Ahoj, chci se zeptat, jestli jste taky zažívaly se svým milým neshody ohledně svatby a jak se vám podařilo zachovat si pozitivní přístup a radost?
Už před zásnubami jsem věděla, že chce přítel velkou svatbu s celou svou rodinou (cca. 40 lidí) a že se toho asi jen tak nebude chtít vzdát a jakmile mě požádal o ruku, byla jsem ochotná na to přistoupit, i když moje představa je úplně jiná. =-)
Chtěla jsem mít malou svatbu někde úplně na divoko v lese nebo na pronajaté louce, v přírodě, měsíc nebo dva po zásnubách, vlastně nic moc neřešit, ideálně vlastně jen takovou malou a velmi neformální sešlost jen s nejbližšími (např. 20 osob celkem). Na detaily, hudbu, výzdobu, catering jsem úplně nenáročná = je mi to jedno. Hlavní pro mě byla představa toho klidu, přírody, pohoda mezi blízkými.
Jenže přítel to bere tak, že svatbu děláme pro příbuzné a s velkou svatbou toto všechno padá, je to nepraktické až nerealizovatelné a "svatební statky" apod. jsou pro nás moc drahou variantou pro tolik osob. Budeme se tedy brát až za rok v krajském městě a mít úplně klasickou svatbu s hostinou v restauraci. Asi třetinu hostů vůbec neznám. Po celou dobu příprav mám pocit, že plánuju nějakou jeho rodinnou sešlost a z mé představy svatby se vlastně nerealizuje vůbec nic. Vůbec se netěším, chci to mít z krku a hlavně se už vzít. Máte to některá podobně? 8-(
Ahoj, svatba vždy bude o kompromisech.. Každý ma jinou vizi. Faktem ale je, ze ten kdo ma víc hostů tak může stáhnout pocty, ale ten kdo se chce brát jen ve 4 musí udělat velký kompromis. Takhle by to chtěl i můj chlap... Musel udělat kompromis a bude svatba na stodole (tento bod u tebe upřímně Nechápu, když něco chceš proč jste si na to nenašetřili? On tam udělal dost velký kompromis aby vyhověl tvé vizi statku) ale nebude o 100 lidech ale cca o 60 ( i s fotografem, dj atd, takže cca 50 osob našich). Proč nu to normálně nereknes? Vy spolu nekomunikujete? Proč berete nejakou restauraci když to neodpovídá vašemu životnímu stylu a jste spis přírodní někde na statku?
Ahoj, jak píše Tess, svatba je o kompromisech (ale nejen svatba ale celkověi partnersky život, případněpak výchova dítěte). Každý ma jinou představu jak o svatbě, tak třeba i o zvycích, které tam chce. Přítel mi po zasnubach řekl, ze svatby jsou záležitosti holky jak si to naplanuje, no pak jsem jednoi zminila něco o trapnosti jedné zvyklosti a najednou už to neni jen holčičí zalezitost, protože tohle on chce 😅
My treba svatbu odkládáme, protože taky chci mít pěknou svatbu někde v přírodě a svatba radnice a restaurace pro moje představy neni svatba 😅
@fairym Jak píšou holky nade mnou, důlěžitý je kompromis. To, co popisuješ, mi ale nepřipadá jako kompromis - prostě plánujete svatbu podle představ tvého přítele. Řekla jsi mu, že to takhle nechceš? Že je to až tak v rozporu s tvým přáním, že se na svatbu ani netěšíš? Že je to pro tebe důležité? Nevím, jak moc jste o tom komunikovali, nebo jestli ses rovnou přizpůsobila, každopádně tu komunikaci by to asi chtělo zlepšit - v manželství se to pak bude hodit. 🙂
Ahoj, já můžu jenom souhlasit s tím, že je to o kompromisech 🙂 tvé slovo by nemělo být méně důležité, než slovo tvého budoucího manžela a jestli ty ustoupíš v jedné věci, on by měl ustoupit v jiné 🙂
