Prosím pomoc dámy... Nikdy jsem tohle nedělala, ale už jsem zoufalá a z těch všech rad jsem jen naprosto ztracená...
Máme termín svatby 26.9. a cca od ledna ji plánujeme. S přítelem jsme spolu 5 let a ne vždy to bylo snadné. Ze startu jsme měli pár krizí, kdy jsme se na čas odloučili, ale po měsicí jsme si vždycky zase padli do náruče šťastní, že jsme zase spolu. Máme se opravdu rádi, je nám spolu krásně, ale vztah ním ničí tchýně a přítelova rodina. Vím, že je to otřepané téma, ale tohle je už těžký kalibr! Pochází z rodiny, která žije celá v jedné obci. Od babiček, po dědečky, tety, bratrance, sestřenice, z věřící rodiny a vůbec velmi semknuté. Jakákoli žena se do rodiny přivdala, nikdy neodešel muž se ženou. Tchýně nám cca rok dávala pokoj, čekala, že to stejně skončí. Nicméně časem začly kruté narážky, tak jsem k nim prostě a jednoduše přestala jezdit. Koupila jsem si byt v jiném městě a asi od listopadu u mě přítel žije. Nicméně ve chvíli, kdy bylo jasné, že spolu opravdu chceme být a chceme se i vzít, naznala jsem, že je čas začít se družit s rodinou. Ovšem to už bylo docela pozdě, pro zbytek rodiny jsem byla černá ovce, nafrněná kráva z města,co jim odtáhla chlapa a tchýně mi nemohla přijít na jméno. Ve chvíli, kdy se začla řešit svatba nastalo peklo!!!! Přítel stál celou dobu při mě. Což byl taky jediný důvod, proč jsem to nevzdala. Tvrdil, že doma je tam, kde jsem já, že zvládne se mnou žít ve městě, že unese tlak rodiny. Nicméně cca před dvěma měsíci začal upadat do depresí a splínů, dokonce začal navštěvovat psychologa a před dvěma týdny z něj vylezlo, že se nedokáže vzdát života ve svojí rodné obci. Ne kvůli rodině, ale v obci je místostarosta, něco tam vybudoval a něco tam znamená. Má tam pozemek, kousek do práce... Ale díky vztahu s tchýní ví, že to dost dobře nejde, ale nezvládá s tím bojovat. Po chvíli úvah jsem tedy svolila, že to zvládneme. Že se pokusím tam s ním žít, udělám to pro něj. Dokonce i já jsem se pak cítila šťastně, nicméně teď o víkendu jsem už psychicky nevydržela tlak tchýně a do krve jsem se pohádaly. To bylo poprvé, co jsem se jí opravdu vzepřela, do té doby jsem se snažila ji tolerovat jako matku svého budoucího muže. Hádka skončila tak, že mne nazvala kurvou, která jejímu synovi zničí život a obere ho o všechno!!!! Vyhodila mi věci z okna, ať táhnu odkud jsem přišla... Přítel šel se mnou, nicméně od té doby s ním není téměř řeč. Sama jsem z toho víceméně stále v šoku, ale vrazilo to mezi nás klín. Srovnává se s tím, že život v obci už asi jen tak nepůjde, rodina nám požehnání nedá a možná mu po svatbě zůstanu jen já. V současné době je situace taková, že jsem mu řekla, ať stráví víkend u rodičů a pokud mu tam bude lépe, svatbu zrušíme a ukončíme trápení... Nicméně je mi z té představy opravdu zle. Nechci o něj přijít, miluju ho, jen kvůli němu jsem se tak snažila, ale mám strach co za život mě s ním čeká. Ano, snaží se stát na mojí straně, ale ten tlak na něho je obrovský... Na nás oba... Vážně nevím jak dál... Díky za případnou radu, pomoc...
