Ahojky holky, zakládám toto nové téma, protože mě čeká v říjnu svatba a chtěla bych se zeptat, jaké pocity mohou nevěstu v den svatby potkat. Chci se zeptat zkušených, jestli na své svatbě dostaly třeba záchvat breku, jsem totiž děsně citlivá, a bojím se, že budu brečet jako malá.
Ahoj, na mě přišla následující dny taky malinko krize. Hlavně proto že už to bylo všechno za mnou a už nebylo se na co těšit no a taky si člověk začne uvědomovat nějaké nedostatky, co se mohlo udělat líp, na co se zapomnělo atd. Taky nás mrzelo to že někteří známí vůbec nepřišli. Ale teď s odstupem jsme rádi že to bylo jaké to bylo a klíďo bysme si to s manžou zopakovali. Žádná svatba nění dokonalá a nemůžete čekat že to bude jak v americkým filmu. A už vůbec nemá cenu to řešit takhle dopředu ;-).
Já se taky bojim tý krize "po" - že to bude jak po vánocích, to se mnou taky pěknejch pár dní nic neni :-N Takže si řikám, jak je fajn, že to máme v září - to se dost brzo potom budu moct začít těšit právě na ty Vánoce :-D
Holky, to chce klid. Jask psala sambuka je to jen jeden jedinej den ve vašem životě a na to jak se vám manželství povede nebo ne to naštěstí vliv nemá ;-)
JOkanka - přesně, ještě, že to video existuje :-D Já jsem nevnímala ani hudbu, kdyby mi tam pustili Káju s Včelku Máju, tak to nepoznám :-D Natož vnímat oddávajího. :-D
:-) ja jsem byla trochu nervozni. Vlastne mi bylo lip, nez jsem cekala. Rozhodila me ta organizace lidi - nesnasim, kdyz se chodi, jezdi nekam pozde. No a 50 lidi - to je jasny, ze nekdo bude zdrzovat. Takze spis casova tisen, nez nejaky pochybovani o tom, jestli delam spravne nebo tak. :-D
No já jak se znám, tak se asi budu smát a slzet současně a navrch si nic nepamatovat, protože takové ty slavnostnější okamžiky (třeba šerpování na maturitním plese, přebírání diplomu na sponzi) jsem většinou prožila tak nějak v tranzu a pak se na to musela podívat na videu :-) ... ale což, nechám tomu volný průběh, ono to nějak dopadne :-)
Já jsem si naprosto jistá, že dělám správně. Ale už mě moc nebaví dokazovat to přád svejm "kamarádům". já jsem taková impulzivní huba nevymáchaná a když mě drahej něčim naštve, tak to třeba v práci hned ventiluju. A pak se ozve "a to si ho fakt chceš vzít, jo?" Jo, fakt chci! A ještě jak je drahej takovej neromantickěj typ a nemá cit pro ty gesta jako prstýnek - kytka - večeře při svíčkách, tak se pak fakt blbě vysvětluje, že prostě vim, že mě má moc rád, že to cejtim. Holt si budu muset dávat bacha na hubu, pardon, na ústa, jinak mě ty "dobře míněný rady" fakt rozložej :-S
No holky, koukam že to není žádná sranda. O kamarádek slyšela jak si z obřadu nic nepamatují a pamatují si až pak hostinu, že byli mimo a měli okno atd.. až se děsim spíš toho :-( jak nemít okno a vychutnat si každou vteřinu?