osobně si myslím, že začít bydlet s partnerem až po svatbě je trochu nebezpečné a lehce hloupé. Jsem s přítelem 8 let a posledních 5 spolu bydlíme. Nepočítám ty předchozí 3 roky, protože jsme byli na střídačku u něj a pak u mě....Ony totiž vyjdou najevo věci, které ne vždy člověk lehce překousne. Např. já nedopíjím vodu, kávu - kromě alkoholu, ten poctivě dopíjím:-) a přítel se z toho posledního loku může zbláznit...Ale je to v rodině, sestra to dělá taky :-p Na něm mi zase vadí - kromě příšerný uklízecí mánie, že všechno musí být tip top apod.
Jsem stejneho nazoru jako @viki83.V dnesni dobe prece neni problem si to pred svatbou aspon na par mesicu vyzkouset. Nase spolecne bydleni bylo prvniho pul roku katastrofa. Porad jsme na sebe stekali kvuli blbostem, jednou jsem si dokonce sbalila veci, ale pak se to ustalilo a uvedomili jsme si, ze kompromisy v blbostech, ktere nam vadi, musime delat oba.
Na druhou stranu mam kamaradku, ktera je s pritelem 8 let, kazdy bydli u maminky ale stavi si spolu barak. O svatbe neuvazuji. S dalsi kamaradou uz se vsazime jak dlouho jim to bude trvat, nez se v tom baraku po nastehovani zabijou :-D Je to celkem risk stavet spolu barak, mit spolecne dluhy, a nevedet jak se mi s tim clovekem zije...
Nevim, kazdy to ma v hlave jinak, ale ja bych do svatby bez spolecneho bydleni nesla.
Ja bych do toho nesla. S pritelem spolu bydlime uz sest let a musim rict, ze prvni rok byl dost narocny. Divim se, ze jsme to zvladli. Pokud to tak ale planujete tak preju obema hromadu pochopeni pro toho druheho :). Urcite se to zvladnout da
Můj manžel se svou první ženou spolu začali bydlet až po svatbě, rozvedli se ani ne za rok. My jsme spolu asi rok bydleli v patře u mých rodičů, než jsme si pořídili společné samostatné bydlení na hypotéku a i pak vyplouvaly na povrch věci, které jsme o sobě ještě nevěděli a museli se s nimi nějak popasovat. Ze svého okolí ani neznám případ, kdy by se lidi pouštěli do nějakých větších závazků bez nějakého toho "nanečisto", je to podle mě rozumný přístup.
tak to preju hodne stesti :-N ne, ze by se to nedalo zvladnout, ale chce to zkraje hodne trpelivosti a tolerance. pocitej s tim, ze nastane mirne "vystrizliveni" ze zamilovanosti a presvedceni o tom, jak je ten druhy dokonaly. :-p ale kdyz si fungovani a role vyjasnite hned zkraje, nebude problem.
@viki83 proc hloupe? nebude to ani pro jednoho prvni souziti s partnerem a vime, co muzeme od toho druheho cekat.
a jsme si oba jisti tim, ze nas vztah je natolik pevny, ze ho nenaboura ani spinave pradlo a podobne hlouposti.
@viki83 s tou vodou to u nás vypadá úplně stejně :-D
Jinak taky bych do toho nešla bez takové zkoušky předem. Je to naprostý rozdíl od takového toho vodění se za ručičku. Jiné problémy a povinnosti, společné finance. Pokud má to manželství vydržet, je podle mě důležité sžít se s rituály a zvyky toho druhého. Člověk může zjistit, že je jeho partner nepořádné čuně, co nechává špinavé prádlo uprostřed místnosti, nebo třeba vymačkává zubní pastu uprostřed tuby. Že nepomáhá s úklidem nebo půl dne dřepí u PC. Že tě nesjede jako malou holku, když sis ze společných peněz koupila 30. pár bot :-D Jsou to jen příklady, ale tohle všechno může nakonec způsobit rozepře a hádky. Když ale tohle člověk o druhém ještě před svatbou ví, bere si ho s tím vědomím, se všema chybama, které mu toleruje, takže neriskuje, že pak kvůli takových drobností, které se posčítají, může být rozvod...
