Zdravím chci se tak nějak vyzpovídat...
Svatba...panebože on mě požádal...konečně...něco na co jsem se celý zivot těšila !!! :) chceme se vzít hlavně kvůli sobě, kvůli lásce...jenže hned v počátcích se setkáváme s naprostým stresem z různých stran. Moje rodina absolutně nepochopila styl svatby který chci. Chtěla jsem skromnou svatbu, hlavně o nás dvou, užít si ten den...jenže hned má každý přehnané naroky a pozadavky. Musí být oběd, večeře, vysluzky, tradice, ...jde mi z toho hlava kolem a bankovky lítají vzduchem... když pomyslím že by jsme za ty peníze mohli být na nádherné svatebni cestě je mi do breku. Myslela jsem že v dnešní době každý pochopí že pozveme hosty na obřad a večerní posezení, ale ne...což mě mrzi ze vseho nejvíc..."jestli nebudeš mít aspoň 15 druhů cukroví tak te pomluvim" prosim? Já myslela že jsme přátelé..??!! Kup si tohle, tamto,..jo fajn ale ja pujdu v tom případě v riflich protože nevydelavam na svatbu cely zivot..na druhou stranu je mi lito kdyz ty lidi tam mit nebudu...achjo...doufam ze je tu nekdo kdo me pochopi...
Jejda...Tak to je drsný, vykašli se na to a udělej podle svého celý život si budeš vyčítat žes to udělala podle všech.ten den je jen tvůj a budoucího manžela a ostatní buď svatbu měli a nebo si ji taky udělají podle sebe... Takže seber sílu navzájem se doma podporte a bouchni do stolu...Mne den D čeká v červnu a jsem ráda že to zatím probíhá v pohodě, nikdo mi do toho nekeca, ale zase je to celé jen a jen na mne
@danvitka je to váš den a ne cirkus pro rodinu/přátele. Zní to možná sobecky, ale je to tak. Rozhodujete si o svém dni právě vy a nikdo jiný. Radím vám, abyste byli rázní a trvali si na svém od začátku. Ustoupíte s jednou věcí a rázem máte na svých bedrech ústupky další. A peníze jen budou lítat. A je lepší vrazit peníze do tvrdého alkoholu, který vypijí strýcové z Horní Dolní a pak třeba ještě udělají ostudu nebo do svatební cesty? Přeji pevné nervy :-)
Zdravíme Vás s nastávajícím,
velmi jste nás pobavila, protože jsme na tom dost podobně. Abych Vám také zvedla náladu, povím Vám aktivitu své rodiny (babičky). Sedím v práci, klídek, pohodička a najednou mezi dveřmi naše babička, která na mne už od vchodu volá : Janičko, byla jsem ve městě a představ si, zašla jsem do domácích potřeb a tam měli tak krásný formičky na cukroví, tak můžu péct na tu vaši svatbu. V tu chvíli jsem zbystřila, nasucho polkla a začala zjišťovat co za cukroví má jako namysli (já totiž o žádné domluvě s pečením nic nevím :-D ). No, cukroví mít musíte, napeču vám linecký cukroví, zázvorky atd., tím ušetříte. Málem mne trefil šlak. My žádné cukroví nechceme, pouze koláčky , nějakou roládu na rautové stoly a čokoládovou fontánu + samozřejmě dort. Koláčky dáme už s pozvánkami na svatbu a jako "výslužku" si hosté odnesou zdobená perníková srdíčka. Další kámen úrazu je DJ - samozřejmě objednáváme,ale někdo je nadšený někdo brblá. Rady co si koupit a nekoupit, připomínky, co je a není v dnešní době standard , těch už máme taky dost. O restauraci raději nemluvím, někdo ji miluje, někdo nesnáší.... Ale to už není náš problém. Je to naše svatba a naše rozhodnutí, tak ať ho respektují.
Jediné, co Vám můžeme doporučit , je vykašlat se na názory okolí a plánovat si vše podle Vašich představ . My už k tomu taky dospěli a připomínek si nevšímáme. Důležití jsme přeci my a naše svatby, ne názory svatebních hostů.
