Kategorie
Nejnovější diskuze
Kde se diskutuje
Kam jsem přispěl
Sledované diskuse
Síň slavy
Fórum > Predsvatební stres

Nevesta na uteku

Zobraz úvodní příspěvek
Profilova fotka
Ahoj holky,tak vcera jsme byli vybirat snubaky a zadat je a ke knezi na pripravu.Vsechno ,cela svatba se tim stalo takove opravdovejsi. Musim rict ,ze jsem se nikdy vdavat nechtela,desi me to ....,asi nejaka fobie ze zavazku.Ted nevim ,co mam delat ,prekonat strach ,nebo se z toho nejak vyvlict. Podotykam ze jsem si nasla skveleho chlapa,hodny ,vstricny ,komunikuje,umi se omluvit,miluje me ,ma rad meho syna,zname se kratce cca 6 mesicu,ale 4 mesice spolu bydlime ,stara se o me ,jseem nemocna ,deprese.Svatba by mela probehnout v cervnu ,nebo zari(jeste nevim),spolu jen tak na hromadce byt nemuzeme ,je aktivni verici,takze pro nej nemyslitelne. Jeste pro dokresleni,pred nim jsem mela 13lety vztah s byvalym partnerem a otcem meho ditete,ktery min.rok zemrel na nador-z toho ty deprese. Chci jen slyset ,co si o tom myslite,mozna potrebuju povzbudit ,ujasnit si veci skrze otazky ,ktere mi polozite apod.nebojte se tedy zeptat se me na co chcete,napsat co si myslite ,budu rada za vse.Diky.
Odpovědět
1
2
3
@ttm jenze ja si myslim, ze jde o to, co ti dva citi. Pak uadnou oficialni instituci nutne ke stesti nepotrebuji.
Odpovědět
@kacenkakaca Tak to jistě, určitě jde o to, co ti dva cítí. Ale podle mě (jen podle mě a nikomu to necpu) se dá ze vztahu kdykoli odejít, pořád tam mám zadní vrátka - a ta manželstvím zavírám, naprosto dobrovolně se jich vzdávám a říkám manželovi i okolí, že teď už jsem jen jeho a tak to bude napořád. To je pro mě důležité - ta slova svatebního slibu: "Já, odevzdávám se tobě a přijímám tě..". To je pro mě manželství - to, že se někomu dávám - cele a naplno, bez výhrad a bez pochybností. A není to o tom, že na to máme papír a teď je to oficiální. Pro mě je tam důležitý ten slib, který si dáváme - že už nikdy nebudeme sami a že spolu poneseme všechno, co nám život dává ;-) (Což jde i bez manželství, jasně. Ale pořád tam jsou ta vrátka..). Vážně se u vás po svatbě nic nezměnilo? Není to tak nějak "hezčí", když jste manželé? :-)
Odpovědět
@ttm Takhle to já právě nevidím. Nevidím, nebo spíš nevnímám ve vztahu žádná zadní vrátka, ať už jde "jen" o vztah nebo o manželství. Na druhou stranu, když to podáváš takhle, tak ani v tom manželství tě nikdo neudrží, pokud nebudeš sama chtít. Žádný slib, žádná oficiálnost dva lidi neudrží spolu, když nebudou chtít. Asi takhle, já bych se ve vztahu, kde bych cítila, že nějaká zadní vrátka jsou, nesetrvávala. V takovém vztahu bych ani do manželství nevstupovala. Nešla bych do manželství s někým, kdo potřebuje tu oficialitu k tomu, aby to bral vážně a navždy, ale s tím, kdo k tomu "navždy" potřebuje jen mě. (A naopak ;-) ) K Tvé poslední otázce: Máme jedno z nejkrásnějších období vztahu, ale to nezačalo svatbou, ale vnímám to už nějakou dobu před zasnoubením. A předtím to bylo taky krásné, o začátcích a poznávání ani nemluvím.
