Ahojky, chtěla bych se zeptat kdo měl svatbu v kostele, jak probíhalo domlouvání s farářem, jestli jste ho předtím znali nebo jakým způsobem jste ho zkontaktovali. Nám bohužel známý fafář odešel jinam a já pořád toužím mít svatbu v kostele, ale už dlouho jsem v kostele nebyla (chodila jsem dřív s babičkou) a přítel je nevěřící, ale kvůli mě svatbu v kostele akceptuje. Ale nevím jestli nás fafář oddá, když nejsme takovýti nechodící do kostela. Pokud máte někdo zkušenosti s kostely v Brně a okolí. Dejte tipy. Děkuji moc. Já se totiž trochu bojím se nějakého faráře zeptat , aby ě nezačal vyslýchat proč a jak často chodím do kostela a tak.
holky,tak my druhou svatbu v kostele také plánujeme, a musím vám říct, že tam, kde jí budeme mít, nám kněz nesedl, tak chodíme na přípravu ke knězi, se kterým jsme už kdysi měli vztah a je to paráda, nenechte se odradit, je to jako s doktorem
Pomi a neuvažujete, že by vás oddal ten kněz u kterého se připravujete na místě, které jste si vybrali? Ten náš nám to také nabízel - že pokud máme jiné místo je možné se dohodnout s místním knězem a že obvykle nebývá problém "hostujícího" oddávajícího. Ale zároveň také říkal, že to opravdu záleží jen na rozhodnutí místního kněze, zda to dovolí.
ahoj Naty!
Jakpak se máš? Neboj svatba v kostele je super! Jen musíš mít kněze, se kterým si rozumíš! To bych řekla je nejdůležitější!! A kdepak budete mít svatbu v kostele?
Jinak moje zkušenosti....spíš s knězy...šílená!!! V místě kde jsme měli svatbu jsou tři...všichni jsou šílení! Kněz, kterého jsme chtěli řekl, že nás oddávat nebude, že bychom jedině museli mít svatbu v jeho současné farnosti. Druhý, který mě křtil, byl tou dobou už moc starý a strašně se mi omlouval, že to nemůže udělat, že by chtěl, ale že by to nezvládl :-(
Dneska bych volila jiného kněze!!! Toho co nás oddával nezajímá vůbec nic, bohužel jsem to zjistila až po svatbě :-(
Prosím kohokoli o dobrý tip na Pardubicku.
Přítel je katolík, já nepokřtěná a chtěli bychom svatbu v kostele.
Jak to tady ale čtu, záleží opravdu nejvíc na knězi.
Zažili jsme nádhernou uvolněnou svatbu faráře z Holicka (před dvěma roky) a od té doufáme, že také někoho takového najdeme v Pardubicích.
Pokud máte někdo dobrou zkušenost, napište mi prosím.
Já tam fotil a je to děs. 1,5h na jednom místě a hlavně špatné osvětlení i filmování nic moc. Je to moc dlouhé a většinou málo prostoru. Ale zase pak jsou krásné forky venku s kotelem.
Já mám dotaz k oblečení. Slyšela jsem od satrších, že je nutné, aby nevěsta i případná svědkyně, ale i obecně neměla nevěsta odhalená záda, tzn. mít kabátek nebo stačí závoj nebo dbá se dnes na to tak přísně? Většina šatů je s odhalenými zády, tak prosím poradťe, ať nedojde k trapasu. Myslím si, že se to ale nedodržuje. Díky za rady.
my mame taky svatbu v kostele, co se tyce satu, tak si myslim, ze to neni zadna podminka, aby byla zena zahalena, ale asi vseho s mirou ;-) jinak jsem rada, ze ji mame tam, mame super farare a halvne nedokazu si svatb predstavit kdekoliv jinde
Taky si myslím, že takový konzervatismus už nepanuje. Já měla šaty se spadlými ramínky, dekolt vzadu i vpředu, se závojem. Svědkyně měla bílý kostýmek. Myslím, že pokud nepůjdeš v průsvitných šatech, nebo moc provokativních, tak to bude ok. Ještě je možnost domluvit se s farářem, abyste třeba nepřestřelili. Ale myslím, že to bude ok.