jestli se mate radi a jste ochotni zabojovat oba, tak to nevzdavejte :-). neni to jednoduche, vim, asi Vas tchyne nebude mit v lasce nikdy, ale pokud se za Vas pritel postavi, je mozne pak domluvit pravidla. Spousta veci se zda nemoznych a asi kazdy s necim bojujeme. Me vsichni rikali, ze zustanu sama a mam se s tim smirit, protoze holku s vaznou nemoci nikdo chtit nebude... No, a vidite, nekdo presto chtel :-) Proste nic neni nemozne.
tak to je teda síla Ti povím a moc mě to mrzí...u mě má tchyně taky blbé kecy ale to je slabé oproti Tobě..ona jednoduše žárlí...a myslím si, že by byla škoda rušit svatbu...šak tchýňu si nebereš...
přeju hodně štěstí a pevné nervy...
Dobre rano. Vsem moc dekuji za rady a podporu. Mam nove zpravy, situace se nam jeste zkomplikovala. Jak jsem psala, pritel vydychaval situaci u rodicu, tak ja tedy jela take k nasim. Mamka je fajn, pritele ma rada... Nicmene jsem se vecer, cestou domu, vybourala. Hlava mi virila, sjela jsem do prikopu a dostala smyk. J
Nic se mi nestalo, stali nade mnou vsichni mi andele. Pritel hned sedl do auta a jel za mnou. Nicmene mamka nevydrzela, priteli rekla, ze je pitomec, tohle delat par tydnu pred svatbou, ze si kvuli nemu nenecha zabit dceru a ze na svatbu uz ani nepujde, jelikoz by se nedokazala na tchyni ani podivat... Sakra, sakra, sakra!!! Misto toho, abychom to za vikend dali do poradku je situace jeste horsi!!! A ja musim zitra zacit resit vse kolem svatby!!! A to nam bylo po sobe bylo tak smutno a rekli si, ze kvuli sobe ustojime vsechno 😭 Rikam si, jestli nezrusit velkou svatbu a nevzit se sami se svedky... At nemusime jeste celit natlaku, ted uz vsem, nastvanym rodicum. Pripadam sijako blazen uz ze vseho...
svatbu bych neodkládala, pokud vy sami jste si tím krokem jistí - vztahy s tchýní budou nejspíš běh na dlouhou trať, v téhle chvíli by jí odlžení svatby nejspíš dalo jen naději, že se jí podaří vás vztah skutečně rozložit. Tvoje mamka byla možná jen ve stresu z té nehody, promluvila bych s ní, až se to trochu vstřebá.
Pokud jste si s přítelem řekli, že to ustojíte, tak to vypadá, že opravdu chce být s Tebou. Tvé mamce se nedivím, musela mít o Tebe strach a tak prostě řekla nahlas, co si myslí. Nápad na svatbu se svědky není vůbec špatný, aspoň si ušetříš nervy, co by tam zase tchýně napáchala.
Jestli k sobě patříte, tak nesmíš dovolit, aby ti ta negativní osoba kazila svatbu a ničila život. S přítelem bych to probrala, ujasnila si priority a rodině oznámila, že svatba bude. Zároveň bych řekla, jak nás tahle situace mrzí, že je zveme na svatbu, protože kolem sebe chceme mít lidi, kteří nás mají rádi, ale jestli by měla být svatba v nepřátelském duchu, tak se vezmeme jen se svědky. Rozumný člověk by se chytl za nos a tchyně ustoupí (to ale musíte být rázní), nebo neustoupí. To už tě pak trápit nemusí, protože usmiřovací krok jsi udělala...
Jestli už máte zaplacené vše kolem svatby v restaurací a připravené byla by škoda to zahodit a dělat malou svatbu....jinak tvoji mamku chápu klasická reakce strachu....určité ji to přejde a dorazí na svatbu....tchyně je asi řešení na dlouho odsunutí svatby by mohlo znamenat žádná svatba....držím palecky
I takoví jsou mezi námi... :(
A nejde třeba bydlet v blízkém okolí dané vesnice - takový kompromis?
