Ahoj nevěsty i vdané paní,
jsme spolu s přítelem přes 5 let, skoro celou dobu spolu bydlíme, myslím, že se známe dost dobře na to, abychom věděli, co od sebe můžeme čekat. Loni v létě jsme se rozhodli, že se vezmeme. Naplánovali jsme to na srpen 2008, rozhlásili jsme to už celému příbuzenstvu i kamarádům, začali s přípravami...
Zhruba před měsícem jsme ale začali pochybovat. A to hlavně kvůli víře. Když jsme spolu začínali chodit, byli jsme v této otázce oba dost nevyhranění - já velmi laxní "věřící" (nic to pro mě ale neznamenalo) a přítel hledající filosof. Během těch pěti let jsme ale bohužel v tomto směru dost rozešli. Zatímco já jsem se asi před 3 lety "obrátila" a postupně si našla cestu ke katolické církvi, přítel postupně dospěl k ateismu.
Neviděli jsme to jako překážku našeho společného života, dokud jsme se více nezačali bavit o výchově dětí. No, trochu nás mrzí i to, že se my dva co se týče víry neshodneme a tím pádem některé věci nemůžeme sdílet, ale to by se ještě dalo - můžeme sdílet hodně jiných věcí. Ale s tou výchovou dětí to opravdu vidíme jako problém - oba dva budeme chtít předávat svým dětem to, o čem jsme přesvědčení. A nejsme si jistí, jestli to jde nějak skloubit.
Asi se budete divit (stejně jako spousta našich blízkých), jaktože jsme na to přišli až teď. No - já to taky úplně nechápu. Já jsem asi pořád tajně snila o tom, že on taky časem uvěří. A on si asi dlouho neuvědomoval, co moje víra obnáší. Přitom o tom mluvíme pořád.
Zajímal by mě Váš názor. Hlavně těch z Vás, kdo řeší něco podobného (jeden z Vás je praktikující katolík a druhý nevěřící. Případně, jestli někdo znáte ze svého okolí podbné páry. Díky za reakce.
@mawenzi Tam je to těžké, protože sňatek může být buď církevní, nebo světský, jinak o prostě nejde. Snad ti pomůže pohled z druhé strany. Můj bratr je nevěřící, jeho manželka věřící. Svatbu měli v kostele, na oznamkách napsáno, že se berou před lidmi a před Bohem, kněz jim kázal, že odteď jsou tři (oni dva a Bůh), jako svatební dar dostali nějakou Bibli, či co.... No a moje rodina si bratra dobírá ještě dnes a přede mnou se vyloženě shodil tím, jaký je pokrytec. Ještě jsem se ho ptala, jestli se dal na víru, a říkal, že ne, že to dělá kvůli té své. Jenže si neuvědomuje, že pokud si na oznamko napíše "bereme se před Bohem" a v kostele vyslechne nějakou řeč na téma "vy dva a Bůh," z jeho pohledu jde sice o nepatrný ústupek ("Bůh stejně není, tak si holt ty kecy o něm vyslechnu, když o nic nejde a ta moje to chce"), ale vlastně tím ten církevní obřad a víru své manželky akorát zlehčuje. Aspoň takhle to já vnímám - nejsem věřící, ale tím, že věřící respektuju a chápu, že oni věří, bych v životě nevlezla do kostela na mši a nebrala se v kostele. Protože před Bohem prostě dát slib nemůžu. Tak si važ svého přítele a nechtěj po něm nemožné.
@mysicka_lb ano, jak pises, vnimam to stejne. Proto jsem souhlasila s radnici, je to pro me mensi ujma nez nejaka lez pred bohem, i kdyz by to udelal kvuli me. Nemozne po nem nechci, na radnici sme se dohodli spolu a dobrovolne. Chtela jsem jen rict, ze obcas nemusi byt problem jen mezi snoubenci, ale i mezigeneracne, kde snoubenci se s tim popasuji, s rozdilnymi nazory, ale nedela to dobre vuci rodicum, kteri maji problem volbu respektovat a evidentne je to dost mrzi
@mawenzi Já myslím, že máš pravdu s tím křtěním dětí, správně by vám děti asi pokřtít neměli, ale znáš to, někteří kněží jsou třeba tolerantnější a tak:)... Možná to dá víc práce, než se nějaký takový najde, ale jít by to mělo.
