Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Svatební dary a blahopřání

Rodiče nemají dávat svatební dary. Je to pravda?

Zobraz úvodní příspěvek

t1nk t1nk

Autor diskuze

23.05.2007

Ahojda nevěstinky :-) Chtěla jsem se zeptat, zda je pravda, že rodiče nedávají svatební dary - toto pravidlo "počítá" s tím, že financují svatbu. Slyšely jste o tom již někdy?

Odpovědět

1 2 3

lenule2 lenule2

25.05.2007

holky, my nevidíme NIC špatného na tom, když vám vše,polovinu, třetinu (jak komu)zaplatí rodiče a dají dary za 50 tisíc či 5 korun. Není na tom nic špatného, je to od nich milé, pro vás určitě finanční plus. a když vy to přijmete, tak není co řešit. Je to v POŘÁDKU. "Jen" nám vadilo, že je to pro vás SAMOZŘEJMOST. Samozřejmého v životě totiž není nic. Jen to, že jednou zemřeme. Svým dětem se normální rodiny snaží dát vždy to nejlepší, co je v jejich silách a možnostech - ale ani to není samozřejmé. Vezměte si můj případ, nevím, kdo našim platil svatbu, ale dejme tomu, že rodiče a naši mi to chtěli oplatit. Dejme teď tomu,že to brali za samozřejmé. Mamka má dva tituly, měla před sebou skvělé vyhlídky manažerky. (v té době se tomu tak neříkalo, ale něco v tom slova smyslu). A bum. Nemoc je zákeřná mrcha a zničí vše i tu samozřejmost. Dostala minimální důchod(neměla odpracované roky díky výšce), tituly jsou jí doslova na h....o. A kdyby se mělo brát jako samozřejmost, že jí zaplatili svatbu, tak mě musí taky, tak co udělá??? A anya psala,že se na to musí připravovat od začátku, začínaje vzděláním, aby pak měli vyhlídku na dobrou práci, a nestěžovali si na nezaměstnaný region apod. Tak ona udělala to samé co anyini rodiče, jenže v tom rozdílu,že osud s ní má asi jiné úmysly. A jak se mu má postavit, když to prostě nejde? Takže na věty typu, všechno jde, když se chce, jsem věřila naposledy ve svých pěti letech. Souhlasím, člověk dokáže ovlivnit spoustu věcí, chce to jenom chtít, mít vytrvalost a sílu. Ale jsou věci, nad kterými je bezmocný a jen může přihlížet a rvát si vlasy z hlavy, že nemůže nic ovlivnit, že to prostě nejde, i když by tak moc chtěl a byl by proto schopen obětovat téměř vlastní život. Takže kde máte tu samozřejmost a na ni se napojující spravedlnost??? Proto když mi dávali nemalé peníze na svatbu, tak jsem to rozhodně nebrala jako samozřejmost. Taťka řekl, že se snažil něco našetřit co mohl a je moc rád, že se mu to povedlo a že nám může pomoct. Z jejich strany nedokážu říct, jestli to byla samozřejmost - ale to je už diskuse pro naše rodiče ne nás - důležité je,že pro nás "děti" by to běžná samozřemost být neměla. Popravdě v okolí neznám nikoho, komu by rodiče nechtěli dát na svatbu ani korunu. Zejména v tom případě, když jsou tam samí strýčci, tetičky apod. Většinou každý z rodičů zaplatí minimálně hostinu pro své členy rodiny, a asi na tom fakt něco je, to uznávám. A pak je každého věc, jestli to přijme nebo ne. Ale není to též samozřejmost.

Odpovědět

lenule2 lenule2

25.05.2007

barunka - souhlas s ukončením diskuse. příspěvek jsem psala v době, když ty jsi ho sem dávala, takže sorry, nemohla jsem ho vidět. Takže holky zpět k původnímu tématu, už raděj na to moje nereagujte, to tam nemělo po vzoru barunky už být.... ;-)

Odpovědět

pekika pekika

25.05.2007

lenule2 : souhlasíííím :-) moje slova. Nejednalo se nám o nic jiného než o to " POUHÉ " slovíčko SAMOZDŘEJMOST !!!!! Klíďo píďo se vraťme k tématu diskuze :-D

