Nečetlo se...na žádné svatbě v poslední době, co jsem byla, se nečetlo, naposledy před 15ti lety:-) Ale je to je na vás, jak si to uděláte, tak to bude...
Na naší se četlo, bohužel delší dobu než sme chtěli.Už se na to málem zapomnělo,ale na přání rodiny někdy po 23hod. a zábava se tim strašně pokazila..:( takže záleží jen na vás,jestli budete chtít, kam to zařadíte a zda se to zrovna hodí do vaší zábavy :)
kdyz se zenil bratranec, cetli prani po obede, kdyz hoste jedli desert...prvnich par prani bylo v pohode..ale u 40tyho uz to byla strasna nuda a bylo videt, ze to bavi jen nevestu a hoste se uz nemohli dockat, az pujdou na bar :D ale tak ono asi taky zalezi na skladbe lidi...tady se to bohuzel moc nepovedlo..ale jak rikam, treba by to jinou rodinu bavilo.
My je teda určitě číst nebudeme. Beru to tak, že jsou psané pro nás dva a ostatním do toho, kdo nám co přeje, nic není. A ani z pozice hosta by mi to nebylo příjemné.
Tak mi jsme to nečetli a nikde jsme to nezažili. Přáníčka jsme si s mužem četli až večer po svatbě kdy jsme byli doma a krásně nás to dojalo :-) je to takové intimní :-). Kamarádka je četla po hostině a byla to hrozná otrava i pro nás když jsme svatbu teprve plánovali...
V golemove restaurantu som to osobne zazila asi len 1x pred cca 5 rokmi..a z tej sukromnej casti,na svadbach kamaratov,v cechach a na slovensku ani raz..
my jsme je nečetli, když jsem byla na poslední svatbě před 6 lety, tak je tam četli a byla to hrozná nuda. přání byla vcelku stejná a pořád se opakující, polovinu lidí, kteří to psali z druhé strany nevěsty jsem ani neznala, určitě bych vymyslela nějaké hry nebo kvízy než tohle.
Každá druhá svatba je čte. Je ale pravda že to polovinu lidí moc nezajímá. Nebo spíš záleží na tom jaké máte složení svatby. Babičky si to rády poslechnou, ale mladí si raději místo toho dají panáka a pokecají mezi sebou :-)
my je nečetli....bylo jich skoro 40, na drtivé většině byla gratulace předtištěná...asi by to bylo furt stejné a pozornost účastníků by rychle opadla....navíc, v některých přáních byly vložené peníze a nechtěla bych nikomu ukazovat, co dal ten a co dal jiný a kdy byl štědrý a kdo dal, co mohl.....a dárky jsme také rozbalovali jen některé....prostěradlo a fotoalbum by asi nikoho nezaujalo, ale skleněný pašík plný mincí nebo zarámované bankovky svatebčany pobavili
čeatli jsme je spolu o samotě, jelikož jsme si řekli o peníze, bylo by nám trapné číst něčí přání, kde bylo např. míň než od někoho jiného, nejen že nám to přišlo nudné ale i nevhodné kvůli tomuhle, aby se někdo necítil trapně :-)
Byla jsem na jedné svatbě, kde se to četlo, ale upřímně řečeno, absolutně mě to nezajímalo. Navíc z každé obálky vypadávaly peníze, takže to bylo místy trapné. My jsme se tomu vyhnuli - přání jsme si přečetli v klidu, doma a hlavně sami.
Ani nápad, je to hrozná nuda a bylo by mi až trapně tam hodinu předčítat přání. 8-(
Babičkám ze staré školy jsme rovnou řekli, že jestli si chtějí přání přečíst, že jim je půjčíme, ale do programu svatby ať nekafrají. :)
na všech svatbách, které byly v naší rodině, se vždycky četlo (půlka lidí to chtěla poslouchat, druhá se bavila, protože je to nebavilo, zbytek je okřikoval, že neslyší :-D), u nás se nečetlo a já jsem za to strašně ráda, manžel navíc myslím ani tento zvyk neznal.
U nás se četlo, bylo to nadvakrát a v pohodě, naopak se ozývali hosté, kteří ještě nebyli přečtení a proč. :D Přání bylo asi 25, takže celkově za 10 minut nebylo o čem. :) Peníze z toho svědci vyndali diskrétně předtím, takže v pohodě. :)
@la_lilloise souhlasím. kamarádům jsem napsala velmi osobní přání, určené vyloženě pro ně dva. V okamžiku, kdy jsem to psala, mi to přišlo velmi silné. bohužel, zrovna to moje vybrali jako první - a znělo to jako šílený klišé nabubřelých slov. Vtip žádnej (ani být neměl) a já se cítila vyloženě trapně.
A pak už jich přečetli jen pár, když to začalo být dlouhé, nechali to, že pokračování později, a to se už nekonalo. ;-)
můj názor pro nevěsty budoucí: myslím, že záleží na náladě a programu. Na místě, kde je vás pár lidí, několik přání (do 15), je jaksi více času, četla bych - můžete každému takto poděkovat za dárek/přání/účast.
Tam, kde je plno lidí, zábava v plném proudu, bych tuhle část vynechala úplně anebo nechat někoho (svědky) vybrat z přáních ta, která za přečtení stojí anebo víte, že o to stojí pisatelé (např. stará teta) - a tak tomu věnovat jen pár minut.
Pokud se vyskytne nějaký vyloženě plonkový čas, kdy se nic neděje, hosté se mezi sebou nebaví, kapela má pauzu - čtu.
Jak si to uděláte tak to máte. Můžete číst a nemusíte. My měli tak akorát hostí, přání se tedy četla - četli je na střídačku svědkové, byla to legrace, protože svědci byli vtipní a prokládali přání svými bonmoty. Kdyby bylo hostí ale třeba 100, tak bychom od toho asi upustili... :-D V přáních byly i peníze, ale svědci stáli dál od ostatních (u mikrofonu od hudby), takže nebylo vidět, kdo kolik dal, svědkové tam penízky nechávali, a přání pak vraceli do pixly.
Zazila jsem to jen jednou a bylo to vskutku otresne :-) hlavne nerozumim, jak to pak probiha organizacne, protoze my vzdycky na svatbe predavali dary osobne...to si nevesta se zenichem nechaji ode vsech poprat a kdyz uz dostali od vsech, tak to vecer prectou? :-o
@izzybickerstaff záleží na tom...někde se předává rovnou při příchodu - zažila jsem různé, např. se to skládalo u rodičů nevěsty, kde jsme se scházeli a pak to asi převezli na hostinu, kde se četlo a děkovalo za dary, jinde jsme odevzdávali u obřadky (to se ještě jezdilo vlakem a člověk to nemohl nechat v autě).
V současnosti jsme nejčastěji nechávali dary i přání na jednom shromažďovacím stole v místě hostiny, odkud pak někdo přání vyzobal (i kvůli případné ztrátě peněz) a četlo se, ukazovaly se dary. Což narážím trochu bokem na dary - nejčastěji se nerozbalují a na jedné měli celou hromadu těžko definovatelných balíků, darů, krabic, krabiček - jéééé, to mě tak dráždilo vědět co je uvnitř!!