Jen abych to vysvětlila-nejsem žádná zlatokopka :)), jen bych chtěla dostat něco, co už si dlouho plánuju pořídit. Jde mi jen o to, jestli je divné "nadiktovat" si, co chci...
Vůbec nechápu proč by to mělo být divné říct si co by ti udělalo radost... u nás to funguje zcela běžně, že si navrhneme co bysme si přáli za dárky k Vánocům, k narozeninám... a to nejen mezi mnou a přítelem, ale také u obou našich rodin. Připojíme vždy samozrejme neco navíc - at je nejaké to "překvapení" :) spíš mi právě přijde divné neříct nic, ikdyž máš vysněný/vymyšlený dárek, a přítel by ti koupil treba neco co by sis až tak nepřála, nebo co třeba nepotřebuješ...
není, já chtěla taky hodinky nové (teď je ale po delší době bez nich zapomínám ráno na stolku:-D ), tak sem se s našima domluvila, že část vánoce a část narozky a já su spokojená a oni jsou rádi, že nekoupili blbost nějakou ale něco, co mě potěší a užiju. A předloni sem si řekla o mp3ku, domluvili sme se na přesným typu s mužem a bylo.
Takže pokud to cenově odpovídá tomu, co si běžně dáváte (třeba že stojí 800 a ne 4000, pokud si běžně dáváte dárky kolem tisícovky třeba), anebo chceš jen příspěvek v té "očekávané/adekvátní" výši, tak mu prostě řekni, že by ti ty hodinky udělali radost k vánocům a uvidíš sama:)
Není, my si vždycky napíšeme seznam cca 8 věcí co by jsme chtěli a koupíme si něco ze seznamu co se nám zalíbí... no a zbytek dáváme svátky, narozeniny, atd atd. Vím, že nekoupím blbost a je to vlastně i trochu překvapení, protože si vyberu sama co koupím z toho seznamu ;-)
Myslím, že divné to není :) My si taky navzájem říkáme, co bychom chtěli, nebo se třeba domluvíme (letos si například plánujeme navzájem nadělit brusle). Taky jsem ale zažila manžele, kteří si psali Ježíškovi. Každý z nich napsal, co by si přál, "Ježíškovi" řádně polichotil a sepsal seznam, proč by si ty dárky zasloužil, popřípadě slíbil úplatek... A dopis pak nechal na místě, kde ho ten druhý najde :) Myslím, že se u toho i celkem bavili...
právě naopak. myslím si, že je to projev důvěry. my s partnerem to máme tak, že některé dárky si dáváme a víme o nich a pak třeba jeden, kterým se překvapíme.
Tak vůbec divné mi to nepřijde. Naopak, u nás tedy manžel většinou na 90% odhadne po čem mé srdce touží a je to zásluha toho, že mi naslouchá a všímá si. Ale pochopitelně jsou věci, které by ho ani nenapadly a o ty si ráda řeknu pokud zrovna ten rok neví co by koupil. Jsem ráda, když se mě zeptá zda je něco co bych chtěla koupit. Někdy si řeknu a někdy to nechám na něm a ráda si užiju překvapení. Zrovna tenhle rok bych taky moc ráda hodinky ;-) ale já mám speciální požadavek..mám alergii na kovy, takže hodinky pro mě byly tabu, ale přesto jsem po nich moc toužila a nechtěla jsem gumové, nebo páskové..a světe div se objevily se dřevěné..záchrana :-D
Takže klidně do toho. ;-)