@lysecek to je fakt, zalezi na jednotlivci. Ale prave si myslim, ze pokud by o to potomek stal, muze byt pokrten dodatecne a ackoli je znevyhodnem tim, ze neni od narozeni, zase to ma jinou vahu kdyz se sam rozhodne, ze chce a absolvuje treba v dospelosti. Znam i dost lidi, kterym vadi, ze je rodice nechali krit a pak takove, kteri to ani nevi, protoze se to tak delalo ale s virou uz to taky nema nic spolecneho, jen tradice, protoze kostel je hezci a kdyz teda pokrteni jsou, vemou se v kostele a nechaj teda dite pokrtit...
@mawenzi To máš naprostou pravdu. Já byla pokřtěná v 17 a byl to úžasný pocit, jsem moc ráda, že si to pamatuju. Na druhou stranu v tomto věku (nebo i později) člověk může přijmout svátost biřmování, já to měla obojí naráz a tím pádem to dost splynulo:). Nemyslím si, že je nevýhoda nebýt pokřtěný odmalička, a to zvlášť pokud rodina víru nepraktikuje, protože pak je to prostě jen něco jako formalita, jak píšeš. Sama nevím, jak to udělám se svými dětmi, tohle podle mě není jednoduché jednoznačně rozhodnout.
Jenom Vás chci upozornit na zajímavou věc. Doc. Ing. Král, Csc. vydal knihu , ve které s dokazatelnou jistotou prokazuje existenci Boha. Jmenuje se Bůh dokazatelně existuje. Četl jsem ji a je úžasná jako zdroj informací, dokonale zpracovaných. Ten člověk snad z této oblasti musel přečíst tisíce knih. Stránky autora: www.vedaavira.cz
Z toho plyne, že není důležité jestli věříme nebo ne,. Věda už došla k tomu, co se už alespoň 10 000 let ví.
Pokud je to vědecky dokázáno, že, je všechno jedno, tak je to vlastně opravu jedno..
@hrbacek Pan Král má tento názor dobře. Nicméně bych skutečně chtěla vidět jak tu existenci boha dokázal. Já myslím, že nijak. Stejně tak jde dokázat existenci vil nebo elfů. A taky by mne zajímalo kterého boha přesně dokázal, když jich lidé vymysleli tisíce :-)
Věda určitě nedošla k tomu, že bůh existuje. Naopak, kvantová mechanika tvrdí, že vše na světě je náhoda. A domnívám se, že je mnohem lehčí uvěřit v boha než příjmout, že všechno je náhoda. Věda si bez boha poradí velice dobře :-)
@mysicka_lb přesně tak, kdyby to šlo skloubit církevní a světský sňatek do jednoho, ale to nejde, já jsem ateista a můj snoubenec naštěstí taky, tak tento problém řešit nemusíme, ale pokud by byl věřící a vyžadoval svatbu v kostele, problém by byl na světě.
Slibovat cokoliv při bohu a přísahat na bibli taky nemůžu, protože ani v jedno nevěřím. To by pro mě byla ta svatba jenom fraška. Šla bych do toho, jenom kdyby kněz plně respektoval, že jsem nevěřící, a taky se podle toho zařídil, ale takový prý žádný není. Před každým musí člověk tu víru aspoň trochu předstírat.
Takže pak je otázka... Znemožnit veřícímu církevní sňatek v kostele nebo nebo nechat nevěřícího, ať ze sebe dělá blbce? Já bych se asi zeptala toho druhého, jestli mu nebude vadit, když budu před jeho knězem a jeho bohem vědomě lhát (protože by mi nic jiného nezbylo) a už bych to rozhodnutí nechala na něm.
