Ahoj lidi, rovnez chci říct všem hodne stesti na spolecne ceste. Mam problem a nevim co s nim. Kdyz mi pritel v zacatcich pomohl, to jsme spolu chodili mesic a mesic jsem u nej bydlela a nasli jsme si pronajem vedle. Jeho tata s tim byl v pohode, usmival se, pak civel na prsa, vytahl erotickej ovladac, aby mi ho ukazal, ze je na zensky. Pak se mi pres pritele omluvil. Porad se na me usmival, ale vadilo mu, ze jsem si nasla zamestnani po stredni skole, co jsem si vystudovala v 21 kvuli zdravotnim duvodum. Pracovala jsem nekde, kde byla mzda 20000 kc hrubého. Chtěla jsem lepsi praci, psal mu, at se se mnou rozejde. Nasla jsem si lepsi praci a to musel taky rozdejchat. Chteli jsme se s partnerem starat o jeho skoro 80 letou nemocnou matku s demenci a s ni to bylo dost drsny, chtela nas u sebe a kdyz na nas vytahla kuchynsky nuz, tak veril ji a ne nam. Myslel si, ze ja se k ni chovam spatne. Meho snoubence mlatila. Po 3 tydnech jsme se prestehovali jinam. Nasli jsme si skvelou praci a chceme se vzit. Byt spolu, mit spolu deti. Tatovi do oci rekl, ze si me vezme a on na to nic. Pak jsme si dali na fb, ze jsme zasnoubeni a mam prsten a zadna reakce. Ted je to mesic a pul se partner sveril otci, ze jsme si udelali vylet za Prahu pro prstynky a on se z toho sesypal, ze to musi rozdejchavat. Posila mu fotky holek, ktere se mu libi. Zazila jsem to s matkou ex partnera a skoncila jsem s nim. Jakoze co s tim? Jeho kazda zprava, ze je vydesenej, ze se bereme, ze si jeho mamu vzal po 13 letech a stejne ji opustil, kdyz ji podvadel. Ja na to nemam nervy. Porad mi leze na profil, pise mi obcas na verejne prispevky sve bonmoty. A partnera mentalne vydira, at se s nim bavi. Partner s nim casto kvuli jeho debilni povaze nemluvi. A me to dost ublizuje. Ja ho miluju, chovam se k nemu hezky, ale na tohle nemam a pred svatbou me to psychicky nici a bojim se, ze by nas treba jako manzele zaloval...Psychicky me tohle nici. To ze se mu nelibim mi je jedno, ale to ze neprijal, ze je konecne s nekym, s kym se miluje, tak me to drti. A to jak to dava najevo. A neni schopnej me ani pozdravit. Jinak jeho mama nam.to preje, moje taky a muj tata se z nebe raduje. Kdyz zil, oblibil si ho a chtel, abychom se vzali.
Muzete mi realne poradit, co s tim? Jak si to nebrat, pripadne jak to realne resit? Ja osobu nezmenim. Ale nechci si nicit dny pred svatbou/po svatbe noci placem kvuli jeho kecum a jeho chovani. Diky moc.
Ahojky, řešení je jednoduché. Prostě přerušit kontakt. Za každou cenu se přece nemusíš ,,přátelit" jen proto, že je to rodina. Ten člověk tě evidentně nemá moc v lásce. Okey, zahoď to za hlavu, přerušte s ním kontakt a ty a přítel budete v pohodě. On se pak může divit, proč s ním jeho syn a ty nemluvíte. Já tvého tchána neznám, ale víš jak to je: Podle sebe soudím tebe. Nenech se od takového bručouna, sama si ho nazvala, si kazit vztah a nedejbože rušit svatbu. Dopustíš to? Já být tebou tak bojuji. Jestli máš koule tak i za ním jít a říct že se milujete ať se mu to líbí nebo ne, a že on měl nebo má život na prd, to je pouze jeho problém. Já v tom vidím tohle. Že tvůj tchán je zkrátka zabšklej člověk který nikomu nepřeje.. Jestli to s přítelem myslíte vážně, tak to všem, a hlavně JEMU ukažte. Opravdu nemusíš s ním vycházet když on o to nejeví zájem.
Vůbec tomu textu nerozumím a vyplyva mi z něj tak 1/3 - pokud dělá peklo i synovi (říkám, to nedává hlavu ani patu) tak spis přítel by měl řešit zda takového člověka chce na svatbě. Co se týče tebe ty se sním bavit a scházet nemusis - zila jsi bez něj do ted