Odpovědět
@kacenkakaca No, jenže pro nás je manželství nerozlučitelné. A nepotřebujeme ho jako jistotu toho, že spolu zůstaneme, ale jako slib a vyjádření naší lásky. Nevím, jak jinak to podat, nedaří se mi úplně popsat, proč si myslím, že je manželství důležité. Zadní vrátka jsou ve vztahu vždycky, oba víme, že kdyby teď jeden z nás přišel na to, že z nějakého důvodu nemůže s tím druhým být, nebrali bychom se - zatím jsme svobodní a rozhodujeme sami za sebe (a nic na tom nemění fakt, že si nedovedeme představit, co by se muselo stát, abychom se rozešli ani to, že jsme si slíbili, že spolu budeme napořád). Ale pak už budeme svým rozhodnutím rozhodovat i o tom druhém a v tom to je. Že najednou už člověk není zodpovědný jen sám za sebe, dobrovolně ztrácím tu svobodu a dávám ji druhému :-)
Odpovědět
@ttm muzes mit manzelstvi nerozlucitelne, ale stejne vas nikdo neudrzi a vas vztah se muze i pres to rozpadnout. My se rozhodovali spolecne uz davno pred manzelstvim, rozhodovali jsme za sebe vzajemne, spolecne, v zajmu druheho a nas obou. Kdyby to tak nebylo, nevnimala bych ten vztah tak vazne, abych v nem pokracovala do manzelstvi. Vnimam svatbu jako oslavu vztahu, potvrzeni toho, jak je vazny, ale neverim, ze svatba udela ze dvou lidi, co se vnimaji samostatne to prave manzelstvi. U nas tak nejak neexistovalo, ze by jeden prisel s tim, ze je konec. Mohli jsme naopak prijit a danou vec resit ke spokojenosti obou. A tak je to i v manzelstvi.
Odpovědět
Profilova fotka
Jak to tak chapu z tveho prispevku v tvem pripade je svatba vlastne nutnost k tomu, aby jsi s partnerem mohla byt dal, protoze je verici a jina cesta nevede. Podle me je 6 mesicu kratka doba a pokud te miluje tak pocka az si budes jista. Ovsem chapu, ze vzhledem k nabozenstvi muze byt se souzitim bez manzelstvi problem ( treba sex) a budete se casem brat stejne jen protoze "budete muset".Alerozhodne bych nesla do manzelstvi proto,ze se citim zavazana napr tim,ze mi pomaha atd.
Odpovědět
Profilova fotka
@ttm vim ze si hluboce věřící ale přesto se zeptam: co kdyby se jednou nedejbože stalo ze spolu proste nedokážete zit...i pres veškerou snahu a usili....presto bys setrvala ve vztahu a manželství vlastně jen kvuli tomu, ze vira rozvod zakazuje? :) neber to prosim nijak zle ale fakt me to zajima....ja si totiz nedovedu představit zit po boku nekoho s kym uz bych nebyla šťastna život s nim by nemel smysl
Odpovědět
Profilova fotka
@laka_lacenda To by me zajimalo taky, uz jsem na to kdysi nekde cetla odpovedi, ale uz si presne nepaamatuju:D
Odpovědět
