Ahoj holky, která z vás byla s partnerem daleko od sebe (třeba jste bydleli každý jinde, studovali jste nebo je jeden z vás pracovně v zahraničí)? A jak jste to zvládali? Můj přítel pracuje v Praze, já jsem na jižní Moravě, ale hrozně mě chybí (příští rok spolu budeme bydlet) a někdy jsem tak unavená z práce, že skoro šílím když se s ním nemůžu vidět :-( Je na to nějaký lék? Mám kamarádky, zajdeme na kafčo, do posilovny, ale někdy už jsem z toho fakt "hyn"..
lienka26 tak já jsme na tom stejně. S manžou jsme spolu chodili 5 let na dálku(já jih Moravy, on sřední Čechy) a před skoro dvěma měsíci jsme se vzali. na dálku jsme pořád, i když tak 4 dny z týdnu trávím "u něj" mám tam trvalé bydliště atd., stejně to ještě není nastálo(dělám školu).Jedno delší odloučení bylo, když jsem byla 2 měsíce ve Francii, ale dalos e to zvládnout ;-)
Consti, díky za reakci, jsem ráda, že nejsem sama (což vím, ale takhle je to lepší). My jsme spolu rok, od příštího bychom měli bydlet spolu na Moravě, tak sháním byt, což při mé pracovní vytíženosti není žádný med :-| nicméně se snažím. Dneska už jsme si asi 5x volali, přítel tu byl od čtvrtka do soboty, ale zdá se mě, že odjel tak před týdnem. Příští týden se neuvidíme... Měla jsi někdy stavy, že Tě jakoby fyzicky bolelo, že nejsi s ním? Copak studuješ?
lienka já si užila stavů... :-D teď momentálně je to docela rozpolcené, když jsem tu, říkam doma tady, když jsme ve střed.Čechách říkám doma tam, atd. Studuju na Masaryčce(pajdák, franina+čeština) ;-) .Od příštího roku byste měli bydlet spolu?Jako od ledna, nebo až nějak v průběhu??Neboj zvládnout se to dá.Buď ráda, že máš aspoň ty kámošky, moje kámošky buď nemají čas na mě, nebo já na ně :-N =-)
ahoj holky,já jsem chodila se svým miláčkem na dálku :-) 11 měsíců a řeknu vám,jsem ráda,že už žijeme spolu.Žila a pracovala jsem v zahraničí a jezdila za ním do čech jednou za měsíc na pár dní,on ke mě na víkendy,bylo to náročné tím,že nám po sobě bylo šíleně smutno,vždy když jsme se loučili,psali jsme si psaníčka,hodně to prožívali a já kolikrát brečela.Zvládala jsem to prací,kamarádky,lidé okolo sebe,ale nebylo to ono,víkendy,které jsem prožila sama bez něj byli dlouhé a neveselé,ale zvládli se taky.Ted už spolu žijeme a máme synáčka,naposledy jsem byla pryč s malým tento týden,vrátili jsme se po 3 týdnech z alp,bylo nám taky šíleně smutno,viděli jsme se za ty 3 týdny jen jednou,kdy za námi do alp přijel na víkend,ted už jsme zase doma a spolu a moc si toho užíváme a taky vážíme.
Bydlení chceme od ledna, akorát musím zvládnout ten byt... Dnes taky ještě sedím v práci, ale už se pomalu chystám domů. Kamarádky taky vidím sporadicky, ale snažím se na ně najít čas. Pracovala jsem 3 roky v uměl. agentuře a to jsem byla fakt jen v práci a čas na ně neměla, tak jsem si řekla, že už to takto nechci, takže se snažím rozdělit si práci tak, ať na ně ten čas mám. S tou fráninou Tě obdivuju, mám kamráda, umí franc. dobře a když se mě pokoušel naučit výslovnost některých slov tak jsem si málem zamotala jakzyk.. :-D
Lienka, my spolu chodili půl roku, když jem odjela na rok studovat do Skotska... No, napsali jsme stohy dopisů a rozhodli se, že už chceme být spolu vždycky co nejvíc, takže hned jak jsem se vrátila, se ke mně nastěhoval :-) Musím říct, že nás ten rok odloučení určitě posílil, ale neumím si představit, že by to trvalo dýl, samozřejmě, že jsme se vídali tak jednou za 2-3 měsíce a telefonovat jsme vzhledem k tehdejším tarifům a naší situaci dvou chudých studentů taky moc nemohli, takže naše komiunikace probíhala převážně v mailech a papírových dopisech, taky to mělo něco do sebe...
