Mám 10 dnů do svatby a obrovský strach, že to nevyjde, že si to ženich rozmyslí a opustí mě, nebo se něco stane...Nemůžu se vůbec soustředit na práci,. klid přijde, jen když jsme spolu....co dělat?
Dýchej! ;-) Já mám půl roku do svatby a tohle už mě taky potkalo asi před 14ti dny. A určitě to přijde ještě několikrát a myslím, že se budu klepat i v den svatby :-) Ten strach v sobě mám taky. Ale spíš se bojím toho, jestli se k sobě vůbec hodíme, jestli to bude klapat, jestli nedělám chybu, když se stěhuju k němu na vesnici, dkyž miluju život ve městě... Na konci stejně dojdu k závěru, že "když ho miluješ, není co řešit". Vždycky to nějak půjde, vždycky se všechno vyřeší, vždycky se domluvíme. Musíš tomu věřit! To, že ženich uteče od oltáře, je noční můrou všech nevěst :-) Nemysli na to! Hlavu vzhůru a užij si ten den jako princezna! Nemysli na nic špatného, naopak si to vybarvy v těch nejhezčích představách a usmívej se! Vyjde to :-) Hodně štěstí!
Utěšuje mě pouze to, že když jsme spolu, tak přijde okamžitě klid, ale jakmile jsem sama, tak mě to úplně drtí, nejvíc v práci. Fakt se vůbec nesoustředím, snažím se, ale nejde to :-( já pochybnosti nemám vůbec a ten den a vůbec celý vztah je pro mě něco jako malé nebe, tak asi proto ty strachy přichází, že se na to moc upínám....
Holky no já nevím, ale my jsme s mým nastávajícím skoro 7 let a jsem si naprosto jistá, že on je ten pravý. A myslím (i dle činů), že on si to myslí i o mě. Takže nemám pochyby, že mi uteče (to možná má o mě on :-) ). Jak dlouho jste ve vztahu spolu, že se tak bojíte?
Já mám to samý..ale je to prostě tím, že taky je to pro mě zázrak, že si mě chce fakt někdo vzít...v mysli tomu asi nechci věřit, protože mě každej chlap odkopnul a tak se bojím že se to stane i teď..ale můj nejmilejší mě přesvědčuje ať se nebojím :-) Tak jednou to přijít muselo, že nás fakt někdo chce :-D Neboj a dej vědět jaká byla svatba ;-)
Asi rok a půl, ale myslím že o počtu let to není. S bývalým jsem byla 4 roky, myslela že ho znám a nakonec mě opustil :-(
Můj snoubenec mě naopak ujišťuje, že by si mě vzal, i kdyby mně něco bylo, a já přesto takové nervy. Sama nechápu...
Tak o počtu to určitě není, jen o porozumění. ... mě taky několik chlapů odkoplo ani nevím proč....a to divná a ani škaredá nejsem :-). Si myslím, že když už si tě chce vzít tak ví co dělá, tak se neboj a užij si to :-).
Já se bojím všeho, jak dopadne organizace na svatbě, jak dopadnou šaty, účes, líčení ... ale nebojím se, že mi snoubenec uteče :-). A myslím si, že papír není žádná záruka spokojeného vztahu.
Napíšu svůj dojem/dohad, jelikož tě neznám a ani tvou situaci. Myslím, že problém je v tvém malém sebevědomí. Nevím, zda tvůj expřítel tě opustil právě kvůli tomu, nebo tě srazil až ten rozchod. Plně chápu, že díky špatným zkušenostem z minulosti se teď cítíš nejistá a vlastně takto vnitřně pochybuješ, zda si lásku zasloužíš.
Hlavu vzhůru! Snaž se teď hlavně, aby to přítel nepoznal. Zkus se zaměstnat přípravami na svatbu a další činností, abys neměla čas myslet na blbosti ;-) Tvůj přítel Tě miluje, proto tě požádal o ruku a uvidíš, že vše dobře dopadne. S holkama beremačkama tu budeme na tebe myslet a držet palce. :-)
Nicméně doporučuji po svatbě se na své sebevědomí zaměřit, aby se to nestalo důvodem tvých možných problémů v manželství.
my jsme spolu skoro 6 let. Požádal mě o ruku asi měsíc po tom, co jsme se rozešli a sešli... a z toho asi pramení moje obavy. Vím, že je to ten pravý. Vím, že se můžu spolehnout, že budu mít to nejlepší možné zázemí, že se postará o mě i o děti. Vím to... Asi si spíš nemůžu zvyknout na to, že vážně zařizuju svatbu.
@theresedejch Podle mě jsi na něm až nezdravě závislá. Máš třeba svoje přátele, koníčky? Trávíte volný čas i každý zvlášť, nebo jen spolu? Abys kvůli tomu neměla v budoucnu ještě větší problémy...
Holky buďte v klidu, já jsem po svatbě 2měsíce a nic se nezměnilo jen jmeno a plno zařizování. U nás jsme se brali po 3letech s 1,5letou dcerkou. Dvakrát jsem ho odmítla a nakonec svolila....obavy, že tě opustí budeš mít pořád ať budete svoji nebo ne, jen v manželství je to potom komplikovanější.
