Ahoj, v podstatě si nemám na co stěžovat, svatbu máme za 3 týdny a mám téměř vše hotovo, ale včera večer na mě sedl takový mrak. Snažím se o to, aby vše bylo skvěle připravené, ale vlastně se už nestíhám těšit a nějak mi nejde se rozradostňovat nad tím, že za chvíli budu "paní"... Ne že bych se netěšila nebo měla nějaké pochybnosti, ale spíše mi přijde, že to beru jako něco obyčejného. Nevím jesti je to pochopitelné :-D. Asi je to tím, že v součastnosti je už svatba jen taková formalita, nic se nezmění (kromě mého jména :-D), tak teď nějak nevím proč se nad tím dojímat. Ale představovala jsem si to nějak jinak, že budu hrozně natěšená až se stanu manželkou toho skvělýho chlapa... Jen se to nějak neděje, neděje se nic. Myslíte že se to v den D zlomí?
Ahoj,
myslím, že se to určitě změní, protože ty stresy a celkově starosti před svatbou jsou velký, ale nakonec si ten den určitě moc hezky užiješ. :-) Myslím si, že je to úplně normální. :-)
ahoj, mě svatba čeká až za pár měsíců, takže z vlastní zkušenosti poradit nemůžu, ale když si vzpomenu na všechny moje kámošky, taky byly před svatbou spíše ve stresu, pořád myslely na to, aby to všechno bylo dokonalé, ale pak to na ně všechno přišlo, některé si u oltáře i pobrečely a vyzařovalo z nich neskutečné štěstí :)
Taky jsem se nějak extrémně netěšila, na manželství ano, ale u svatby jsem se hlavně stresovala, aby vše klaplo, aby přijeli hosté a bavili se... A bála jsem se, abychom nelitovali, že jsme nakonec dělali ,,větší" svatbu (myšleno většínež jen my + svědci + rodiče, což se nás dlouho drželo jako varianta). Nakonec jsme ale nelitovali vůbec ničeho, všechno se vyvedlo, ten den jsme si užili o to víc, než kdybychom měli kdovíjaké natěšené představy, a já si to užívám hlavně teď zpětně, při vzpomínání a prohlížení fotek :)
Mě se pocity strašně mění, svatbu mám příští víkend a mě to ani vůbec nepřijde. Na svatbu se těším, ale spíš mě děsí že nejsem nějak ve stresu a jestli tím, že se nestresuju nebude něco chybět nebo nebude něco špatně :-D Nejsem typ člověka co by něco nějak šíleně chystal nebo organizoval spíš všechno řeším stylem "šak ono to nějak dopadne" a teď si nejsem uplně jistá jestli je to u svatby dobře :-D
@nicolinka22 ano, je to úplně normální. Prožívala jsem úplně to samé .... tři týdny před svatbou ... všechno zařízené, ale emoce se s těmi organizačními starostmi nějak vytratili ... ale ono se to vrátí ... teď, dva měsíce po svatbě si neustále prohlížím svatební fotky a mám velkou radost z toho, jaký to byl krásný a výjimečný den
@lucie_sev Já myslim, že je to naopak u svatby velice dobře, i když je to nezvyklejší přístup. Alespoň se zbytečně nestresuješ. :-) Já to tak mám taky, taky přesně mám přístup "ono to nějak dopadne". Pořád spoustu věcí nemáme dozařízených, i když máme ještě měsíc a kousek, ale vzhledem ke státnicím jsou na přípravu pak jen 3 týdny. Ale říkám si, že je pro mě důležité, že si partnera konečně po takových letech vezmu a aby se lidi bavili, ostatní vem čert. :-D
Taky myslím že jsem před svatbou byla celkem v poho. Ikdyž mám na to docela hezký vzpominky na blogu jak se pár dní pred svatbou pár věcí - jak to říct - projevilo :-D . Asi je lepší být takhle v pocitu- neděje se nic. Aspoň tě třeba nerozhodí případné nesrovnalosti..nakonec to ale bylo supeer samozřejmě 😂👰
Ahoj. Já to mám trošku jinak... Máme vše zařízené, akorát ten poslední týden před svatbou bude nabitý kvůli posledním pripravam. I tak jsem ve stresu, pořád přemýšlím co by, kdyby a to mě ubiji... Na svatbu se těším, ale raději bych to měla za sebou, protože špatně snažím stres a den D nevím jak přežiju :-D v březnu jsme si řekli, že bychom se v červnu mohli vzít a možná jsme to měli dát na květen, protože teď když už je vše hotovo to na mě padá.... :-D jinak ode dneška už jen mesiiiiiiic :-D
Taky jsem to tak měla, těšila jsem se, až to budu mít za sebou a pak mě neskutečně mrzelo, jak ten den rychle uběhl :-) v týdnu před svatbou jsme ladili ještě nějaké detaily a říkala jsem, co nebude tak nebude, že je mně to už jedno :-D v pátek večer jsme šly s holkama na "poslední pivo za svobodna", ale to už jsem byla klidná naštěstí, měla jsem totiž stresy z chystání sálu :-D
Vdávám se za tři týdny a těším se na to až poslední měsíc, ovšem střídá se to se stresem, že nestíháme :-D Zařizujeme si úplně všechno sami a mému snoubenci teď v práci vrcholí sezóna, takže se přípravám věnovat nemůže a vše se bude dělat až na poslední chvíli, což nemám ráda. U nás spíše přípravy na svatbu přehlušují náš vztah :( Pořád něco řeším a zapomínám, že my dva jsme důležitější než svatba. Ovšem pozitivní je, že mi návrhářka pokazila šaty (jaký paradox!), takže mi začíná být všechno docela jedno :-D Ještě že tak, jinak bych se z těch detailů zbláznila!
Myslím, že se to u Tebe zlomí nejpozději v den svatby :) Držím palce, ať to hlavně dopadne dle vašich představ!