Na druhou stranu tam se mnou byla holka, která v té době odjela od své devítileté známosti, a zatímco my dva to brali děsně tragicky, oni dva byli naprosto v klidu, věděli, že je ten rok nezabije 8-) A půl roku poté, co se vrátila, měli svatbu :-)
Našemu vztahu nevěřil taky nikdo a otázky typu, jak to můžeme vydržet byly snad na denním pořádku.Říká se,že když vztah an dálku vydrží přes dva roky, tak pak už je co říct a už je to asi hodně silné. Jinak nedávno jsme si četla SMS ky od manžílka, které mi psal, když jsme spolu na dálku byli asi necelý půlrok a bylo tam napsáno, že nejsem jen jeho přítelkyně, ale žena na celý život a že se mnou chce prožít svůj život atd. takže už po půlroce sproradického vídání se jsme věděli, že chceme spolu strávit zbytek života..a nedávno sjme si to potvrdili oficiálně x-) ;-)
jak pise len... ja odjela po peti letech na 4 mesice studovat do zahranici, pak jsem prijela na vanoce/novy rok a pak jeste na mesic jela zase tam... a brali jsme to v klidu, oba jsme vedeli, co a jak a pohoda. Velmi casto jsme byli ve spojeni pres skype a dalo se to prezit. Je ale fakt, ze po tech vanocich uz se mi zpet moc nechtelo... castecne kvuli tomu, ze behem meho pobytu mimo nam domu pribyli dva krasni kocouri x-) x-) x-)
consti,to je moc hezký,u nás to bylo podobné,já a on jsme věděli,že je to ten pravý a že chceme žít spolu,já jsem se kvůli němu vrátila po 12 letém žití z ciziny a jsme ted štastní úplně maximálně. :-)
Holky díky, jak píše Len i nás to nějak posílilo a stále posiluje, protože víme, že chceme být spolu. Jaké to pak bylo, když jste spolu byli "pořád"? Změnilo se něco? Samozřejmě počítám s "provozními" věcmi, že už se nebude řešit jen "ty mi chybíš", "miluju tě", ale i kdo vynese odpadky nebo nakoupí...
my jsme spolu s manzelem chodily pul roku na dalku ale bylo nam hrozne smutno tak jsem se prestehovala za nim do anglie, no je to tezky, nejlepsi je mit hodne nabity program, chodit s kamarady ven, hlavne nesedet doma to na to clovek mysli porad, i ted obcas jezdi pryc, nejhorsi je to kdyz jdu vecer spat do prazde postele, to nemuzu usnout
to jo, :-) kdyz minule odjel na tyden tak kdyz se vratil tak jsem vypadala jako troska s kruhama pod ocima a usla jsem hned jak prijel jako miminko :-D
ja se snazim ale proste neusnu, jsem utahana jako kote a chce se mi spat ale jak si vlezu sama do postele tak neusnu, je to proste zvyk, mam divny pocit ze tam neni
Tak to já takto nemám, já jak můžu, tak spím a to jak bez manži, tak s ním..a ta závislost také není tak silná.Sice mi chybí, ale zvládám to Ok, určitě líp jak manžel :-D .Díky vztahu na dálku jsem na samotu docela zvyklá ;-)
jo je to o zvyku to taky fakt :-) kdyz jsme spolu chodili na dalku tak jsem taky sama usla ale ted uz je to horsi ;-) pristi tyden v utery odjizdi manza na tyden do Londyna :-( no to se zase nevyspim, aspon jeden den prijde kamaradka a prespi tu tak si nebudu pripadat tak opustena
No, u nás se změnilo hlavně to, že ještě teď (4,5 roku od mého návratu) si dokážeme vážit jenom faktu, že můžeme být spolu. Nějak nevyžadujeme 100% pozornost toho druhého, stačí nám, když jsme ve stejné místnosti a vědomí, že když chceme, můžeme k tomu druhému prostě přijít a dát mu pusu :-)