Ne každý starosta atd žije přímo v dané vesnici.
A co se rodiny týče, tak většinou (samozřejmě ne vždy) to zkouší dokud je někdo nezarazí. Z toho co říkáš, tak si myslím, že paní nebude chtít přijít o syna a i když nějakou dobu možná bude uražená, tak nakonec povolí a i když asi nebudete BFF, tak bych řekla, že vás bude spolu akceptovat.
Asi bych si ted jak tady některé holky říkají sedla s přítelem a jasně vymezila co chcete a pak bych to naposledy společně přednesla tchýni. Pokud je taková ****** a bude stále dělat zle, tak jí nechte být a další krok už pak musí být jen na ní. A v tom případě bych si s přítelem promluvila o tom, jestli je dobré jí mít na svatbě. Ona je ta co dělá zle a není důvod, aby ty si byla ta co pořád ustupuje...
Držím palce!
Zdravím Vás :)
Kolikrát jsem si říkala, že sem napíšu závěr, když mě holky tehdy tolik podpořily, ale bylo toho moc a čas plynul...
Všechno dopadlo nad očekávání dobře a příběh má, zatím happyend :)
Nechce se mi zpětně pročítat celé forum, tak nevím, jestli přesně navážu, kde jsem skončila, ale svatba nakonec byla a byla úžasná. S manželem, tehdy snoubencem, jsem se rozhodli, že vlak je rozjetý a uděláme to prostě jak chceme my a děje se cokoli.
S tchýní jsem se tehdy viděla až na svatbě a bylo to všechno úplně bez problémů. Byť si někdy nevidí do pusy, je to vlastně chytrá ženská, tak nejspíš naznala, že dělat problémy by nikomu neprospělo a stejný přístup jsem měla i já. Tak jsme se na sebe usmály, naznaly, že si nechceme vzájemně házet klacky pod nohy a kazit svatbu a v tom duchu se to asi nese do teď :)
Ve výsledku je to fajn ženská, jen jsem si prostě musela zvyknout, že si moc nebere servítky s vyjádřením vlastního názoru, ale od těch tchýní asi musí člověk zkousnout i horší věci.
Manželství máme krásné, teď jsem v sedmém měsíci, na miminko se těšíme, i babička s dědou a pozvolna dokončujeme projekt na stavbu domu v sousedství tchánovců.
Jak to vypadalo dramaticky, časem jsem v nich získala moc fajn rodinu a jsem vlastně ještě ráda za to, co mám, když teď poslouchám svoje okolí :)
Díky tomu všemu jsem si uvědomila, že je k věcem potřeba přistupovat rozumně, nedělat zbytečně zlou krev a rozbroje, když to člověk stejně nezvrátí, trocha pokory a tolerance.
@romanabal Na tuhle diskuzi jsem narazila až teď a jsem ráda, že Vám to takhle dopadlo. Přeju ať je mimčo zdravé, s příchodem vnoučat by mohla být tchyně ještě víc v pohodě....snad :-) Mějte se krásně.
Děkuji všem za zájem a přání štěstí, těší mne, že jste si vzpomněly nebo reagovaly, díky :)
Jinak z příchodu vnoučete mám trošku obavy, říkám si, aby to zase nebyla voda na její mlýn, její vnouče, takže její ( rádoby ) nárok nám sdělovat svoje názory, přičemž s mnoha z nich se neztotožňuji, ale snad se nám to podaří nějak ukočírovat :) K domu taky padlo několik připomínek, ale když jsme je s manželem ignorovali, většinou toho pak nechala, ale jistou trpělivostí jsem se samozřejmě musela obrnit :)
Každopádně i já Vám všem přeji, ať se daří :)
Koukam, ze vsechny mate svatby letos v zari, tak preji, at vse vyjde podle predstav a kdyby nahodou byly nejake mracky, tak klid, jsem zarnym prikladem toho, ze zadna bourka z toho nakonec nebude 😉