Napadlo mě vytvořit tuhle diskuzi, protože jsem si všimla, že hodně holek tady říká "já jsem staromódní, nejdřív svatbu, pak děti" a někdo zase " pro mě svatba nebyla důležitá".......víme jak to dneska je...lidi se berou méně než dříve, často mají děti bez toho, aniž by o svatbě vůbec uvažovali, nebo se berou až třeba po letech soužití, když už děti mají....
Zajímá mě váš názor. Je pro vás svatba důležitá v tom smyslu, že chcete nejdřív svazek a pak až plánované rodičovství? Nebo je pro vás svatba jen formalita, kterou jste si stvrdili svazek s někým, s kým už dávno dítě máte? A co vás k tomu vedlo se vůbec vzít? Co pro vás instituce manželství znamená?
když mi bylo asi tak šestnáct, tak jsem si říkala, že pokud se nevdám do dvacíti, tak už budu stará a nikdo mě chtít nebude :-D :-D a pak mi bylo dvacet a na vdávání jsem si stejně připadala mladá ;-) v pětadvacíti jsem cítila touhu po dítěti, ale po svatbě nikoliv. Ale myslím, že to bylo hodně o názorech, které jsem jako dítě posbírala v nejbližší rodině. Jedna babička mi řekla, že jestli se vdám tak brzo jako moje máma, tak mi nohy zpřeráží a druhá říkávala - nevdávej se, rozvod stojí moc peněz!! A tak jsem si pořídila děti bez svatby.... I když si mě otec mojí dcerky chtěl vzít když jsem byla těhotna. Ale já o ten papír zájem neměla.
Pro mě je velmi důležité mít děti až po svatbě. Moc se mi líbí představa, že se naše děti dívají na svatební foto rodičů. Neumím si představit, že to starší na svatebních fotkách s rodiči je a to mladší se ptá, proč ono tam není. Svatbu neberu jen za kus papíru. Aby mě tady někdo nepeskoval, že to nejde vždy-tak to vidím já, neberte mě za slovo.
@kitinka76 jo, souhlasím, že je to určitě tím, co pochytíš v rodině...
mě moje máma vždycky říkala "já bych se dneska nevdávala...dneska už bych "nemusela" jako tenkrát, prostě bych s ním jen žila, dyd nemusí bejt svatba ne?"....je to zvláštní, ale já jsem k tomu vždycky tíhla, přestože mám rozvedené rodiče....vždycky jsem měla pocit, že když nebudeme manželé, nebudeme úplná rodina, i když vím, že je to asi jen o pocitu...
Já si myslím, že by měla být nejdřív svatba a pak děti ;-) . V tomhlectom jsem "konzerva".
Kamarádka si pořídila dítě s velmi nespolehlivým chlapem, kterého si nevzala (naštěstí). Rozešli se, našla si jiného a teď se vzali. Jenže klučina má přijímení po otci, tudíš se jmenuje jinak než matka a než její manžel. Otec kluka nechce povolit změnu přijímení. Chci jen naznačit, že je pak v těch jménech pěkný guláš. Konkrétně ona je velmi smutná a trápí ji to.
Takže i v tom vidím výhodu manželství ...
@kockant kompletní rodina? To asi nechápu, o co je rodina kompletnější, když jsou dva manželé a pomalu si nemůžou přijít na jméno, než muž a žena žijící na hromádce v naprosto fungujícím vztahu? =-)
@aurinko@kockant
Já to mám úplně stejně jak jste to napsali. A i když to zní jako hrozný klišé, pro mě je svatba i důkazem lásky, toho, že chci být jen s tím člověkem a už nepochybuju...