My řešili něco trošku podobného - já mám větší rodinu než přítel, navíc moje rodina vlastní hospodu (ale takovou tu typickou vesnickou), takže na mě byl tlak ze všech stran, že vlastně svatba bude někde na úřadě, oslava bude tam a budou tam všichni, a zároveň mi to bylo blbé vůči příteli, že on by tam měl oproti mě půlku lidí.. A je to celé jinak - řekla jsem, že chci mít svatbu úplně mimo a se vším na jednom místě, aby s tím nikdo z mé nejbližší rodiny neměl žádnou práci (vaření, obsluha, přípravy, úklid), budeme mít svatbu na srubu napůl cesty (já jsem původně z Hradce Králové, přítel z Brna), a než zvát veškerou vzdálenou rodinu, se kterou se vídám jednou za rok, tak nakonec děláme svatbu na srubu v přírodě jenom pro nejbližší rodinu a naše nejbližší kamarády (i tak to tedy bude cca 50-60 lidí), ale tu vzdálenější rodinu pak budeme zvát do té naší rodinné hospody třeba za 2 týdny na takovou oslavu, něco se tam ogriluje a udělá se taková neformální zapíječka, aby byly uspokojeny i všechny ostatní strany (nejen co se týče té naší hospody, ale i co se týče i vzdáleného příbuzenstva - já si teda šaty nechávám šít, takže je můžu použít na obě příležitosti) - a je to podle mě ideální kompromis, který by se dal třeba aplikovat i na váš případ - udělat si menší svatbu jenom s nejbližšími na té louce, a potom pro tu větší rodinu udělat nějakou dodatečnou oslavu? 🙂 Samozřejmě všichni dostanou pozvání, že se můžou přijet podívat na obřad, pokud budou chtít, aby o to nepřišli (i když trochu pochybujeme, že se jim bude chtít napůl cesty do Brna), ale zvaní budou oficiálně až na tu oslavu 🙂
Tak vám děkuju za vyjádření, teda spíš @darcule, žes mi odpověděla na mou otázku 🙂 chtěla jsem se hlavně svěřit a zjistit, že nejsme jediní na světě, kteří se neshodnou.
Asi to zkusím udělat nějak podobně a přesvědčit ho, ať oddělíme obřad a oslavu, to by mohlo vyjít 🙂 právě jen nejbližší rodina přítele čítá 20 osob, takže to stejně malej obřad nebude, ale aspoň to bude opravdu mezi blízkýma, je to pro mě dost intimní věc a nechci se u obřadu stresovat z 20 zatím neznámých příbuzných 🙂
Ať ti to dobře dopadne 🙂
Ja si dovolim teda naopak pomerne unpopular opinion, ale nedovedu si predstavit, ze bych si brala nekoho, s kym bychom se neshodovali ani v takove "malickosti", jakou udelat svatbu. Kdyz jsem videla, kolik paru v okoli se behem planovani svatby malem rozeslo, protoze kazdy z nich chtel komplet jine veci (mala vs. velka svatba, urednik vs. knez, styl vyzdoby, hudba, obleceni...), ptala jsem se sama sebe, jak pak chcou vychovavat deti, kdyz se nedokazou domluvit ani na podobe svatby. My se dikybohu shodli snad ve vsem krom toho, ze muz nechtel fotografa, ale ja ano.
Je super, kdyz se lidi umi domluvit, ale lamat to nejak pres koleno, kdyz to kazdy chce uplne nejak jinak, mi prijde jako neco, kde se pak novomanzele nebudou citit dobre. Bud ten jeden, co ustoupi, nebo oba, pokud udelaji "kompromis" a udelaji to nakonec nejak uplne jinak.
Tak to jsem si koukám pěkně naběhla... když jsem si myslela, že když budu něco sdílet, získám podporu. Místo toho sklízím akorát kritiku a názory podložený jedním příspěvkem napsaným v emocích... holt aspoň potrénujete mou vnitřní vyrovnanost 😄
My se naštěstí shodneme v otázkách bydlení, výchovy, životní filozofie, spirituality a právě nemáme zatím zkušenosti s neshodami 😄 takže kvůli tomu, že se neshodneme na svatbě se s ním fakt rozcházet nebudu a máš pravdu, že ta svatba je úplně nejmenší maličkost, ale to neznamená, že z toho nemůžu být otrávená...
Asi příště napíšu radši na nějaký psychoterapeutický fórum 😄 Nebo kámošce.
