Jen tak mě napadlo vytvořit tohle téma. Právě dnes jsem si totiž přečetla článek o tom, že tenhle komunistický manýr už je dávno over :-D a že první lásku si berou jen šílenci a končí to povětšinou rozvodem - buď hned nebo při "druhé míze".
Nutné je poznat víc partnerů (i sexuálních), srovnat a pak teprve vybírat.
Přiznám se, že patřím do kategorie žen, co se doopravdy zamilovaly jen jednou a nikdy mě nenapadlo z toho vztahu couvat, nebo jakkoliv do něj neinvestovat a rozhlížet se kolem po případných lepších objektech :-D . Před mým nastávajícím manželem jsem přijala pár pozvání na kafe od asi 4 kluků, ale velice rychle jsem odhadla, že to nebude ono a půl roku chození (opravdu jen na kafe) to nikdy nepřekročilo.
Zajímají mě vaše názory a zkušenosti.
Těším se :-)
Odpověď na otázku: Ano, vzala jsem si svoji první lásku, ... byl to první kluk, co se mnou chtěl chodit, co mě vzal poprvé za ruku, první pusa,.... :-D A u něj to bylo to samé. Známe se 23 let, chodit jsem spolu začali ale až v 19, takže žádná "dětská" láska. ;-) Nikdy jsem nelitovala, že jsem si 1) počkala s klukama "až" na vysokou, , 2) vzala si hned toho prvního. Ale třeba ve 20 bych si ho rozhodně nevzala :-D
Přihodím jen jednu historku: Sbormistr sboru, kam jsem 7 let chodila, chodil asi 3 roky po gymplu se svou spolužačkou - právě z toho gymnázia. Pak mu dala košem, rozešli se. On byl od 21 let do 30 let sám. Ona něco asi vystřídala - nevím. Po 9 letech to dali dohromady a v říjnu mají svatbu.
Nevím, jestli říct, že je to hezké, nebo osudové - mě by asi mrzelo těch 9 osamělých let, během kterých jsme mohli být spolu a už něco prožít a vybudovat, ale je to taky jeden příběh první lásky :-)
all: Já se svým nastávajícím taky chodím "napodruhé" ;-) Jenže poprvé jsme spolu chodili asi měsíc a mě bylo šestnáct. Když jsem se s ním tenkrát rozcházela, tak jsem mu sice možná krutě, ale pravdivě řekla, že ho mám ráda, ale že s ním nemůžu být, protože jsem ještě hrozně mladá. A že si ho stejně jednou vezmu... tenkrát mě nesnášel a já to chápu...
Vidím, že tu máte moc zajímavou diskuzi, přečetla jsem ji skoro celou, protože se mě to téma týká.
Vzala jsem si svého prvního kluka. Poznali jsme se na střední, když mi bylo 14, on je o 2 roky starší. Ke konci prváku, když mi bylo 15 jsme to začali brát vážněji a chodit spolu. Neřešili jsme co bude dál, člověk vyzrává, dospívá a neustále se v tom věku mění, ale třeba už v 18 jsem věděla, že by nám to mohlo vydržet, i když jsem neplánovala si ho vzít a to až do 27let. Přežili jsme spolu i jeho vojnu a jiné věci a postupem času jsem došla k názoru, že bych si ho přeci jen mohla vzít, že jsem ráda, že ho mám, že jsem schopná brát ho takového jaký je atd. V době svatby jsme spolu bydleli dva roky, celkem jsme spolu chodili 13 let, a abychom to symbolicky uzavřeli, vzali jsme se právě 13.dne v měsíci. To by bylo jinak na dlouhé povídání, jak k tomu všemu došlo, ale teď jsem konečně spokojená, že jsem se rozhodla a vzala si ho. A netrápí mě, že jsem prakticky nikoho jiného nepoznala.