Ale věřte tomu co vám nastávající říkaj ahlavně věřte srdci. Kdybych si nebyla jistá tím, že ho miluji a že spolu chceme být tak se nevdávám.
O ruku jsem požádána taky nebyla já jsem k vánocům koupila snubáky a dala muje jako dárek s rezervovaným termínem:-) aby věděl že to myslím vážně. věřte že i přes to že celý den pršelo jsem si svatbu užívala, nervozní jsem nebyla a smála jsem se od brzého rna až do večera :-Da to samé přeji vám všem co máte před svatbou
Ahojky taky bych se priklonila k tvemu sebevedomi,chapu ze po spatnych zkusenostech klesne...Ale ted uz mas toho sveho tak klid.U nas to bylo spis naopak:-D Ake ja vzdycky spis resila, ze si me chlapy vzit chteli a ja je nikdy .. Az ted toho sveho a nikdy by me nenapadlo, ze nekam utece.Dokonce jsem ani nepochopila vtip od svedkyne, ze trenuje beh aby mi ho chytla:-D
ahojky,tak já ty pochyby měla tak měsíc před svatbou taky-že nám to manželství nevyjde,že si to ženich před obřadem rozmyslí(ženil se podruhé) atd.Prostě jsem měla pochyby a takový ten divný pocit,že se něco špatného stane,nemůžu to tu rozepisovat,jen napíšu,že můj tzv.šestý smysl mě nezklamal a můj strach ze selhání se pár měsíců po svatbě potvrdil :-(
ahoj, já myslím, že tvůj strach je daný nízkým sebevědomím, protože kdyby si Tě nechtěl vzít,tak tě o ruku nepožádal a svatbu byste neplánovali. Pochybnosti jsou normální,ale všeho s mírou. Já jsem si byla od začátku jistá,že manžel je ten pravý, nastěhovali jsme se k sobě po necelém měsíci, zasnoubili se po 4měsících, svatba byla na 2,5roku a jsme moc šťastní a víc než dřív,nikdy by mě nenapadlo,že by si to rozmyslel nebo něco takového. Člověk do toho přece nejde s tím,že to nevyjde,ne?
hmm,tak doteď mě taková možnost, že by mi mohl utéct od oltáře nenapadla, tak mám zas o čem přemýšlet... :-D neboj :-) nikam utíkat nebude, pokud cítíš, že je to ten pravý... v mém případě jsem přesvědčená, že ten můj ten pravý je, vůbec nepochybuji :-)
Myslím, že potíž je v tom, že každá maličkost se teď hrozně zveličuje. Kvůli každému zanedbání a chybě mě přepadne panika, že právě kvůli tomu mě nebude chtít....:-(
@theresedejch Jak se říká, když nejde o život.... ;-) Svatba je krásný rituál, ale není to nejdůležitější věc na světě a její bezchybné zařízení není v žádném případě zárukou uzavření sňatku nebo šťastného manželství.
Netrap se tím, že by vše nemuselo být perfektní, důležití jste vy dva a uvidíš jak to bude krásné až uslyšíš "ano" od svého přítele...třeba si to už teď představuj, sni o tom, jakou realitu chceš zažít a uvidíš, že tvůj svatební den bude nejkrásnější a pak se svým současným obavám už jen budeš smát. ;-)
@theresedejch A máš k těmto myšlenkám nějaký důvod? Pokud tě požádal tak si tě chce vzít ne? Nebo máš pocit, že ej do této situace dotlačen? Tebou, rodinou, okolnostmi, ...? Třeba jsou tvé obavy zbytečné, třeba jen kvůli špatné zkušenosti s bývalým, malé sebevědomí nebo tak něco.
@torpen ...ale tady přece o život jde, ne? :-) navíc svatba pro nás není jen rituál, ale radikální změna stavu, jelikož spolu jako manželé zatím nežijeme (jedná se o církevní sňatek)
@theresedejch A není to strach z tak velké změny, společné domácnosti, naprostému otevření se a odevzdání se někomu druhému, strach aby to vyšlo když už toho dáváš tolik? -Pokud jsem tedy pochopila správně, že spolu nežijete ani sex. ani ve společné domácnosti jakožto křesťané.
@theresedejch Já vnímám svatbu už jen jako potvrzení toho, co si dva lidé spolu vybudují, myslím teď po psychické stránce. Pokud je vše psychicky v pořádku, pak i vše ostatní funguje a i nové věci budou fungovat ;-) Vše je o komunikaci a ochotě na vztahu pracovat. Stačí jen, aby jste se jeden druhého snažili dělat šťastným.
Svatbu budeš mít určitě moc hezkou, kamarádka měla svatbu taky v kostele, skvělou paní farářku, jako hostovi se mi to moc líbilo. :-)
@theresedejch Bude to pro Vas urcite jine nez pro pary co spolu ziji...Ale zase to ma sve kouzlo,budete mit potad neco noveho k objeveni.Urcite bych se toho nebala.