Ahoj holčiny,
tak si předstvate, vrátili jsme se ze svatební cesty bez manželova snubního prstýnku. Ztratil ho někde ve vlnách. Chceme nechat udělat nový, stejný, ale přesto to nebude on, který jsme si ve svatební den vyměnili. Je mi to strašně líto, manželovi asi ještě víc. Kdybyste viděly ten bílý proužek na jeho prsteníčku. Nestalo se vám některé něco podobného? Zdá se mi, že měsíc po svatbě se tohle může stát jenom nám. Ach jo.....pořád na to musím myslet. chtěla jsem se zeptat, jestli se vám některé něco podobného stalo, jak jste to potom řešili? Nechci, aby si ten "náhradní" jen tak někde navléknul, mám bláznivé nápady, že bych přemluvila matrikářku, jestli by nás nepustila někdy na chvíli do obřadní síně atd.
Tak holky, bacha na prstýnky. přeju, aby se vám nic takového nepřihodilo. Pa M. :-(
no jo no, jsou ale horší věci, hlavně že se máte rádi...stalo se to manželovi mé kámošky také někdy brzy po svatbě, vyřešili to tím, že si šli koupit jiné nové oba :-)
Představ si, že můj táta taky ztratil snubák na svatebce v moři. Jenže naši v té době neměli peníze na nový, tak už nikdy snubák neměl.. Určitě objednejte co nejdřív náhradní a dej mu ho na nějakém krásném, romantické místě. Nemusí to být přímo v obřadní síni, však vy už něco vymyslíte. A nebuď z toho smutná, je to jen věc..
Misky věřim, že vás to mrzí, ale už nic nenaděláte.
Já bych buď nechala udělat pro ženicha ten samý a pak bychom si oba prstýnky nasadili jako při obřadu, ale někde na nějakém krásném a nám blízkém místě. Nebo bych nechala udělat dva úplně nové, ty bychom si pak nasadili opět na nějakém krásném a nám blízkém místě a ten svůj "starý" bych pak na příští dovolené hodila do mořkých vln, aby se třeba jednou tam s tím ztraceným ve vlnách potkal...A třeba k tomu nasazování nových prstýnků udělat takovou jako svatbičku s kámošema někde na chatě, klasika šaty, oblek, oslava...a "falešným" oddávajícím by byl nějaký kamarád a aspoň by byla sranda :-D
To je supr nápad, i když přiznávám, nevím, jestli bych to dokázala, přece jen, je takovej autentickej, měla bych pak pocit, že už mi z obřadu nezbylo vůbec nic, ale každopádně to navrhnu. Snad nám ty nové udělají co nejdřív. Napadlo mě taky, že bysme si je mohli vyměnit na místě, kde mě požádal o ruku, nebo to vyřešit jak napsala Petty. díky, holky.
No to je jeste dobrý,že ho ztratil v moři, Příbuznej spláchl svůj snubák do záchodu :-D , zatím si novej ještě neudělal, a že by jeho žena měla kvuli tomu házet svůj prstýnek symbolicky do záchodu tak to určitě nee :-p :-D :-D (jsou manželé 2 roky)
Přidám se a odpovím na otázků
já ho ztratila - ještě ani né půl roku po svatbě. A to během oprav domku. Manžel pořád ještě doufá že tam na nás někde vyskočí. No třeba jo. Necháme se překvapit. ;-)
Jasně že je cechtek,ale je to stejná situace, ztráta snubáku, jen né tak "romantickým" způsobem jak u misky. Jak byste to řešily v tom záchodovém případě?
bajunka: :-D :-D :-D . . . stály by spolu nad mísou a slavnostně zahodili i ten druhý do hajzlu . . .
