Určitě jsme v menšině, ale to ještě neznamená, že si ten den nemůžeme užít, i když přišel kapánek později. Jak nesete to, že se vdáváte později než ostatní? Já si to totiž vůbec nepřipouštím, ba naopak trošku mě ty přípravy psychicky omlazují... A jak jste na tom vy, zralé nevěsty? ;-)
@framboise :-D dobrej přístup.....no já ji taky neřeším, popravdě před svatbou jsem se krotila a celou dobu se na ty muffiny těšila.....ale zase těším se na Vánoce..zatímco zbytek národa na Vánoce přibírá, já nevím z jakého důvodu pokaždý hubnu :-D
@barbora_b Já většinou peču tak, že sladké pak ani nechci vidět :-N . Ale vždy se těším na salát, ten Vánoční prostě chutná nejlíp :-D . Jóóó to zas bude - nezaložíme nějaké pomanželské kulinářské téma? Vždyť láska prochází žaludkem 8-)
@framboise no právě....my na Vánoce ale jíme salátek a pečenou klobásku a to tedy neodolám, ani na Vánoce, ani na druhej den.....:-D Možná to je tím, jak člověk všude trajdá na výlety a za rodinou, jinak nevím.
Ten nápad na kulinářký téma je dobrý! To bych se tedy vyžila, hrozně ráda vařím (a jím) :-D
@kitinka76 no já spíš to druhý, protože jak vařím, nikdy se neudržím (většinou i vařím hodně hladová) a furt užírám, takže já už si pak normální oběd ani neužiju
A dneska si ho už asi taky neužiju, páč místo toho, abych se najedl,a tu vysedávám jak trotl a teď už musím za doktorkou (jsem nemocná)
@ev31 moje mamka vždycky frontu měla, zato u té druhé bylo pusto a prázdno, ale to nebylo rychlostí paní pokladní, ale tím, že byla protivná jako, jako, jako... no prostě hodně :-N a zákazníci si radši stoupli do fronty, než by šli k ní :-D :-D :-D Tím neříkám, že je to tvůj případ ;-) já jen, že kasa bez fronty neusí být vždycky výhra :-)
@kitinka76 s Tvým názorem souhlasím,já jsem to taky napsala z legrace :-) já jsem typ člověka co si rád pokecá v práci,proto se lidi rádi ke mně vrací,já jsem se totiž min.rok vrátila na místo pracoviště kde jsem před několika lety pracovala a hodně zákazníků si mě pamatuje a byli rádi,že mě zase vidí a rádi zase za mnou chodí na kasu :-)
Přečetla jsem si tuhle diskuzi asi od str. 19 nebo 20 a vyplynulo pro mě následující:
1. Jak to, že už není dávno zamčená, když je od té str. 20 až na pár výjimek totálně mimo téma? =-) :-D
2. Tip pro adminy: Navrhuju, aby každý musel při registraci POVINNĚ vyplnit svou školu a zaměstnání a školu a zaměstnání svého partnera, rodičů, dětí, prarodičů, tchýně a vůbec všech příbuzných minimálně pět generací nazpět, abychom při jakékoliv zmínce typu "nás ve škole učili, že..." mohli pouhým zobrazením profilu diskutující zjistit příslušnou školu a ušetřili si tak nervydrásající pátrání a spoustu zbytečných dotazů :-D :-D
3. Nejsobečtější tvorové na této planetě jsou PANDY!!! :-D :-D :-D
Mě je 29. a svatba v tomhle věku mi přijde úplně normální. Dřív jsem byla dost mladá a asi i trochu dost trdlo na to, abych pochopila o co pořádně jde. Teď jsem alespoň měla šanci si svatbu naplánovat sama, dle svých a manželových představ a následně si jí užít se vším všudy a plně jsem si uvědomovala, že tohle rozhodnutí..tenhle krok..je pro mě něčím výjímečným. Nedovedu si představit (samozřejmě ale zároveň proti tomu nic nemám)kdybych se vdávala ve 20., možná by to pak nebyla svatba mích snů, protože jsem ještě nevěděla, co se dělá na svatbách a tak...takhle jsem si přošla pár svatbama, včetně svatby mé sestry a získala jsem přehled a trochu i zkušenosti co vlastně chci, aby byla pro mě svatba dokonalá. Tady sice vidím, co je všechno ještě možné a ještě bych pár drobností přidala, ale i tak bych neměnila...přesto jsem si až teď byla schopná uvědomi, že se prostě opravdu vdávám :-) :-)
Nevěsta 30+...no problema!:) Já osobně si to užívám velmi a vůbec mi to nepřijde divný. S přítelem jsme 7 let a zasnoubení 6 let a 9 měsíců:), takže klidně jsem mohla být daleko mladší nevěsta, ale prostě jsme k tomu dospěli až teď a jsem za to ráda. Moje sobecká představa o tom, jak by měla vypadat dokonalá svatba se za těch 7 let změnila na normální, reálná očekávání a jistý příjemný nadhled, takže i když si představím ten nejhorší scénář, který by se mohl na svatbě odehrát, tak se z toho neskládám, protože moje priority už jsou trošku někde jinde než jen u krásných šatů a dechberoucí výzdoby. Svatba a manželství pro mě teď neznamená jen něco co se má nebo co se dělá, ale vnímám to jako hluboký citový zážitek a oslavu toho, že spolu chceme strávit život a jdeme do toho naplno bez pochybností a naivních představ. Myslím, že si ten den užiju úplně jinak než kdybych se vdávala před 7 lety a to je supr pocit.:)
já se vdávala a bylo mi čersvtě 29let po 6 a půl roku vztahu, dva roky zasnoubení....a možná bych snesla, kdybych se vdávala před otehotněním, ted máme dve malé slečny, ale hodně malé ještě, každopádně rozhodně lepší než se vdávat protože musím....nebo prostě jéé tak se vezmeme.....
podle mě to má taky svoje výhody, člověk je rozumný, uvědomuje si sílu závazku, už je to pro něho zejména citový prožitek a opravdu se nehroutí z každé blbiny jak psala @mineate...prožívá už to nějak jinak...
a někdy je opravdu lepší počkat...v mém okolí jsou kámošky, nebo kolegyně z práce a ty chtějí svatbu, ale s partnerem třeba tak spokojený nejsou....ale blíží se jim 30 a jsou z toho nervozní....a melou o svatbě a v závěru problémy ve vztahu mají a ne třeba ani malé....a argumenty, že všichni kolem jsou vdané a že už by taky měly tak nějak neberu...
mě to taky chytlo asi v 25-26let, že jsem se chtěla vdávat, ale manžel s tím tenkrát nepřišel, tak jsem to prostě přestala sama v sobě řešit,. a bylo to dobře, přišel sám, a bylo to spontální a krásné....a v závěru i ten náš vztah měl nechci psát problémy, ale věci, které jsem do té doby vyřešila....něco, co mě vadilo a v čem byl potřeba udělat pořádek....
dnes jsem štastná, že mám po svém boku jeho.....a jak já ráda říkám, Ti nahoře nám pomohli, vše se děje nejlepe pro nás (pro každého) vše přichází v pravý čas a i když tomu někdy nerozumíme, je to tak....když se ohlednu zpět, vše do sebe krásně zapadá.....
tak kdo smutní, nesmutněte, není proč....a kdo nesmutní dělá dobře....
Trochu nechápu obecnou kategorizaci..Když je dítě v bříšku tak se vdávat musím, ale když je venku, tak nemusím ale chci...Pokud vím jde přece o stále stejné dítě a je fuk zda je uvnitř či venku