Ahoj Dámy ! Nevím ani začít. S přítele jsem 2 rok, vždy to bylo takové všelijaké, ale požádal mě v září o ruku a řekla jsem ano. Moji rodiče s tím nesouhlasí, ale s tím jsem se smířila. Chtějí svatbu až dostuduju ( jsem v prvním ročníku na bc.) . Na přípravy jsem takřka sama a jde mi hlava kolem, do toho škola a ještě brigáda. Je toho prostě moc. Hlavně přítel se o to nezajímá a když už o tom začneme mluvit, tak se pohadame ( jsem blbá, pry nic nevim a on snědl moudrost světa). Na ničem se neschodneme a z jeho strany je všechno špatně a prý to moc řeším, vždyť je to jen svatba. Hrozně jsem se na ni těšila, ale posledním měsíce se z toho stala povinnost a ja už si nejsem s tim jistá s partnerem ( vím, že chlapy na tohle nejsou, ale aby na mě někdo řval, když se ho zeptám na něco kvůli svatbě tak to ne :/ miluju ho, ale láska nevyřeší všechno, nejraději bych tu svatbu teď zrušila a pdlozila za ty 2/3 roky až dostuduju a budu taky vydělávat. Hadame se kvůli financim a to ja se snažím šetřit kde to jde :/ tak poraďte prosím, mám to odložit ? Jak na to bude reagovat rodina :(
@nikolach95 Tak vypada to, ze jste velmi mladi, takze odlozeni o dva, tri roky nicemu neublizi - ve vasi situaci. Soustredila bych se ted na studium a krasy bezstarostneho zivota a bud se za par let shodnete na planovani svatby, nebo taky ne - coz ale nemusi byt nutne problem, vzhledem k tvemu veku. Do niceho bych se nenutila, kdyby ti bylo pres 30 a mela pred sebou ujizdejici vlak, byla by to jina, ale to se te asi zatim netyka, ze? ;-)
V celém komentáři je patrná nejistota ohledně toho rozhodnutí i partnera, se kterým to vše je, ale chcete se brát? Uvědomujete si, jak velká věc to je, nebo si to jen mermomocí "chcete zkusit"? Protože tak nějak mi to zní. Když se ke mně partner neumí chovat, já si nejsem jista, zda ho vůbec chci, nemám na to čas, finance a snad ani chuť, jak to tak zní, tak se tu z mlhy vynořuje jediná otázka: Proč vlastně?
Nemám ve zvyku někomu dávat nějak zásadní rady jen podle několika vět, ale v tomhle případě je mi to jasné-rozhodně se nebrat. Nejspíš jsi hodně mladá, nevím kolik máš zkušeností s partnerským životem...z vlastní zkušenosti vím, že pokud není moc s čím srovnávat, tak si člověk ani neuvědomí, co je normální a co do fungujícího vztahu nepatří. Mohu ti s jistotou říct, že neschopnost domluvit se na společných záležitostech, nadávky, že jsi blbá a řvaní, do dobrého vztahu rozhodně nepatří. Nechci ti hned radit, ať se s ním rozejdeš, na to vás opravdu neznám, ale jsem si jistá, že není dobrý nápad se k takovému člověku takhle zásadně uvazovat. Nikam nespěchej a bedlivě sleduj, jak se chová. (to, že ho řeči o svatbě vytáčí a přitom tě o ruku požádal, na mě působí tak, že je to ten typ, co chce mít holku pojištěnou a pak se dokáže i dost změnit k horšímu...ale to už je opravdu jen můj dojem)
Podle vseho je ti 20, nejsi s nim dyl jak 3 roky, prave jsi nastoupila na vejsku, vas vztah stoji za prd a mas vedle sebe protivnyho ignoranta :-D Vazne se musis ptat? Tohle neni otazka svatby, tohle je otazka rozchodu :-D
jo, v prváku na vejšce jsem na tom byla podobně, sice mě nepožádal o ruku, já o tom snila, ale choval se dost podobně, a já ho přesto milovala.. no co k tomu říct zpětně po sedmi letech.. díky bohu, že mi sám otevřel oči, sice jsem s tím nepravým strávila asi ty nejkrásnější bezstarostný léta života a kvůli němu se nebetyčně trápila a nesla tíhu celého světa, ale na druhou stranu jsem díky téhle zkušenosti v budoucnu věděla a tedy i ted vím, že ten, kdo mě o ruku požádal, je skutečnej chlap, kterýho miluju a chci s ním strávit zbytek života bok po boku. Takže za mě rozhodně odložit a spíš zrušit. Čas ukáže, a myslím, že to bude dost podobné, jako to bylo kdysi u mě.. prostě si na toho pravého počkejte. Ke mně přišel ve chvíli, kdy jsem to už vzdala a rezignovala, že takovej na světě pro mě určitě není.. a mýlila jsem se :)
Ani já bych se svatbou nespěchala, zrušila bych ji. Myslím, že v životě nejsi spokojená a svatba nic nevyřeší, ba naopak. Držím pěsti, at se rozhodneš jakkoli ;-) .
