Kategorie

Nejnovější diskuze

Kde se diskutuje

Kam jsem přispěl

Sledované diskuse

Síň slavy

Fórum > Predsvatební stres

Je tohle normální?

kamusee kamusee

Autor diskuze

24.10.2014

Ahojte nevěsty, chtěla bych se zeptat na jednu věc, která mi docela leží v žaludku. Jsem s přítelem sedm let a v červenci se chceme vzít. Máme se strašně moc rádi a nedokážem si představit vztah s někým jiným, i když máme samozřejmě každý své chyby. Dřív když jsem prolétávala obrázky ohledně svatby (před pár lety) byla jsem v euforii, jak malá holka a nemohla se dočkat. Teď, když sem si zkoušela šaty, viděla se v zrcadle, tak mi začalo docházet, jak moc doopravdy to je. Ještě do toho, škola a práce a ta euforie je někde na stovky kilometrů daleko. Tak nějak se mi v hlavě začínají rojit myšlenky, jestli to mám vubec v hlavě natolik srovnané, abych dokázala být dobrá manželka a všechno zvládnout. Jestli je to dobrý nápad se do toho pouštět. Vím, že to je jak špatná scéna ze slaďáku s J.Lo, ale nemůžu si pomoct..stalo se to taky někomu, nebo su tu jedinný magor :D

Odpovědět

tedrezka tedrezka

24.10.2014

Myslím, že je to úplně normální ;-)

Odpovědět

simone5 simone5

24.10.2014

@kamusee Mně se to nestalo, já neměla ani jednou paniku a i ve svůj svatební den jsem byla naprosto klidná a spíš jsem se jen šíleně těšila. Pokud jste spolu 7 let (a my jsme se mimochodem brali po 7 letech) a pokud je pravda, že vám to spolu klape, tak bych řekla, že ses jen zbytečně vystresovala. ;-) Ber to tak, že to může a nemusí vyjít, ale to je život a nemá smysl se tím zbytečně stresovat a dělat z toho aféru. ;-) Svatba by ten vztah měla upevnit, povýšit, ale jeho kvalitu určitě nezmění :) Proto bývají ti, kterým to klape, po svatbě šťastnější (jako my) a naopak ti, co se berou, jen aby si zachránili vztah, zoufalejší. Všichni se bereme, abychom s tím druhým byli do konce života, ale být tebou, tak nad tím moc nedumám, jinak na sebe vyvineš zbytečný tlak, který je na nic. Nikdo ti nemůže zaručit, že vám to klapne do konce života, ale o tom to právě je. Že jdeš do toho "rizika" s vírou, že právě vám dvěma to vyjde. :-) Když si tohle uvědomíš, tak by se ti mělo ulevit. Užívej si přípravy a neřeš "osudovost", kterou stejně nevymyslíš. ;-)

Odpovědět

ivanaks ivanaks

24.10.2014

No měla jsem takové prapodivné myšlenky pár dní po zasnoubení...."fakt se chci za něj provdat", "fakt už chci být jen s tímto chlapem" atd...No CHCI:) A myslím, že každé z nás a určitě i tem našim protějšků, to hlavou prostě minimálně jednou proběhne ..:) Jsme jen lidi, chybujeme, pochybujeme, váháme, rozhodujeme se a tohle všechno k tomu patří ..:) Zrovna ted si ho vzít chci a chci s ním být fakt tak dlouho, jak jen to bude možné ..Pokud se to změní za rok, za dva ,za deset a nebo nezmění a prostě spolu opravdu zestárneme, tak to neví nikdo...:)) Každopádně se bereme z lásky, Jsme spolu rok a půl a relativně máme an to ještě čas (já 25,snoubenec 23), jen jsme si tak nějak jistá, že nikdo jiný se k nám vzájemně líp nehodí jako my dva k sobě ..:) A měnit to nechceme...:) Aspon TEĎ NE :-D

Odpovědět

najbrtka najbrtka

24.10.2014

Třeba to příjde...Já se zasnoubila, strašně jsem to chtěla a když k tomu došlo, tak jsem nic necítila...žádná radost nic...jakmile jsem po 14 dnech nastoupila do práce (měla jsem dovču), a holky z práci mi začaly gratulovat..teprve potom to přišlo...a to jsme spolu 5 let....takže si říkám....když nebudu u šatů prožívat radost..dostaví se třeba pozdeji:-))

Odpovědět

michalusenka michalusenka

24.10.2014

A jak je to mysleno ze pred par lety?ste svatbu tehdy zrusili?

