Ahoj holky potrebuji obrovskou radu. Vcera jsem oznamila zruseni svatby svemu priteli. Celou dobu jsem zila v nejistote ale citim to cim dal vic. Je to nejlepsi pritel, skvele si rozumime, cestujeme a pracujeme v zahranici. Jediným problemem tady je jiskra co mi chybi. Nemyslim si ze me pritahuje co se tyce lasky a bojim se ze bych jednoho dne potkala nekoho kde by tam byla silena laska a ta jiskra. Je opravdu uzasny kluk jenom nevim co dal.
Tak na to nevím co říct, každý si to musí urovnat sám v sobě. Akorát bys možná měla zvážit, že ta jiskra je v podstatě chemická reakce, která netrvá věčně - ale může se stále udržovat s trochou snahy a dobrých nápadů. Obávám se, že bys v budoucnu našla chlapa, se kterým se ti budou podlamovat kolena, vezmeš si ho, jiskra opadne a zjistíš, že si jinak vůbec nesedíte, není na něj spoleh nebo vás zajímají úplně jiné věci. Zkrátka, co chceš od dlouhodobého vztahu, od manželství? Až si na to odpovíš, pak budeš vědět líp, zda je pro tebe partner ten pravý. Ale doufám, že jsi mu neříkala, že tě nepřitahuje. To je jedna z nejhorších věcí, co si můžou partneři říct, a důvěra se pak těžko obnoví.
@monikamarian Věz, že po pár letech mě takové myšlenky také občas napadají....nicméně si myslím, že to, co jsi vyjmenovala jako plusy je něco tak výjimečného , že ne každý nemá takové štěstí ;-) Můj partner je mi nejbližším přítelem, nejlepší kamarádkou (kterému můžu říct i takové ty ženské bolístky), rozumíme si, máme se rádi, přežili jsme spousty toho špatného, spousty krásných chvil při cestování, se zvířatama. Vím, že umí zamakat, jen aby mě potěšil....co bych měla chtít víc? Aby mi s prominutím vlhly kalhotky pokaždý, když ho uvidím? Samozřejmě, že mě přitahuje a to opravdu moc, ale není to samozřejmě stejné, jako před pěti lety, kdy jsme se na sebe vrhali i na lavičce v parku.
Rozmysli si to dobře, protože ono se může stát, že ho jednou třeba opustíš, pro někoho, kdo se ti bude líbit...ale ten tě může opustit pro někoho, s kým si bude rozumět ;-)
@monikamarian taky si myslim, že to časem vyprchá, že pro život je lepší pevné přátelství a důvěra...sex. přitažlivost se dá obnovit dycky....stačí se vyšňořit občas do společnosti bez dětí a někde si jí lupnout:-D
Přijde mi dost hnusný měsíc před svatbou zrušit svatbu, to bych už toho člověka nikdy nechtěla ani vidět abych pravdu řekla. Nechápu proč si tedy na svatbu nejdříve kývla a hlavně proč si ji zrušila na poslední chvíli. A navíc mít takový malicherný důvod. Tohle si viděla někde v Americkém filmu ne?
on je tvoje první láska? jinak tu nejistotu chápu, rozumím....já jsem se rozešla se snubákem na ruce po 8 letém vztahu.
Teď mám rok manžela, 3 letého syna, chlapa jsem potkala 2 měsíce po rozchodu,spolu jsme 4 roky.. Ta chemie je tam pořád, to mu taky říkám, že až vyprchá tak ho zastřelím, jak mě někdy štve.... no tak si vyber. :-D x-)
Prvni velkou lasku jsem prave mela, tenhle je jiny. Dekuju kazdopadne za vsechny rady. Napsali jsme si ze si to nechame projit hlavou a za dva dny si dame vedet. Jinak proc jsem na to kyvla, v Americe jsme spolu dva roky neustale, chodili jsme spolu do prace, kamaradi, fitko, nakupy. Dva roky 24/7 . Ted ale jak jsme v Cesku a nejsme spolu tak casto nevim zda mi chybi nebo je to zvyk. Samozrejme to neni o vlhkych kalhotkach ale precejenom tam byt neco musi. A zrusila jsem to ted ale lepsi nez rok po.
