Ahoj holky :) Chtěla jsem se zeptat, jestli je váš manžel/přítel muž, o jakém jste snily, nebo jestli jste se nakonec zamilovaly do úplně jiného typu, o kterém jste si myslely, že se vám nikdy líbit nebude?! :) Děkujuuu :)
Mně se líbili vždycky tmavovlasí, nejlíp tetovaní a když by byl hudebník, jedině k dobru:D Skončila jsem s Krasoněm (typiko blonďatým hezounem:D), o hudební nástroj zavadil možná ve školce, ale umí vařit, je to nejhodnější a nejskvělejší chlap, jakého znám, umí se chovat k ženám, máme podobný smysl pro humor, a to že nemáme všechny zájmy podobné, že posloucháme každý jiný druh muziky apod., to jsem už řešit přestala, protože si každý dokážeme udržet své zájmy a učit se jeden od druhého. A pravda když jsme se poznali, tak splňoval skoro všechno, co jsem v té době nemusela, ale už je to pár let a srdci prostě neporučíš:)
Ja mam to co jsem si vysnila.. A to jsem se uz s byvalym pritel smirila s tim, ze takhle je to taky dobry... Nicmene asi nebylo a ted mam tobo nej, ktereho jsem mohla ulovit :-) jo vlastne mohl by mit trochu vic vlasu aby to bylo perfektni :-D
Osobností a povahou je to můj vysněný princ. Vzhledově jsem vždycky tíhla ke světlovlasým modelům ze žurnálu s vyrýsovanou postavou (no kdo by netíhnul:D) ....no a mám dvoumetrový stokilový chlapisko, který má do modela asi tak daleko jako já...je to prostě pořádnej chlap. Taky nejsem žádná víla a když mě obejme, cítím se jako křehká panenka a to je prostě dokonalý pocit. Neměnila bych ani za nic!:)
Tak ja jsem vzdycky snila o vysokym chlapovy,dlouhe vlasy byla skoro podminka,Jednoho jsem nasla a po roce bydleni se z nej vyklubal schizofrenik.....ted mam ,,prdolu,,stejne vysokyho jako ja,s pupikem a skoro plesatyho :-D ale ty oci,jako pomenky a za nic na svete bych ho nevymenila
Ja vzdycky chtela tmavovlasyho chlapaka,takovy ten tajemny typ,kabriolet;-) balic vsech zen,nezavislej,cestovatel...a porad jsem mela bkondaky,malinkaty-i kdyz v te dobe se mi to libilo,vcelku klasika cesky chlapy. No a ted mam veliky tmavovlasy zlato se starou karkou,co prezije muj temperament,necha me rozhodovat-jsem proste klasika lev:-D ,ale zkrotit si me umi...splni mi me sny o konickach a cestovani...No tak se spnili jen ty tmavy vlasy,ale i tak bych ho proste nedala.
Já měla představu, že by měl být vyšší než já - což není takový problém při mých 167 cm :-) potom aby měl hnědé oči (což bych ale oželela, to by nebyla nepřekonatelná podmínka), potom aby byl vzdělaný, protože s hloupým člověkem bych být nemohla (nemyslím tím přímo že by musel být vysokoškolák, ale prostě aby měl něco v hlavě) a poslední a hodně důležitá podmínka - aby byl nekuřák, s kuřákem bych to nevydržela.
No a výsledek? má 180cm, hnědé oči, VŠ a nekouří... takže jsem ho našla :-)
Vždycky jsem si myslela, že si vezmu někoho o pár let staršího. Dříve bych nevěřila, že můj manžel bude skoro o 12 let mladší :-) Ale neměnila bych! :-) Jak by měl vypadat jsem nikdy moc neřešila, spíš aby byl vzdělaný, což snoubenec splňuje, takže v tomto ohledu je takový jakého jsem chtěla :-)
:-D já se vdávat nikdy nechtěla!!! představu o muži jsem měla hodně povedenou - kérky, rebel a volnomyšlenkář, mohutný aby byl a trochu důvtipný...no ale to jsem byla těžce adolescentní ;-)
No a tak jsem si vzala děsně štíhlého sportovce, který na sobě nemá ani čárku, největší rebélie je pěšinka na jinou stranu, a je děsně pořádkumilovný a čistý prádlo roluje :-D
Po těch letech, co jsme spolu (ze začátku jsme si mysleli, že to bude jen taková kratochvíle) musím přiznat, že jsem si fakt sedli jako zadek na kakáč (říkala babi). No a jak on to se mnou umí - pchá, lepší než Berousek. Takže realita předčila jakékoliv sny.
