TAk jsem nahledla a nemuho se odtrhnout. Puvodne slo pouze o inspiraci, ale uz jsme trochu vydesena. Vse me totiz teprve ceka. Chtela jsem puvodne zjistit predem co a jak, a potom trochu vydusit toho meho. Vubec se o svatbe nebavi a uz si pripadam jako semetrika, ktera ho chce do neceho navrtat. Abych pak na vsechno nebyla uplne sama. Jste na tom stejne nebo se mi to jenom zda?
Ahojky,
já chodím s přítelem, příští týden snad už manželem čtyři a půl roku. Po roce a půl mi přítel jednoho dne daroval prstýnek pod velkým platanem v jednom zámeckém parku a požádal mě o ruku. Bylo to moc romantické a já byla moc šťastná :-) Jenže tím to skončilo, žádné plány svatby se nedělaly. Že prý na to ještě není vhodný čas. Další rok jsem dostala další prstýnek ve stejné datum, s tím , že tak utvrzuje svůj slib, že jsem jeho budoucí nevěsta. Jenže zas nic. Možná tomu nebudete věřit, ale další rok to dopadlo úplně stejně. Jenže já už toho měla dost, vrátila jsem příteli svůj třetí prsten, s tím, že mi to tak opravdu nevyhovuje. Ať mi ho dá, až se bude cítit opravdu připravený na manželství.
Za dva měsíce mě tentokrát doopravdy požádal o roku se slibem, že do roka a do dne bude svatba :-) Celé ty dva měsíce před tím jsem byla celá nervózní a říkala jsem si, jestli mě vůbec někdy požádá o ruku...
Ale byla jsem z ticha a čekala jsem jak to dopadne. Ale mám pocit, že kdybych před tím neřekla svůj názor a nevrátila jsem prstýnek, zůstalo by všechno při starém. To je moje zkušenost. Můj názor je, že chlapi nesnáší, když se na ně tlačí. Ale zároveň někteří potřebují trošku postrčit, aby se konečně rozhoupali.
S přípravami na svatbu mi přítel spíš pomáhal jen tak, že já jsem předložila návrhy a on je většinou schválil. Na matriku jsem ho dovedla já a datum svatby jsem objednala taky já... Chlapi tyhle věci povětšinou neradi zařizujou, maj nejradši, když je všechno jednoduchý a hned vyřízený. Jedinou věc, kterou snoubenec sám zařídil je, že objednal kytku. A to jen tak, že jsem mu dala vytištěný obrázek z netu s přesným popisem...
Teda Taris řeknu ti, že z tohodle bych asi byla docela nervózni. Každý rok nevědět o co jde. Ale zvládli jste to dobře. Já jsem asi zatim jediná nevěsta, která si kytku dokonce i vyzvedla sama. Ale jinak to zařídit nešlo. Každopádně zařizování rádi nechávají na nás, koneckonců je to stejně hlavně naše radost ta svatba :-) Chlapi tyhle věci berou jinak, jsou rádi když vědí co a jak a když si řeknem přesně, tak i pomůžou. Ale myslet za nás nedokážou. Teda aspoň ten můj. A i když si říkám, že už bych mohla dostat rozum a v tomhle přestat čekat na změnu, doufám, že se třeba ještě polepší. To požádání bych klidně brala i dodatečně. :-)
Holky,kdyžtak mě vraťte zpátky na zem, ju?
Já jsem to totiž nakonec vymyslela takhle. Jsme spolu 7,5 roku, letos končím VŠ. Tak jsem začala mluvit o svatbě a nakonec jsem i nadhodila termín. Ten můj se vyjádřil, že tedy jo a tim to vesměs zkončilo:-( Jenže jak jsem to tady začala pročítat, tak jsme se tak nějak namíchla a řekla si dost. Romantika kde nic, tu nic a abych se doprošovala....to taky ne. Nakonec z něj mám totiž takový pocit, že svatba jo - protože už máme na to nárok a už se to od nás čeká. Jenže já bych ráda taky nějaký city - "Nemohu bez tebe žít, nedovedu si představit svůj život bez tebe atp." :-D Chci moc?