@monikamarian Přečti si tady pár diskusí, je naprosto normální že před svatbou má každý strach a pochybnosti. Každej si tím musí projít, je to tím, že si uvědomíš že je to opravdu velký závazek a začneš mít strach. myslím si, že po obřadu ale veškerá nervozita opadne a v manželství je poté také soužití jiné. Zkus si o tom promluvit třeba s nějakou vdanou kamarádkou a ona ti určitě řekne, že to jsou normální pocity.
No, já třeba absolutně žádnou pochybnost nemam, máme to za 33 dní...jenom mam strach, že nestihnu dodělat šaty...jinak ne:-D ...když to řeknu na surovo, jakoby abych to hodně zjednodušila....neni to useknutí ruky, která se nedá vrátit....když to bude joooo zlý, tak se rozvedete a budete pokračovat dál svojí cestou, ne??
Je to sice závazek, který je třeba brát vážně, ale pro nervní typy je možné si to ulehčit:-D Dokud v tom nejsou děti, byla bych v klidu. Je třeba si uvědomit, že zrušením svatby můžete přijít i o nejlepšího přítele, který ztratí důvěru....
Z vlastní zkušenosti - VŠICHNI někdy v životě potkáme někoho, kdo nás strašně přitahuje a je tam ta jiskra a to "něco" ... Nicméně podle mě se na tom nedá postavit vztah na celý život. Já to vnímám tak, že si beru někoho s kým si perfektně rozumím, máme stejné hodnoty, životní sny, je to můj nejlepší kamarád a někdo, na koho se můžu vždy spolehnout. Vím, že to je někdo, s kým můžu spokojeně zestárnout. A pak existují muži, se kterýma by byl vztah naprosto nepředvídatelný, s obrovským nábojem a přitaživostí, ale vím, že po pár měsících bych je buď zabila, nebo bych se zbláznila... :-D (a tím by bylo i po přitažlivosti)
@monikamarian ale přesně, svatba není nic povinného, nemáte děti a jste oba mladí - však klidně vám může být hezky i bez svatby a třeba se vezmete za pár let, třeba i někdy někde spontánně na dovolené v zahraničí a nebo se taky nevezmete nikdy... Rodiče mého nastávajícího jsou spolu celou dobu a manželé nejsou do teď.
Otázka je, jak to vezme tvůj přítel, když už to teď bylo takhle na spadnutí - aby to mezi váma neudělalo moc velké dusno a spoustu otázek a pochybností... :-S
@zuzinka6 tak kdybych mela vstupovat do manzelstvi s tim, ze se kdyztak rozvedu, tak do nej nevstoupim vubec. Neodsuzuju rozvody, kazdeho vec, ale sama za sebe bych nemohla slibit to v dobrem a zlem a dalsi veci, kdybych uvazovala takto.
@shigella ja byt na jeho miste a udelat tohle tak uz ho v zivote nikdy nechci videt. On je jiny, jde mu o to, ze nechce ztratit me a dava mi cas. Nejde mu o papir. Jenomze ty pochybnosti ve me trvaji trochu dyl a on to vedel, jsem k nemu uprimna. On je ten co miluje vice.
@kacenkakaca já to taky tak nevidim, chtěla jsem podpořit, aby byly v klidu.. Já se fakt vůbec nestresuju, že se mam vdát...pro mě to je jenom papír, jsme spolu přes 5 let a svatbou se nic nezmění, samozřejmě budeme zákonitě svoji, stejné příjmění...ale já nezbabkovatim, on nezdětkovatí, já se neostříham,:-D, Jsme spokojeni, jen tím papírem doplníme náš vztah:-)
@monikamarian tak to není dobré, jestli to je takhle nevyrovnané mezi váma... Že on víceméně čeká a ty můžeš dělat cokoliv, v takovém vztahu se nedivím, že máš takové pocity. Kdyby tě přítel poslal "někam" tak bys měla možná víc jasno. =-)
@rmarcelilinka "před svatbou má každý strach a pochybnosti. Každej si tím musí projít, je to tím, že si uvědomíš že je to opravdu velký závazek a začneš mít strach."