Když projdeš fotoalba, tak najdeš spoustu svateb v kostele, na kterých jsou nádherné nevěsty v šatech s odhalenými rameny. Ale asi bych se též pro jistotu poradila s oddávajícím.
Ahoj, já budu mít také šaty bez ramínek - vůbec ničím jsem se při výběru neomezovala. Dokonce už jsem v kostele zažila i jednu nevěstu s výstřihem (tedy spíš s průstřihem) až téměř do pasu a nic se nedělo. A v létě chodím na mše taky třeba jen v krátké sukni a tričku a nejsem rozhodně sama :-D Teď jsem si sice trochu od tématu vzpomněla, že na svatbě kamarádky měl kněz pod hábitem jen kraťasy, takže mu koukali holé nohy a sandály. Vypadalo to strašně roztomile-asi to nebylo úplně dle společenských pravidel, ale bylo takové horko, že to každý pochopil.
Díky moc za odpověďi. Já si taky myslím, jen názory "rady starších" vzpomněli na dřívější dobu a mě uvedli do rozpaků a tak jim to musím nechat přečíst. Fotky jsem samozřejmně viděla ;-), ale pokud nevyjde počasí a bude chladno, tak budu mít stejně něco přes ramena. Podzim je podzim :-) .
no kamaradka se vdavala v kostele a mela pres ramena takovy bolerko ale myslim ze kdyby ho nemela a mely holy zada tak se nic nedeje.... to bylo spis proto ze byla jeste docela zima ;-) myslim ze to obleceni resi akorat takovy ty "starsi" rocniky...samozrejme ze clovek musi byt slusne oblecenej ale nejaky striktni pravidla podle me nejsou....
Ahojky, nevdávám se sice v kostele, ale v podzemí, kde je stabilní teplota celoročně 8 st C. Mám šaty bez ramínek a myslím, že to vydržím (ale je fakt, že církevní obřad trvá déle). Stejně se budu klepat nervozitou a brát si něco na sebe nahoru by nemělo smysl
Já asi budu něco mít jen ještě nevím co, jak to vaypadá s počasím tak jaro už je teď, v květnu bude léto a na podzim bude sníh :-D. Chci mít vlečku a francouzské vázání, tak když to všechno schovám pod kabátek :-N bude škoda, ale to je vtip 8-) . Uvidí se podle počasí, přece jenom v kostele bývá chladněji a jestli to Cell vydržíš, tak budeš dobrá, ale v létě to bude příjemné ochlazení ;-) , tak myslím žádné obavy a jaké podzemí máš konkrétně na mysli ?
jasně že to vydržím :-) budou to kasematy na pražském Vyšehradě, ale já jimi pravděpodobně nepůjdu, neb budou osvícené svíčkami a jsou úzké a já mám vlečku, tak bych asi cestou uhořela :-D . Já půjdu s taťkou po schodech do podzemního sálu Gorlice po schodech, který jsou něštěstí podstatně širší :-)
Ahoj, mam trosicku jiny dotaz, ale hodi se k tematu (myslim). S pritelem chceme svatbu v kostele. On je pokrteny, z verici rodiny, ja si (nejen) diky nemu cestu k vire nasla taky. Krtena ale nejsem. A bohuzel moje rodina je dost ateisticka. Mamka vic nez tatka. O vire se s nima nebavim, ale posledni dobou maji oba dost neprijemne poznamky na "cernoprdelniky". Mne se to nelibi, ale neumim se v tomhle branit. Loni jsem jim na svatbe sestrenky (civilni obrad - neco priserneho) oznamila, ze svatbu s pritelem chceme v kostele. No to bylo poprasku: V ZADNEM PRIPADE!!! pry jedine ze bychom to meli ve svate barbore v Kutne Hore nebo aspon ve sv. Vitu (aby to bylo dostatecne reprezentativni) My chceme ale svatbu v hodne malem kosteliku blizko meho bydliste - mame k nemu silny citovy vztah. Chci se zeptat, zda tu ma nekdo podobnou zkusenost s odmitavym pristupem jednech rodicu a jak jste to resili? ja mam hruzu z toho, az to budu nasim rikat, co mi na to reknou. hrozne me jejich pristup mrzi. Diky.