Co se týče toho, jak se tu mluvilo o bouření a že rodiče často nechtějí svoje náctileté děti moc nikam ještě pouštět, u mě to bylo zrovna tak. V 15ti, 16ti, 17ti mě moc nikam pouštět nechtěli, myslím třeba diskotéku, a když jsem už byla starší a mohla jsem si dělat, co jsem chtěla, už mě to nebavilo. :-)
Každopádně já jsem ze začátku žádnou fází zamilovanosti neprošla, začala jsem ho mít ráda až postupem času a tím víc a o to si myslím, že je to dnes silnější. Stejně náš vztah začal být nejlepší až v době, kdy jsem ukončila školu a ubyly tyhle starosti. ...to jsem se ale rozepsala...omlouvám se. ;-)
k holky, koukám kam jste se až dostali :-) co se týká přechozenosti, tak mám stejnej názor jako kata - nic takovýho neexistuje a je to jen dobrá výluva pro to když jde vztah do kopru, je ůepší říct že byl přechozenej než přiznat, že sme na něm nepracovali
brum: On byl možná přechozenej, protože na něm nepracovali ;-) dobrej kompromis, ne? :-D
olusenka: To je moc pěkný. :-) a víš, že se říká, že manželství (nebo vůbec vztahy) vycházející z přátelství bývají hodně dobré a trvalé. x-)
Já jsem teda zamilovaná byla a bylo to krásné období. Jen mě trochu mrzí, že jsme si ho zkrátili sexem. No což, stalo se. A taky je zajímavé, že u mě se to ze zamilovanosti v opravdovou lásku přehouplo dřív než u něj, ale zas ne o moc. tohle je asi taky důležité, aby ten postup byl u obou v určité harmonii.
Brum: Existuje ;-)
Záleží na tom, jak to kdo má...
Pokud ti dva spolu bydlí a vztah se přirozeně někam posunuje: První pusa, první sex, sestěhování, první byt, první miminko, atd... tak přechození jako důvod konce vztahu neexistuje - to je fakt.
Osobně znám ale spooooustu studentů, co měli pěkný vztah třeba 6 let, ale studovali každý v jiném městě, protahovalo se jim studium, neměli možnost sestěhovat se, atd... a ten vztah na to fakt zašel. Prostě umřel na to, že nebyli moc spolu, nebydleli spolu, nic spolu nemohli budovat.
Svatba v tom podle mě hraje jen malou roli, je to jeden z faktorů.
Já myslím, že přechozenost existuje. Nastává v okamžiku, kdy se vztah delší dobu nikam nevyvíjí, není další perspektiva. Samozřejmě se tomu dá zabránit ;-)
jj, uz si nad temi pojmy lamu hlavu :-D prechozenost nastane po letech, kdy se vztah prestane posouvat (souvisi to asi i s tim, ze se na nem nepracuje, nebo ze jeden by chtel vztah posunout, ale pro druheho je dany stav vyhovujici - tudiz dojde k rozdilnemu nahlizeni na dany stav a dalsi vyvoj ....)
za chvili se do toho asi zamotame ;-)
Tak já jsem asi jedna z těch málo případů, kdy jsem si vzala svou první lásku, první opravdu ve všem a i u něho to tak je. Jsme spolu už přes 10 let a pořád se máme moc rádi, takže jsem nikdy nezalitovala, že jsem si vzala toho prvního a doufám, že tomu tak zůstane napořád. :-)
Ahoj, ano vzala jsem si svoji první lásku (nepočítaje dětskou pusinku v první třídě, kterou zažil snad každý), potkala jsem skvělého manžela, se kterým jsem si zažila všechna poprvé a musím říct, že s nikým jiným už si to zažít ani nechci.
Taky jsem si vzala svou první lásku. Poznali jsme se v 15 na střední a od té doby jsme spolu už 7 let. 4 roky spolu bydlíme a půl roku jsme manželé :-) Nikoho jiného jsem nikdynechtěla a ani nechci :-)
Milovala jsem i jine pred manzelem, ale milovala jsem je jen v te urcite fazi zivota ve ktere jsem je potkala, s nikym jinym jsem si nedovedla predstavit, ze bych s nim mela bydlet, starat se o nej, varit mu, prat mu, vychovavat s nim deti, nikoho jineho jsem ani nechtela predstavit rodicum, takze i kdyz jsem si nevzala tu uplne prvni lasku, tak je to ale prvni laska u ktere verim, ze mame sanci spolu zustat naveky :-)
Ahoj, měla jsem to úplně stejně :) Jako bych to psala sama :) takže od té doby, co mám svého Lukyho, jsem se na žádného jiného ani nezaměřovala :) Je pro mě vším a proto se navzájem dáme sobě navzájem už za pár dní :)
Taky jsem si vzala svoji první lásku, jsme spolu od našich 15 a teď v červenci jsme se vzali. Nikdy bych neměnila, je to bomba mít někoho tak blízkého (fakt v podstatě od dětství). nikdy jsem ho nebrala moc jako přítele, ale prostě jako RODINU:) A nikdy se mi ani nikdo tolik nelíbil:)
Taky si budu brát první lásku... jak už tady holky psaly, první ve všem :-N
Vůbec mě nemrzí, že nemám s čím srovnávat, nemám ani chuť srovnávat. Jsem s ním šťastná a za 11 dní to stvrdíme prstýnky :-)