Mám okolo sebe dost lidí co maj dítě/děti nebo ho plánují a o svatbě ani slovo...tak jsem spíš chtěla vědět, jak to mají, jak se k tomu staví :-)
Já i můj manžel jsme názoru toho, že správné pořadí je bydlení, svatba, děti. Naštěstí jsme se na tom shodli. Můj manžel plně chápe, že chci, abychom byli úplná rodina, aby se mimčo hned od narození jmenovalo stejně jako my oba a ne jen jako otec apod. Přesto to nakonec vypadá na pořadí společné bydlení, svatba, moje práce, větší bydlení, strom, dítě... PS: O tom stromu nežertuji, ten můj je asi fakt staromódní, ale když je řeč o mimču, vždycky říká, že až budeme čekat přírůstek zasadí strom...
@pupickova ale tak to přece není tak že si manželé nemůžou přijít na jméno zatímco partneři se mají rádi ne? Každý pár je jedinečný, každý je jiný a je přece jedno jestli jsou nebo nejsou manželé :-)
Já jsem taky pro manželství pro ten pocit "kompletní" rodiny, s tím, že jsme pár i před zákonem, že máme společný majetek, všichni stejné přijímení....instituce manželství má svou váhu už od starověku a dneska je z toho jen zbytečná formalita...a to, jak je v dnešní době manželství vlastně "naprosto zbytečné" mi přijde dost škoda.
@yumy Přesně tak to cítím i já. Není to jednoduché se pro svatbu rozhodnout (pokud to není z vypočítavosti). Ti dva si musí být jistí, že spolu chtějí být. A jestli se přes to dopracují, pak si můžou být o krok jistější (nikdy ne ale jistí 100%), že spolu děti chtějí vychovat. To určitě není jednoduché rozhodnutí. Pro mě je svatba důkazem, že to spolu můžou zkusit.
@buldok Já to mám taky tak. A upřímně, i když svého manžela miluju a vzala jsem si ho z lásky, už se nebojím otevřeně přiznat, že díky manželství jsem ráda za společný majetek...(i když vím, že to jde udělat i v partnerství). Prostě on je moje polovina a já jeho se všemi právy i povinnostmi a jsem ráda že je to tak i před zákonem.
@cital jo aha, sorry :-D :-D
no na beremku nejsou holky, co se nevdávají, ale je jich tu mraky co se berou až když mají děti....tak mě zajímá proč, a hlavně proč až teď....ale je mi jasný, že na tomhle serveru je to trochu zavádějící :-)
Jsem taky konzerva.Pokud to jen trochu jde tak nejdřív svatba pak dítě...Celkem často jsou tu holky co odkládají svatbu, protože zjistí, že čekají mimčo..V tomto případě by to byl pro mě důvod k urychlení nikoli k odložení...
@ilonkaseda No, pro mě by to byl důvod k odložení taky :-)
za prvé proto, že bych se nechtěla vdávat těhotná a za druhé pro můj pocit, že si mě bere proto že "musí" :-D
@cital To už je jedno, ono to tak vypadá i po porodu. "Jé jim se narodilo děcko, tak se berou." A upřímně, ono to tak taky ve většině případů je. Protože kdyby dítě neměli-nečekali, tak by se ten jejich ještě pár let třeba nerozhoupal...
@yumy já ze svého okolí znám ale spoustu manželství co nefungujou a spoustu "partnerství" co fungujou! A taky znám pár případů, kdy zachraňují manželství tím, že si pořídí dítě...a hádej jak to pak dopadá?!
Mě prostě pojem "kompletní" rodina přijde na hlavu postavený! Kompletní rodina je taková, kde je maminka, tatínek a děti.... a na tom, zda jsou manželé, nebo ne záleží opravdu pramálo!
Holky, ale povím vám, že když teď taťka oznámil naší početné rodině, že se budu v únoru vdávat ... a jelikož je únor pro mou rodinu "divný" měsíc ke svatbě (a už je to velmi brzo) ... tak si všichni myslí, že se vdávat musím :-D . Mamka tomu přihodila korunu, když se ji sestřenice zeptala jestli náhodou nejsem těhotná, mamka odpověděla něco takového ... to já nevím, možná jo :-) .