Přejeme hodně sil a pevné nervy :-). Jana a Jirka
@danvitka - rozumím, chápy a upřímně mám podobné pocity. Už jsou to 3 měsíce, co mě požádal...nejkrásnější chvíle, kterou jsem prozatím zažila...ach ten pocit, ano, on si mě opravdu chce vzít, ano, je to krásné, ano je to šíleně romantické a teď zpátky do reality.... kdy, kde, koho pozvat, koho nepozvat, koho tam chci, koho tam musím mít a vlastně z něčeho krásného je šílenost - z "naší" svatby je vlastně párty pro všechny kolem a já se bojím, abych někoho neurazila, abych někomu neublížila a ano, nemůžu pozvat všechny, ale i tak, už jsme na 50 lidech ke stolu a 12 dětech... o penězích, které to bude stát ani nemluvím. Už jsem měla zoufalé chvíle, kdy jsem říkala, drahý, pojď půjdeme na úřad, vezmeme svědky a jen jim řekneme stalo se tehdy a tehdy, přejte nám štěstí, ale samozřejmě maminky a babičky by nám to neodpustily....většina mého okolí mi říká, proč to vůbec děláme, proč si raději nezajedeme za ty peníze na dovolenou a nevezmeme se tam... musím jim dát za pravdu, že by to bylo lepší....klid, pohoda a možná by to i ulehčilo všechno kolem. Nikdy bych nevěřila, jak může být příprava svatby stresující...všichni se pořád ptají a já vlastně skoro nic zařízené nemám...zbývají 3 měsíce a my nemáme prstýnky, koláče, dort, ženich oblek, já vlastně kromě šatů taky nic... kde zmizela všechna ta romantika z těch filmů....nejkrásnější den v mém životě? hmmm, no uvidíme.... Danvitko drž se, pevné nervy a hlavně klídek...ono to nějak dopadne a já věřím, že moc dobře, nejsi v tom sama :)
Děkuji že jste mě podpořili :-) :-) pribeh mate stejny...cukroví musi být!! 15 druhů aspoň! Myslim ze tento spatny vtip si z hlavy nevymazu...Setkala jsem se s absolutnim nepochopenim ze strany rodiny :( vim ze budu litovat pokud povolim a nejspis se i zadluzim :D ale tez budu litovat pokud tu moji velkou rodinu tam mit nebudu :( jeste ze snoubenec me naprosto podporuje což jsem absolutně nečekala :) mimochodem jeste jedna hlaska...pokud nedostanem vysluzku tak nepřijdeme...ano vážení to je moje rodina :D
Já bych rodinu pozvala, ale nenechala bych si nic diktovat. Prostě bych jim řekla, že si to uděláme podle sebe. Tečka. Citově vydíratbych se nenechala.
No nedá mi to, ale musím reagovat. My jsme na tom úplně stejně. Mám ráda jednoduchost, ale všichni mi cpou do hlavy, že je potřeba tohle a tamhle to a že bez výslužek svatba být NEMŮŽE. Prý je to nezdvořilé, atd. Jo, ale ruku na srdce, kolik lidí ocení, že je všechno "dokonale" nazdobené, že mají 15 druhů cukroví, atd.. Co se týká cukroví, kolik lidí ho nakonec sní, viz. jiné diskuze?. Co se týká výzdoby a dalších "nepostradatelných" věcí, tak každý má stejně jiný vkus, takže se nikomu nezavděčíš. Určitě bych se kvůli tomuto nezadlužovala. Mě někdo říct, že na svatbu bez výslužky nepříjde, tak ho rovnou škrtám :-D Ráda si nechám poradit, ale určitě ne nic diktovat. :-)
Holky, hlavně pevné nervy. U nás se to naštěstí moc neřeší a nikdo se nesnaží být zbytečně aktivní. Jen mě štve moje mamka. Jediné co jí zajímá je, jestli na svatbu přijde taťkova partnerka a snaží se mě stále vmanipulovat do rozhodnutí, abychom jí nezvali. Ale my se nenecháme. Prostě jsou součástí našeho života, tak jsou pozvaní všichni tři.