@kacenkakaca Ale já píšu něco trochu jiného. Neříkám, že si dovedeme představit, že by to jeden nebo druhý udělal, jen teď zatím ještě máme tu možnost. Jistěže fungujeme jako pár, rozhodujeme společně o všem, ale zatím vlastně pořád jsem to já a on, pořád ještě jsme svobodní. Problém rozhodně neznamená konec, ale mohlo by se stát, že jeden nebo druhý zjistí, že se kvůli něčemu nemůžeme vzít (a znovu opakuji, že si nedovedu představit, co by to mělo být) - od toho koneckonců chození je, na to aby dva lidé zjistili, zda se k sobě hodí, zda si rozumí, zda se mají rádi. Chození je doba poznávání a měla by vést k manželství. A už moc nevím, jak jinak to popsat, jde to fakt těžko :-) @laka_lacenda @lucineni Nedovedu si představit, jaký problém bychom nedokázali společně vyřešit. Tak moc se známe, tak moc víme, co od sebe čekat a tak moc tomu vztahu věříme (jinak bychom se nebrali). Je totiž naprosto normální, že po nějaké době (ale jen na nějakou dobu) si dva třeba chvíli nerozumí - jenže na to většinou navazuje období, kdy se to zase postupně lepší (a to není načtené ani vymyšlené, to jsou zkušenosti mnoha lidí). Jenže to většinou dneska spousta párů nezjistí, protože to těžké období neustojí a rozvedou se - bohužel. My se chceme snažit, aby nikdy nepřišlo a pokud, jsme připraveni ho zvládnout. A pokud by se stalo, nedej Bože, že by se z jednoho z nás stal, co já vím, třeba alkoholik - pak tedy dobrá, možná bychom se rozvedli, ale důležité je to, že manželství by před Bohem dál trvalo a já už bych se pak nikdy nevdala ;-) Ale to už jsem tu psala několikrát v různých jiných diskuzích, nechci tu tím ničit další :-D
Odpovědět
Ještě bych @ttm doplnila, že věřící, protože ví, že jejich manželství je nerozlučitelné, tak většina jich mají větší snahu řešit případný problém , než to vzdát bez boje a utéct od toho. No a o Boží pomoci svátostně sezdaným párům ani nemluvě, ale tomu asi věřit moc nebudete. :-D
Odpovědět
@radkaja Díky :-) Já už se tu do toho trochu zamotávám a marně přemýšlím, jak mám vyjádřit své pocity :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@ttm - "...pak tedy dobrá, možná bychom se rozvedli, ale důležité je to, že manželství by před Bohem dál trvalo a já už bych se pak nikdy nevdala..." tohle asi nejak nechapu. Jak trvalo? kdyz se rozvedes, tak manzelstvi netrva ne? Ani pred bohem. @radkaja Jo kdyz si nebudou rozumet, buh jim pomuze, to vis ze jo :-D Jinak ja si teda nemyslim,ze pred svatbou je to ja a on a po svatbe jen my, to snad zalezi na dany situaci ne? Tim ze se vdam,neznamena,ze ja a on uz neexistuje. Snad urcitou svobodu by mel mit clovek i po svatbe.
Odpovědět
Článek se načítá
@lucineni no vidíš a právě i v tom jim může pomoct. ;-) :-) Já věděla že to nevezmete, ale my s tím opravdu počítat můžeme. :-)
Odpovědět
@lucineni Netrvá právně, ale manželství uzavírané církevně (které se mě týká) rozvést nelze, je to svátost a ta se zrušit nedá. Lze prohlásit za neplatné, ale to jen z velmi vážných důvodů (a o tom se rozhoduje v Římě). Proto třeba nelze uzavřít sňatek v kostele, když už tam jeden ze snoubenců svatbu měl (podobně je problém, pokud chce svatbu v kostele někdo, kdo už měl svatbu - sic na úřadě, ale oba byli nevěřící). Prostě manželství není nic, o čem bych si mohla říct - "Noo, když to nepůjde, necháme toho.." ;) A k té druhé poznámce - že tomu ty nevěříš neznamená, že si hned musíš utahovat z toho, že někdo ano.
