Tchýně ,,Bubák,,

Zobraz úvodní příspěvek

Zobrazit profil

kjirina kjirina

Autor diskuze

29.05.2015

Zdravím nevěstinky, vím, že je tu toto téma omílané dokola, ale nemám se moc komu svěřit, jelikož kromě ženicha tady nemám spřízněnou duši a tak volím tuto cestu. S přítelem jsme spolu 3,5 roku, z toho 3 roky spolu bydlíme. Bohužel bydlíme v paneláku, kde nad námi (napříč) bydlí i jeho rodiče. Všechno fungovalo tak nějak normálně, sice mě udivovalo, že si jeho maminka k nám chodí domů kdy se jí zachce, aniž by zazvonila (má klíče), ale člověk byl pořádně zamilovaný a měl jiné starosti. Po čase mi to ale přišlo dosti nepříjemné, že nikdy nevíte kdy Vám tam zase vleze. Tak jsem slušně vysvětlila příteli, že se mi to moc nelíbí. Tak to šel tak nějak vysvětlit ač nerad, že by mohla aspoň zvonit. Od té doby začala bych tak řekla koukat jako ,,bubák,,. Vše začalo vrcholit žádostí o ruku. Přijeli jsme domů a už jsme jí měli mezi dveřmi, do hodiny asi třikrát a pokaždé se zeptala, zda není něco nového (samozřejmě od přítele dopředu věděla, že mě bude žádat o ruku), to už mě začalo žhavit do běla a tak si vydupala oficiální oznámení ještě ten den. Následující rok probíhal tak, že jsem jí měla doma co druhej den, né-li každý den, ale se mnou se nikdy moc nebavila, přestože já jsem dost ukecaná, takže se snažím vždy a s každým o konverzaci. Spíš se baví jenom s přítelem. (Já od svých rodičů na toto opravdu nejsem zvyklá, ani na neustálé lezení domů, ani na to, že rozlišují moje dítě a cizí přítel) Přítel tchýni téměř denně vozí do práce a ona do něj každé ráno hučela, že jsme nevychovaní, když přijde na návštěvu, že jí nehostíme a kdesi co si. To už mě začalo štvát, hlavně kvůli němu a taky kvůli našemu soukromí. Tak jsme si šli k nim v klidu promluvit o tom, že jí mám opravdu ráda, ale že bych si přála nějaké soukromí a že mi její denní návštěvy trošku ztrpčují život. Že jí moc ráda uvidím, ale zda by to nemuselo být opravdu každý den. A od té doby jsem já ta zlá, ta ošklivá, co jí doma nechce a poslední dobou už není schopna mě skoro pozdravit. Ze začátku pokud jsme s přítelem dorazili spolu, tak byla jak med, ale běda jak jsem s ní byla sama, to mi jenom odsekávala na cokoli a opět nasadila výraz bubáka, nyní je to tak, že už se to ani nesnaží před synem skrývat. Ale když já u toho nejsem (jsem o patro níž a náhodou jsou otevřené dveře) tak je opět na něj samej med a hihi hoho. Využívá ho kdykoli může, pořád chce, aby jí někam vozil a odvážel, aby jí pořád s něčím pomáhal a když ne, tak je na něj uražená a i když vidím, že ho to štve, tak to stejně udělá. Několikrát jsem se mu pokoušela vysvětlit, že mě to trápí, ale končí to obvykle hádkou mezi námi, a tím, že on ví jaká je, ale že jí bohužel nepředělá i když se jí to snažil vysvětlit několikrát. Jeho otec kromě blbých narážek na mě nebo na cokoli, co jsme udělali špatně, se raději neangažuje v této situaci nijak, asi ví co má doma. Strašně mě to štve a trápí, chtěla jsem mamku, protože jsem od té své 350 km daleko a myslela jsem, že bude mít pro nás větší pochopení, co se týče soukromí, ale s ní nejde dělat nic. Zkoušela jsem dívčí večer, normální babský krafání u kávy, když jí cokoli je, snažím se jí pomoci nebo najít co by jí mohlo pomoci, ale obávám se, že jsem se zapsala jako ta zlá, špatná, ošklivá a už s tím asi nic nenadělám. Moje švagrová od přítelova bratra s ní má stejný problém, co se týče ,,bubáctví,, a hlavně od té doby, co se jim narodili děti, jedná s ní úplně stejně jako semnou, jak se mi svěřila. Co mě ale nejvíc mrzí, že přítel je teď asi jako mantinel mezi námi, mě miluje a mamku má rád, ani jedné nechce nijak ublížit a já už mu ani nechci a nemám chuť nic říkat, protože vím, že je z toho pak smutný.. Tím ale pak mezi námi jsou pořád hádky typu, že s nimi nechci jít na předsvatební ochutnávku vína (nebo jakkoli trávit s nimi čas), když se ke mě ona tak chová a přítel zase, že už to slíbil, tak co má dělat a to je tak se vším a pořád dokola. Vím, že by pomohlo se asi odstěhovat minimálně o něco dál, než žít ve stejném domě (je to i v plánu), ale momentálně a i díky svatbě, na to teď nejsou finance. Předem děkuji za jakékoli názory, přečtení a omlouvám se, že si tu tak stěžuji, ale myslím, že vypsání z toho mě aspoň trošku pomůže :-)

---

0

Líbi se mi to

Odpovědět

Více...

Poslat soukromou zprávu

Nahlásit příspěvek

Článek se načítá