Holčiny nedělejte vědu nad takovýma prkotinama v životě toho ještě ztratíte . . . ]-( . . . ztratil se no tak se ztratil, udělejte nový a je . . .
no a co kdyby to nebyl jen ten záchod...napríklad takový veterinář který si zapomel pri porodu krávy sundat prsten... :-D :-D ne to je jen sranda
me by to hrozne mrzelo ale udelal bych to asi jak ríká petty
A co takhle nechat vyrobit oba nové a část toho zlata by byl ten tvůj? :-) Prostě ho zcela nezahodit, ale tak symbolicky byste z toho obřadu měli zase oba kousek?
Misky, už jsem slyšela za poslední rok o dvou případech, kdy se to novomanželům taky stalo - stejně jako Vám při svatební cestě sklouzl ženichovi z prstu v moři ;-) Buď v poho, není to žádné zlé "znamení" a nejste sami. Důležité je, co cítíte k sobě a holky tady radí dobrá řešení :-)
Jakožto naprostého neromantika, realistu a materialistu by mě nenapadlo jen tak vyhodit do moře prsten, pokud by třeba nebyl plechový. To nápad Len se mi jeví jako praktičnější, ovšem s nádechem nostalgie. :-)
aktaka: souhlas! Já sice jako romantička, realistka i částečná materialistka bych prsten do moře stejně nehodila. někdo mi tu psal, že by ho v té situaci ani nenapadlo myslet na peníze - no mě ano! Asi jsem málo romantická... :-)
Len: dobrý nápad!
Ovecka: peněž na rozhazování nemáme, ale tady na tom bych prostě nešetřila a ty peníze bych za to dala, asi jsem moc velká romantička x-) :-)
petty: Tak to nejsi sama romantička, pro mě by to určitě nebyly vyhozené peníze, říkala jsme to i manželovi a moc se mu to líbilo, říkal, že by ho v případě takové ztráty určitě do moře hodil, aby se tam ty prstýnky spolu "potkaly". Ono záleží i na povaze, někdo je víc realista, my se nebojíme dělat podobné bláznivé věci..
já bych ho taky do more hodila....ale ne do toho záchodu baju :-D nebo bych ho roztavila a nechala udelat nové.zvláste kdyby to bylo takhle krátce po svatbe.
Doufám že se mi nic podobnýho nestane
Ahojky tak to se přesně stalo mé kamarádce vloni se vdávala a její manžel tam v moři ztratil snubák ...nechali ho udělat znova a pohoda..sice to není nic pěkného ho ztratit ale jsou horší věci zachvíli na to budete jen vzpomínat x-)
Já bych ho nezahodila ani neroztavila na jiný...
Podle mně na svatbě nejde o prstýnky, je to "vedlejší efekt". Já je vnímám jako dar, který si snoubenci dají vzájemně, při této příležitosti. Stejně jako dárek k narozeninám. Když by ho ten můj ztratil, tak bysme prostě nechali udělat novej, stejnej, třeba k výročí svatby. Přece jenom je to dost peněz a taky trošičku nepozornost toho, kdo jej ztratil...
Mně by bylo líto ten svůj zbytečně vyhodit do moře. To bych neudělala. A přetavit? Ve zlatnictví mi řekli, že zlato, které dodáte zlatníkovi, se kamsi posílá výměnou za polotovar (asi nějakou cihličku) a z toho se teprv šperky dělají. Aby ta surovina byla čistá. Takže myslím, že byste to stejně neměli z toho původního zlata. Pokud by vám to slíbili, tak stejně nepoznáte, z jakýho zlata je to dělaný... Navíc nevěřím, že by si s tím dali tu práci, aby to roztavili a znova udělali stejnej prsten. To si naúčtujou peníze za práci a dají vám ten původní, jenom naleštěnej, a druhej udělají novej. Stejně to nepoznáte.
U slavnostního navlíkání bych si připadala divně, trochu jako herečka... svatba už jednou byla a zopakovat se nedá. Kdyby člověk za celej život přišel jenom o prsten, to by byl asi nejšťastnější na světě.
Ale je to jenom můj pohled, někdo jiný to třeba vnímá jinak, je to každýho věc...