Nakonec jsem si řekla - přestanu tlačit na pilu, tak půl roku mu dám čas a budu tady slintat a fandit vám. I tak se dá ten náš termín ještě stihnout. (Ačkoliv není tedy domluvený ]-( ) A třeba se nakonec sám rozhoupe. A kdo ví, třeba to bude nakonec ještě dřív. Já začnu s proměnami hned - pro sebe a on ať se třeba chytne za nos.
Já jinak už opravdu nevím, co s ním. Vyžvejknout se nedokáže a já se prosit nechci ;-(
Nervózní jsem byla strašně. Mám totiž takovou povahu, že bych chtěla všechno hned teď. Stálo mě to dost přemáhání a ještě se musím přiznat, že večer před tím, než mě opravdu požádal o ruku jsem měla chuť udělat pěknou scénu ]-( Byly jsme zrovna na dovolené u moře a každý večer jsme se procházeli večer na pobřeží a já jsem si pořád říkala, teď to přijde a požádá mě o ruku... A ono pořád nic, začla jsem být trošku protivná, ale pak jsem se naštěstí ovládla a tvářila jsem se jakoby nic. Jsem moc ráda, že jsem to zvládla, protože nějakou nechutnou scénou bych to určitě pokazila.
Fim:Je to těžký co poradit. Jde o to aspoň trochu vědět, jestli se ten Tvůj chce ženit nebo ne. Můj chtěl, ale pořád neřekl kdy...
Tak on možná chce, ale neumí o tom mluvit. Jenže mě už to dost ubíjí a chci to z něj nějak vypáčit. Na ten jeho ledově klidnej obličej se asi nevydržim dlouho dívat ]-(
TARIS: Tak presne to ,co jsi popisovala a jak ses skvele ovladla jsme ja vcera pokazila :-( Neovladla jsem se a tu scenu jsem udelala a ted si nadavam,jak jsem blba. Ja jsem presne ta sama povaha, chci vsechno hned a kdyz mam cloveka, ktereho si chci vzit a ktery si chce vzit mne, tak proc to nezrealizovat hned, proc porad na neco cekat. No a tak jsme si vcera povidali, muj milacek mi rekl, ze svatba bude a ze teda do roka.....to bylo neco na mne, nafoukla jsem se, pak rozbrecela....no nejradeji bych si dala par facek, kdyz si to ted vybavim. Pritel mi rekl, ze nejsme jeste ani zasnoubeni a ja na to hystericky ze nejsme a nikdy nebudem a co teda vlastne resim, ze jo...... On mi na to rekl, ze zasnuby chtel zrealizovat ted sobotu a ze jsem si to pokazila a musim teda vydrzet do jindy.....ACHJOOOO ... No nemam to tezky zivot? :-)
Jeste k tomu, proc se do te svatby tak zenu: Ja jsem beran se vsim vsudy, proste jsme si nekdy pred pul rokem rekli, ze se vezmem a ja od Te doby cekala, kdy mne pozada o ruku doopravdy. Vlastne na to cekam porad, kazdy den a jelikoz se nic nedeje, jsem z toho nervozni, ze ubiha cas a ze uz bude za chvilku pozde a tak....proto asi ta scena vcera. Ja se proste umim nadchnout a pak bych udelala cokoliv, aby to dopadlo dobre...mam strach ze po rocnich pripravach to nadseni a teseni opadne a ze z toho budeme spis otraveni. Ale tezko rict, to si jen tak predstavuju.