Odpovědět

1nelinka 1nelinka

24.10.2014

@kamusee me se to teda take nestalo..jsme spolu 4roky a moc jsem si svatbu s nim prala kdyz me pozadal v lete o ruku myslela jsem ze se stestim zblaznim zacala jsem hned planovat a drzi me to do ted..snoubenec porad rika ze kdyby vedel jak to strasne moc budu prozivat a budu stastna ze by jsme se vzali driv protoze spokojena zena spokojeny muz a naopak..:))

Odpovědět

zlobr zlobr

24.10.2014

Nevím, co je správně, jak by se měla nevěsta cítit. Já jsem si zasnoubení a svatbu hrozně moc přála....asi 2 roky jsem na zasnoubení čekala. Přišlo letos v červenci po 6,5 letech. Byla jsem šťastná, ale ještě víc šokovaná, že už je to opravdu tady. Tu noc jsem toho moc nenaspala...ale ne radostným očekáváním, ale spíš uvědoměním si vážnosti situace. Už nejsem nejmladší, svatba pro mě není jen o tom jednom dni v bílých šatech. Celou svatbu pro 60 lidí jsme naplánovali za 2 měsíce, a byla před týdnem. Za tu dobu se mi nezdál ani jeden sen o svatbě (jako spoustě zdejších nevěst, hororvé scénáře, atd...). Kdyby mi nebylo líto peněz, nechala bych vše zařídit nějakou agenturou, přípravy mě vůbec nebavily, na vyrábění dekorací jsem neměla čas ani náladu (v práci práce nad hlavu). Svatba se nakonec mimořádně vyvedla, manžel je nadšený víc jak já :-) Já mám radost, jsem šťastná....ale že bych kvůli svatbě skákala do nebes...? To ne :-) Užíváme si první dny manželství, pořád kroutíme hlavou, že jsme to fakt udělali, že jsme vážně manželé..:) Za to jsem šťastná! Pokud nemáte s přítelem problémy, které by snad svatba měla řešit, tak pochyby o sobě a svatbě jsou v pořádku (pochopitelné). Uvědomuješ si vážnost situace, připouštíš si problémy....nejsi naivní. Mě osobně to přijde víc v pořádku, než vše vidět jen sluníčkově a růžově. Ale každý to má jinak. Pokud nepochybuješ o partnerovi, tak ostatní pochyby zmizí ve svatební den :-) Hodně štěstí!

Odpovědět

fijonceee fijonceee

24.10.2014

já ještě vzatá nejsem, nicméně nikdy mě teda tohle nenapadlo... tu vážnost situace si uvědomuju, ale nevyvolává to ve mně děs, ale spíš hrozný štěstí:) spíš toho máš najednou moc. a možná, že tě spíš než ten svazek děsí ta svatba? jakože ty přípravy a tak..? možná:) a že tě nedrží nějaká euforie při přípravách, z toho bych nic neusuzovala:) jen mě napadlo, že možná v nitru vlastně netoužíš po okázalý svatbě, a trochu tě to děsí. byl by to třeba můj případ. akorát já v tom mám jasno už dlouho:-D těšim se moc na to, že se vezmem atd. ale představa, že si v salónu zkoušim svatební šaty je pro mě teda velice děsivá:-D

Odpovědět

kacenkakaca kacenkakaca

24.10.2014

@kamusee Ja tohle nemela, ale myslim, ze jista davka stresu a nervozity je normalni. Ja byla po zadosti o ruku nanejvys stastna a doslova euforicka, ale zaroven jsem si take uvedomovala, ze je to dalsi vyznamny krok v zivote a ze to chce ode me velkou davku viry, odhodlani a zodpovednosti vuci sobe, vztahu i manzelovi. U me to nemelo podobu strachu a hruzy, ale myslim, ze trocha paniky se da tolerovat. Mne se libi, ze nepochybujes o vztahu ani o snoubenci, i kdyz si uvedomujes, ze nic neni dokonale, ale jen o sobe. Podle me by to mohlo znamenat, ze vlastne zadne problemy nemas a tak je hledas i na mistech, kde nejsou, a to vubec nemyslim zle. Milujes snoubence? Pokud ano, tak bys mela mit duvod verit, ze vam to vyjde.