Odpovědět

ivett ivett

25.05.2007

Lenul a Baru je mi líto, ale já se opravdu NAPOSLEDY vrátím k tomu, co se tu řešilo: lucikk: sama jsem přímo napsala ve svém příspěvku, na kt. reaguješ, že RESPEKTUJU ty, kteří to mají jinak, i když s tím nesouhlasím (takže tvoje reakce vyzněla trošku do prázdna) a nemyslím, že bych někoho urazila, nicméně pokud máš ten pocit, tak se omlouvám... ;-) Že chtějí rodiče někomu zaplatit svatbu pro mě rozhodně velký sousto není, naši a tchánovci se taky nabídli, ale NÁM prostě přišlo blbý to po nich chtít, zvlášť když na to sami máme...tečka... ;-) A mimochodem ZOR (zák. o rodině) znám víc než dobře - čeká mě z něj druhá zkouška - a že by se tam někde psalo o povinnosti platit dítěti svatbu, to fakt nee. :-D Je pravda, že rodič stejně jako dítě má urč. práva a povinnosti, ale jde spíš o to, že rodiče jsou povinni se o své dítě náležitě starat, podle svých schopností a možností jej vychovávat apod. a dítě naopak, když rodiče ztratí schopnost a možnost se o sebe postarat, by mělo v takovém případě se o ně postarat - protože dítě je povinno respektovat a ctít své rodiče, takže jde jen o to, jak si kdo vyloží respekt a úctu k rodičům, to je celé...(holt jsem byla vychovaná v tom, že od nikoho jen tak nic nechci a jsem radši, když si všechno zařídím za svoje, abych pak furt nemusela být někomu za něco vděčná, ale to je věc názoru a ten váš teda respektuju) rivka: Jestli jsem teda napsala přímo, že anya je rozmazlená (nechce se mi to číst celý zpátky) tak fajn, beru zpět, myšleno to bylo tak, že to JAK to tu napsala vyznělo rozmazlenecky... Jasně, že můžu říct za 20let své dceři, když pomě bude chtít zaplatit svatbu (o čemž pochybuji, rozhodně ji v tomhle duchu vychovávat nechci), že "okolnosti byly proti", nicméně věřím, že kdybych na tu svatbu měla, nebyla bych ta krkavčí matka, abych jí ji nezaplatila, nicméně budu se snažit své dítě vychovat tak, aby tohle ode mě se samozřejmostí neočekávalo, teď to samozřejmě vyzní, že jsem krkna, nicméně těch dejme tomu 50.000,- bych jim radši dala jako savtební dar... Já prostě beru svatbu dvou lidí jako ten JEJICH den D, ve kterém jde jen o ně, o to, co si na svatbu navymýšlí (prostě jaké bude mít nevěsta šaty, v jakém duchu svatbu pojmou, kde ji budou mít, pro kolik hostů apod.) a nepřijde mi fér postavit rodiče před tyto plány a se samozřejmostí čekat, že mi zaplatí veškerý výmysly, i když to v rodině tak chodí, ne všechny tradice jsou podle mě vždycky správné... Proto my jsme si svatbu platili sami, protože nebyla zrovna levná a protože šlo o NÁŠ den a prostě bych se JÁ necítila dobře, kdybych věděla, že za tenhle okamžik musím někomu vděčit, svatba je rozhodnutí především nás dvou, a kdybych věděla, že na to prostě nemáme, tak bych asi do svatby nešla a počkala bych s tím později... Samozřejmě, když se rodiče nabídnou (a u nás tomu taky tak bylo) a chtějí svatbu zaplatit, nevidím v tom problém, já ten problém prostě vidím v tom, že to ti dva dokáží přijmout, ale znova podotýkám je to MŮJ názor, jde o MŮJ pocit a nemá cenu mi ho vyvracet, ale chápu, že s ním hodně lidí nesouhlasí... A promiň, ale vůbec mě neznáš, a nemůžeš tvrdit, že mé příspěvky jsou agresivní, ať máš s jazykem profesionální zkušenosti jaké máš...sama podotýkáš, ať se tu neurážíme, tak to nedělej ani ty, ok? ;-) Ufff, je to dlouhý já vím, ale už se k tomu vracet nebudu, ať na to reagujete jakkoli...Mějte se... ;-)

