On na to přijde tak jako já. Jsem s přítelkou už docela dlouho a moc jsme to neřešili, ale zjistili jsme že po těch letech to chce nějakou změnu, nějakou jistotu a tak, tak jsme se na svatbě v podstatě společně domluvili. Je fakt že zatím nemáme termín ani nic kolem, ale během příštího roku by jsme to chtěli zvládnout ;-)
iwi díky,ale já nevím,jsem z toho moc smutná,každý okolo mě se vdává a žení a on nic,přitom to ale slíbil a svůj slib pak zrušil :-| myslím na to denně a cítim se hodně zle,víš taková méněcenná.Jsem ráda za Tebe,že se budete brát. :-)
U nás to bylo podobné, taky jsem neviděl důvod proč se brát, že nám v podstatě nic nechybí, ale nakonec jsme se shodli že už by to bylo potřeba. Můžu vědět kolik vám je?
macapusa: Možná se bojí svatby jako většina chlapů ( ne svatby jako takové, ale toho šrumu kolem, být středem pozornosti, dodržovat tradice, oblíknout se do obleku a dělat "kašpara" . . .někdo to tak může brát ). Zkus s ním probrat jak by se mu svatba líbila. Jestli ten strach není právě z těchto důvodů . . .
teď jsem si přečetla tvůj příspěvek, čím ti ublížil a mám skoro jistotu, že se bojí hlavně těch příprav. Zkus se ho zeptat co by pro něj bylo jako nepřijatelnější. Zkus mu navrhnout variantu nekonfortní svatby třeba někde v přírodě v malém počtu a bez tradičních ceremonií a uvidíš jak zareaguje.
díky,ale myslím si,že přítel je docela společenský typ,nemá problémy s tím,se někde ukazovat,spíš si myslím,že stratil zájem....no měl by být rozumný,ale asi je ještě nezralý ;-) iwi a jak si došel ty k názoru,že svatba ano?
čauky, ten můj taky ještě před rokem nechtěl, vždycky když o tom byla řeč, tak že prý nepotřebuje žádný papír atd.....a teď je úplně všechno jinak :-) ...No a jak píše i-w-i, že se na svatbě v podstatě domluvili.........no tak u nás to bylo úplně stejný ;-) Držím palce ať do toho praštíte co nejdříve ;-) Lucka
právě že nevím,vdávat se chci,chci abysme byli manželé,ale jsem taky trošku uražená tím,jak se k tomu staví,no nevím,ale zase když mě požádá o ruku někdy,snad :-D tak je možná blbé říct,že nechci,jen proto,že jsem uražená,nemyslíš?
macapuso, mám kamarádku, která se těšila na svatbu (všichni okolo se brali a měli děti, s přítelem jsou spoustu let, všechno funguje), a předběžně se s přítelem při nějaké debatě domluvili na "příští rok" . Pak se jednou před společnou kamarádkou zmínila, že se budou brát asi za rok a její přítel reagoval trochu hloupě, jako že proč vykládá kamarádům o svatbě, když se přeci na žádné nedomluvili... Byla z toho opravdu moc smutná, svému příteli nakonec řekla, že by měl být rád, že si ho chce vzít, a že pokud on bude chtít svatbu, bude jí muset nejdřív přesvědčit. Vzali se teď na podzim a jsou báječná dvojice.
Tohle ale funguje jenom pokud kluk o holku opravdu stojí.