Odpovědět
Profilova fotka
@ttm chapu :) bohužel nekdy nastvaji situace ze když se oba snazi sec muzou nejde to....ale každopádně doufam ze tohle nikdy nebudete muset resit :) no vlastně nikdo z nas...:) bohužel ž život nebyva jen růžovej :)
Odpovědět
Profilova fotka
Ja beru,ze kazdy veri v neco jinyho, ale treba nechapu,ze nekdo klidne bude trpet ve vztahu co nefunguje a verit tomu,ze nejaka vyssi sila mu pomuze to vyresit. Ale ja mam na to svuj nazor, takze buh vam pomahej a ja koncim 8-)
Odpovědět
@laka_lacenda No, občas to trvá třeba roky a vydržet tak dlouhou dobu je náročné, to je pravda. Snad se s tím jednou popereme, pokud to nastane. Ale když se budeme snažit od začátku, snad k tomu nikdy nedojde :-)
Odpovědět
@lucineni No, ono nestačí jen spoléhat na Boží pomoc, on pro to člověk taky musí něco udělat :-D Já zase nechápu lidi, kteří jsou po půl roce neshod schopni říct, že vztah nefunguje a jdou od sebe. A v tom je ten svět krásný - že jsme každý jiný :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@ttm Tak taky nechapu pary co sse rozchazi kvuli tomu ze se neshodnou co bude k veceri nebo podobny blbosti :-D V tom jsme zajedno. Samozrejme,ze clovek pro to musi neco delat,ale myslim si,ze co nevyresi clovek to nevyresi ani bozi pomoc. Proste za me asi tak - kdyby byl buh, ktery podle vas vericich tak rad pomaha, tak se nedeje tolik zlyho dobrym lidem ;-)
Odpovědět
@lucineni Ono je to totiž celé o tom nemyslet si, že to zvládneme sami a tu Boží pomoc jaksi nechat působit, ale to se fakt těžko vysvětluje. To někdo, kdo nemá s živou vírou zkušenost, nemůže pochopit, i kdyby se fakt snažil. Ráda se s tebou pobavím o tom, proč se dějí zlé věci a proč je Bůh dopustí, ale popravdě si nejsem jistá, zda by z toho zakladatelka této diskuze byla nadšená, už tak jsem to tu docela nabourala a jde to úplně jiným směrem ;-)
Odpovědět
@ttm Já ti rozumím, jen říkám, že svatba jako taková vztah nijak nezmění. Je to jen symbol toho, že se vztah posunul sám. A já bych se nevdavala, pokud už bychom tam nebyli, pokud už by nás vztah tak nefungoval. Svatba není ten zlom, který něco změní. Alespoň pro mě ne. @radkaja myslím, že v dnešní době je to nastejno. Znám v okolí mnoho věřících a podle mě jsou na tom úplně stejně. Jsou páry, které na sobě pracují a páry, které na sobě nepracují a klidně se rozvedou nebo odlouci. A to jde o praktikujici křesťany, katolíky,... Myslím si, že je to na každém jedinci, nemyslím si, že víra dává výhody nebo nevýhody. Mmch., mám známého, brali se z velké lásky, oba dva velmi věřící. A po dvou letech hluboká krize, nerozumí si, nesedli si v posteli, ona se nesnaží vyjít vstříc, on je nešťastný a snaží se, aby jejich navždy bylo alespoň trošku snesitelné. Těžko říct, jak jim to dopadne, když se snaží jen jeden. Asi takhle, já celkem ochotné věřím tomu, že to třeba @ttm to v manželství opravdu vyjde, má dobrý přístup k řešení problémů, být se jinak názorové mijime. Ale to je hlavně o jejím přístupu a o přístupu jejího nastavajiciho. Není to o tom, že by věřící měli plošně větší šanci na šťastné manželství. To je prostě blábol, na který se fakt nedá spoléhat ani se na něj odvolávat. Nebudu se přít o víře, to mi nepřísluší, ale vadí mi předsudky typu "věřící se víc snaží" a 'neverici se rozvádí při prvním problému". To jsou prostě bludy, které se nezakládají na pravdě, ale na jakési iluzi toho, že ve víře by to mělo nějak být a to, co vidíme kolem, mají na svědomí určitě ti nespolehlivi nevěřící. Je to vždycky na těch dvou a je úplně jedno, jestli si řeknou své ano sami před sebou nebo před bohem.
