Ahoj holky, asi potřebuju uklidnit. Za dva měsíce se vdávám a nějak se na to ani pořádně netěším. Mám skvělýho chlapa, jsme spolu pět let a máme skoro dvouleté dítě. Splín na mě jde spíš proto, že jsem si vždycky myslela, že až se jednou budu vdávat, tak budu mít překrásný šaty a perfektní postavu a ani jedno z toho nemám a nemůžu to nijak změnit. Od ledna intenzivně cvičím a sice jsem zhubla, ale do vysněné postavy mám daleko a šaty jsou pěkný, ale že bych z nich byla unešená, to se taky říct nedá. (Nechci to ale svádět na šaty, šaty jsou krásný, chyba je ve mně) Já jsem si asi naivně myslela, že až mě můj nastávající uvidí před oltářem ve svatebních šatech, tak se mu ze mě podlomí kolena, ale obávám se, že to zas až takový překvápko není. Chci to zažít jen jednou v životě a už teď vím, že to nebude tak úplně podle mých představ. Ještě když si člověk uvědomí, že za to dá tolik peněz (70 lidí na oběd - což je "jenom" rodina a 20 lidí na večer-kamarádi) a během jednoho dne je po všem. Uklidňuju se jenom tím, že je to předsvatební stres a že se s tím budu stejně muset smířit. Ale i tak byste mi mohly napsat, že je to normální a že zažíváte to stejný... :-)
@mrssmile@barcci85
Taky jsem se chtěla vdávat krásně štíhlá. Prakticky celý dospělý život bojuju s váhou, někdy jsem štíhlá, někdy oplácanější, ale holt to teď nevyšlo a na svatbu jsem zůstala oplácaná. Šaty jsem si taky vždycky toužila vybrat "ty pravé", ale to pověstné "ááách jsem tak krásná" při vybírání se nějak nedostavilo a musela jsem se spokojit s "OK, nevypadám v nich až tak tlustá". Ještě musím dodat, že jsem nikdy nepatřila k holkám, co je svatby neberou. Naopak - všechno svatební jsem vždycky zbožňovala a svatby mně hrozně bavily, a na tu svojí jsem si počkala sakra dlouho. No a realita pak vůbec nebyla o šatech nebo o účesu. Byla jsem celý den hrozně šťastná a veselá, měla jsem radost, že to s námi přišli oslavit všichni, které máme rádi, že bylo výborné jídlo a skvělá atmosféra a super zábava. Až za několik dní jsem si uvědomila, že třeba vůbec NEVÍM, jak vypadal můj zaplétaný účes zezadu. Já jsem se totiž zapomněla podívat do zrcadla :-D (a na všech fotkách, co jsem zezadu, mám ještě závoj).
no máte samozřejmě pravdu, jedna vedle druhé. Jsem blbá, že řeším takovýhle "kravinky". A je mi úplně jasný, že bych měla držet hubu a krok, poněvadž je tisíc věcí, který jsou mnohem důležitější. Já jsem jinak docela veselá kopa, věřte mi 8-) ani nevím, co mě to teď tak jaksi popadlo. Pořád si jen říkám, že to k tomu všemu asi patří a někde během toho půlročního shánění a vyřizování všech možných i nemožných věcí se ta jedna malá depka prostě musí objevit. Můžu být ráda, že řeším jenom sebe. Viděla jsem i diskuze, kde si nevěsty nebyly jistý partnerem - to teprve musí být drama (a teď se teda ani trochu neusmívám) :-| tož holky, ještě jednou děkuji. A jdem na to s úsměvem a hlavou vztyčenou :-D ! Však kdy se nám poštěstí, abychom za sebe mohly utratit tolik peněz a ještě to máme schválený ;-)
@mrssmile To zní už podstatně lépe než předtím :))). Opravdu - podívej se co se děje ve světě, kolik lidí žije v bídě, v nouze, kolik lidí je nemocných, utrápených....a uvědom si, že "my" všichni si žijeme jako rozmazlená prasátka a že opravdu a skutečně nejde o to, jak moc budeš štíhá a dokonalá, ale o to, že máš skvělého partnera, který tě jistotě jistě miluje takovou jaká jsi, a o to, že máš ten den s kým prožít. :). Tak hlavu vzhůru a úsměv, ať je Vaše svatba veselá.