Takže sranda. Vymlouvat jim to nebudu :-).
@yumy :-) tak ted se pobavíte..mám dvě děti obě nemanželské...a vůbec se za to nestydím ;-) .První jsme měla dost brzo :-x museli mě zplnoletnit(to je na delší dobu ,nikdy jsem nelitovala ,že jsem se rozhodla si ukončit mladí...ale to je na delší povídání)a než se to uředně potvrdilo ,už jsem byla tlustá...z 50 kg jsme vážila při porodu 100 :-D ..a bylo mi stále desne špatně..na svatbu bylo vše připraveno ,prstýnky ,papíry abslovovali jsem předmanželskou poradnu kvuli tomu zplnoletnení..ale já si chtela svatbu užit a ne přetrpět..pak se malá narodila a nám nastaly jené starosti ,než svatba..kupovali jsem byt ,zařízení atd..a jak už jsme byli spolu, brali jsem to tak ,že si svatbu platíme sami ..a že ted potřebujem vybavit domáctnost atd...Za pět let jsme se rozešli ze dne na den..mimochodem snubák jsme dala dceři... :-D .přestože, že jsme se po pěti letech dost ošklivě rozešli,nelituju jediného dne...byli jsme spokojená rodina a ten papír nám k tomu nechyběl..až po letech jsme si uvědomila ,že láska vypadá ještě trošku jinak..ale myslím že první dcera byla štastná i s mým jiným přijmením:-)..druhá dcera po letech...jsou od sebe 14 let:-)se opet narodila do nemanželského soužití..po 4 letém vztahu..když jsem mému oznámila tu novinu..že čekáme dítě okamžitě reagoval ,kdy se vemem...ale bydleli jsme v podnájmu ..já bez práce a s mým povoláním vždy s minimální mzdou(uredne danou)a s dcerou...Řešili jsme vlastní bydlení..hypotékou ..kterou si bral přitel a v okamžiku ,kdyby si mě vzal mu vznikne další "náklad"...Takže po poradě s finančním poradcem jsme svatbu odložili až budem bydlet...přitel by jinak musel vykazovat mnohonásobně vyšší přijmy...atd...už dva roky bydlíme splácíme desnou hypošku ,malá je bohužel dost nemocná a já nemohla do práce...takže sje o svatbě ani moc nemluvili jen občas..no a jak to dopadlo ..nečekaně mě Milan o ruku požádla se vším všudy..bylo to pro mě překvapení a zároven jsme měla velkou radost ,že i po 10 letech se mnou to chce.. :-D :-D ,na svatbu se těším ..ale to že jsme RODINA ví každý náš člen:-)i bez papíru ...i farář naše důvody proč nejsme manželé pobral a pokřtil malou a ted nás bude odávat...a á říkám samozřejmě s nadsázkou:-) ,že potřebuju boha .aby mi pomohl všechny strasti zvládnout...ale to je můj příběch..a když se moje dcera které je dnes 19 nejdříve vdá..a pak bud emít děti ..budu jen ráda...ale taky jí nebudu nadávat ,kdyby čekala nemanželské dítě :-D .Tak jsme se vypsala ..neusnuli jste :-D :-D
@pupickova No ale podle toho co píšeš to vypadá, že nebrat se znamená, že vztah má větší šanci na úspěch, což mi přijde jako nepravděpodobné....
Ano, na tom, zda jsou manželé záleží pramálo, vlastně na tom nezáleží vůbec. A to je to, co mě defacto mrzí, že manžeství už žádnou cenu nemá. Já (a opakuju že je to jen můj názor, nikomu ho necpu) bych nechtěla mít dítě s někým kdo si mě "nechce" vzít...na manžeství vždycky záleželo a přijde mi smutné, že dneska už žádnou společesnskou hodnotu nemá, i když absolutně nechápu proč.