Navic jsme se chteli za par mesicu pustit do vyroby miminka...teda ne nejake velke snazeni, ale proste kdyby to vyslom byli bysme oba radi. A muj mily si to predstavoval tak, ze kdyz budu tehotna, tak se vezmem, " vsak si Te muzu vzit i kdyz budes treba ne tretim, neee" Ti chlapi :-)
FIM: No prave...ja mam nadseni a chut do zarizovani ted, ale pritel neee. A ja ho nechci nutit a pritom jsem to uz vcera asi udelala...proste jsme rozpolcena osobnost a mela bych se objednat u psychiatra a ne se hrnout do svatby :-)
S tím psychiatrem to není špatnej nápad - asi tam totiž taky budu muset :-D
Dneska jsem napsala to, co jsme napsala a už jsem zase "trochu" otravovala a máme jasno :-) Svatba za rok v termínu, místo musíme vymyslet, to vymyšlené je moc drahé, s cenama šatů jsem ho seznámila celkem nekompromisně a snad, když to všechno budu zařizovat s úsměvem, tak se i dočkam nějakého milého výrazu :-D
Mluvit on prostě nebude..., ale já si vystačím sama 8-)
Pro YENN:
já bych si s tím nedělala takovou starost,jestli už jednou řekl,že si tě vzít chce,tak to tím taky může považovat za vyřízený. Stejné to bylo s mým manžílkem, on prostě nechápal proč by mě měl žádat o ruku,když už to přece vím,že mě chce. On řekl, kdy to provedem a zbytek byl na mě, protože já "přece vím,co se musí zařídit". kdybych měla čekat až mě požádá o ruku, tak bysme se asi nevzali a přitom je hrozně šťastnej,že už jsme manželé,dává to najevo každej den a na svatbě jen zářil. Je báječnej a když si řeknu,že chci kytku,tak ji dostanu a nádhernou,ale sám ji nikdy nedonese, protože je prostě takovej. Pro něj to jsou zbytečný gesta a já si nestěžuju, protože je pro mě důležitější, že mě pohladí, kdykoliv jde kolem mě, těší se až se vrátím domů a každej den mi říká,že je se mnou šťastnej...
Takovejch chlapů je spousta a třeba i ten tvůj..... :-)
Pro YENN:
Neboj, proč bys měla být z ročních příprav otrávená. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že budeš spíš víc natěšená ;-) Na všechno budeš mít dost času a ve svatební salónu Ti neřeknou, že Tvé vysněné šatičky jsou už na vaše datum zamluvené. Já měla na přípravy 9 měsíců a pěkně jsem si to vychutnala :-)
Pro FIM:
Ty šatičky co máš v albu jsou moc pěkné, ale radím Ti napřed obejít několik svatebních salónů a vyzkoušet co nejvíc šatů. Pak se můžeš líp rozhodovat. Na fotkách totiž šaty vypadají jinak, než když si je pak člověk vyzkoušíš na sobě.
Taris: Tak uz je to jasne, svatba bude za rok a ja se uz ted straaasne tesim. Musim se jeste na par mesicu nejak jinak zabavit, nez se pustim do priprav...ted by bylo jeste moc brzo :-) Ale aspon shanim informace a ukladam si spousty obrazku, na to neni brzo nikdy :-)
Jupiiii!!! Takze ja jsem cerstve zasnoubena a moooc stastna! Z prstiku se na mne diva nadherny jemny nezny prstynek :-) :-) :-)
FIM: Doufam ze se taky dockas!
Ahojky, přidám taky svou trošku do mlýna, u nás to asi začalo tak, že jsem přišla s tím, že už nejsem nejmladší, a že bych ráda potomka...v podstatě jsem o svatbě moc nepřemýšlela, spíš na mně dolehl strach abych jednou nelitovala, a nehonila bycha....přítel sice nic nenamítal, ale měla jsem pocit, že tam nějaké ale je....no, a nakonec z něho vylezlo, že by to rád pěkně popořádku... nejdřív svatba, a pak ..... A tak jsem teď taky...a všechny přípravy si vesele užívám, a jsem ráda, že mi drahá polovička do toho moc nekecá ;-), že si to mohu udělat po svém, přesně jak říkala ene, předložím návrh a dostanu schválení, alespoň většinou. :-D
Ahoj Holky, musím se přidat. U nás zasnoubení proběhlo hodně netradičně. Měli jsme 2. výročí seznámení a jako naschvál ten den jsme měli i Vánoční večírek ve firmě, kde pracuji, tak jsem se s přítelem domluvila, že aspoń na chvíli tam zajdu a pak on pro mě příjde a půjdem spolu na večeři. Všechno bylo fajn, dostala jsem růži a nádherný přívěšek ve tvaru srdce. Jenže pořád nic ja čekala, že se nějak vyjádří, protože už dřív jsme se bavili o naší budoucnosti. Jediné o čem začal byly naše představy o bydlení, dávali jsme se zrovna do přestavby. Takže mi nezbylo nic jiného než se zeptat zda si mě vezme. Byl z toho dost mimo, ne z toho že se chci vdávat, ale z toho že jsem se zeptala. No a dopadlo to tak že se mě pro formu zeptal jestli si ho vezmu a hned jsme si i vymysleli datum. A do dvou dnů jsem šla já požádat jeho rodiče o něho a druhý den šel on za mýma (podotýkám to už jsme měli domluvené datum v kostele), šli jsme do toho pohlavě. Takže dost netradiční i to žádání, to byla jeho podmínka, že si půjdu říct o něho, tak proč ne :-) Takže 20.8.05 se bude konat náš velký den a doufám, že spolu zůstanem navždy 8-)
Teď sice prožíváme stresové období zrovna zítra dělá státnice, ale jinak se oba moc těšíme.