Ať jsem si říkala kdy cokoliv, mám doma úplně jiného chlapa, než jsem do té doby randila ... A stejně tak to má i on - letěl na tanečnice a jeho přítelkyňe přede mnou byla baletka ... No a já jsem holka s nadváhou - hold jsem asi před tím brouzdali v nesprávných vodách ;)
teď, když o tom přemýšlím, tak je pro mě daleko víc :) ...dřív, když jsem byla sama, měla jsem "svůj ideál, parametry :D včetně požadované barvy očí"... a teď mám kluka, co je daleko lepší, ve všech směrech, od chování, přes názory až po vzhled! Sama sobě vlastně závidím :D
Můj přítel je přesně takový jakého jsem si představovala - vlastně je ještě lepší, neustále jsem něčím příjemně překvapována :-) Je to pro mě ten nejkrásnější chlap na světě, neskutečně mě přitahuje, zamilovala jsem se do něho na první pohled. Úžasně mi voní i když přijde totálně propocený, asi vydává nějaké vůně, které přesně mě voní :-) Neustále mě překvapuje jak moc je pozorný, jak si pamatuje všechno ohledně nás dvou, jak rád mi dělá radost. Je to nejhodnější chlap na světě, chrání mě, stará se o mě, když jsem nemocná. Stačí když přijdu domů smutná a on hned ví, jak mě potěšit, je to jako balzám na duši. Pořád si spolu povídáme, je inteligentní a ví tolik zajímavých věcí.. Zároveň je vtipný a roztomilý. Umí všechno opravit, všechno zařídit.. Nikdy mi nikdo nerozuměl tolik jako on, máme tolik společného. Je to můj nejvíc nejlepší přítel a moje pravá láska :-) Takže vlastně můj muž není takový o jakém jsem snila - já totiž ani nevěřila, že by vůbec někdo takový mohl existovat :-)
Ale kde že... Měl být o hodně starší, pokérovaný a dlouhovlasý metalista, oblečený v kůži, na motorce, s uhrančivým pohledem a statnou postavou. Takoví i byli, ale nakonec tomu osud chtěl jinak. Můj nynější vyvolený je o tři roky mladší, nemá na sobě ani tečku, řidičák má tak na skútr, spíše mi lehce plešatí, metal mu moc "nevoní" a kůži má maximálně na pásku u kalhot. Ale je zodpovědný, spolehlivý, umí mě pobavit, rozveselit, i pozlobit, stará se o mě a vím, že mi bude věrný a rodina pro něj bude vždy na prvním místě. A tím je pro mě teď tím ideálním :-)
Nevím, jestli jsem měla nějaký vysněný typ, ale vždycky jsem byla na brunety, aby měli výrazné oči, hezký úsměv a vždycky se mi líbili štíhlí a trochu vyšší kluci. Samozřejmě můj "idol" musel mít něco v hlavě, být slušný (žádný "vole" za každým druhým slovem), hodný, trpělivý, mít podobné názory na některé věci a být nekuřák. Výsledek? Vysoký brunet s hnědýma očima a řasama skoro jak ženská, neodolatelným úsměvem (když chce - však na ten mě dostal), nekuřák, názorově se docela shodneme...jediné, co teda nesedí, je ta štíhlost, můj manžel má spíše trochu nadváhu a kupodivu docela "ženskou postavu" - kila navíc mu jdou hlavně do zadku a do stehen. Však taky kvůli té postavě si ho někdy dobírám, furt ho štěngruji, že by měl zhubnout a cvičit (v dobrým), ale už jsem si tak nějak zvykla a jsou hlavně důležitější věci v životě...
Já jsem měla představu úplně jinou - modrooký, nekuřák z blízka ( dál se mi, když jsem byla mladší nelíbily na chlapcích brýle). No a jak to dopadlo? Našla jsem si chlapa s hnědýma očima, kuřáka s brýlemi a ještě 130 km daleko od mého bydliště :-D Takže kašlu na předsudky, je mi s ním skvěle. Bydlíme již 3. rokem společně, teď ve vlastním domě a taky bych to už konečně ráda posunula dál, protože ač není můj vysněný typ, dokázal mě podržet v mnoha těžkých situacích a vždy mě dokáže rozesmát a toho si cením víc, než nějakého "idola z mládí" ;-)
Mně bylo vždycky úplně jedno, jak kdo vypadá, a je mi to stále jedno. Abych si pro život hledala někoho s hnědýma očima/ takovou a makovou postavou, by mi muselo být o pěkných pár let míň. Z hlediska zájmů jsem také žádná velká kriteria neměla, zastávám názor, že když si dva lidi jinak rozumí, je úplně jedno, jestli jednoho baví chodit po horách a druhého po nákupních centrech, prostě si každý dělá to své. Jako velký bonus ale mám, že s manželem podobné zájmy i životní styl máme. A asi je to i pro vztah důležité, ale opravdu jsem si podle toho nikdy cíleně nevybírala, splnilo se mi to víceméně náhodou. Měla jsem ale velké požadavky na vlastnosti partnera, na inteligenci, chování, morálku. A tam by se pár škraloupů u manžela našlo, ale pevně doufám, že je to minulost. Když to tak vezmu, ten člověk, se kterým teď po čtyřech letech vztahu žiju, skutečně splňuje vše, co jsem chtěla, s mnoha bonusy navíc. Jen jsem si ho musela trošku 'vychovat'.