Ahoj Zabitulko, jsem v podobné situaci. Já z věřící rodiny, přítel z ateistické. Přítel dřív víru odmítal, ale postupem času začal chodit do kostela, později na přípravu a nedávno měl křest. Jeho rodině jsme o tom ani neřekli.... Teď oba doufáme, že nám přijdou do kostela na svatbu. Snad se to obejde bez poznámek o víře a Bohu... Neměj z toho strach, zakázat ti to nemůžou, ne?
Ahoj, to je škoda, že jsou rodiče tak netolerantní. Možná, kdbyste jim řekli, že je pro vás svatba v kostele důležitá a že názor rozhodně nezměníte, tak že pochopí, že nic nezmůžou. Pokud by i tak odmítli jít na svatbu své dceři, byla by to jen jejich smůla.Ale k tomu snad nedojde. Můžete jim vyjít vstříc tím, že budete mít obřad beze mše (my to tak měli právě proto, že drtivá většina svatebčanů nebyli věřící) a že se domluvíte s knězem na tom, co bude říkat, aby volil obezřetně, aby se jim to nezdálo moc nábožné. Všechno jde, když se chce. Byla by škoda jen kvůli nepochopení a zatvrzelosti rodičů přijít o možnost svátostného manželství.
Zabitulko, asi víš, že pokud byste se vzali jen civilně, přítel (pak už tedy manžel) by cizoložil a nemohl chodit ke svátostem. Zkuste to takto vysvětlit rodičům (jestli to budou akceptovat), vysvětlete jim, že vlastně nemáte jinou možnost!
dekuju vsem za podporu. ja se ani tak nebojim, ze by snad neprisli na svatbu, jsem preci jen jejich jedina dcera, nejstarsi a docela me prozivaj:-) ja mam spis strach z tech reci okolo a domlouvani, ze kostel ne a tak... a herminko, tenhle argument asi neprojde, pze s pritelem uz skoro tri roky bydlime:-) nastesti mame jeste nejaky cas na vymysleni taktiky, jak jim to podat, aby se to obeslo bez kecu a bez zbytecnych poznamek nakonec i na obrade. ach jo.
andelka: pana farare snad budeme mit velmi rozumneho pana (pokud to dobre dopadne), ktery napsal i par zajimavych knizek na dane tema. nee zadneho bigotniho vericiho, co zna jen svou pravdu! tak doufam, ze diky nemu to bude pro nase vic prijatelne. jeste se te chci zeptat, cetla jsem nekde vys, ze ses nechala pokrtit az v dospelosti... jaxi k tomu dospela a co pro tebe znamena krest? coz je vlastne i otazka pro luciek12 a jejiho pritele... (patri to stale do tematu?:-) ja o tom dost premyslim, jen nevim, jestli je to spravne rozhodnuti (zavazat se jen k jedne cirkvi, i kdyz posledni dobou, po precteni mnoha chytrych knizek uz se mi v tom dela cim dal jasnejc) a hlavne nevim, zda bych to stihla jeste pred svatbou. (behem svatby nechci, to by nasi uz neprekousli vubec, kdyby se neceho takoveho meli ucastnit) jsem ted v cizine a budu tu az do puly cervna a pak v zari zase odjizdim na tri mesice pryc. z tohoto duvodu planujeme svatbu az na pristi cerven. tak co myslite?
Zabitulko, píšeš, že sis postupem času cestu k víře našla. Znamená to tedy, že věříš! To je přece důvod se nechat pokřtít a patřit tak do církve. Křest v dospělosti se mi zdá mnohem lepší a takový "vážnější". Martin chodil rok na přípravu k našemu knězi, než ho pokřtil. Probírali spolu od začátku Bibli, Martin přečetl kus Bible a modliteb teď zná skoro víc než já:-)) Zeptej se toho vašeho pana faráře, jak by to šlo řešit, když jsi v cizině, zda by tě mohl připravovat v měsících, co jsi doma a uvidíš.