Každopádně život ateisty a silně věřícího bude vždycky náročný, svatbou to jenom všechno začne.
přidám svou trošku do mlýna - třeba to někomu pomůže, aspoň co se týká výchovy dětí u takto smíšených párů. Prarodiče jsou všichni hodně věřící, rodiče sice pokřtění, ale spíše laxní věřící. Mě pokřtít nenechali z toho důvodu, že podle nich malému několikaměsíčnímu dítěti nemůžete nutit svou víru - nevěděli, jaká budu osobnost, s čím budu nebo nebudu v životě souhlasit a jestli budu nebo nebudu chtít být věřící. Řekli mi, že pokud budu chtít, budu se moct nechat pokřtít v dospělosti - z vlastní vůle, kdy za mě nerozhodne nikdo jiný a bude to jen a jen na mně. Jako malou mě seznamovali s tím, jak na svět pohlíží křesťanství, věda, islám, judaismus, budhismus, vyprávěli mi o řecké mytologii, čínské filozofii a přírodních božstvech, která uznávají různé národy. A už bylo jen na mně, s čím se ztotožním, co si na základě ostatních informací z knih, ze školy nebo jinak ze života vyberu, abych tomu věřila. Za to jsem hrozně ráda - že mi dali i jakožto pokřtění a trochu věřící takovouto možnost volby. I když jsem ateista, asi budu jednou děti vychovávat stejně - tedy tak, že jim ukážu různé pohledy na svět podle různých náboženství a aby měly možnost si samy vybrat, s čím souhlasí :-)
@martiluca@mysicka_lb
já s vám holky tada zasadne nesouhlasím.
Nejsem pokřtěna,z výchovy nejsem vedena k víře. Můj martin je přesný opak.
Svatba bude v kostele, protože je to pro Martina důležité. Mě to nevadí a jako pokrytec se rozhodně necítím. Mě ve finále o to, kde podepisuje papír nejde. Ovšem pro něj je to věc velice důležitá a tak nevidím důvod proč nevyhovět. Manželství je přeci o toleranci a kompromisech . To jste slečny neslyšeli? A další věc- chodím i na nemanželské kurzy s pánem faráře,který respektuje fakt,že jsem nevěřící a několikrát jsme si ujasnili,že je vše v pořádku a nebude mě na viru přesvědčovat . A sezni s ním rozhodně probíhají tak,že mám zklopene uši a slepě souhlasím. to rozhodně ne. Myslím že se dá vše zařídit úplně v pohodě. A děti lze pokřtil i v případě že nejsou oba rodiče věřící. A další věc- stačilo se narodit do jiné rodiny např. věřících a rázem by byl jinej pohled na celou věc,že? takže já si vlastně taky mužů myslet něco o pokrytectví...
Pro neznalé pár upřesňujících informací: církevní sňatek je dvojího druhu - SVÁTOSTNÝ (dva pokřtění, víru praktikující snoubenci si navzájem udělují svátost manželství, je to zjednodušeně jeden z několika nejcennějších darů, které můžete dostat) a NESVÁTOSTNÝ (také plně platný před Bohem a církví, jen jen pokřtěný a věřící jen jeden, v tomto případě probíhá sňatek bez mše, jen s obřadem a nedojde k udělení svátosti, sňatek je taky nerozlučitelný a věřící v tomto manželství nežije v hříchu).
Tolik pravidla katolické církve a teď můj soukromý názor: pokud miluju katolíka a chci si ho vzít, musím být připravena jeho víru tolerovat a umožnit mu uzavřít takový sňatek, díky kterému bude v manželství šťastný, kdyby žil v hříchu, tak by nemohl být. A stejně tak, pokud si věřící chce vzít ateistu, měl by respektovat jeho vlastní pravidla a hodnoty a nepřesvědčovat ho na víru. Pokud se pár na tomhle vzájemně neshodne, myslím, že spolu nemůžou prožít šťastný život.
@alen_ka j
já té chápu,taky sem se toho bála. Ale ono to fakt není tak že s knězem musis souhlasit a předstírat před ním viru. jak sem psala v horním příspěvku knězi jsem řekla jak to mám, v co věřím a v co ne,nechodím do kostela protože nemám důvod,ale respektuji věřící. Sezení bylo naplánováne na 30minut,jenže já jsem měla pořád potřebu si vyjmenovat různé věci a tak se protáhlo na 1,5h. A mužů říct,že sme se bavili normálně,nikdo nikomu nic vnucoval a oba jsme respektovali názor druhého. Probrali jsme potraty a eutanazii ( jsem zdravotní sestra na popaleninovem jipu, takže můj názor na prodlužování života je velice vyhraneny, navíc z praxe mám zkušenosti i s nutnosti interupce)dále téma co je po smrti a podobně. vše proběhlo v pohodě. nikdo mě na nic přesvědčoval.