Já bych se nikdy nevdávala, kdybych si nebyla jistá na 100%, že to chci. Dlouho jsem si myslela, že ta jistota asi neexistuje a bála jsem se, že to nikdy nepoznám. Nakonec jsme se po 9-ti letech rozešli a teď chodím 4-tý rok s budoucím manželem a jsem si jistá. Tentokrát jsem řekla ano a nezaváhala ani na chvíli a nezaváhala jsem ani jednou za těch posledních 8 měsíců, co svatbu chystáme. Dobře si rozmysli tento vážný krok do života, který tě může učinit šťastnou i nešťastnou..
@verap33 oni asi rodiče ví moc dobře, když nesouhlasí. Možná kdybyste spolu byli déle, oni ho dobře znali a viděli tu harmonii, pak by Vás podpořili. Ale když se přítel chová jak se chová, tak to nebude asi ideální.
Taky bych doporučovala odložit minimálně než doděláš školu. Ale myslím, že to tvůj partner neponese dobře (aspoň dle toho, jak jsi ho popsala). Taky mám pocit, že se ti chce třeba trochu pojistit, abys náhodou nepotkala na výšce někoho jiného (lepšího).
Jestli máš obavu z reakce rodiny, tak si myslím, že můžeš být klidná.
Rodiče ti hlavu určitě neutrhnou a pokud se sňatkem takto brzo nesouhlasili, tak budou spíš rádi.
Já moc nevím, kam se ženeš. Svatba jako taková není až tak důležitá - tedy důležitá v životě je, samozřejmě taky jak pro koho, ale co dál?
Honíš se, abys našetřila na svatbu, kterou přítel nejspíš odkýval, aby byl pokoj, do toho nedodělaná škola, práce na stálo žádná...
Pro mě by bylo nějak přijatelnější dodělat školu, zkusit si spolu dýl žít, našetřit nějaké peníze a svatbu uskutečnit třeba až s plánováním dítěte...
Ale já nejsem ty - rozhodnutí je na tobě. :-)
Neblbni...akorát si zkomplikuješ život. A ten pravý to rozhodně není, to by ses cítila jinak a on by se choval jinak. A rozhodně by to nebylo všelijaké.
@nikolach95 Kolik vám oběma je? Nějak mám pocit, že na svatbu ještě nejste zralí. Jste spolu jen 2 roky, to taky není moc dlouho. Choďte spolu, bydlete, studujte, ale se svatbou bych počkala..
Musím říct, že to je snad první diskuze na beremku na "složitější" téma (ne šaty, kytky a další rozmanitosti), kdy se vlastně všechny názory shodují. @nikolach95 to je opravdu na zvážení.
Taky se přidám k holkám - jednoznačně odložit, ne-li na dobro... Někdo má to štěstí, že svého "Pana Božského" potká už ve tvém věku, ale většina si kolem 20let spíš formuje co od vztahu a potamžo života očekává. Tvůj přítel z popisu zní jako hulvát a jestli je vám kolem 20, jste spolu dva roky a už teď je to všelijaké a váháš, tak bych do toho určitě nešla.
Bohuzel chlap, co na Tebe rve kvuli takovymhle blbostem a nadava Ti, ze jsi blba, neni chlap ale sprosty hulvat. Co bude delat a vyvadet, az spolu budete deset let a budete mit treba male deti, to si radsi ani nechci predstavit. Nejen, ze bych zrusila svatbu, ale HODNE bych premyslela, jestli chci s takovymhle clovekem, co se po mne a pro me dulezitych vecech takhle hnusne vozi, vubec zit.