Jo jo, četla jsi správně. K víře jsem došla ani popravdě nevím jak. Nějak to vyplynulo v období puberty. U nás nebyl věřící nikdo, aspoň ne prakticky. Babi to v sobě měla vždycky a teď je zbožná hodně, mamka byla pokřtěná, ale taky začala víru praktikovat až později, vlastně až se mnou. Já se nechala pokřtít v 18 letech a vzpomínám na to moc ráda. Chodila jsem na přípravu od března a pokřtěna jsem byla v září. Znamenalo to pro mě moc. Tehdy jsem svého muže ještě neznala a docela jsme se vzájemně šokli, když jsme zjistili, že jsme oba věřící. Já v té době žádné věřící kamarády neměla, takže když se mi zalíbil můj budoucí muž, přišlo mi správné mu hned na začátku říct, že jsem katolička, že jsem se před nedávnem dala pokřtít. Čekala jsem co on na to a z něj vypadlo, že on se dal pokřtít v 17 letech a je dokonce i biřmovaný, což já nejsem. Teprve s ním jsem poznala společenství mladých, poutě, obnovy, školu partnerství. Až spolu jsme začali žít jako křesťané (až na jednu drobnost ;-) )a věděli jsme, že svatbu chceme v kostele. Oboje rodina věděla, jak na tom jsme a nebyla proti. Jako věřící je mi dobře, jen kdyby nebyli lidé, kteří náboženství odsuzují, aniž by měli relevantní informace. navíc, víra se nedá sdělit, musí se žít, takže jsou věci, které ateistovi prostě vysvětlit nelze.
Pokud se na manželství teprve připravujete, dopoučuju knihu od amerického pastora (takže ne se vším lze souhlasit v dnešních a našich podmínkách) "A budou jedno tělo". Je to krásný pohled na manželskou sexualitu a jsou tam odpovědi na spoustu otázek, které jsem si kladla já a možná budete i vy.
Já zas doporučuju knížku Ježíšova dynastie od archeologa Jamese Tabora-je to seriózní kniha o životě Ježíše, tak jak pravděpodobně proběhl. Vychází z celoživotního bádání, vykopávek a je to velmi zajímavé čtení. Trošku jiný pohled než ten, který nám překládá církev ... a upřímně, je mi bližší. Čím nechci nikoho od ničeho odrazovat, jen si myslím, že je dobré nemít jen jednostranný pohled
Holky, dekuju moc za tipy i za podeleni se o zkusenosti. ja jsem od pritelovi maminky dostala k vanocum knizku od Maxe Kasparu - Maly kompas viry (a jeste dalsi jeho dve knizky) a ta je taky moc pekna (ne se vsim samozrejme souhlasim, ale myslim, ze to je jen dobre, ze si clovek dela i vlastni nazor a ne jen slepe veri tomu, co mu jeden navykladal). jakmile se vratim z ciziny, zajdu za fararem a vse s nim poradne proberu. a treba tak i mile za rok prekvapim pritele i jeho rodinu:-) jinak u nas v rodine jsou vsici ateisti, katolik byl pouze deda (nemluvim o tom, kdo je krteny, protoze to v nasem pripade bohuzel nema zadnou vypovedni hodnotu), ale bohuzel ja jsem se to o nem dozvedela az po jeho smrti. paradoxne to ve mne vzbudilo jeste vetsi viru... ja kolem sebe moc vericich lidi neznam, takze jsem hrozne rada za kazdy nazor a kazdou zkusenost, upevnuje to ve mne presvedceni. diky moc.
cell: vzhledem k tomu, ze jednostranny pohled rozhodne nemam, tak jsem vahala (vaham) nad krtem, kdyz nesouhlasim se vsim, co cirkev prosazuje... ale diky za tip na knizku!
