řešení!!! Už jsem taky přemýšlela, ale vztahem s ním, že jsem se odstěhovala a přestala trošku komunikovat se známýma,nebo spíše se sn imi stýkat mín jak driv jsem se dostala do situace,ze o par znamych jsem tim vztahem prisla....Ale asi zacnu chodit cvicit,stejne to potrebuju:-D Ale zase tim udelam neco pro neho,protoze me do toho trosku tlaci...:-D ach jo, je to tezke s tema chlapama,ale bez nich jeste tezsi...
Jinak praci nezmenil,ma zajetou firmu, bez problemu klape, je v oboru 15 let, cim dal vic prac.vytizeny,ale myslim si,ze v praci problem neni...Mozná se zacina projevovat vekovy rozdil tech 20 let...nejhorsi je,ze posledni dobou hodne casto premyslim,jeslti v tom vztahu pokracovat,coz si myslim ze neni moc ok....
Veru ja na tom byla uplne stejne, pripoutala jsem se k memu pritelovi, ted i manzelovi natolik, ze jsem uplne prestala komunikovat se svymi prateli a travila cas jen a jen s nim a casem nas vztah zacal byt nudne stereotypni a take nam zacala vaznout komunikace, to co jsem ti poradila, me nenapadlo samotnou, ale take to mam od nekoho, vyzkousela jsem obcas nebyt doma a udelala jsem si konecne cas na me kamarady, ktere jsem docasne opustila a ted 3 vecery v tydnu netravim doma, ale bud v posilovne nebo s kamaradkami ci rodinou a klape nam to uplne skvele. Navic driv jsem se starala jen o to, jestli je doma uklizeno, co tam musim jeste udelat, ze musi byt navareno a kdy se budu koukat na tv, ted kdyz jsem obcas "venku", me tyhle veci prijdou jako malichernosti a konecne se zacinam starat take sama o sebe a uz neresim sve problemy jen sama se sebou nebo s pritelem, navic zjistuju, ze cas po praci neni jen k tomu aby byl clovek doma, ale aby si uzil svuj volny cas 8-)
ahoj všem..Mám problém který mě tíží a připadám si bezcenná:( Věc se má tak, že chodím s klukem teď už 4 roky, ale je to obtížné..ze začátku to bylo skvělý, dokázali jsme si povídat o čemkoliv a věřila jsem mu, jako nikomu koho znám...cítila jsem, jako by byl má druhá polovička..opustila jsem kvůli němu své prátelé a blízké a chtěla mu věnovat tolik času, kolik by se jen dalo..bydlíme od sebe 150 km a tak jsme se dříve vídali pouze o víkendech..po určitém čase si našel práci poblíž mého bydliště a tak jsme se rozhodli že bude bydlet u mě a u mých rodičů. Netrvalo to ani měsíc a zakoukal se v práci do jedné slečny..Já jsem si připadala jako šmudla, on mě začal lhát a odmítat, až jsem ho vyhodila z mého pokoje a on se odstěhoval..byla to opravdu veliká rána kterou jsem nemohla přejít, ale do měsíce jsme byli spolu. Asi za půl roku jsme se přestěhovali do města poblíž mého bydliště a on začal pracovat pro společnost remax..opět to vydrželo asi měsíc a začal se seznamovat a lhát mi, dokonce se zkontakoval i s dcerou šéfa, která byla stejně stará jako já..opět jsem byla v koncích, jenže tentokrát jsme měli pořízeného už i psa..bylo to těžké odlučení když mě vystěhoval zpátky z bytu k mým rodičům..i těď se mi chce plakat..pamatuji si, že jsem jela domu s naloženým autem a náš pejsek vedle mě v kleci plakal:( i po tom jsme se dali opět dohromady a zanedlouho jsme se opět rozešli kvůli mým hysterickým zcénám. Byla jsem na tom zdravotně špatně..na gastroskopii mi doktoři zjistili žaludeční vředy a zánět jícnu, brala jsem lexaurin na nervy a pamatuji si, že jsem nemohla jíst, spát, pořád jsem plakala a měla velké absence ve škole..po nějakém čase si můj přitel našel vztah, ta slečna se s ním rozešla po dvou měsících a já jsem ho zrovna čirou náhodou po jejich rozchodu kontaktovala, tak jsme se sešli a dali to dohromady..moc ho miluju, a on mi tvrdí že on mě taky..ale bojím se mu věřit, aby to se mnou neseklo..vím jen jedno, nechci o něho nikdy přijít..cítím, že k sobě patříme.. Jediný problém je v tom že on má spoustu přátel, zatímco já, nikoho..a také vazne komunikace a já nevím co s tím..prosím o radu:( Děkuji Vám.