Děkuji za dodani odvahy ... mozna bude opravdu nejlepsi se s nikym neradit a jen je pozvat...dobra taktika...jen nechapu, ze to nikdo nechape :-| jsem v tom je my dva...a asi bude dobre kdyz to tak nechame ... bude jen o nas dvou :-)
Určitě se neradit! :-) Já si myslím, že pokud pominu to, že je to VAŠE svatba, je zásadní to, kdo to platí. Pokud platí nebo vypomáhají rodiče, tak chápu, že do toho mluví a je těžké je "poslat někam". Ale pokud platíte vy, tak bych maximálně oznamovala. A určitě bych netruchlila nad tím, že nepřijde (nebo mě pomluví) "kamarád" proto, že není dost druhů cukroví. Spíš bych pozvání přehodnotila. Na svatbě chci mít jen ty, kterým na nás záleží a chtějí býtu toho, když oslavuejme naše štěstí. Zajistím všechno tak, aby to pro ně bylo důstojné-že nebudou mít hlad a žízeň, budou mít kde sedět, budou v suchu a v teple. Ale to je jediné, co se jich týká. Pokud mají jiné představy, je to jejich věc, ať se realizují na svých svatbách a oslavách. ;-)
Tak to je sila!Nepřijít,když nebude 15 druhů cukroví? To mě rozesmálo 😀. My jsme to pojali úplně po svém...Žádná snobarna, žádná vymalována pohádka. Chceme se vzít z lásky a oslavit to s těma nejblizsima,takže bude gardenparty!
Mamina tedy prohlásila: co to bude za svatbu bez cukroví. Ale ono tam bude symbolicky na stolech,ale ne za xxx tisic,jen aby byly výslužky,tak jak ona je zvyklá. Ale je jiná doba. Dřív to platili rodiče nevěsty,ale šetřili na to snad celý život. Nosilo se po sousedech a po všech certech.Teď je každej rád,že je rád....Pokud nejsou statisíce na účtě 😀,ale to u nas není. Stejně jako psala nevěsta výše -taky máme perníková srdce jako jmenovky a i výslužku. To jim aspon zustane na památku...A ne jako krabička s 30ti kouskama,co zmizí během dvou dní!
Danvitko seber odvahu a všechny pošli do háje! A žij jen tou myšlenkou,že je to jen vaše a bude to podle vašeho,ať si kdo chce,co chce říká!
Samozřejmě nikdo žízeň a hlad mít nebude, jen jsem to nechtěla tak honosne...moje predstava byla pobavit se, zatancovat, zasmat se a pobrecet a ja k tomu opravdu nepotrebuji VSE co k tomu MUSÍ BÝT... je to hrozne jak s vami takova svatba zatočí :) původně jsem myslela, ze to vzdá přítel jako první ale jsem to já...
Já jsem od narození taková malá anarchistka, co jde proti proudu. A díky bohu co svatba v rodině to s prominutím průser. Moje babička mi narovinu řekla, ať si to uděláme dle svého, že ona sama měla hroznou svatbu, zorganizovali jim to rodiče a nemohla si vybrat sama ani šaty. Moje mamka měla zase tvrdý diktát od tchýně... Takže my, jelikož jsme se zasnoubili tisíce kilometrů od domova jsme vymysleli plán svatby hodný Napoleonovo válečné organizace :-D. Svatba se svědky a fotografem, užít si to, žádné zvyky výslušžky nic, prostě podle nás. Ráno masáž, vířivka, pak lehké úpravy zevnějšku, obřad, nějaké drobné fotografování, a pak super mejdan :-) Nikomu jsme zatím neřekli přesné datum, všichni jen ví, že se bereme na jaře a kdo řekne slovo, bude o hlavu kratší :-D
Tchýni jsme to neřekli vůbec, jen ví, že se budeme brát... Jinak by to byla stejná katastrofa, jak popisuješ...
Jsem sobec, nechci aby nám do našeho dne někdo zasahoval, ač jeho úmysly byly myšleny dobře.
No, ale peníze lítají vzduchem i tak :-D každopádně svatební cesta je zamluvená a zaplacená a je to jeden s nejvyšších výdajů.