@michelle_01 ale nas vztah nefunguje na randeni, jen fungujeme ve dvou domacnostech misto jedne, oba mame deti a neni to jen o tom, ze z randeni skaceme do prvniho souziti
my jsme spolu třeba oba začali opravdu žít až po tom, co jsme si na hypotéku koupili baráček :-D Po 7 letech společného chození...ale ono asi není chození jako chození...my se například skoro 6 let vídali jen o víkendech a v týdnu když to bylo možné, protože jsem studovala v Praze, další rok a něco pak jak to šlo, půl týdne jsem třeba spala u něj doma, druhou půlku týdne on u nás apod....zažili jsme za tu dobu vztahu tolik stresových situací (jako náš naprosto neúspěšný výlet do anglie trhat jahody a malin y:-D), že nějaké bydlení mě vůbec nemohlo rozházet....a musím říct, že po nastěhování nepřišla jediná věc, o které bych za tu dobu chození nevěděla :-) Takže ono je to asi různé....společné bydlení vlastně něco ale přineslo...naprosto novou zamilovanost :-) Budeme se brát po roce a půl společného bydlení a 9 letech vztahu a opravdu si nepřipadám nějak divně...když tam ta láska a porozumění je, tak ji nějaké sestěhování nezničí.....
ahoj, musím souhlasit s klarkak... mám podobnou zkušenost... začali jsme spolu chodit ve čtvrťáku an střední, pak násloedovalo 6 let studií, při kterých jsme se vídali jen o víkendech (trávily jsem víkedny společně středavě u jedněch a druhých rodičů) a společné prázniny... s ukočením studia a nástupem do práce jsme začali budovat společné bydlení (stavět RD svépomocí).. bydleli jsme na střídačku ve třech domácnostech (rodiče, rodiče a bratr), podle toho, kde to pro nás bylo momentálně výhodnější z hlediska dojíždění do práce a na stavbu... do vlastního jsme se sestěhovali na vánoce 2012 a musím říct, že první společné bydlení bez cizí přítomnosti jsme si neskutečně užívali oba... takže pokud se navzájem dobře znáte a víte, co od druhého čekat, myslím, že to nebude problém :)
Po 4 letech chození jsme spolu začali bydlet - v podnájmu, v bytě - a museli jsme si hodně obrousit hrany...
Naučit se hospodařit s penězi, rozdělit si úkoly a role...
Známí stavěli baráček, měli hotovo už před svatbou, ale stěhovali se až po svatbě /předtím bydlel každý doma u rodičů/, přesně za rok se jim narodila dcera - jeden by řekl, že ideální vztah... Malé byly dva, když se rozvedli...
Ale zase - dřív málokdo před svatbou bydlel s partnerem, brali se, když museli a hodně vztahů to ustálo... Asi je to kus od kusu. :-)
taky bych do svatby nešla bez zkoušky společného bydlení, to teprve člověk toho druhého skutečně pozná
u nás první měsíce společného soužití dopadly poměrně v klidu (jsme oba celkem flegmatičtí), ale znám spoustu párů, co se na začátku málem zabilo a někteří se pak i rozešli
Osobně jsem ráda, že jsme s manželem společně bydleli už čtyři roky před svatbou. Znám pár lidí, co se za čas po sestěhování rozešli, takže jim to vlastně ušetřilo rozvod. Samozřejmě vím, že to nemusí být případ každého, ale určitě bych takové soužití "před" nepodceňovala. Toť za mě ;-)
ja se ptam kdo to tak mel a jake to bylo, neptam se co si o tom kdo konkretne mysli.
verici spolu ani neziji, ani nespi a stejne spolu zustavaji. a drive to takbylo uplne normalni a manzelstvi vydrzelo min 20let, nez deti odrostly
My spolu začneme bydlet teď, pár měsíců před svatbou, svatba už je naplánovaná a nehodláme ji rušit. Už při celém zařizování bydlení se ukazuje, že spolu prostě vycházíme, stejně jako předchozích 6 let, kdy jsme spolu ale kvůli mému studiu zkrátka bydlet nemohli, nedávalo by to smysl. Nevěřím, že po těch letech existuje něco tak šokujícího a rozdělujícího, co bychom se mohli dozvědět až společným bydlením, stejně spolu celou dobu trávíme maximum času, ne jenom nějaké víkendové kino a restaurace :). Hlavní je podle mě od začátku komunikovat a říkat si, co mi na tom druhém vadí a dát mu prostor sdělit mi totéž. Nebojím se toho, i když tu všichni hrozně straší, a dost lidí to odsuzuje.