@fairym a kdo ten tady kritizuje? Normálně jsem se já třeba zeptala proč mu to neřekneš, ani jsi neodpověděla. Na to samy se te ptala Zoe...Ttalgi ti řekla to samy co já, proč to delate v nejake hospodě, když to není vaše vize a na ten statek si nenasetrite, když chcete teda dělat ty kompromisy, taky jsi neodpověděla. Rheb ti neříká ze se mas rozcházet, jen ti říká to samy co všechny - proč mu to neřekneš a neřekneš, ze takhle jsi nešťastná a je to jen jednostranný. Sama ti říká, že jednostranný řešení je jen neštěstí, ale kompromis je východisko...
Takže kdo te kritizuje? Proč by jsi mela psát na nějaký psychoterapeutický centrum když odmítáš jakoukoliv podporu a jakýkoliv jiný názor? Ani neodpovídáš na naše dotazy... Zkus zamakat spis na méně sebestřednosti a zkus komunikovat - zjevně ne jen doma, ale i tady... Nikdo ti nic špatného nedělá
Moj skromny nazor je, ze by ste si mali nasetrit na svadbu na nejakom peknom statku kde si ty odbijes tu prirodu a on tu velku rodinu. Aky vyznam ma preistor, ktory sa vam nepaci. A odopierat snubencovi a buducemu manzelovi pozyvat jeho siroku rodinu a par najlepsich praitelov? Ze ty si i trovert, nejake kompromisy hadam spravite obaja a ako pises vedela si, ze mi i svadba to asi nebude. Svadbu beriem ako oslavu vasej lasky pred rodinou a blizkymi priatelmi a teda si neviem predstavit pozyvat iba par vyvolenyxh a ostatnym robit nejaku podivnu afterparty...ale dufam, ze nakoniex sa dohodnete tak aby vam to co najviac vyhovovalo
My se budeme brat až v unoru 2023 (skrz naše výročí ) .. Pritel me obdivuje že už teď ji plánují, když někteří na to mají rok a to mi přijde hodně stresující.. Ja chci necirkevni obřad, protože se mi líbí kostely ( věřící nejsem a nebudu, jedině, že bych konvertovala k judaismu, ale to se nestane )
Jen teď momentálně máme jen 60 lidi a to ještě nepočítám fotograf apod .. 😄 myslím ze to vyjde tak celkove na cca 80 lidi ( což už teď mě děsí 😄 ) jsem rada za přítele kterého mám protože děláme velke kompromisy.. Ja jako nikdy na svatbe nechtela typickou svíčkovou kterou ma každý druhy, a hledala jsem alternativy, protože při pohledu na ni se mi navaluje ( jooo pokud není udělaná ode mě 😄 ) a jsem dost rada, že jsme vybralijedno jídlo co bude chutnat mě a cele naši rodině 😄
My jsme se dohodli že na svatbu pozveme jen rodinu a kamarády se kterýma se pravidelně stýkáme a bylo mi pak jedno kolik to je lidí. Bylo to 40 což je pro někoho velké číslo ale byli to opravdu nejbližší. Nechápu upřímně velké svatby kdy lidi zvou rodinu se kterou se 5 let nevidí ale je to teta tak ju pozveme. Takto to bylo velmi intimní a dojemné i ve 40 lidech protože to byli lidi kterým na nás záleží a těšili se na naši svatbu a fandí nám a nedošli se jen najíst. Takže pokud přítel nechce svatbu v pár lidech tak tak ty musíš udělat kompromis na víc a on musí udělat kompromis na míň, třeba zrovna ty co neznáš. Tak bych na svatbě nechtěla někoho koho neznám 🙂 ale musíš mu to říct ne jen tiše trpět. Potom toho budeš litovat. Někdo možná bude chvíli naštvaný, že nebyl pozvaný, ale je to tvůj život a tvůj den a ty na to budeš do smrti vzpomínat. Takže zrušte restauraci, udělejte obřad někde v přírodě a vyberte nějaké jiné dostupné místo víc uvolněné.