@aninaaa tak to jsi asi narazila na správného kněze, je dobré vědět, že takoví jsou :-) bohužel u nás je většina takových, co pár neoddají, protože jeden není pokřtěný nebo dokonce že pár nechodí pravidelně do jejich kostela (jak by asi mohli, když jezdí domů jednou za měsíc...), takže člověk si musí projít křtem, svatým přijímáním atd., což je pro ateistu spíš křest ohněm
@alen_ka
no tomu nechci věřit. všude na internetu sem četla,že to není problém. Chceme svatbu na Březnové v kostele sv. Markéty, při klášteře,kde jsou Benediktini. Martin si myslel, že ty by mohli mít problém a nic. akorát nás nemohl ten farář připravovat, protože připravuje přes dvacet jiných páru, ale oddálí nás. Takže jsme navštívili "nás" kostel v Měsících a taky žádnej problém. A to mi neříkejte,že sem trefila jediný dva normální faráře. Taky bych se nedala křtitel. Radši bych hledala dál..
@aninaaa Já jsem psala něco o manželství věřícího a nevěřícího? Ne, proč taky? Mám skvělé kamarády i mezi věřícími. Takže se obávám, že jsi se spletla na koho reaguješ :-) Psala jsem jen, že vědecky dokázat existenci boha nejde. Což ale není nic proti víře nebo věřícím, je to jen řečení toho, že věda nemá prostředky jak existenci boha dokázat nebo vyvrátit. Není to nic hodnotícího, jde pouze o upřesnění.... Snad už se teď chápeme :-)
@antoinet hezky napsane:)
A ted jen malinka poznamka pro vsechny v tomto diskusnim foru, treba nekomu pomuze.
S pritelem jsme oba verici - ja evangelik, pritel katolik. Oba chceme svatbu v kostele, ale pro oba je i dulezite si udrzet vlastni viru a pri svatebnim obradu mit vlastni farare. Dost jsme to resili, nakonec jsme se sesli s nasim evangelickym fararem a svete div se, ono je mozne provest svatbu v katolickem kostele s fararem jak evangelickym, ktery povede uvodni slovo a kazani, a s fararem katolickym, ktery provede samotny obrad vcetne slibu a predani prstynku.
Tak jen jsem to chtela napsat, pokud by nekoho trapil podobny problem, ze urcite se to da zaridit:)
@antoinet
naprosto výstižně a trefně napsané, bingo
a doplním -- v tomto případě však může být problém, a to dokonce velký problém výchova dětí --- aneb, jeden je bude chtít vést ve víře, druhý bude proti -- což někdy fakt nejde řešit kompromisem --- když jeden vnímá jako svou potřebu předat dětem víru a poznání o ní, a druhý bude striktně proti....zakáže dítě vodit do kostela, i to se stává....
proto by se i tohle mělo probrat a ujasnit před svatbou,aby pak na jedné nebo druhé straně nebylo zklámání --
@kapacita
ano tohle domluvit jde, a opět, musí se tořešit předem
mmch, takhle to mají Magda Vášáryová a M. Lasica -- dlouholetí manželé
ona je katolička, on luterán
a tak si "rozdělili" děti, ona vedla jednu dcerku ve své vířě, biřmování, svátosti a.t.d.
a on druhou dceru zase ve své církvi, takže mají "dělbu práce" a bez problémů
Lasica to onehdá docela vtipně komentoval, když se chce, jde to, je třeba se domluvit
v případě hodně odlišných náboženství / např. islám a jiné/ to však jít nemusí, zrovna tohle by si ti dva opravdu na férovku měli probrat před svatbou a vyjasnit si stanoviska....žádný " to si pak dořešíme...."