Přijde mi to jako velký risk! My spolu skoro tři roky před svatbou a rozhodně bych to neudělala jinak. Člověk přece jen přijde na spoustu věcí, které normálně nevidí. A zjistit do svatby, jestli se to nechá změnit či překousnout, nebo ne, mi přijde hodně důležité. Kamarádce se to rozhodně nevyplatilo :-( Vzali se, když bydleli u jejích rodičů ve velkém baráku, ale ne moc odděleně. Tam se chlapec moc projevit zřejmě neodvážil. Pořídili si mimčo a asi půl roku po jeho narození se přestěhovali do vlastního bytu. Vydrželo jim to rok a momentálně se rozvádí! Podle mého zbytečně zmařené roky dvou lidí a nevinné dítko v tom :-( Nešla bych do toho...
Sestřenka to tak měla. Rozvedli se do dvou let. Neshodli se na financích ani na blbým svícení třeba v koupelně, při čtení na záchodě apod.. V dnešní době mi přijde naprosto normální spolu žít před svatbou.
@makyna222 dobře, když chceš příklad, kdo to tak měl, dám ti ho, ale nevím, co tím zjistíš. To, že to nevyšlo tomu mému případu, neznamená, že to nevyjde vám. Ale totéž platí i u párů, které spolu bydlí před svatbou. To, že s někým bydlíš před svatbou není jistota manželství až za hrob, ale myslím, že to víš.
Znám jen jeden jediný pár. Jde o mou tetu. Vdávala se těhotná asi ve 3. měsíci a bydlela doma u rodičů ještě do 8. měsíce než se malá narodila. Jsou sice spolu už přes 20 let, ale několikrát se v slzách přiznala, že udělala největší chybu svého života. Z chlapa má strašného hrubiána, gamblera a alkoholika. Pokud je náhodou doma, jen leží, nepomůže s ničím a s tetou mluví jako diktátor. Byla jsem toho svědkem a z té neúcty k vlastní ženě se mi až dělalo zle. Je psychicky vyčerpaná, jeho vlastní dcera ho nenávidí a v 18 utekla z domu, protože ji strašně sprostě nadával a to kvůli úplným blbostem. Třeba kvůli tomu, že prala 2 dny po sobě, nebo proto, že uvařila kuřecí místo guláše. A nebo proto, že si dovolily koupit do kuchyně nové židle, místo orvaných rozbitých co měli. Přitom prachy na to byly. Nebýt dítěte, rozvedla by se s ním. A možná, že kdyby spolu bydleli před svatbou, dnes by měla úplně jiný život a tohle individum by zavčas odkopla.
Podle mě hodně člověk zjistí a pozná a přehodnotí, když s druhým bydlí....... My sice svůj domov budeme spolu obývat asi tak 3 měsíce před svatbou, ale doposud (půl roku) u mě přítel bydlel (spal téměř každý den)..... a podle mě je vždy první "krize" poté, co spolu začnou bydlet..
jen me to jako odlehcene tema zajimalo, jak to kdo vnima ze se konecne docka spolecneho bydleni se svou laskou, protoze to dosud neslo, to je cely. me nezajima kdo spolu zil xx let pred svatbou a co se povidalo kde u koho v rodine, k cemu mi to asi je, jen me zajimalo jestli je nekdo v podobny situaci :)
S přítelem chodím 8 let, za 10 dní se bereme, a žít spolu budeme asi 2 měsíce po svatbě. Důvodů proč sme do toho nešli dříve je mnoho, nebo spíše překážek. Je to každého věc. :-D Hlavně až svatba proběhne v pořádku, a pak si budeme pomalinku připravovat hnízdečko :-) s těšit se na mimíska