Naprosto odmítám. Neměla jsem naprosto žádný strach ani pochybnosti. Tak prosím negeneralizuj.
Ahoj, protože vás neznám, tak nechci nic radit a jen popíšu situaci své kamarádky: byla 5 let s přítelem, ale moc nepracovali na svém vztahu a ten začal skomírat. Ona během toho jejich vztahu toužila po svatbě, on se k tomu neměl, ona začala pochybovat a blbnout a nakonec se rozešli. Ona se pak dala dohromady se svým kolegou - byla to zamilovanost jak trám, po 3 měsících se zasnoubili a do roka byla svatba. Tehdy byla šíleně šťastná, během příprav byly jak hrdličky, svatba kouzelná, pak ještě romantická svatební cesta - říkala mi, že takhle to vždycky chtěla, vdávat se v té nejvyšší zamilovanosti. Pohádka pokračovala, po svatební cestě přišlo oznámení o těhotenství, porod...a pak studená sprcha. Zamilovanost opadla a ve chvíli, kdy obvykle nastoupí láska, oni dva zjistili, že jsou vlastně dost rozdílní. Jsou spolu dodnes (5 let), ale o šťastném vztahu se mluvit opravdu nedá.
Tímto ti vůbec nechci cokoli podsouvat, jen chci upozornit na to, že s tou zamilovaností a motýlky v břiše se musí opatrně a doporučuji nejednat jen na základě chemické bouře. Šílená zamilovanost vždycky ve vztahu opadne, ale pokud má vztah pevné základy, vůbec to nemusí vadit. :) Tak ti přeji hodně štěstí a věřím, že ses rozhodla správně. Určitě s tebou souhlasím, že raději dřív, než později.
Dekuju Vam vsem moc za nazory a ze se ve vetsine shoduji. Vim, ze by nemelo jit jen o chemii. Uvidim jak to nakonec vsechno dopadne. Treba jen potrebujeme cas, jelikoz jsme spolu neustale a nemame cas i na svuj mimo vztahovy zivot. Dekuju Vam.
@zuzinka6 Asi ti nerozumím. Odmítám, protože jsem pochybnosti nezažila? No ano, však to říkám. Prostě nesouhlasím s tím, že VŠICHNI mají strach a pochybnosti. Kdyby padlo, že většina, budiž (i když já si ani to nemyslím, ale to už je jen názor, pocit), ale prostě to není tak, že všichni.
@monikamarian Nechci být zlá, ale upřímně si myslím, že problém je v tom, že přítele moc nerespektuješ. Sama jsem jeden čas byla v podobné situaci. On je ten, který by pro tebe udělal první poslední, jeho hodnota pro tebe v tvých očích klesá, jeví se ti jako méně přitažlivý, a můžeš si s ním dělat co chceš, říct mu co chceš, ať to bolí jak chce. Žádné ohledy na jeho pocity, protože on je přece ten, co chce tebe, ne? No tak z toho snu se rychle probuď. Nikdo si nezaslouží tak málo respektu. Buď ho máš taky ráda a v tom případě začni na vztahu pracovat, nebo ti za to nestojí a nech ho jít.
@monikamarian ok, rozumím. Tak jen malá rada - to, že jsi našla někoho, kdo tě miluje tak moc, není jen tak, tak si toho trochu važ :-) A jestli ho máš taky ráda, tak je to štěstí, které bych jen tak nezahodila. Zkus ho třeba nějaký večer zkusit svést... Třeba se ti jiskra vrátí.