Odpovědět
@kacenkakaca Já myslím, že obě si navzájem rozumíme, co ta druhá myslí a ve své podstatě máme ty názory trochu i podobné, byť se v něčem liší. U nás třeba svatba vztah změní, protože spolu budeme najednou bydlet - ale je to věc o které víme, že ho posune strašně moc dopředu, protože je teď dostatečně silný a krásný. Jsme připravení se vzít a to je nejdůležitější. Že ač jsme opravdu mladí, víme, proč a s čím do manželství vstupujeme, co od něj očekáváme a neskutečně se na to těšíme. Jinak k těm věřícím. My věříme, že svátostně uzavřené manželství v kostele je pod Boží ochranou - ale to neznamená, že si myslíme, že máme větší šanci vydržet, že máme lepší manželství nebo že se nemusíme snažit. To ne. Ale víme, že stačí důvěřovat Bohu a nechat se vést, ale to se těžko popisuje a může to občas znít až trochu naivně pro někoho, kdo s tím nemá zkušenost. Protože máloco dva lidi spojí tolik jako společná modlitba a to je to, co je posiluje - ale znovu, nepochopitelné bez osobní zkušenosti. Takže to není o tom, že "věřící se víc snaží", ale spíš o tom, že bereme manželství trochu jinak. A hlavně do něj vstupujeme s tím (tedy alespoň my dva, ale i spousta mých věřících kamarádů), že to ne vždycky bude růžové. A ano, my dva jsme se i o téhle variantě bavili - probrali jsme spoustu věcí, které nás napadly, že by mohly nastat v jeho průběhu a i přesto říkáme - spolu do toho jdeme. A o to jde. Že nás to prostě nepřekvapí :-)
Odpovědět
@ttm To je právě to, co řeším. Dokud mluvis za sebe, vás dva, tak ok. Ale za věřící plošně? A s kým je srovnavas? Berete manželství trochu jinak. Jinak než kdo? Než my všichni nebo hrstka lidí z bulváru? Myslíš, že nevěřící si neuvědomují, že to nebude růžové? Myslíš, že lidé jen proto, že nevěří v Boha, si neumí uvědomit, že to bude i složité? Že se při prvním problému sbalí a odejdou? Myslíš, že jejich vztah nemůže být tak hluboký i bez společné motlitby a bez Boha?
Odpovědět
@kacenkakaca Mám kolem sebe strašnou spoustu mladých věřících lidí, mladých katolických manželství, ale i dlouholetých manželství a neznám jediné, které by se rozpadlo, ač problémy určitě měli. Takže nemluvím jen za nás dva, takových znám opravdu hodně. Nu, nejspíš jinak, než lidé, kteří spolu žijí před svatbou. Pro nás začátek společného života začíná svatbou. Když spolu dva žijí před svatbou, jistěže pak mají pocit, že manželství "už nepotřebují", že se tím nic nezmění a proč se vlastně brát. Manželství pro nás neznamená završení vztahu nebo posun ve vztahu, manželství pro nás znamená odevzdání se druhému. A marně přemýšlím, jak vysvětlit pojem "odevzdat se", protože to asi neumím. A nemyslím si, že nevěřící si neumí představit, že to bude složité, to jsem asi špatně vyjádřila. A jsem přesvědčená, že vztah může být hluboký i bez Boha a společné modlitby, ale kdo nezažil hloubku a sílu společné modlitby, těžko pochopí, jak to myslím. To je totiž ještě level up :-)
Odpovědět
@ttm Myslím si, že zrovna tak si nedovedes představit, jak hluboký vztah dokáže být i bez víry, když dvěma lidem stačí jen jejich vzajemnost. Chápu, že je to pro tebe nepochopitelné, ale když to tak je, nestav svůj pohled na věc nad ten druhý. Já to tak taky nedělám a je velmi urážlivé, když to děláš ty. Myslím si, že jsi rozumná, chytrá, že beres vztah a manželství vážně, ale jsem si jistá, že nemůžeš považovat vztah ve víře za lepší, než vztah bez víry. Lepší možná pro tebe, ale nemůžeš to tak tvrdit plošně. Já bych si tohle vůči tobě ani žádnému jinému vericimu nedovolila tvrdit, ale setkávám se s tím velmi často, že věřící neuznávají civilní manželství, považují ho za menecenne a ty, i když to tak možná nemyslis, tvrdis to samé.