@alen_ka
Alenko, takových je dost, myslím že ses ptala málo, navíc v příspěvku antoinet perfektně vysvětlila jak to je....opravdu to není tak že bys někde musela víru "předstírat".....a na druhé straně, ono ta nauka není na škodu ani pro nevěřícího, může to natuknout nějaké věci, které pak spolu proberete, ty lépe poznáš jeho víru....nemám pocit že by ty předmanželská setkání někomu ublížila.....spíše vás vyprovokují k dialogu.....uvidíš ;-)
@aninaaa Ovšem uznávám, že jsem ateista a můj budoucí muž je taky ateista. A jsem tomu ráda. S věřícím bych chodit nemohla, neboť bychom měli zcela jiné názory a představy na spoustu věcí. Nemohla bych si vzít někoho s nímž bych musela mít svatbu v kostele a koho kdybych si vzala, tak bych musela dát děti pokřtít a vést je k víře. Já jsem ráda, že budu mít civilní obřad a děti s náboženstvím určitě seznámím, ale řeknu jim, aby si vybraly samy.
Ale to zase není nic proti věřícím. Naprosto chápu, že toto je pro věřící důležité a že by se bez toho neobešli, já pouze říkám, že mám odlišné názory, takže s věřícím by nám to moc neklapalo a nejspíše by nám to ani dlouho nevydrželo. Protože pro mne je zase důležitý opačný postoj. Samozřejmě, že kdybych se narodila jinde, tak bych asi měla jiný názor. Ale právě proto jsem šťastná, že jsem se narodila ve střední evropě, kde se mohu svobodně rozhodnout a ne třeba v Saudské Arábii nebo Jemenu :-)
Jinak možná tě to překvapí, ale já jsem se narodila do věřící rodiny. Všichni v rodině byli věřící a já do svých 15 let taktéž. Nebyla jsem sice nucena chodit do kostela a podobně, ale bralajsem to jako něco normálního. Nicméně ostupně jsem se začal zajímat o vědu a číst spousty knih na toto téma a stala se ze mne přesvědčená nevěřící. Ovšem jak říkám věřící plně respektuji a vůbec nic proti nim nemám, už jen proto, že jsem taky byla jednou z nich :-) A mezi věřícími máme i s budoucím manželem skvělé přátele.
@martiluca
vidíš, jak je svět různý :-)
můj manžel se stal z ateisty věřícím právě až v době, kdy se začal zajímat o vědu, konkr. o biologii, lidské tělo....a s poznáním neskutečné složitosti buněk a živých organismů přestal věřit, že by toto vše mohlo vzniknout "jen tak náhodně"...." a bez nějakého hlubšího smyslu".....s vírou mu najednou všechen ten "brajgl" v lidském těle začal dávat smysl.....a navíc ta složitost a uspořádanost.....plus takové ty věci jako smysl a přesah lidského života.....nějak mu to tam docvaklo.....věřících vědců je dost, i nevěřících.....víra a věda se nijak nevylučují, protože každá popisuje něco jiného....
@heslo Můj budoucí muž je ateistou od dětství, dnes je fyzik a astronom (zatím tedy studuje). A říká zase naopak, že čím víc poznává záhady vesmíru, tím méně připouští existenci boha a věří, že to vše je jen náhoda, jak tvrdí kvantová mechanika. Já jsem učitelka fyziky a matematiky. Proto taky říkám, že je mnohem lehčí uvěřit v boha než příjmout to, že je všechno jenom náhoda - nohodnotím, jen konstatuji. Konkrétně smysl života myslím manžela ani mne příliš netrápí :-)
Já si taktéž myslím, že věda a víra se nemusí vylučovat, ale existuje spousta lidí, kteří si myslí opak... Jinak ve fyzice nevím zda většina fyziků, ale většina nositelů Nobelovy ceny neveřící. Nebo minimálně věřící v něco zcela jiného než křesťanský bůh nebo vůbec jakýkoliv osobní bůh. Pokud například definujeme boha jako inteligentního mimozemšťana, který stvořil náš vesmír v laboratoři, pak ano, v tom případě by se dalo říci, že existenci tohoto "boha" připouštím, byť na tom není nic nadpřirozeného :-) A ona to opravdu je fyzikální teorie... :-)
JJ, už jen ta zapeklitá entropie, že jo. :-) Kde a proč se vzala na počátku věcí tak šílená uspořádanost ? Proč ?