@lemona Pěkně a upřímně napsané. To mám ráda :). "ano chtěla jsem, nešlo to ale přesto si uvědomuji, že to stálo za to a bylo to bezvadné".... Moc pěkné, opravdu ;)!.
A jen tak mimochodem - já třeba jsem šíthlejší, nikdy jsem s váhu nemusela řešit, ale upřímně? štěstí jsem si musela vybojovat a klidně bych přidala 10 kilo a tvrdou práci na to zpevnit to, než řešit třeba zdravotní komplikace které mě potkali. Takže holky, neblbněte...šíthlost opravdu není vše :)). Nehledě na to, že právý muž nehledí na velikost boků, ale na velikost elánu, který žena umí do vztahu a rodiny vnést ;).
hlavně se člověk musí připravit, že vážně ten den není o novomanželých, protože ti si to moc neužijí, ale o svatebčanech :-D a taky, že ne vše se povede, určitě se něco zvrtne, určitě bude někdo pomlouvat - bez toho to asi ani nejde, hlavně se to nesmí donést novomanželům
@michalusenka a ikdyž se to donese, tak co???? Ukáže se jen povrchnost daných lidí...a ta mi přeci může být ukradená ne :). Každý jsme originál a každý věci chceme jinak. Takže ať si ostatní povídají jak chtějí :).
@michalusenka ale to víš, že se to ke mně všechno donese 8-) mám tchýňku, která je sice hodná, ale neumí být moc taktní, takže pokud se mám něco "nedozvědět", tak se to určitě dozvím jako první :-D ale já jsem naštěstí splachovací, takže si tak maximálně zanadávám, ale že bych se tím užírala, tak to ne. Což je pro mě velký plus. Takže pomluv se nebojím, ty byly, jsou a budou a dokud se o nás mluví, víme, že žijeme :-N hlavně, že jsme všichni zdraví. I když to zní jako klišé, tak bychom si to měli pořád připomínat. Stačí, aby člověka rozbolel jenom zub a jak to dokáže otrávit život. Přeju vám, ať vám vyjde všechno podle vašich představ. (a nemluvím pouze o dnu svatebním ;-) )
@barcci85@mrssmile spíš to zamrzí, tak jsem to myslela, že člověk se s tím patlá a vymýšlí jak dlouho, peněz to stojí a pak ti někdo něco řekne.........ale taky se užírat nebudu
Taky mám depky... :-) Celý život jsem se děsně těšila na svatbu,na ty přípravy,a najednou z toho mám děsný nervy,a kolikrát si říkám jestli svatbu radši nezrušit. Ale takový myšlenky má asi každý. Jediný co je podle mých snů je hudba při obřadě a šaty,ty mám fakt kouzelný.
Holky,neblázněte!! není to o tom,jestli máte všechno dokonale připravené nebo dokonale barevně sladěné,je to hlavně o tom být v pohodě a se svojí láskou,kterou si berete,si ten den užít!! držím palce!!
@michalusenka u nás se pomluvy konaly až po svatbě a došlo na to,že mi tchýně přímo řekla,že naše svatba byla moc načančaná a tak podobně (a přitom se na svatbě rozplývala,jak to máme krásné, ale to bys musela znát moji tchýni,je to případ sám pro sebe) a když se 3týdny po nás oženil švagr (její mladší syn) jen na radnici a jen s rodiči a se svědky,žádnou hostinu ani bílé šaty a tak,tak se jí to taky nelíbilo,tak jsem si říkala,co vlastně chce.ale naštěstí bydlí daleko a ji jsem si nevzala,tak to moc neřeším