Macik, Taris: DEKUJU holky!!!
U nas aso zadne oficialni zadani neprobehne, pritel o tom rekl sve mamce jeste driv nez mne :-) a ja jsem to nevydrzela a sve mamince a brachovi to rekla vcera. Byli prekvapeni, meli radost a mamka hned ze tak jednoduse to nejde, ze snad bude nejaka hostina,neee :-)
Lili: Tak to jste meli hodne vesele, ono kdyz se chlapi nekdy neumi vyjadrit, je treba to vzit do svych rukou, jinak bysme byly svobodne do duchodu :-)
Yenn: Blahopřeju...(a závidím), zároveň děkuji za povzbuzení. :-)
Lili: V podstatě jsi realizovala moje nejdivočejší představy, jak (si) to zařídit ;-) U nás už to asi vyšumělo.
A ke státnicím přeju šťastnou ruku, já jsem si to prožila dnes. Hlavně jsem se bála proto, že je to tu tak fajn, že jsem se nakonec moc neučila a pořád jenom pročítala a hltala fotečky :-D Nakonec to dopadlo dobře, tak přeju to samé i tobě :-D 8-) ;-)
Hihihi, tak u nás zasnoubení proběhlo zhruba po roce chození na Valentýna. Něco už jsem tušila, protože pár dnů předtím se mě přítel ptal, jestli když se někdo zasnoubí, jestli se musí do roka udělat svatba (v té době jsme spolu ještě nebydleli a ikdyž jsme věděli, že svatba jednou ano, tak určitě ne tak brzy). Když jsem ho ujistila, že já si na to nepotrpím, tak se celý rozzářil a na Valentýna mě požádal. Je to už přes 5 let :-D (Hihi, to mu ještě musím říct, že u něj vlastně mám 5 prstýnků :-D ) Teď už spolu 4 roky bydlíme a loni jsme začali přemýšlet o dětech. Domluvili jsme se, že tak za 2-3 roky. A z přítele vylezlo, že ale před dítětem by měla být svatba. Říkala jsem, že jak chce, ale že už na to moc času není, protože chceme mít svatbu v létě, tak buď teda 2005 nebo 2006. Nakonec jsme se dohodli na 2005. Na přípravy jsem měla rok, ale přišlo mi to moc, tak jsem začala zařizovat až od ledna 05. No a teď už to mám za pár... :-D
Koukám, že asi nikdo to nemám moc romantický!!! :-) Já jsem byla požádána o ruku vlastně tak trochu zvláštně! :-) Od 1.1. jsem začla bydlet s přítelem, už předtím jsme se bavili o tom, že by jsme se mohli letost vzít, ale nějak jsme to moc neřešili :-) Až den před mými narozeninami (4.1.) jsem ztratila prstýnek, který jsem dostala k prvnímu výročí. Ztratila jsem ho doma, ale nemohli jsme ho najít. Tak jsem z toho byla smutná, rozbrečela jsem se a na to přítel vyndal krabičku, že mi dá jinej, abych měla radost a už nebrečela, ale že mu musím slíbit, že si ho vemu. Slíbila jsem to, dostala prstýnek a za deset minut jsme našli i ten první. :-) Asi to byl osud nebo co? :-D
Ahoj holky,jak tak tady ctu,ti chlapi jsou nekdy vazne hrozni...ten muj na tom neni o moc lip! Svatbu mame pristi sobotu,mam pocit,ze mame spis vic veci nezarizenych nez zarizenych,ale muj drahousek se tim nijak nestresuje a ja...vlastne taky ne. Ja myslim,ze to zkratka nejak dopadne :-)