Odpovědět

simona007 simona007

24.10.2014

@kamusee je to normalni....a pockej az ti do priprav budou vsichni kecat a tlacit co jeste neni hotove a kdy zamluvis tohle to budes teprve poradne otravena.....ale neboj....jak se vsechno zacne rysovat a budes mit dobrou pripravu tak vsechno pujde v klidu....hlavne se moc netes at potom nejsi zklamana a smir se s tim ze vsechno se treba v ded D nepovede, ale reknes si ze je to fuk .....v ten den ti budou vsechny masle a svicky atd.uplne jedno....

Odpovědět

kaaacaaatkooo kaaacaaatkooo

25.10.2014

@kamusee Já myslím, že takové, aspoň zkratkové uvědomění si prožila skoro každá z nás. Brali jsme se po 9 letech, myslím, že jsme si oba za těch 9 let nedokázali představit život bez sebe, a stejně, když mi na matrice při podepsání žádosti došlo, co vlastně dělám, že je to prakticky SMLOUVA NAFURT, tak mě polilo horko :-D 8-)

Odpovědět

kaaacaaatkooo kaaacaaatkooo

25.10.2014

@kamusee A to je právě to, proč jsem staromilec a tvrdím, že pokud přijde do rodiny dítě, měli by být jeho rodiče sezdaní. Potom ze vztahu utečou, jak se jim zachce, při prvních menších konfliktech. A odnáší to jen a pouze to dítě. Takže je dobře, že sis to takhle hezky uvědomila a šupej to podepsat :-D ;-) Kvalitních chlapů do manželství je málo a je to čím dál horší :-)

Odpovědět

Článek se načítá

fijonceee fijonceee

25.10.2014

@kaaacaaatkooo tak jako pokud tam už je dítě, tak záleží na tom, jestli ty rodiče sou prostě kreténi, nebo ne... pokud jo, tak je jedno, jesi sou vzatý nebo ne, a prostě udělaj dítěti špatně... (na druhou stranu, pokud to fakt nefunguje, bejt jako dítě ve svazku rodičů, tak mu to dost ubližuje, víc než kdyby byli rozvedený) a když sou rodiče nesezdaný a maj malý konflikty, pokud nejsou kikoti, tak se dost pravděpodobně budou snažit to zodpovědně kvůli dítěti vyřešit... přece odejít z manželství není dneska vůbec tak těžký...takže podle mě na tom vůbec nezáleží. naopak dítě je daleko daleko větší závazek a nesmazatelná "smlouva", než nějaká blbá svatba:)

Odpovědět

ilulu5 ilulu5

25.10.2014

My, ted uz s manzelem, mame hodne stesujici praci, svatbu jsme zmakli pripravit za 6 mesicu se vsim vsudy. Proste jsme si uvedomili, ze i kdyz se budem sebevice snazit tak svatebni den je proste vzor, template ktery uz miliony lidi pred tim udelali a miliony lidi udelaji po nas. Rekli jsme si jak bychom chteli, aby vse vypadalo, bez zbytecnych cukrlatek a pseudo originality a tak to bylo - dost stresu se tim vyeliminovalo..V nas den jsme oba byli naprosto klidni (a to i kdyz mi matrikarka volala 20 min pred obradem ze ji schazi razitko a ze nas nesezda.. :-o ) ale nenechali jsme se rozhodit. Milujeme se a tesili jsme se na jeden druheho a bylo to citit. Naramne jsme si to uzili a vsichni hoste nemohli nez nas v tom podporit a taky se odvazat. Prekvapilo mne dojeti maminek..