Odpovědět
@kacenkakaca Naopak, nepovažuji ho za méněcenné, považuji každé manželství za velmi důležité a krásné a neznám nikoho, kdo by si myslel, že civilní manželství je něco méněcenného. (Jediné, co nechápu, jsou naopak církevní sňatky nevěřících lidí, ale to je už něco jiného). A nestavím svůj pohled nad ten druhý. Znovu to po sobě čtu a marně přemýšlím, kde jsem něco takového psala nebo jak se to z toho dalo pochopit. Pokud ano, tak nevědomky a omlouvám se, to rozhodně nebylo mým úmyslem. Ani nepovažuji vztah ve víře za lepší. Jediné, co tím chci říct, je to, že ho prožíváme úplně jinak. Ale nikde jsem neřekla, že lépe. Stejně tak mně totiž vadí předsudky, že si "věřící myslí, že mají lepší vztahy a manželství".
Odpovědět
Muj nazor je takovy, ze v manzelstvi je nejdulezitejsi oddanost, respekt a komunikace.. a ze je to celkem jedno, jestli se jedna o svatbu vericich nebo nevericich..je to o lidech samotnych. Mozna je u vericich mensi rozvodovost, protoze vira jaksi v rozvodu trochu brani, ale nemyslim si, ze % stastnych manzelstvi bude u vericich/nevericich nejak jine.. kazdy muze stejne posoudit jenom svoje vlastni manzelstvi.. za dvere jinych nikdo nevidi a obcas se v mem okoli rozvedli pary, do kterych by to nikdo nerekl, protoze navenek vypadali spokojene.. takze si fakt myslim ze to nelze posoudit. Jinak zakladatelce radim, pokud se na svatbu necitis, nehrn se do ni.. pokud on te miluje, tak jeste nejakou chvili pocka. Zaslouzis si ve svuj svatebni den byt stastna a smutek ze ztraty tak blizkeho cloveka jen tak neprejde, to chce cas.. tak si ten cas doprej. Vira je sice hezka vec ale duvod ke svatbe by nemel byt ''Protoze on je verici'', melo by to byt ''Protoze se milujeme, jsme fungujici par a chceme nasi lasku stvrdit svatbou''.