Odpovědět

ivett ivett

25.05.2007

Jé, pekiko až teď jsem si všimla, že jsi taky od FM :-D :-D :-D

Odpovědět

rivka rivka

25.05.2007

Ivett: Ne, neznám tě, ani tě nesoudím. O anye se už bavit nebudu, všechno, co jsem chtěla říct, jsem řekla, jak nejlépe jsem uměla. Můžete nechápat, nesouhlasit, cokoliv - už s tím nic víc nenadělám :-) Jen jednu věc. Řekla jsem, že tvé příspěvky jsou agresivnější než anyiny a na tom trvám. Nechci tě tím urážet, konstatuju fakt. Nejde vůbec o to, zda tě znám nebo neznám (neznám, nechci tě posuzovat a také to, ačkoliv si třeba myslíš opak, nedělám - neříkám, jaká JSI, říkám, jak jsi PSALA), jde o styl, způsob, jakým jsi psala: slova jako "milá anya může zjistit", která jsou míněna ironicky (zcela zřejmě, jak vyplývá z logiky tvého příspěvku, protože anya ti milá příliš není), slova jako "předpokládám, že bychom tvým rodičům měli asi složit poklonu, ne?", také ironická a útočná (neboť jsi jistě nemyslela, že bychom to měli udělat) - to všechno bylo v kontrastu s tím, čím se uvedla anya (a co jsem citovala výš) - tedy: psala jsi jí útočněji (agresivněji) než ona tobě. Toť vše. Tvrzení, že nemůžeme posuzovat styl někoho, koho osobně neznáme, je absurdní, promiň... ;-)

Odpovědět

ivett ivett

25.05.2007

rivka: jen podotknu, že anya mi nikdy konkrétně nepsala, a že teda poprvé slyším, že ironie je v podstatě agrese, dobré vědět pro příště, protože ironická být umím a div se, baví mě taková být...já nemůžu soudit, či mi anya je milá nebo není, neznám ji a budeš se asi divit, ale v ostatních diskusích, které jsem četla a ve kt. anya něco přispěla, jsem s ní naopak souhlasila, čímž teda nevysvětluji svou agresi k ní, protože v podstatě žádná neexistuje a myslím, že dostatečný počet smajlíků, které za každý příspěvek, kterým to tu chci odlehčit, mluví za vše...vzhledem k tomu, že jde jen o psaný text a nevidíš, jestli se u toho směju nebo ne, je těžko posoudit, zda jsou myšleny s agresí nebo ne, nicméně vymlouvat ti to nebudu, jestli jsi profesionál přes jazyk apod., beru to a jsem ráda, že vím, že mé příspěvky vyznívají agresivně, tedy jejich styl :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D Mějte se tu holky krásně, nesežerte se tu, jdu si užívat víkendu na chatě a učit se blbý právo :-(

Odpovědět

mandarinka mandarinka

25.05.2007

My si svatbu platili sami - moje už byla druhá, takže by mi přišlo trapné nechat si jí od rodičů platit. Na první dost přispěli, ale rozhodně jsem před nimi tenkrát nestála s nataženou dlaní. Manžel se ženil poprvé, jeho rodiče nám peníze nutili, ale i jemu to bylo trapné, jelikož vydělává víc než oni. Takže jsme s nima bojovali a vyhráli, platili jsme si všechno sami. Sice jsme pak peníze jako svatební dar dostali, ale to už bylo jejich rozhodnutí. Mám dva syny, oboum jim spořím, dostanou nějaké peníze do začátku a také předpokládám, že je udržím na VŠ, pokud se rozhodnout ke studiu. Ale rozhodně je učím, že není moje povinnost jim zaplatit vše, co chtějí. Teď jsem "zdravá" a vydělávám. Bohužel se to u mě může změnit a mohu zůstat v invalidním důchodu. To fakt nevím, kde bych na to pak našetřila......

Odpovědět

rivka rivka

25.05.2007

Mysli si, co chceš :-) Ale hodně štěstí s právem :-)

Odpovědět

anya anya

25.05.2007

Je škoda, že tu opravdu funguje to selektivní čtení :-S rivka: díky ;-) Jsem ráda, že některé kočky moje příspěvky chápou tak, jak jsem je myslela. Doporučuju všem knížku Asertivně do života. Je velice zajímavá a přínosná. I tam se dozvíte, že ironie je základní technika agresivního chování. Ničeho takovým chováním nedosáhnete, jen sami sebe snížíte na nižší úroveň, zbytečně útočíte a druhá strana tento útok vnímá. Agresivní chování často vyplývá ze strachu. Vyrovnaný člověk nemá zapotřebí něčeho takového, umí se slušně a jasně vyjádřit bez jakékoliv formy agrese, respektuje názory ostatních a nesnižuje chování a postoje ostatních lidí. Sbohem a šáteček.

