Oba dva jsem křtění ale ani jeden nevěříme (mě naši nechali pokřtít kuli mojí babičce ta je věřící), a naposledy sem byla v kostele jako malá s babičkou.
Volala sem do kostelu v Praze a všude se mě ptaj kdy sme byly v kostelea že se budem muset naucit neco o naboženství a že musíme chodoi na ta jejich předmanželská sezení.
To je to fakt tak složitý?
Nemáte někdo zkušenosti s kostelem u sv.Tomáše na Malé Strane v Praze 1?
Moc bych chtěla mít svadbu v kostele, jelikož se mi to líbí a na matrice nebo jinde mi to přijde takový obyčejny...kostel má prostě atmosféru...
Prosím poradte.
Ahoj, jako pokrteni mate na svatbu v kostele oba narok, ale uvedomujes si, ze tam budes slibovat, ze budes deti vychovavat ve vire? Mit svatbu v kostele je krasne, ale kdyz nejsi verici...
Souhlasim s dadenkou, navic ten slib je zakoncen vetou "K tomu at mi dopomaha Buh" a pokud v nej ani jeden neverite, tak mi to prijde jen jako divadlo - aby to vypadalo.... Trosku divne, promin
ono to zas tak jednoduche neni. nebo jsou dnes i kostely, ktere jsou v majetku mesta a tam oddavaji starostove misto kneze. napriklad v opocne v marianskem kosteliku...
Michaelo, promiň, ale svatbu v kostele by člověk měl chtít proto, že věří v Boha a chce před ním svůj sňatek potvrdit, bere manželství jako svátost. To, že v kostele je lepší atmosféra, není argument pro to, abys tam měla svatbu. Je zbytečné slibovat to, co se při církevní svatbě slibuje, když o tom nejsi přesvědčená a nic vám to ani jednomu neříká. Vždyť dneska se můžete nechat oddat na hradě, na zámku, na nějakém místě, které máte rádi... A není to tak "obyčejné" jako na té matrice.
Herminko, to nevadí, vždy se můžeš připojit se svým názorem ;-) To je důležité. Mimo to, hodlám udělat totéž. :-) Btw s tebou naprostou naprosto souhlasím!
Svatba v kostele se mi vždycky líbila, ale dřív jsem o ní neuvažovala, chtěla jsem nějakou romantiku - na zámku nebo na paloučku se spoustou květin (což už dnes není problém). Jenže - uvěřila jsem. Nejsem vychovaná k ateismu, ale v "římckokatolického" Boha se u nás nikdy nevěřilo. Mamka tíhne spíš k alternativám a k východním náboženstvím... Spíš si tak nějak věřit, ale k ničemu se oficiálně nehlásit - trošku alibismus. S přítelem, když jsme začali mluvit o svatbě, jsme zašli za farářem a zeptali se ho, jestli je to teda možné, že přítel je věřící (a křtěný) a já nejsem pokřtěná, ale tak nějak vlastně věřím. On úplně s klidem řekl, že jo, že stačí jeden... To sem nepatří. Mě to ale nějak pořád nedalo ... a nakonec to dopadlo tak, že jsem se nechala pokřtít taky.
Věděla jsem, že je pro přítele a jeho rodinu svatba v kostele důležitá, a teď už i pro mě. Kdybych ale věřící nebyla, připadala bych si tam asi fakt divně. Přece jen, jedná se o Boží chrám... Podle mě to má tu "atmosféru" jen když to tak opravdu bereš. Jinak je to obyčejná hromada kamení, stejně jak každá jiná budova...
Ale jinak, pokud se Ti kostel tak moc líbí, můžeš v některých mít i civilní sňatek (a nemusí být nesvěcený). Jen to bude asi spousta zařizování, papírování... To totiž neoddává kněz...
Jinak, pokud jste oba pokřtění, ale do kostela nechodíte (my taky nechodili ani nechodíme, jen na velké svátky), doporučuju svatbu v kostele beze mše. Máte na to právo. Trvá asi půl hodinky a před svatbou budete chodit zhruba půl roku na přípravu, záleží na intenzitě setkání, par farář vám poví něco o základech víry a křesťanství, o rodině a pak o samotné svatbě. Nám to hodně dalo, bylo to krásné období. Ke zpovědi jsem nemuseli, vše proběhlo naprosto pohádkově...Jen doporučuju.
My máme v Mostě pěkný kostel a dělají tam normálně civilní sňatky, bude to i můj případ a v červnu to takhle udělá i moje sestřenka... Žádná víra, prostě jen kostel... Ale jak teď koukám, asi to nejde všude... :-(
kamcula: Opravdu to nejde, až jsem se divila, že pro tak bohulibou činnost jako je svatba nelze kostel pronajmout. Naštěstí ale existuje hromada zámeckých popř. hradních kaplí, kde není problém uspořádat svatbu.