Odpovědět

craki craki

25.10.2014

@kamusee Ja ani zasnoubeni neprozivala.. Muz me pozadal asi trikrat a ja mu odpovedela Ano, ale az.... No trvalo mi to skoro tri roky od prvni zadosti nez jsem k tomu nejak vnitrne dospela.... Vedela jsem ze si ho chci vzit, ale po dvou letech mi to prislo strasne brzo... Muz mi potreti rekl, ze az budu chtit, mam se ozvat.. Ozvala jsem se na dovolene na druhem konci sveta :-) Hned jsme vybrali datum a po navratu a Beremku, kde jsem zjistila, ze silene nevesty rezervuji misto svatby vic nez rok dopredu, jsme se dohodli jak by sme si to predstavovali zhruba a pak zarezervovali misto, fotografku, napsali na matriku. Tim pro nas zarizovani haslo na skoro 4 mesice... Mezi tim jsem si ale sehnala saty... No co vam budu rikat, chozeni po salonech bylo desne...Kdybych nemela sebou segru, beru prvni ktere jakz takz usly... Segra me potahala trochu vic a stalo to za to :-) Sice kdyz se me v salonech ptali jake chci saty, odpovidala jsem Zasadne Nevim, bile... Planovani svatby jsem si zacla uzivat tak 3 mesice pred svatbou, kdy me to kousek chytlo, ale s Beremkem jsem vedela co presne nechci, nez co chci... Takze od zasnub ubehlo vic jak pul roku a ja zacla resit trochu vic jak to bude konkretne :-) Takze hlavu vzhuru, to prijde :-) Jinak pro nas se ve vztahu jako takovem nic nezmenilo... Nejaka role manzelky je mi cizi... Co to vubec je? Ze tu si pro neho ikdyz mu neni dobre? To snad bylo i pred svatbou.... Ja se strasne tesila akorat na nove prijmeni :-)

Odpovědět

kataol kataol

25.10.2014

Tak my jsme neplánovaně před třemi roky otěhotněli, takže svatba je pro nás už spíš takové to zacelení do rodiny a mít to formálně...takže tohle se mi vyhlo, vyhýbá, jelikož už máme rodinu a vesměs manželský život...ale vzalo mi to takové to romantické zasnoubení, kdy stále čekáš, jestli se vysloví nebo ne..taková ta euforie, že to s tebou myslí vážně...my to měli naplánované na třetí rok dcery a i když jsem mu říkala, že chci aby se na zasnoubení snažil a udělal to pěkné a prostě mě požádal o ruku klasicky, jak se to dělává, tak to v podstatě podělal, protože je to trdlo a už máme termín a místo a nemám ani zásnubák :-D takže mě tahle euforie přešla asi tak měsíc po tom, co jsme to začli plánovat, protože jsem na něj byla nevědomky naštvaná, že mi to podělal a bylo mi to všechno jedno..skoro až jsem si říkala, že svatbu nechci....ale ve chvíli, kdy jsem si tohle uvědomila, proč jsem naštvaná, proč mi to začíná být jedno, tak jsem se s tím srovnala, vnitřně mu odpustila, taky jsem mu to řekla, aby se nedivil, proč jsem byla poslední dobou taková nepříjemná na něj a od té doby je to ok...

Odpovědět

karlos12 karlos12

25.10.2014

A jaký je rozdíl mezi manželstvím a soužitím po tolika letech ? Hlavně si udělejte svatbu podle VAŠICH představ, ne podle představ rodiny,podle trendů a tak.Zbytečně se nestresuj.Svatba není o předvádění se a o zbytečném nervování.A jestli jsi dobrá partnerka teď, budeš i po svatbě, stále je vztah o partnerství ;-)

Odpovědět

petrapelech petrapelech

25.10.2014

Byla jsem na tom uplně stejně... :) Předtím, než mě teď už manžel požádal o ruku, tak jsem se na svatbu těšila a představovala si, jaké to je... Potom, co mě požádal jsem si kladla stejné otázky, dokonce i jestli je to ten pravý.. Ale svatbu jsme si moc užili a po svatbě je nám spolu krásně :) Takže hlavu vzhůru a těš se :)

Odpovědět

kamusee kamusee

Autor diskuze

27.10.2014

@kaaacaaatkooo tak to jsme dvěstaromilnice :D naprosto s tebou souhlasím. U nas v rodině jsou bohužel rozvody a rozchody na každém kroku, tak jsme se s budoucím manźelem zařekli, že pro nás je rozvod tabu. Tak jak to říkávali kdysi, pokažené věci se mají opravovat, ne vyhazovat!!!