Teď už je asi těžké to stopnout, ale kroť je. Jediné co udělám já je v červnu taková garden party pro rodinu a přátelé, ale nebude to svatba, ale jen oslava svatby, takže žádné výslužky a podobné kraviny... prostě hezký den strávený s nejbližšími.
ja myslim,ze tohle zazila snad kazda z nas. Reknu to asi takhle, diky moji mame a byvaly tchyni, jsme se s ex brali tajne jen se svedky a bylo to to nejlepsi, co jsme v tu chvili mohli udelat a uzili jsme si to. S mym stavajicicm manzelem uz nam do toho v nasem veku (35 a 38) nikdo nekecal, presto jsme vedeli, ze si svatebni den chceme uzit vic intimne a proto jsme se vzali sami se svedky v patek ( aniz by nekdo krome svedku tusil) a jakoby opravdovou svatbu jsme meli v sobotu ( hostum jsme to pak rekli pri krajeni dortu) a i tak to byly nervy a stalo to kupu penez. Mne osobne by stacila ta patecni jen sami dva, bylo to proste uvolneny, krasny, intimni
uprimne bych si hodne ostre promluvila se vsemi, kdo maji jakykoliv plany a umysly, ktery se neshoduji s vasimi. Nesnasim, kdyz me nekdo do neceho tlaci
Mne nekdobrict, ze bez toho a toho tam nejde, tak reknu at ani nechodi. A aspon tam toho vic zbydebpro ostatni. Ja si do niceho nenecham kecat ani od rodicu, natoz nekoho jineho 😁 Ne vazne musis rict stop. Takhle te to bude stat cim dal vic nervu a vbc si to neužiješ a to by byla skoda. Pamatuj, ze ostatni si k tobe dovoli jen to, co ty jim povolis.
Jak to tak čtu, tak jsem vcelku ráda, že v tom nejsem sama. Také jsme plánovali obyčejnou přírodní svatbu někde v lese na paloučku, jen my dva, svědci a maminky. No nakonec teda zveme celou blízkou rodinu, kamarády žádné- ti naštěstí chápou co všechno to kolem stojí a všichni řekli, že si pak půjdeme někam posedět v klidu. U nás bylo a je peklo, že máme obřad odpoledne a já nechci oběd, bude jen polévka a raut, což mám denně na talíři, kdo to kdy viděl nemít na svatbě oběd?! Další rozbroje byly s výslužkami, kdy jsem řekla, že je prostě dělat nechci, na to za mnou přišla mamka se seznamem, že těmto lidem se dám musí.... No bylo to stylem: a to je kdo, toho já nezmám... Takže po půl roce hádání si mamka výslužky zařídila sama a co si budeme nalhávat, není to otázka pár stovek ani tisíc, takže zase každý den slyším, kolik to bude stát, at už teda nepočítáme že od ní něco dostaneme ( ne teda že by jsme něco chtěli, vše si platíme sami) a o tom že nebudu mít bílé šaty a na stolech bude mech a svícky ze dřeva raději ani nemluvě.... Takže přeji pevné nervy, neustupujte ( mne doteď mrzí, že se nebereme v lese ale na zámku) a udělejte si co jak chcete, rodiče jsou ze staré školy a také si říkám, že i kdyby tam bylo kdovíco, tak se stejně všem nikdy nezavděčíte :-)
@emendem problém je v tom, že když toto uděláte, tak to babičky a maminky nerozchodí a já upřímně si nedokážu představit to peklo, které by to v rodině vyvolalo. Co si budeme povídat, každá chceme krásnou svatbu jen pro nás a našeho prince, ale hold poslouchat doživotně, že jsme nepozvali ani maminky ani babičky...