Být pokřtěná ale v zásadě nevěřící církevní svatbu rozhodně nemám. Proč taky. Musíš chodit na přípravu, slibuješ, že budeš vychovávat děti ve víře (nepokřtění slibují, že tomu nebudou bránit) a odříkáváš manželský slib. Ujišťuji Tě, že to je mnohem těžší než říct ano.
Pokud clovek v boha neveri, je fakt lepsi nejaky zamek a hlavne ne knez jako oddavajici, jinak je to takova fraska.
Ja jsem cela stastna, ze verim v boha a muzu s klidem vse slibit, protoze kdyz si predstavim, ze by nas na nasem panelakovitem mestskem urade oddaval nas byvaly telocvikar z gymlu :-p - hruza!
novako: Ale u nás to jde... Normálně svatba v kostele s matrikářem - bez modlení, bez víry, bez schůzek, bez zpovědí, bez křtin... Proti svatbě v kostele nic nemám (s matrikářem), ale církevní obřad pro nevěřící, to je fakt dost trapná záležitost...
kamculo: Asi záleží jak kde. U nás to fakt nejde, zjišťovala jsem to. Paradoxní je, že v našem římskokatolickém kostele lze uspořádat koncert duchovní hudby, ale svatbu nikoli.
Ahoj, taky si myslím, že mít svatbu v kostele, třeba i beze mše, když ale člověk nemá víru v Boha, je blbost a rouhání. My jsme věřící oba, ale měli jsme svatbu beze mše, z různých důvodů. I tak to bylo krásné. Jako pokřtění máte na ni nárok, ale uvědomte si, že budte slibovat něco, co už v tu chvíli víte, že nesplníte. Pak by manželství ani nebylo platné. Jako třeba, když někdo ví, že nechce mít děti, a přesto má svatbu v kostele, tak by to nemělo být platné, protože se lsibuje, že přijmete děti a vychováte je ve víře. My jsme teda absolvovali jedno sezení s knězem a dvě s dalšími páry, protože jsme svatbu zařizovali 3 apůl měsíce dopředu, jinak je sezení asi 6, když je na to čas.
Jinak bych taky doporučovala svatební obřad na zámku, či na hradě, abyste při něm nemuseli lhát. Kdybych nebyla věřící, taky bych ho tam určitě chtěla.
Ahoj, moc Vám děkuju za příspěvky. Svadbu v kostele se mší bych nechtěla, chtěla bych tu beze mše...a neni to tak, že bych uplně nevěřila, to zas nee...ale do kostela prostě nechodim, když nepočítám na Vánoce...neni čas apod...takže si myslím, že co při svadbě slíbíme nijak lhát nebudem ani nebudem mít problém to splnit...
A svatba v kostele mi přijde víc vážnější a že se to víc bere...ne jako na martice že si řeknes ano a jdeš pryč...líbí se mi ten slib co si musíte dávat a myslím, že to neni problém.
Jo asi kdybych byla uplně neverící, tak si to udělám v nějaký kapkličce nebo zámku...a hlevně celá naše rodina jako babička, mamča...meli svadbu v kostele...už kuli nim to taky chci...
Michala, souhlasím, je to vážnější už jen proto, že si "jen" nebereš, ale při slibu se odevzdáváš a musíš vychovávat a vést děti k víře...
Ale měla bys to chtít především k vůli sobě, cítit to...
No, jen aby vám z toho nevznikla opravdu fraška na bázi, nevím jestli věřím, ale jsou tam varhany, líp to tam vypadá, tak se vezmeme.....co taková svátost manželství? My měli svatbu v kostele a přesně jsme věděli, že ji tam prostě mít chceme!! Protože jsme oba věřící, měli jsme ji bez mše, bylo to též krásné, ale hlavně jsme byli 100% přesvědčeni, že to, co slibujeme, dodržíme. My zařizovali svatbu 6 měsíců předem a na sezení jsme byli 2x a tak na 30 minut...14 dní před svatbou.
My jsme měli taky svatbu v kostele, v evangelickém. Věřící nejsme a měli jsme to tam jen kvůli toho, že jsme to nechtěli mít na úřadě a kvůli počasí jsme se báli mít obřad venku. V kostele se nám to prostě více líbilo, připadalo nám to tam takové více svatebnější. Na žádném sezení jsme nebyli, pouze jednou na "poradě", abysme věděli co a jak. Slib jsme si neříkali, řekl ho za nás farář a my jen řekli "chci a slibuji".