Odpovědět

lenule2 lenule2

25.05.2007

já ji četla moc důkladně a proto se agresi vyhýbám :-D :-D :-D :-D :-D

Odpovědět

ivett ivett

27.05.2007

rivka: myslím a myslet si budu :-D :-D :-D s právem jsem moc štěstí neměla, z 34 otázek jsem se jich naučila jen 13, ale mám na to ještě pár dní, tak snad to zvládnu... :-D :-D :-D anya: dík za tip, asi si tu knihu budu muset přečíst a vyvarovat se ironie (a nebýt tedy tak agresivní-chudák manža, ani neví jakého agresivce doma má :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D ), nebo se o to budu alespoň snažit... :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D Jen by mě zajímalo, jestli ani jedna z vás, nikdy nebyla ironická (a tudíž agresivní)... :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D :-D

Odpovědět

Článek se načítá

lenule2 lenule2

27.05.2007

ivett: mám ji naskenovanou celou v pc - potřebovala jsem ji na seminárku, já ti ji pošlu. :-D :-D :-D Plus tam mám dalších cca 6 knih týkající se tohoto tématu, tak ti můžu poslat i ty. :-D :-D :-D A tam se můžeš dočíst i to, že ironie je skutečně technika nejen agrese, akorát že NEJEN jí. Je to technika mnoha dalších chování, a kupodivu ne agresivních... (ironie souvisí s dalšími cca 12 druhy chování) :-D :-D :-D To jsou ale věci, že? Obdivuji lidi, co hned na dálku určí že pod tímto druhen ironie se skrývá agrese. Holt, jsou lepší než já. :-D :-D :-D :-D :-D Asi přestanu odrbávat ty seminárky, abych byla taky tak chytrá. :-D :-D :-D :-D Jinak krásný parný den vám všem

Odpovědět

ivett ivett

27.05.2007

lenule: :-D :-D :-D Píšu ti do IP mejla a na tu knihu fakt mrknu :-D :-D :-D

Odpovědět

vlastimil vlastimil

27.05.2007

Zdravím, všechny, dodal jsem si odvahy a vstoupil do této diskuze:-) Jsem otec nastávajícího ženicha, synovi je 24, mně 43 let.Samozřejmě mě tento okamžik naplňuje očekáváním a zkrátka se na svatbu těším.Co dáme dětem??? Asi nic - jen zaplatíme podstatnou část svatby, umožňujeme bydlení, a asi víc už ne.Tedy zatím.Jinak jsem rád, že jsem byl zapojen do příprav, takže zajišťuji koláče, ovoce, zeleninu, něco u řezníka....jsem moc rád, že nás požádali:-) o pomoc.Moc si toho vážím. Teď si řeším taky co si obléknu, takže půjčovnu na šaty atd..atd...

Odpovědět

lenule2 lenule2

27.05.2007

Milý Vlastimile, děkujeme, že jste s odvahou vstoupil do této diskuse :-) Jak píšete: "... a asi víc už ne"... tak si myslím,že jim dáváte ještě mnohem víc, než tušíte. Protože to, že mu rád pomáháte, aktivně zajišťujete mnoho věcí a hlavně, že si toho vážíte, to je ten největší dar pro nastávajícího ženicha, nevěstu. Sama ze své zkušenosti vím, jak mě hřálo u srdce, když nám před svatbou mí rodiče pomáhali - jak fyzicky, tak psychicky. Měli jsme v rodině vždy dobré vztahy, ale v ten moment se ještě nějak pouto posílilo. I já jsem si toho moc vážila, jak nám ve všem fandili a podporovali. Taťka měl starosti, jestli mi našetřil dost peněz na svatbu. Jak už jsem výše psala, moc nám to pomohlo, ale kouzlo svatebního daru od rodičů podle mně tkví úplně v něčem jiném - a ten se nedá předat z ruky do ruky, to člověk musí cítit sám u srdce. A Vy to děláte. Myslím,že Váš syn to moc dobře ví. Jen Vám to možná nikdy neřekne (no, jo jste přece chlapi :-) ) už jen to, že čtete tuto diskusi, je super. Takže krásné přípravy, pevné nervy, synovi šťastné manželství a jen tak dále. Přeji mnoho štěstí.