Jinak jsem si ještě vzpomněla, jak jedna známá vyprávěla, že ona je z Moravy, ale její tatínek jezdil léta pracovat do Prahy. Vždycky odjel na celý týden pryč a nechal doma manželku se dvěma dětma, na víkend se unavený vracel... Jednak samozřejmě neměl moc náladu o víkendu pracovat, když dřel celý týden, druhak to manželství bylo takové nárazové a extrémní - celý týden sami a pak najednou radujme se a užívejme si, co můžeme... No, manželství to přežilo, ale z pohledu té holky to bylo tak, že ona nikdy nechce nic takového dopustit. Pár let možná, ale jakmile to půjde, má být rodina spolu, aby to takhle trvalo dvacet let je dle ní zaručený způsob, jak se dva lidi odcizí... Tak zase pohled někoho jiného, ale moje zkušenost to není, jen tlumočím, co jsem slyšela ;-)
Bydlím s mažou od sebe 80 km a vidíme se jen od pátku do pondělí. To cestování je náročný velmi a doufám, že už brzo otěhotním a s cestováním bude konec. Ale vztah na dálku má i své výhody. 8-)
arietiska,tak ti držím palce at se Ti podaří co nejdříve otěhotnět,vím sama jaké to je mít vztah na dálku a my jsme si mimčo moc přáli,abysme mohli být všichni 3 spolu. :-)
My jsme meli taky tri roky vztah na dalku - manzel v Praze, ja na Morave. Pak jsme se sestehovali, ale pak me jeste cekaly ctyri mesice studia v Rakousku. A ted jeste pet v Holandsku :-| Rikam si, ze jsme toho prezili uz tolik, ze tohle bude sranda. Stejne se mi bude odjizdet hrozne tezko, ale chci se tam chystat na statnice, abych se zabavila ;-) Vzdycky jsem to resila nejakou "praci", aby to co nejdriv uteklo, protoze to odlouceni nesu spatne.
Btw. k tomu, co psala len. Manzelovi rodice takto ziji nekolik let. On pracuje v Praze, tchyne je na Morave. Mam pocit, ze jejich manzelstvi to dela moc dobre, jsou si vzacni a podle me uz nedovedou zit jinak. Trosku me vydesilo, kdyz tento styl prisel manzelovi prirozeny. Podle me to nekterym parum muze pomoct, ale zazit bych to nechtela ...
len u našich to takto bylo rok(táta přes týden v Praze, máma s náma na Moravě) a můžu říct, že máma to sice možná nesla v pohodě, ale pro nás děti to bylo to nejhorší období.jak si z dětství toho moc nepamatuju, tak toto ano a kvůli dětem jsem proti. Dost nám to tehdy vadilo... ;-(
Tak v tomto souhlasim s consti. Muj manzel to jako dite pry taky nesl dost spatne, projevilo se mu tehdy pry i na zdravi. Jako starsi uz to nesl dobre, ale podle me to v nem porad jeste je ...
Ahojky, já chodila s manžou dva roky na dálku, vídali jsme se jenom dva víkendy v měsíci, on bydlel v Praze a já dělala školu v severních čechách. Hned po matuře jsem se stěhovala za ním, ke všemu on jezdil hodně do ciziny na projekty, takže jsme se občas neviděli i 5 týdnů. byla to hrůza a já už to nechci nikdy zažít. Teď už žijeme spolu. Ale dá se to vydržet, pokud člověk chce a pokud je láska dost silná.
Holky, moc díky za podporu, souhlasím s vámi, že když 2 lidé k sobě prostě patří a chtějí býr spolu, tak je nerozdělí ani dálka.
Arietisko, jaké výhody? ;-)
Tak, my sme spolu 10ty rok. Zo zaciatku sme boli spolu asi 2 roky, potom manzel musel pracovne asi 400 km odo mna a hned potom odisiel do Prahy, co bolo asi 700 km. 3 roky sme sa navstevovali a ja som sa musela rozhodnut. Odisla som za nim, z perfektnej prace, z krasneho bytiku, od vsetkych mojich milych. Stale mi je velmi smutno. Ale urcite nelutujem. Po 2 rokoch spoluzitia v Prahe, sme sa tento mesiac vzali. A dnes neverim, ako som to mohla vydrzat. Kazdy vecer a kazde rano si uvedomujem, ake je krasne zaspavat a vstavat vedla neho.
Drzim prsteky.