My svatební přání nečetli,stejně to pak nikdo neposlouchá. Ale rozprostřeli jsme je na jeden stůl,a lidi co chtěli tak si to četli. A dary jsme si s manželem rozbalovali na večerní grilovačce...
Souhlasím s příspěvkem výše....Mam takovou zkušenost,že to spousta lidí ani neposlouchá... Rozprostřít je někam na jedno místo není špatný nápad,ale my to prostě necháme být, myslím,že tím nikoho nenaštveme. :)
Já to na svatbě příbuzných zažila a upřímně pro svatebčany je to asi nuda,my to pojmeme asi tak,že si vše přečteme sami doma a pak poděkujeme každému zvlášť.
U nás se teda četlo...z dřívějších zkušeností vím, že to je nuda, mě to nikdy nebavilo, tak jsem to na naší svatbě nechtěla...Jenže za mnou furt někdo chodil (ty starší ročníky, kterých teda u nás bylo většina), že kdy se budou číst přání a blabla....tak jsem na to teda kývla. Poslouchali teda asi všichni, naštěstí jsme těch přání moc neměli, ale já bych se teda bez toho obešla, mně to prostě přijde zbytečné :-D Hmotné dary jsme dostali dva, takže to aspoň bylo rychle z krku...
Všechny 3 moje sestry měly na svatbě čtení svatebních přání...musím říct, že to byla strašná nuda. Navíc občas z některého přáníčka vypadly peníze, takže to bylo takové divné. :-| Na naší svatbě se přání číst určitě nebudou. Přečteme si je pak doma v klidu a pak poděkujeme sami bez publika :-D
Ano, zažila jsem to, sama jsem je na jedné svatbě kamarádky přání četla, a myslím si o tom to, že je blbost :-D Babičky se sice tetelily, ale jinak je to podle mě hrozná nuda, zvlášť, když je půlka gratulací předtištěných a buď jsou to infantilní litanie, nebo se ty texty opakují. Sami jsme na svatbě nic takového nechtěli, navíc většina hostů nám do gratulace přidala i nějaké peníze, které by zase někdo musel dopředu z obálek vyndat, kdybychom chtěli přání veřejně číst. Takto nám všichni dali gratulaci do připravené krabičky a my si je pak v klidu s manželem přečetli druhý den sami. Věcných darů bylo jen pár (většinou právě peníze) a ani ty jsme nerozbalovali. I když u toho od svědkyně mě to nakonec trochu mrzelo, protože přání napsala ve smyslu, že "láska je koření života, tak ať nám to koření nikdy nedojde", a že "sůl jako koření je nad zlato". No a k tomu nám dala obrovskou krabici, kterou když jsme doma rozbalili, tak byla plná různých druhů koření a solí všeho druhu - kuchyňská jemná i do mlýnku (dohromady asi 5 kilo), do koupele (taky několik druhů), na praní... prý jen tu posypovou v létě nesehnala :-D. Tak to mohla být sranda i pro ostatní, kdybychom to rozbalili přede všemi. Ale jinak mi jak čtení přání, tak rozbalování darů přede všemi přijde jako přežitek.
Zažila jsem to a neúčastnila jsem se :-) (svatba byla na veliké zahradě, tak jsme se skupinou kamarádů poodešli...). Přijde mi to nudné a navíc často nevhodné vzhledem k tomu, že dnes většina lidí preferuje peněžní dary. Některá přání také byla dost osobní, to bych před nastoupenými svatebčany číst nechtěla.
Také jsme byli proti čtení.
Ve všech přáních byly navíc ještě peníze na líbánky, tak by asi nebylo vhodné, aby ostatní viděli, kolik jsme od koho dostali...
Ale další ráno jsem si pročítání a prohlížení přáníček užila a poplakala jsem si u toho :-) .