zabitulka: Je mnoho vynikajících knížek, které se týkají manželství, svatby a mají křesťanskou tématiku. Dají se sehnat v různých i internetových knihkupectvích - pokud bys měla o nějaké zájem -mohu dát typ v IP. Každopádně - jako praktikujcící křesťan jsem přesvědčená, že svatba se může uskutečnit v kostele, i když pokřtěná nebudeš - pokud si v v některých otázkách nejsi jistá, nespěchej se křtem (i když být křesťanem je fajn 8-) a jdi do toho, až si budeš jistá, že je to Tvoje cesta. Je skvělý, že si děláš na různé věci svůj názor, protože bez toho to nejde - ale pravdou je, že taky nemůžeš plnit nějaké povinnosti, nebo "doporučení" vyplývající z křesťanského života, pokud o jejich správnosti nebudeš sama vnitřně přesvědčená. Například moje osobní krédo je právě o tom, že nedělám něco proto, že to chce církev, nebo to vyplývá z mého vyznání, ale proto, že to sama chci - a to se týká i třeba předmanželské čistoty. Toto si musíš opravdu ujasnit sama. Nebudeš patřit do žádné církve - Ty sama budeš její součástí a Ty sama ji budeš ovlivňovat. Co se týká přípravy na manželství - je fajn chodit za nějakým knězem, ale je taky dobré, když má ten kněz ve své farnosti nějaké své "manžely", kteří sami na manželství připravují - je to mnohem pestřejší a oni se často podělí o zkušenosti, které člověk sám netuší.
Ahoj, já mám od včerejška strašnou zkušenost s úřednicí z farního uřadu z Mendlova náměstí v Brně. Přítel je pokřtěný a já mm křest, přijímání i biřmování. Ta paní byla velmi samolibá a neochotná neustále se povyšovala. Tohle mě totálně otrávilo, my se přišli slušně zeptat na možnosti obřadu v jejich kostele a ona nás hnala do naší farnosti. Navíc mluvila o církevním zákonu, prý musí mít každý snoubenec povolení od faráře ze své farnosti když se chtějí vzít jinde jinak je to neplatné? Slyšeli jste o tomhle někdy?
Pořád nám povídala jak je pan farář zaneprázdněný a přípravy nám napočítala tak na 11 setkání a ještě měla tendenci mě tam zkoušet.... moc jsme to chtěli právě v tomhle kostele, ale asi půjdeme jinam. Přestávám se divit, že do kostela chodí stále méně lidí s tímhle přístupem!
zabitulka: Maxe Kašparů mám taky. je spousta fajn knih o vztazích, manželství a podobně, určitě pro sebe nějaké najdeš. Jinak naprosto souhlasím s werumkou.
My jsme na přípravě byli jen 2x, protože jsme se pro svatbu rozhodli 3 měsíce před termínem a setkání byly jen do prázdnin. ale nevadilo to, protože jsme před časem absolvovali školu partnerství, což nám to vlastně nahradilo. Byly to víkendy strávené na faře spolu s dalšímu páry, kde jsme probírali různé otázky (komunikace, rodina, sex, křesťanské manželství, řešení problémů apod.), měli jsme jakoby přednášku (buď odborník - lékařka, psycholog apod, nebo právě manželské páry) a potom ve skupinkách jsme diskutovali. Trvalo to půl roku, setkání byla po dvou měsících. Dostali jsme osvědčení o absolvování a to právě nahrazovalo klasicoku předmanželskou přípravu.Bylo to skvělé, dodnes na to vzpomínám.
Cell: Asi stejně jako werumka, si rozhodně nemyslím, že by křesťané měli na Ježíše jednostranný pohled. To jen ateisti si myslí, že ano.
mascha: Jednou ženskou se nesmíš nechat otrávit. já měla podobnu zkušenost v památkovém ústavu a taky jsem na ně hned nezanevřela. Lidi jsou lidi, taky nemáš vždycky svůj den. jinak to co říkala je pravda. Já jsem křetěná v Porubě, manžel v Moravské Ostravě, a svatbu jsme měli v Přívoze. Museli jsme jít na svou faru, kde mají zápis v matrice, že jsme byli pokřtění a vyžádat si opis, takové potvrzení, které ti taky nemůže dát jen tak někdo. Mně to trvalo docela dlouho, než jsme zjistila, kde matrika je a kdo k ní má přístup. Lístečky jsme pak donesli knězi, který nás oddával. Taky z matriky jsme pak donesli potvrzení, že jsme tam nahlásili svatbu. Získali jsem Osvědčení pro uzavření církevního manželství a to jsme donesli taky knězi.