Určitě nebudu jediná, kdo tím prochází. Tak uvítám všechny rady a doporučení jak mít svatbu dle našich představ, aniž bych se do krve zhádala s mojí maminou.
když mě přítel požádal o ruku a začali jsme zlehka plánovat svatbu, shodli jsme se, že nechceme žádný obřad na zámku, zdobené šaty prostě ne tu pohádku. Vzhledem k tomu, že nám je oběma již 35, tak to chceme pojmout trošku s humorem a trošku to "shodit", chceme to mít v jižanském redneck stylu. Vše na jednom místě.žádná okázalost ale neustále se mi do toho naváží moje mamina, která je generál a trošku snob. Takže její představa je, že její nápady já vezmu za své a ženich je vlastně jen stafáž, a dostaví se v obleku kam a kdy mu bude určeno. Ale to je představa, kterou já nesnesu. Vím, že kdybych chtěla svatbu na zámku a třímetrovou vlečku, že mi vyhoví. Ale není to náš styl a já chci, aby svatba byla naše ne jen moje. A hlavně se mamina chce mít čím chlubit. Na jednu stranu má "právo" do toho mluvit, protože svatbu komplet platí moje rodina (táta to považuje za samozřejmé), ale do jaké míry se jí dá ustupovat pokud chci svatbu po svém i když podle ní ne dost nobl?
@bassetlady Tak tím spíš, vzhledem k tomu, že máš plno dalších stresových v životě, bych to sní teda extra neřešila, nebo jak radily holky, něco na čem ti moc nezáleží jí svěř, třeba to cukroví ;-) A o ostatním jí říkej až když to budete mít s přítelem vyřešené, třeba místo a tak, ale každopádně čím méně informací, tím lépe. Prostě toho říkej co nejmíň a když bude uražená, tak jen řekni, že tě mrzí, že místo aby tě podpořila a pomohla ti, tě ještě víc stresuje a nerespektuje jak to chceš a buď si to potom uvědomí, nebo zůstane uražená, ale nic tím nezhoršíš ;-) A když tě bude bombardovat svými návrhy, tak si je poslechni, v podstatě pochval, že by to bylo pěkné, ale ne pro vás, že vy už jste se dohodli, že to bude tak a tak. Hodně štěstí, ve všem ;-)
Z tohoto důvodu budeme mít maličkou svatbu, napůl tajnou svatbu, všichni ví, že se budeme brát, ale neví kdy... když začnou s nějakými plány na naši svatbu, tak je vždy schladíme, že je čas, ať to nehrotí, že jim den před obřadem řekneme :-D jen naši nejbližší a chápaví ví, že budeme mít tajnou svatbu ve čtyřech a pak bude velká garden party, aby nepřišli o dlabanec a hektolitry alkoholu :-D
Úžasné na tom je, že si vše řešíme s naším klidem, jsme spolu deset let, mě je za týden třicet a příteli bude příští rok čtyřicet... takže žádná neuváženost.
Původně jsem chtěla černé šaty a přítel měl jít v tričku s nápisem Iron maiden :-D ale nakonec jsem nesehlana šaty, které by odpovídali mé představě a byly černé, tak se budu vdávat v modré s černým boa a černými doplňky, manžel bude celý v černém a modrou kravatu... užijeme si to podle svého. Nesnesla bych, kdyby mi do toho někdo kecal. Nikdy jsem se vdávat nechtěla, ale nakonec chci být víc než jen "přítelkyně" a nechci aby nám to kdokoliv kazil.
Oba jsme z rozvedených rodin a naši tatínci, kteří nás vychovávali a chtěli bychom je tam mít zemřeli. S maminkama je to těžké. Moje mamka je nejradši zavřená doma a manželovo maminka by nám to nejradši zorganizovala a pozvala by celou vesnici a příbuzenstvo... a to my nechceme.
Takže doporučuji, zachovat si chladnou hlavu a nenechat si to zkazit. Už se těším na fotky, ta flanelová košile k sukni vypadá luxusně :-)