Kdo a proč nastavil ty konstanty ?
Představa boha jako nějakého mimozemštana co si někde kutí v laborce planety a míchá lektvary záhadné je dosti antropocentrická. Aneb -- vlastně je to jen takovej nějakej lepší a vo něco chytřejší týpek, než jsme my......ale stále je to hodně vztaženo k našemu času, našemu prostoru, a naší zkušenosti....je to taková "definice boha podle člověka".... ;-)
Podle mnoha náboženství přesahuje bůh všechno co je na světě, dokonce celý svět, je větší než cokoliv co si dovedeme představit.
Podle mé soukromé představy je bůh mimo tento časoprostor a mimo všechny naše obvyklé představy a schémata....hm ....vůbec není vázán na jakýkoliv prostor a čas.....dal mu vzniknout a tudíž je "mimo něj" a " nad ním"....
možná je samotným nekonečnem, a nebo ještě něčím nad tím nekonečnem....věčnost si představuji jako neexistenci času
časová šipka není ani doprava, ani doleva, prostě není, čas neplyne.....trvá věčnost.....bez počátku a bez konce......
příjemné představy, ale nejde je rozvíjet moc dlouho, dostavují se závratě :-)
nyní je moderní teorie strun / nedává nám však info o původu toho všeho zmatku/, líbí se mi
na druhé straně mi jde na nervy, jak si strunaři vymýšlejí neustále další a další dodatečné dimenze, zkroucené minidimenze....a napasovávají do té teorie pořád něco, aby jim alespon na chvilku sedly výpočty.... :-) .... a nemohou se dobrat kloudného sjednocení....
astrofyzik Jiří Grygar je věřící....dost teoretických fyziků je věřících.........koneckonců teorii velkého třesku jako první pronesl Georges Lemaitre, profesor fyziky na univerzite, astronom a současně katolický farář.....
a na závěr / a omluva za off topic...sorry , omluva :-) /
v bibli stojí jak Bůh oddělil světlo od tmy...budíž světlo....pak nebeská tělesa....pak rostliny....až na závěr člověk...vše archaickým a docela i básnickým jazykem, aby to bylo pochopitelné i v roce 789...ten postupný vývoj je zajímavý ...
a v moderních teoriích máme ....narušení prvotní symetrie....až k nukleosyntéze velkého třesku.... další ochlazování, hmota se přestává pohybovat relativisticky , na scénu se dostává gravitace....
...a po nějaké dobe se záření oddělí od hmoty.
Vesmír se tak stává pro záření průhledný. ....a dodnes je pozorujeme jako reliktní záření.......a budiž tedy světlo ....
@heslo Tak samozřejmě. Pokud se Bible nebere doslova, ale jako metafory, tak s tím nemám problém. Horší je, když je někdo kreacionista, který popírá evoluci, velký třesk a věří doslova všemu co stojí v Bibli i tomu co popírá fyzikální zákony.
Pokud to bereme tak, že Bůh je mimo tento vesmír a čas a vůbec do chodu našeho vesmíru nezasahuje od velkého třesku, pak s tím nemám sebemenší problém.
Nicméně opravdu existuje fyzikální teorie co jsem psala nebo dokonce teorie, že tento náš vesmír je jen simulace běžící v superpočítači nějaké vyspělé mimozemské civilizace. A to by dokonce šlo určitými způsoby dokázat :-)
Jistě, Georges Lemaitre byl věřící, naopak George Gamow nebyl. U největšího fyzika všech dob, Eisteina je to velmi sporné. Jiřího Grygara bych moc jako příklad nebrala, neboť ten je kvuli tomu velice neoblíbený mezi mnoha lidmi ve fyzikální komunitě. Některé jeho výroky byly dost kontroverzní. JIstěže jsou věřící fyzikové, ale domnívám se, že ještě víc jich je nevěřících. Třeba Feynman, Gamow, Krauss...