No tak to je sila :/ proc jsou lidi tak neohleduplni k nasim pranim a jeste k tomu rodina. My taky chceme malou svatbicku jen rodina. A tchyne hned ze by chtela kolacky a ja ze ty sem zrovna nechtela, ze to stejne nikdo jist nebude,kdyz uz tak bude dost jidla. No asi po tydnu uznala,ze by byli fakt zbytecne, ze nas tolik nebude.nebo, Chteli sme se i normalne brat v obradni sini no ona ze nee ze se ji to tam nelibi tak v tom jsme tedy ustoupily a budeme se brat na zamecku.samozrejme penize navic, e zaplatila si to ona :D rikali jsme ze 4000 vyhazovat nebudem jen proto ze se ji to nelibi.tak platila. Dalsi vec dort. Mame uz zamluveny u nasi zname ktery nam delala uz par dortu. Ji samozrejme jeji dorty moc nechutnaly tak mi hned predhazovala pani co delala dort jeji mamce, ktery vubec nebyl dobry a suchy. Coz zase chutnalo ji. Cpe nam vse s cim je spokojena jen ona. Takze kdyz uz prijde na neco rec tak ji rovnou oznamuju a ne ze se ji ptam nebo ze chci poradit. Stavim pred hotovou vec. A komu se to nelibi tak at klidne nechodi. Ja to bez nich preziju, je to den hlavne o nas a taky nasich dvou detech. Takze bych neustupovala v nicem co se mi nelibi a co nechci. Taky treba rusime tradice typu krmeni polivkou atd. Nebudeme delat kaspary jen aby byli ostatni spokojeni. At si mysli co chcou. Takze rada. Vdavate se vetsinou jen jednou takze si to udelejte podle sebe aby jste potom nelitovali
Jojo, stará známá písníčka... Měla jsem to stejné, hlavně od mamky. Pořád by něco vymýšlela, cukroví, tetičky z destáteho kolene a šlehačkové šaty included. Naštěstí jsme se viděly ne tak často, takže jsem si většinu pozařizovala sama a pak jsem jen oznamovala. V něčem jsem neměla sílu se hádat, ale ve většině jsme si prosadili svoje. Takže jsem mamce "povolila" cukroví a následné rozdávání výslužek po široké rodině i vesnici. Pak ještě nechala upéct dort, abych o tom nevěděla "na stoly", jenže do něho v předvečer svatby šlápla (jo, karma je svině :-D :-D :-D ) Moje krátké šaty se jí nelíbily, ale nenechala jsem se vmanipulovat do dlouhých. Co se týče svatebních hostů, tak tam jsem byla tvrdá. Ještě v den svatby chtěla zvát na svatby moje kámošky, ale naštěstí se nepřijely ani podívat.
Svatba proběhla v klidu a pohodě, všem se líbila a i mamka uznala, že mi to slušelo a bylo to fajn. Nicméně do dneška mi vyčítá, že jsem nedovezla cukroví do práce.
@danvitka My se tomu vyhli tím, že svatba byla malá, z rodiny jsme pozvali jen rodiče a sourozence (plus manželku mého bratra), pak cca 8 přátel a bylo. Nic moc jsme s nikým neprobírali, babičky byly rády, že se nikam nemusí harcovat (špatně chodí a celodenní program by pro ně byl příliš náročný), hostům řekli, v kolik mají kde být a bylo. Bylo to tedy jednodušší o to, že jsme měli svatbu mimo bydliště rodiny.
Širší rodinu jsme pozvali na zahradní oslavu týden poté, bylo to naprosto v klidu, protože ten den už nepotřeboval jízdní řád.
Neušetřili jsme rozhodně peníze, ale ty nervy, ty stály za to 😉
Nam do toho nastesti takto extreme nikdo nekeca. Ale: svatbu si platime samy, takze nikdo nema pravo cokoliv rozhodovat nebo k necemu premlouvat. Vysluzky nedelame, akorat do prace krabicku. At se kazdej nacpe na hostine. A kdyz zustane, muzou si odnest. Pritelova sestra chce cukrovi do prace, kde dela sotva pul roku a jeho mamka chce pro svoje kamaradky. Chteji sto kusu. :-x Nechapu to. Navic pritel se zeni podruhe. Nasi do prace nechteji. Nemame ani v planu zvyky jako krmeni se svazanym ubrusem a podobne. Prijdeme si na to stari.