Já bych se svatbou taky nespěchala, hlavně když si nejsi jistá a popravdě, takhle se partner k partnerce fakt chovat nemá. My jsme se s manželem poznali, když mi bylo 19 a vzali jsme se po 8 letech vztahu, a nikam nespěchat, nejdřív spolu jen chodit a užívat si, pak spolu chvíli žít a tak dále není od věci. Nicméně, ať se rozhodneš jakkoliv, rozhoduj se jen podle sebe, svůj žívot budeš žít jen ty. Ale já bych se do svatby v tvém případě vůbec nehnala. Hodně štěstí!
Pokud pochybuješ už teď, jednoznačně ze svatby vycouvat. Jste spolu 2 roky, ještě navíc asi nic moc, když je nazveš "všelijaké". Netuším kam pospícháte.
Já jsem zažívala něco podobného :) S přítelem jsme byli rok, když mě požádal o ruku. Sestěhovali jsme se k sobě a všechno bylo úžasné až do doby, kdy jsem zjistila, že mě podvedl. Hned jsem to na něm poznala a on se přiznal. Nemohla jsem to překousnout a tak jsme svatbu odložili, nebyla jsem si jím jistá. Pořád jsem ho milovala, ale trvalo dlouho než jsem mu odpustila. A většina lidí mi řekla, rozejdi se s ním. Stejně jako ti radí holky tady. Lidi tak nějak mají rádi drama :D Teď už jsem třetí rok zasnoubená, procestovali jsme spolu půl světa, budujeme společnou firmu, já dostudovala a žiji život jaký chci žít! Jsem šťastná každý den :) A taky už máme jen necelý měsíc do svatby. Neboj se, že když svatbu odložíte, že se už nikdy nevezmete. Pokud je to opravdová láska, tak to dobře dopadne :) a ještě jedna rada, nikdy se neřiď tím co ti radí ostatní, běž do přírody a poslouchej sama sebe a budeš vědět, co máš dělat.
Ahoj holky :) zasílám Vám to každé to zprávy, abych měla jistotu, že se k Vám zpráva dostane.
Děkuji Vám všem za Vaše rady, moc si jich vážím a vzala jsem si k srdci. Nečekala jsem, že se najde tolik ochotných dam, které tak rychle odepíšou a budou ochotny dát radu, životní zkušenost. Po delší rozmluvě s partnerem jsme došli k závěru ( hlavně já, že svatbu odložíme...nějak po mém studiu, takže tak rok 2019/2020 :) Bude to tak lepší, chci aby jsme se soustředili na nás, některé věci ve vztahu doladili a celkově nechat všemu volnější průchod.
Ještě jednou Vám děkuji za radu a utvrzení mých myšlenek. Mějte se krásně a hodně štěstí do života :)
@nevestajanicka@lucineni@michelle_01@thereeesss@lulu_84@shigella@tamaraad@prcekverunka@chiki000@martina_1987@elvira@happiest_girl@evkaaaaaa@misule79@yves6511@tamaraad@martipoky@amazonkaaa@verap33@morrighan@zanett
@nikolach95 Paráda, jsem ráda, že jsi našla nějaký způsob, jak se cítit víc "v kramflecích". Pokud tě má opravdu rád, počká a o to krásnější to pak bude, když se na to oba budete cítit připravení. Naopak, ukázalo-li by se, nedejbože, že není ten pravý, nebudeš zoufat nad nerozvážnou chybou a najde se někdo, kdo za to stát bude. Ať to dopadne jakkoliv, držím palce, ať jsi šťastná! :)
@nikolach95 Super, rozhodla ses správně. Opravdu není kam spěchat a je lepší nechat vztah dozrát. Svatba není nutnost a pokud neplánujete rodinu, tak tím spíš ne - tak brzy. Užívej si studentského života a až dostuduješ, uvidíš, jak to vypadá s vámi :-) Hodně štěstí!
@nikolach95 teda, tak moc držím palce a máš můj obdiv (a velkou pochvalu), že jsi šla s pravdou ven. Třeba to teď mezi vámi bude i lépe fungovat, z toho co jsi psala ani přítel nebyl do svatby 2x hrrr.