Kdyz si tak vzpominam na sve zasnoubeni,to jsem asi poprve a naposled v nem poznala romantika. Kazdy mame uz nejaky ten vztah za sebou, bereme se ani ne po dvou letech,co se zname a to zasnoubeni,to teda stalo za to. Myslela jsem,ze vecnejsiho chlapa uz ani nemuzu mit,kytku - tak zivou asi nedostanu jinou nez svatebni,protoze jak to neni trvanliva v kvetinaci,tak se nepocita,romanticke filmy - chlapi prece nesleduji,to ze bych chtela porad slyset,jak me ma rad - tak to taky jaksi nechape atd. Ale o ruku me teda pozadal nadherne :-o Byli jsme na veceri na nase prvni vyroci,samozrejme v restauraci,kde jsme meli prvni rande,a mela to byt vlastne takova rozluckova vecere,rikali jsme si,ze to prece spolu nemuzem dyl jak rok vydrzet...ale ja vedela,ze ho mam moc rada a totez jsem aspon obcas citila i z neho! A tak jsem tak trosku cekala,co se bude dit...a ono se nedelo vubec nic ]-( Ani naznak nejakych reci o svatbe,proste nic.Tak jsme prisli domu,zalezli unaveni do postylky a spali a spali a spali...Ja bych jako ti broucci spala asi az do poledne pristiho dne,ale muj pritel rano vstal a kamsi odesel,myslela jsem ze si jde jako obvykle cit na zachod coz ma naramne v oblibe. A pak se to stalo...ja v pyzamu,rozcuchana,rozespala a do dveri vesel princ v obleku s rudou ruzi a krabickou,ja nevedela,jestli snim ci bdim...poklekl ke mne a pak...dokonce se i zeptal,jestli si ho chci vzit!!!A bylo presne 8.8. 8.08 hod.,tak na to on cekal,ne den predtim,ale takove hezke datum! Co jsem odpovedela,to je vam asi jasne...Samozrejme jsem chteli svatbu nejpozdej do roka a do dne a nakonec jsme si vybrali datum 25.6.2005.At uz to dopadne jakkoliv a i kdyz vim,ze ten muj romantik vubec romantik neni a je to s nim nekdy dost tezky,bylo to tehdy tak nadherny,ze na to budu vzpominat porad :-)
Preji vsem smutnym a touzicim budoucim nevestinkam,aby jim i jejich muzi dali najevo svou lasku!!!
Ahoj holky, u nás to bylo taky takový divný... No vlastně zas tak ne. Žijeme spolu téměř tři roky, na začátku vztahu přítel rezolutně zamítl děti, (1 dceru už má - 8) a o svatbě ani slyšet nechtěl. Nechala jsem ho tedy být. Dnes mluví jen o dětech a nedávno mě požádal o ruku. Termín máme 22.10. Sám k tomu dospěl. A myslím že je rád. Na druhou stranu si myslím že příliš dlouhý vztah bez nějakých změn, i když si chlapi myslí že jenom papírových, nemá dlouhodobě dobré vyhlídky. Myslím že pro dobrý rozvoj vztahu by měla po čase přijít svatba a po ní rodina, pak třeba dům, či chalupa, a to proto aby byly furt nějaké změny, nějaký okořenění... Vztah který trvá 5let a víc opravdu dle statistit i reality končí svatbou a nebo rozchodem. Pokud se chceš vdát, jasně mu to řekni a on si musí vybrat. Musí vědět že ti na tom záleží, a že to k tomu patří, a ne to vnímat jako papír. To je blbost. To sem natáhli američani, dřív se lidi automaticky brali. Patří to prostě k rodině. Lidi kteří spolu jen žijí a to roky sice můžou být šťastní ale dle mého názoru nikdy nejsou kompletní a úplná rodina. Nikdy.