@danvitka CHAPU a mame to zcela stejne. Mam pocit ze ta svatba uz davno neni o mne ani o snoubenci. Ja si zarizuju nasi svatbu, a mama i tchyne si kazda zarizuje tu NASI svatbu zase po svem, bez naseho vedomi. takže ani nevím zda se na tu svou svatbu vubec dostavim!!
Ahoj, rozhodně si to udělejte podle svého! Moje první svatba v mých 24 letech probíhala tak, že kdykoliv jsme přednesla pro moji maminku nějaký nestandardní požadavek, přišly důvody, proč to tak nemá být, pak slzy a nakonec slova, že jestli to chci udělat takhle, tak raději ani na svatbu nepřijde. Prostě citové vydírání! Pod nátlakem jsem ve spoustě věcí ustoupila. A výsledek? Čtyři dny před svatbou se mamka nakazila salmonelózou a na mne zůstalo dodělávání cukroví, které jsem ani původně nechtěla, výslužky, příprava pohoštění pro hosty, prostě všechno. Bylo jí tak špatně, že den před svatbou ani nevěděla, jestli na svatbu bude moct dojít. Já byla unavená tak, že jsem si svatbu ani neužila. Manželství nám nakonec vydrželo jen pět let a já si řekla, že než tohle někdy opakovat, tak raději nic. Nyní mě můj přítel, se kterým mám už dvě děti, požádal o ruku, mě je o 18 let víc a maminka se už jen ptá. Nenařizuje ani nepřednáší své názory. Svatbu budeme mít v srpnu, na statku a já doufám, že všechno bude v pohodové atmosféře, bez výslužek a pro mě svazujících svatebních obyčejů. Chci, aby tento den byl jen o nás dvou a našich dětech, samozřejmě za přítomnosti našich nejbližších a přátel. Tak snad se to vydaří!
... a přesně z tohoto důvodu jsme se nakonec na vše "co by se mělo" vykvákli a rozhodli si to udělat pouze podle nás a našeho prvotního, snového plánu. Takže máme v červenci intimní svatbu uprostřed lesů pouze ve dvou se svědky. ;-) a naplánovanou svatební cestu ...je to jen a jen Váš den, ničí jiný. Vím, že je těžké odolat manipulaci blízkých, ale je to nutné a ve finále za to budeš vděčná ;-)
Samozřejmě souhlasím s děvčaty, jak vidno, tak snad jednohlasně. Ano, je to mnohdy těžké dupnout si a zařídit se podle svého, když z různých směrů na vás doráží různí lidé se svými vizemi, které se vám snaží vnutit, ale nedejte se. Je to váš velký den a jediný způsob, jak si ho užít a pamatovat si ho tak, jak byste do konce života měli, je, že se nebudete nikomu podřizovat a uděláte si to tak, jak jste si to sami vysnili. :)
My tohle vyřešili svatbou na Mauriciu pouze ve dvou a pro rodinu děláme pak jen oslavu, kde se všichni sejdem a nám bude vše jedno , protože to důležité si zažijeme jen spolu. Na oslavě bude raut a na fotky s babičama a maminkama, aby to neobrečely, budeme oblečení do svatebního a dort upeče ségra a ten jim pro tradici rozkorijíme, zatančíme si a ugrilujeme si něco dobrého. I tak nám do toho samozřejmě remcají, ale to už nám je jedno, protože náš den bude opravdu jen "NÁŠ" :) a v ČR si zahrajeme divadlo :) Je to zvláštní řešení, ale do oslavy nechceme dát víc jak 15 tis (myslím si že se v pohod vejdeme do 10 tis) a zbytek jsme dali sobecky na nás dva a naši svatbu ve dvou.
@moncicak86 to je dle mého pozitivní sobectví, mám v okolí spousta lidí, co svatbu prožili tak, že se starali o ostatní, aby jim nic nechybělo a sami si to ani neužili... to je strašný, podle mě je tohle ideální řešení, budeme to mít stejně, svatba se svědky a pak divadýlko na zahradě pro rodinu... a pokud nás smrt nerozdělí, budeme žít šťastně strašně moc dlouho :-D :-D :-D