Ahoj holky, mám obligátně problém s organizací svatby, která už přestává být v režii mě a přítele.
Začalo to pár týdnů zpátky, kdy už bylo zařízené konečné místo obřadu a ubytování. První zádrhel nastal v hostech, jelikož je kapacita penzionu omezená, nemůžeme (ani nechceme) zvát široké příbuzenstvo. Začali se nám na svatbu zvát lidé (sice příbuzní), ale se kterými absolutně nepočítáme, ani je pořádně neznáme. Jediný, kdo je zná a kdo s nima více komunikuje, je právě ona maminka. Ona jim samozřejmě účast na svatbě přislíbila, aniž by se nás zeptala, a nám sdělila, že jí přišli poprosit, zda by mohli jít a nás přemlouvala, ať je pozveme. Jelikož je to přítelova rodina, tak jsem to nechala na něm, ať si rozhodne - on je zamítl, a to už byl oheň na střeše, že ona teda taky nemusí jít ... No první střet. Další věci ohledně oblečení, když jsem jí tvrdila, že to bude na venkově, tak prostě nepotřebuje róbu jak na zámek, tak si prosadila svou, že je nepatřičné, aby šla v kratších šatech než po kotníky. To je mi jedno, ať si vezme třeba bílý šaty s vlečkou, vyvracet jí to nebudu. Ale naštvala mě s tím také. To, že se náklady budou rozpočítavat na osoby a každá rodina si zaplatí to, co projedla, už jsem ani nekomentovala ...
Poslední kapka přišla v podobě toho, že už nám rezervovala místo na hostinu a jídlo. Já už jsem na pokraji psychického vyčerpání, když vidím, jak se do všeho montuje. Ona se samozřejmě nabídla, že nám část svatby uhradí, ale kdybych na začátku tušila, co to bude obnášet, tak jí slušně odmítnu a našetřím si sama.
Zkoušela jsem si vše chystat sama, za jejími zády, ale to už psala příteli, že je jak pátý kolo u vozu a chce se podílet na organizaci. Prostor jí dávám, ale pokud si chce vše dělat podle sebe, aniž by něco řekla a konzultovala to se ženichem a mnou, tak mám obavu, že to špatně dopadne.
Uvidíme, zda se bude něco dít dál, pokud ano, tak budem muset rázně zakročit a maminku spacifikovat.
Jen už toho mám teď plné zuby, a to je do svatby ještě přes půl roku, nicméně ty nervy bych nepřála nikomu a bohužel se bojím, že toto vše bude mít ještě nepěknou dohru. Bohužel mám pocit, že ona chce SVOJI oslavu a svoji sešlost a my s přítelem jsme tam asi nepodstatní. Nečekám asi žádné rady, spíše povzbuzení, protože vím, že tu spousta z vás má také podobné problémy.
Tak moc vám rozumím, stejně jako řada dalších. Pokud to s penězi ještě jen trochu jde, požádala bych, aby je místo "příspěvku" (předem) dala jako svatební dar...
U nás to nedosahovalo takové intenzity, obě naše maminky jsou bohové a nikdy by nevyhrožovaly, že nepřijdou, ale i tak bylo náročné si všechno ustát a neublížit, nerozhádat se... (primárněteda hosty a jídlo :D) Manželova maminka měla hodně tendence organizovat, no, jsme si dost podobné, tak to trochu dřelo :D ale nakonec byla většina po mém, muž vždy podpořil mě.
Přeji pevné nervy a hodně síly.
@roozenka no je fakt, že něco jiného je kladně zareagovat na pozvání od jedné z matek a něco jiného zase si to pozvání sám vyprosit :-) taky by mě nenapadlo ptát se, jestli můžu jít na svatbu :-)
@conatorict Mozna uz to tu nekdo zminil, ale primarne zalezi jak se k tomu stavi pritel, pokud s tebou sdili nazor, ze svatba ma byt podle vas dvou a nehodle podlehnout natlaku a vydirani sve matky, tak si proste stujte za svym.. az bude priste vyhrozovat ze neprijde tak ji reknete fajn, nase svatba bez matky zenicha bude porad lepsi nez svatba podle ni se spoustou vam cizich lidi ale bez nevesty a zenicha, proste ji pri vsem razne utnete, zadna diskuze a hotovo
pokud ale pritel ma tendence jejimu natlaku podlehnout, tak se obavam ze s tim budes bojovat cim dal vic a svatba je jen zacatek, az budete resit bydleni nebo deti, tak to bude jeste horsi :-/
Moje tchýně, kdybych jen naznačila, tak by mi udělala úplně celou veselku podle sebe...Ale můj milý je úžasný a skvěle ji drží v šachu.. takže se do ničeho nemotá (zatím). Nejlepší bylo, když jsme jí přijeli oznámit, že jsme se zasnoubili a že bude svatba a
ona: "a co mám připravit?"
my: "nic, uděláme si to sami a ty budeš host a víc si to užiješ"
ona: "to mám jako na svatbu jet jenom s kabelkou?"
my: "jo a ještě si přibal věci na přespání"
ona: "hm"
...
a byl klid :D :D :D jsem zvědavá, zda se nám ji povede ukočírovat až do svatby :D
@martaveg taky si myslím totéž.... on je její dítě a pokud ji nedokáže utnout a stát si za svým (pokud tedy opravdu stojí na Tvé straně) , tak z toho do budoucna pramení jen spousta problémů... několikrát jsem viděla rozpadlé manželství, protože si manželé nedokázali vyhradit jasná pravidla vůči tchánovcům... ony se tyhle nátlaky nedají snášet celý život a pokud ano, tak je to život jen v nervech a hádkách a to by byla škoda.. a toho, že by nepřišla když to neuděláte po jejím bych se nebála... ještě ráda "přileze", protože je to matka a být u tak důležitého dne svého syna je pro ni určitě důležité... je jako malé dítě, zkouší kam až ji pustíte...
@conatorict
@conatorict to, co jsi napsala, je procházka růžovým sadem oproti tomu, co se dělo a stále ještě děje u nás :-D My takovou nemáme jen maminku, ale dokonce rodiče ze všech stran a k tomu ještě babičku. Je to na provaz, to beze srandy a zcela Tě chápu. Jak píšou holky, klíč je v tom si prostě dupnout. Takhle prostě ne. Nechte jí pak vybublat, na její komentáře, že tam nepůjde, nereagujte. My si to, že to je jejich "oslava", jen nedomýšleli, bylo nám to na férovku řečeno, že ten den není o nás, ale o rodině, která má důvod se sejít :-)
Je dobré si vyjasnit, že její pomoc rozhodně potřebujete :-D , ale zadat jí úkoly, co bude zařizovat. Taky ji vysvětlit, že vy dva máte do toho nejvíce co mluvit, ale dáte určitě na její rady. :-D Prostě politicky z toho ven ;-)
@izzybickerstaff aspoň Ti to řekla takhle jemně, mě rovnou označili za nevděčnýho fracka a se slovy, co si to dovoluju mě poslali do temných míst .. ;-)