ladunka,úplně stejná situace u nás,no myslíš že se změní?jak se má ted chovat?leze mu na nervy jen slovo svatba,když se dívám na net na šaty nebo na vše okolo svatby tak zuří,včera měl záchvat vzteku,prý se cítí jako zahnaný do kouta,že nemá rád slovo svatba :-|
aha, tak to je jiná, jestli máte mímo :-) Kdyby tě požádal o ruku, chápu že bys řekla ano :-) Ale myslím že by měl vědět, že Ti jeho postoj ubližuje. Je to těžké :-(
nevím,zda bych s ním vydržela celý život žít bez svatby,asi bysme se nakonec rozešli,říkala jsem mu včera,co by dělal,kdybych mu řekla,že se rozcházím jen kvůli tomu,že nechce svatbu,víš co řekl?no,tak bysme se rozešli,když bys to chtěla :-( já jsem se zeptala,zda by mu to nebylo líto,on říkal,že bylo,že by později možná na to přišel,ale víc chybu dával mě,prý když ho miluji,musím tolerovat to,že svatbu nechce,ale já na to,když ty miluješ mě,proč svatbu nechceš?Čeho se bojíš?NEŘEKL nic :-(
:-( být v tvý situaci, tak bych asi chtěla abychom se všichni tři jmenovali stejně, nejhorší je, že se v těžko radí, když toho tvýho miláčka tady nikdo nezná, jedině ty sama musíš vědět jak na něj :-|
V tom případě ať si trhne :-) (pardon...) Jestli je v takovém stavu, v nejbližší době se s tím stejně nedá nic udělat. Je to střet dvou potřeb - Ty bys svatbu ke vztahu potřebovala, on (zatím?) asi ne. Nezbývá než počkat, ale s tím, aby věděl, jak moc Tě to bolí. Na svatební stránky bych na čas zkusila zapomenout, všechny ty šaty a kytky a fotky jsou stejně jenom vnějším "pozlátkem", smysl sňatku je jinde. To by taky mohlo pomoci.
no položila jsi mu dobrou otázku, jen je škoda, že tam chybí jaksi ta zpětná vazba. Hele a on má normálně problém s vyjadřováním nebo se to týká jen té svatby???
týká se jen svatby,jinak mu pusa jede až až :-D prostě my si ve všem super rozumíme,máme hezký vztah,stará se dobře o nás,dítě,je super otec,fajn člověk,ale jak se řekne slovo svatba,je najednou úplně někdo jinej,vzteká se,je nervozní a nechce o tom ani slyšet,ale než se nám narodilo mimi tak se o tom stále bavil,že se chce oženit atd :-| tak nevím co se mu stalo...
maco, myslím že jste si toho řekli až dost... .-( Je to smutné. Možná se opravdu cítí zahnaný do kouta a tak plácá. Důležité podle mě je, jestli Tě má opravdu rád a ty jeho. A to víš nejlíp Ty. Stejně se nakonec budete muset domluvit vy dva. Držím moc palce!!!!
ladunka díky,no říká mi furt jak mě a malýho miluje,ale nejsou to jen slova? :-| pokud člověk miluje,neměl by se bát svatby,jsem mu řekla,ale on nic na to neřekl a jen mlčel :-( jeho rodiče mu už taky nadávají,že proč se tak chová,že máme dítě a že bysme se měli vzít.Ale on nereaguje na nic a nikoho.
maco, jde o to jestli to cítíš, a to se mi zdá že ano. Jestli mu o svatbě vyprávějí i jeho rodiče, chápu že může být trochu na nervy. Člověk má vedle lásky k druhým i lásku k sobě a její součástí je potřeba sebeúcty - nemá opravdu pocit, že ho někdo někam tlačí??
...je fakt, že i když je "vázaný" dítětem tak vždycky má možnost kdykoliv odejít, s rozvodem je to přece jenom komplikovanější :-| ...Tím samozřejmě nechci říct, že se chystá někdy od vás odejít, když spolu máte jinak skvělý vztah, rozumíte si atd..... Třeba se mu jen nechce měnit občanka :-D
Na druhou stranu, jestli od rána do večera slyší ze všech stran ožeň se a pořád se všechno točí kolem svatby, tak se mu to mohlo i zprotivit.
maco, tak se povznes, o svatbě se nezmiňuj, dělej jakoby nic, VYDRŽ TO, a uvidíš jestli se zklidní. Mně Honza řekl, že byl hrozně rád, že jsem na něj netlačila. Dalo to práci, ale zatla jsem zuby. A pak mu k rozhodnutí pomohla jedna bolavá (teda pro mě, ne pro něj) zkušenost - byla jsem 14 dní v nemocnici, a když jsem přišla, tak do dvou týdnů po návratu se prvně zmínil.