Vzhled vysneneho chlapa se mi prubezne menil, v tomhle jsem nemela zrovna stalou predstavu :-D a ani jsem tomu neprikladala velkou dulezitost
povahove manzel myslim spoustu z mych "snu" splnuje, hlavne co se takovych tech pro mne dulezitych vlastnosti a nazoru tyka.. akorat v mych snech byl partner vic empaticky a mel trosku citlivejsi vnimani, co se tyka mezilidskych vztahu a socialniho citeni, manzel je v tomhle smeru ponekud nechapavy..
ale ja to beru tak, ze clovek musi delat kompromisy a ja jsem spokojena :-) navic mam kolem sebe celkem dost kamaradu, kteri hledaji toho vysneneho partnera a neprekvapive jsou stale solo :-(
@magdalenabebe Děkuji :-) Já vím, hlavně když se trochu dá do kupy, veme čočky...no měla jsem fešnýho ženicha, strašně mu to seklo, škoda, že obleky nenosí častěji i v reálu, on je přímo nesnáší!
@martaveg Souhlasím s tebou, kamarádce je 26, je docela pěkná baba, kdyby chtěla, tak má spoustu nápadníku, ale žádnýho z nich nechce...jako chápu, pokud tam prostě není ta chemie, tak je to blbý, ale takhle by mohla čekat do smrti (fakt že mezi těma nápadníkama hold není žádnej vyloženě krasavec, ale většinou hodní a šikovní kluci a jen o té kráse to není). Je učitelka a vychovatelka na ZŠ a teďka se nedávno zbláznila normálně do deváťáka (!!!), prý to bylo vzájemný, ale dopadlo to brzy, jak to dopadnout muselo, tak teď je akorát nešťastná... A teď jsme se jí vdaly během jednoho roku její ségra, moje ségra i já (věkově jsme byly dvě a dvě k sobě, jako děcka jsme jezdívaly s rodičema spolu na dovču), tak teď je poslední, kdo ani nikoho nemá...
@ninive211 Devatak? tak to je mazec, uznavam ze mne obcas taky zaujme nejaky zajicek maturant, ale pubertak, to se mi naposledy stalo tak v mych 15 :D
ja mam zase kolem sebe dost svobodnych kamaradu, normalni kluci kolem tricitky, se slusnou praci, celkem dobre i materialne zabezpeceni, teleci leta uz maji za sebou a nebranili by se svatbe a detem, ale proste zadna je nechce :-( netvrdim ze jsou to nejaci modelove, ale ze jsou osklivi bych o nich urcite nerekla (vsak muzete maly vzorek posoudit u mne v albu na fotce nevesta s pivem a spoustou chlapu :-D)
Musím říct, že čím víc o tom přemýšlím, tím víc vidím, že všechny moje představy se mi splnily, včetně toho, jak jsem vždycky toužila po hokejovém gólmanovi, jakožto veliká fanynka...:) Což je jenom taková pubertální blbost, hlavní bylo, aby byl inteligentní, zodpovědný, citlivý a aby se mi líbil :). Takže mám inteligentního, zodpovědného a citlivého gólmana (nikoliv profesionálního naštěstí :))... co víc chtít...:D
Vzhledem k tomu, že má první láska byl ten, o kom jsem snila i po našem rozchodu (modrooký blonďák s ježkem na hlavě, vyhublý, o 10 cm vyšší než já, hudebník, chytrý, zábavný, free), nějak jsem přehlédla, že je do mě zamilovaný někdo, kdo je: Malý (o 3 cm vyšší než já), s vlasama jak Ivan, krátkonohý, svalnatý, bez špetky hudebního citu, podivný... :-D ... No a potom, co mi to konečně začal dávat najevo a dokázal mi, že podivný fakt není, že se jen předváděl 8-) a že je neskutečně inteligentní, racionální, pracovitý a schopný po všech směrech, jsem "oslepla" a naprosto bláznivě se před 8,5 lety zamilovala do tohoto báječného chlapa, a trvá to dodnes. :-) A má první láska už je "tatík", manželka si ho pěkně vykrmuje :) Charisma mu sice zůstalo, ale moje hlava a srdce volily naprosto správně :-) .