Díky za vaše odpovědi, já jsem si sem nepřišla pro rady stran mé mé komunikace s přítelem, ale spíš jsem doufala v podporu podobnými příběhy, nicméně většina odpovědí se zaměřila na můj vztah, tak abych to tedy osvětlila 🙂 Přítel celou dobu ví, jak se k tomu stavím, ale že mu chci vyjít vstříc, protože vím, že je to pro něj důležité, bohužel se mnou to těch pár týdnů od zásnub vnitřně cloumalo - chvíli jsem byla rozhodnutá udělat to k jeho spokojenosti a chvíli jsem zas byla vnitřně naštvaná, že to vlastně není tak jak chci já a že ve všem ustupuju... Takže to byla ta hlavní potíž, v tom přesvědčení obětovat se, ne v tom, že bychom nebyli schopni se domluvit... i tak ale díky těm z vás, kteří chtěli pomoct 🙂
Vtip na závěr diskuze - právě když jsem se s tím po několika nepříjemných dnech vnitřní rozervanosti a vzájemných neshod tak nějak smířila a našli jsme fajn místo s dobrou logistikou pro tolik lidí, přítel najednou sám změnil názor, takže je po problému. 🙂 Našli jsme fajn místo na obřad v jedné zahradě, hostina bude ve městě ale s báječným jídlem i atmosférou a hlavně - máme to už jisté a tohle šílené vybíraní místa na poslední chvíli "z krku" (doslova jsme se tam předháněli o jeden z posledních termínů sezóny)... takže uf, termíny a místa máme jistá a teď ta klidnější a kreativnější část plánování, těšíme se 🙂
Pointa - much ado about nothing 😄
@te_ssiinka_nelova "musel udělat kompromis" - cítíš ten oxymorón?
Ohledně financí - nevím, jeslti tě někdy napadlo, že každý má jiné představy o financích... Ty možná šetříš na velkou svatbu, já v životě investuji radši do jiných věcí, např. do vzdělání... takže ani nejde o to, že bychom si nenašetřili, spíš že nechceme do jednoho odpoledne vrazit tolik peněz, protože si šetříme na něco jiného 🙂
@fairym slyším to ze kompromis je oboustranná věc ale nech to byt... Zjevně si nic nepochopila a není to o tom kam vražíš peníze. Třeba ti to jednou dojde... Hezky den 😉
@fairym Určitě zapracovaly nervy z toho daného místa 🙂 Je dobře, že to máte v přírodě, jak sis přála a hostina bude zase podle snoubence. V tom je ten kompromis. Ono nakonec není špatné mít na svatbě více lidí, když bude dobrá zábava a příjemná atmosféra. Když ti odpadly ty nervy z hledání místa obřadu i hostiny, tak už to bude zase klidnější a začneš si přípravy užívat 🙂 Jen je dobré myslet stále na to, že ten rok uteče jako voda a že je lepší nenechávat nic na poslední chvíli, např. fotografa a další. Přeji ti, ať si přípravy užiješ podle svého a nenecháš se ničím odradit 🙂
@fairym Tak se na nás nezlob, že jsme třeba tvůj text na první pokus špatně pochopily. Na mě to prostě působilo tak, že z nějakého důvodu nechceš, nebo dokonce nemůžeš příteli říct, že se stavem věcí nejsi spokojená. A to by bylo samozřejmě blbě. Ale člověk si musí udělat názor jenom z pár slov a je jednoduché se seknout...
Každopádně mám radost, že jste měli štěstí a vyřešilo se to tak, že budete spokojení oba. My jsme měli během plánování svatby taky různé neshody a jedna byla obzvlášť velká (a komická): kvůli Radkovým botám. On se totiž rozhodl, že nechce nové boty, ale vezme si své staré prošlápnuté křusky, opravdu obzvlášť hnusný kousek, ve kterém je mu pohodlně. No a mě z toho samozřejmě málem štrejchlo, protože představa, že si muž nechává šít vytuněný oblek na míru a k tomu si vezme tu hrůzu, pro mě byla úplně nesnesitelná. Strašně jsme se pohádali. A mně najednou došlo: co to sakra dělám? Proč mu do toho kecám? Jsou to jeho boty, tak jestli chce jít třeba ve zlatých lodičkách, mně do toho vůbec nic není. Šel v křuskách, byl spokojený a bylo to super. 😄