Já si myslím, že konstanty a tyhlety další věci jsou tak dané náhodou, opravdu jsme o tom já i budoucí manžel přesvědčeni. Existuje řada teorií jak vysvětlit vznik vesmíru, třeba cyklický model (ekpirotický) nebo multiversum. Podle teorie multiverza jsou miliardy a miliardy vesmíru a to, že ten náš je vhodný pro život by nás nemělo překvapit, neboť my v něm žijeme a 90% dalších vesmíru je pro život zcela nevhodných. Ovšem toto samozřejmě nikdy nepůjde dokázat přímo.
Jinak superstrunová teori o níž píšete podle mnoha fyziků není ani fyzika ale spíše víra. V tuto chvíli je zcela nedokazatelná a ještě nějakou dobu bude. Byť je velmi krásná a představa dodatečných dimenzí se nám líbí a není nijak v rozporu s fyzikálními zákony nebo naším poznáním.
A mimochodem, dneska už gravitace nepřevládá, dnes už převládá temná energie, která tvoří 70% vesmíru. Pravděpodobně jde o energii vakua nebo pátou dosud neznámou sílu.
Všechno záleží jak si představíme boha. Některé definice jsme ochotni příjmout (mimozemšťan, počáteční podmínky ve vesmíru). Jiné nikoliv. Zjednoduše řečeno příjimáme ty co nejsou nijak nadpřirozené a osobní :-) To co píšete na konci je právě vhodné nastavení počátečních podmínek. Podle nás zcela náhodné :-) Je prostě jasné, že věřící a ateisté mají svůj pohled rozdílný na svět, ve kterém se nikdy neshodneme. Ale dokud není dokázaná jedna či druhá varianta, tak myslím, že oba tábory mají na svůj názor plný nárok a mají stejnou pravdu ve svém úhlu pohledu a měly by se respektovat :-)
@martiluca já si prostě myslím,že to není až takový problém. Je prostě potřeba tolerance a informovat děti v klidu o názorem obou "táborů". A dál bych chtěla jen tak podotknout, že ač se většina z nás považuje za ateisty(podle mě silná slova) většinou všichni pokud nám začíná téct do bot, sme v průšvihu, naštvaní si pro sebe nebo i nahlas řekněme o bože, bože ty to vidíš, pane bože prosím ať... a tak dále.
A další věc která mi asi vše ulehčuje je, že já doufám v něco. Nejsem schopna říct v co,ale chtěla bych aby něco bylo. Asi to souvisí i s mým povoláním. Trochu mě například děsí té smrt je jako když vypne počítač. Prostě smrt a konec. To já nechci .
@aninaaa No já si jen myslím, že ta tolerance by ale měla být oboustranná :-) Což občas bohužel není...
Ano, já i budoucí manžel se považujeme za ateisty a nebereme to jako silné slovo. Nevěříme v žádného boha. A to co vy říkáte my neříkáme ani když jsme v průšvihu. My máme jiná rčení :-)
Já právě věřím, že po smrti není vůbec nic, že je smrt a konec. Víš, já se smrti nebojím, ne. Já se bojím jen umírání, toho aby nebylo dlouhé a bolestivé. Proto bych například byla schopná se zabít, kdybych měla nějakou vážnou nemoc, protože jsou podle mne věci, které jsou horší než smrt. Smrti se opravdu nebojím a vím, že můj muž taky ne. Mnohem víc se bojíme se úplně jiných věcí. Jak říkal Mark Twain: "Nebojím se smrti, proč bych měl? Byl jsem mrtvý miliony let před svým narozením a nebylo to nic hrozného." Tohle je naše heslo :-)
@aninaaa Nevím no, ale já nějak nemám potřebu se odvolávat k bohu. My se snoubencem bychom spíš byli schopní se z legrace odvolávat na Cimrmana nebo Chucka Norrise. Jinak já bych zase mohla argumentovat, že ke kterému bohu vlastně? Vždyť kdybych žila v jiné době, tak bych věřila třeba v Dia a Héru, ve které dnes už nevěří nikdo. A v antickém Řecku by se taky podivovali nad křesťany... ale nechci se hádat :-)
Jak říkám, mezi věřícími mám spoustu přátel, kterých si vážím a repektuji je. Nicméně skutečně se považuji za ateistu. Dřív jsem byla věřící, ale teď už ne a jen tak něco mne nezviklá.