Odpovědět
Profilova fotka
@pavlak5 Ahoj :) předně bych chtěla napsat, že obdivuji, že jsi zvládla tak těžkou životní situaci, já si to naprosto neumím představit, brrr. Co se týče toho vztahu, zažila jsem něco malilinko podobného - po 7 letech vztahu jsem ztratila partnera (ne však tak, že by zemřel, došlo k rozchodu), 5 let jsme spolu bydleli a tak nějak jsme si prostě neuměli představit, co by se muselo stát, abysme šli od sebe. Asi to bylo dané i tím, že mi strašně pomohl vlastně nalézt sama sebe (trpěla jsem strašně dlouho poruchama příjmu potravy a až s ním jsem to dokázala řešit a nakonec vše okolo toho včetně depresí atd vyřešit) - opravdu moc mi pomohl, bez něj už bych nejspíš na tomhle světě nebyla. Jenže zhruba poslední dva roky vztahu jsme se oba moc snažili , ale prostě to nešlo....neměli jsme společnou řeč téměř v ničem, já byla radši s kamarády, on se svou partou atd,, rozešli jsme se asi 4x a zase to lepili - chtěli jsme být spolu, protože jsme se měli rádi, ale prostě jsme to neuměli (nehádali jsme se skoro vůbec, to ne, ale to společné soužití bylo náročné). A teď proč to vůbec píšu - kdyby se mě tehdy partner po tak dlouhém vztahu zeptal, jestli si ho vezmu, řekla bych bez váhání NE - přestože jsem ho měla ráda, přestože mi tak pomohl a vlastně zachránil život, přestože jsem ho znala jako své boty atd... Rozešli jsme se, dohodli jsme se, že raději hezké kamarádství než špatný vztah. I přes to mi bylo příšerně, myslela jsem, že umřu. Jenže jak to tak bývá, 14 dní po tom rozchodu jsme se poznali s mým snoubencem. A ten vztah byl od začátku naprosto jiný - konečně jsem viděla, o čem také vztah může být, jak může být hluboký a poznala jsem ten pocit štěstí, že člověku je až do breku z toho, jak krásně mu s tím druhým je (nevím, jak to popsat, prostě jakýsi vděk tam nahoru :))..po půl roce vztahu přišla žádost o ruku a já mohla naprosto bez váhání říct ano - protože jsem to věděla: že s ním chci být napořád za to jaký je, jak se chová, za to, že se shodují naše pohledy na budoucnost, věděla jsem, že s ním chci mít děti a řešit všechno - i to dobré, i to zlé. Jasně, tou dobou jsme se stále poznávali, ale to, co jsem do té doby věděla mi stačilo k tomu, abych věděla, že "to je on". Svatbu jsme naplánovali až zhruba za rok a dva měsíce po zásnubách, takže je stále před námi, ale ten vztah, jestli to ještě jde, je každým dnem hlubší a hlubší (rozhodně to nebylo o růžových brýlích na začátku nebo nějaké záplatě předchozího vztahu). Zatím spolu bydlíme v patře u rodičů, ale nyní kupujeme byt a zároveň pozemek a chystáme se stavět dům. Také čekáme první miminko a moc se těšíme na společný život - a že jsme spolu rok a půl a stihli jsme toho už tolik? No a co? Život tady je krátký a víme, že ho co nejdéle chceme žít spolu. Přestože si nemyslím, že by vztah bez manželství nebyl možný, moc takové vztahy nechápu. Pro nás, ačkoli budeme mít civilní sňatek, to znamená vlastně slib před Bohem (jsme oba věřící, ale každý jinak, ale to už by bylo opravdu na dlouho). Kdybychom si nebyli jistí vzájemnou bezpodmínečnou láskou, tak do toho nejdeme. A celý tento můj příspěvek měl vyjádřit asi to, že nezáleží na délce vztahu, ale na jeho hloubce a tom, že oba víte, že toho druhého bezpodmínečně milujete.
Odpovědět
@ttm Takhle s tebou souhlasím. A omlouvám se, některé tvé příspěvky na mě taky působily, ale jak jsem psala, je možné, že jsi to tak nemyslela a teď jsi to jen potvrdila :-)
Odpovědět
Profilova fotka
@karlajasmine apsala jsi to moc hezky ,ta posledni veta je krasna.Vlastne pro nas plati jsme fungujici par a milujeme se ,akorat to stvrzeni lasky svatbou uz je pro me navic.....,myslim ze svatbu posuneme ,prave nechci "slavit vyroci"pokazde v obdobi,kdy zemrel 1.partner...sice je oba nejak nespojuji..ale na 1.partnera ani jeho smrt nikdy nezaponenu,jen to bude treba mene bolet .Diky :-)
Odpovědět
1
2
3
Pro přidání příspěvku se musíte přihlásit.
Přesunutím fotek můžete změnit jejich pořadí
Nenašli jste co jste hledali?