jaké máte zkušenosti při církevním obřadu, je možné se s farářem domluvit a přizpůsobit obřad našim představám..církevní obřad se mi líbí, je víc osobní, vznešenější, ale takové to "pámbíčkování" mě trochu děsí a nechci s tím ani zatěžovat svatebčany, kteří jsou z velké části nevěřící ... díky za názory
@3alen3 ahoj,my jsme měli církevní obřad s farářem čs.církve husitské,bylo možné si hodně věcí domluvit jako třeba napsání vlastních manželských slibů,ale taky byly věci,které tam být musely- čtení z Bible,pití z kalicha a tak.ale všem se to líbilo a byli nadšení,že takový obřad ještě neviděli.Ani jedna z našich rodin není věřící,jsem moc ráda,že si to užili :-)
@3alen3 Nevím, zdá se mi podivné chtít z církevního obřadu vyřadit církevní věci. To si radši udělejte necírkevní obřad, třeba s vlastními sliby v odsvěceném kostelíku. Přeci jen církevní sňatek je i o něčem jiném než jen o atmosféře. :-)
Na církevním obřadu je kromě slibu (jehož součástí jsou klíčová slova "k tomu mi dopomáhej Bůh, Amen") rozhodující odpovědi na otázky ohledně víry a přijetí dětí. Budeš na ně schopná po pravdě odpovědět ANO, když ti církevní záležitosti připadají obtěžujíći a hodné vypuštění?
My máme církevní obřad, přestože ženich je rozvedený, máme úžasného faráře z evangelické cirkve, svatbu máme venku a bude to takový ten duchovnější obřad bez "pánbíčkování" ;)
Taky by mě zajímalo, jestli je alespoň jeden z vás věřící? Hodně záleží na církvi, římsko-katolická je trochu přísnější. Navíc, církevní obřad bez mše trvá cca 30 min, tak bych to "pánbíčkování" být tebou vydržela, protože to není nic obtěžujícího, naopak, to tomu dává tu váhu, není to kostel ani varhany, jsou to právě ta slova - slib, čtení z bible, prstýnky.... Já nejsem věřící, ale také jsme měli obřad v kostele, bylo to něco nádherného a čtení z Bible jsem poslouchala slovo od slova. Stejně budeš muset chodit na "přípravu" před církevním obřadem. Tak si to zvaž, ale za mě osobně, stojí to za to, pro mě nezapomenutelný zážitek a pro nevěřící svatebčany také.
@mikhael To asi nepatří k této diskuzi, ale ráda ti odpovím. Manžel je věřící a křtěný. Já mám svou víru, jestli je to v Boha, nebo něco jiného, na to postupně přijdu. Pocházím z částečně věřící rodiny, ale nejsem křtěná. Má to pro mě tu váhu, že je to pro mě více opravdové, důležité a na vždy, je to o opravdové lásce mezi mužem a ženou (tedy ne sňatek z rozumu). Na přípravě mě rozmluvy o rodině, úctě mezi partnery a povídání o vztazích a rodině hodně ovlivnily. Musím říct, že to změnilo mé uvažování o životě v pozitivním slova smyslu.
@3alen3 - ono záleží, co se myslí "pánbíčkováním". Už jsem tu někde psal, že faráři v kostele nelze zakázat, aby v Božím domě mluvil o Bohu ;-) Jiná věc je nešvar moralizování nebo frázovitého pobožného plácání, kterým někteří kolegové trpí, ale jistě lze najít i někoho, kdo i o Bohu a křesťanství mluví civilně, srozumitelně a bez snižování jinak smýšlejících.