Děvčata jsem rozhozená. Moje představa svatby se mi zcela rozpadá. Bereme se příští středu na Smrku, nejvyšší hoře Jizerek, chtěli jsme jen my dva, svědci, oddávající a pak asi tři čtyři nám blízcí lidé. Rodičům jsme to chtěli říct až po, nakonec jsme to řekli před, naši nepřijdou, od přítele maminka. A od přítele se nám taky nabalilo více lidí. Řekla jsem tak, at přijdou, ale koncepce musí zůstat stejná. Obřad odpoledne, pak máme pronajatý srub, ale žádný oběd, žádný dort, žádná slavnost, posedíme popijeme, večer budeme opékat na kamnech masíčko. Bez elektriky, jen kamna, svíčky a pár kamarádů. Ted se nám do toho motá přítelova maminka, už nám objednala dort(s těma příšernýma kýčovitýma postavičkama, což je podle nás děs), chlebíčky a obložené mísy....přítel říká, at jí necháme, že z toho má radost, že může něco udělat, že dort někam zastrčíme, postavičky sundáme....já jsem z toho otrávená, že se nám do toho někdo motá. Do toho to vypadá, že přítelova sestřenka s sebou potáhne svoje dvě mimina, ale doufám, že si to ještě rozmyslí, nebude tam mít pro ně žádný pohodlí....Do toho nám přišli prstýnky objednané z ameriky, museli jsme je měřit úplně blbě, jsou moc veliké, takže si je jen nasadíme na obřadu a pak posíláme zpátky, na výměnu(to je zajištěné), což mi taky moc radosti nepřidalo. Tolik jsem se na svatbu těšila a ted se jí spíš bojím, nemám ráda velké oslavy...prostě ach jo....měl to být krásný den a ted prostě nevím..... :-(
@malinkaelinka promluvila bych s ní, upřímně, otevřeně, a trochu rázně, aby věděla, že to myslím vážně, poděkovala bych za snahu, ale vysvětlila bych, že moje představa je opravdu jiná, než její, a pokud jde jen a pouze o ten dort, tak bych jí ustoupila s tím, že nechci žádné slavnostní rozkrajování, ale že ho tedy jen obyčejně rozdáme hostům...
A co se dětí sestřenky týče...ať si je tam klidně vezme, když ty podmínky zvládne, ale tam bych si na svém trvala tvrdě, žádná elektrika, žádné speciality aby měli pohodlí! A jak rychle by tam přišla, tak by zase odešla, to už bych se nebála :-D
Nenech se otrávit...máte to za pár, měla by ses těšit a ve vašem případě by mi asi nejvíc bylo líto prstýnků, i když víte, že je můžete měnit, mě by z toho bylo asi smutno... Tak se drž a nikým si nenech kazit posledních pár dnů "svobody" ;-)
Musí se to brát tak, že maminky tchýně a babičky to fakt nedělají aby někomu ublížily, ale proto, že chtějí pomoct. Kolikrát je to jejich jediná a někdy na dlouho poslední radost, kterou mají... přípravy, těšení se. A je bohužel pravda, že svatba není jen o dvou lidech novomanželích, ale se svatbou získáváme i další příbuzné, rozšiřujeme svou rodinu a mít od začátku dobré vztahy je v dnešní době dosti cenné. :D
A co takhle ty dva světy rozdělit? Udělejte tu klasiku pro příbuzenstvo a mimina v nějaké místní restauraci před nebo po horské svatbě. Je to Vaše svatba, Váš životní den, rodiče i urputní známí to musejí pochopit - a bude to pro ně i mnohem pohodlnější!!!
@mabelyne naprosto s tebou souhlasím, mám stejný názor...halt se k takovým "nevyžádaným" věcem musíme postavit jako dospělé rozumné ženské, které za několik desítek let budou třeba dělat úplně to samé svým vlastním dětem :) a fakt ne proto, že bychom jim chtěli nějak škodit :) ps: moje mamka ze začátku taky "řádila", teď už na to kašlu, těším se, až budu jeho manželkou a on mým manželem :)
Naprosto tě chápu!!!
Moje představy o svatbě se mi hroutí závratným tempem a každý den je všechno JINAK...A to o ní tchyně ještě neví :))
Pevný nervy a hodně štěstí! Vždyť už to máš za pááár :))