Svatbu budeme mit v kostele a ja bych byla rada, kdyby se pan farar pri proslovu zminil o moji mamince, ktera se bohuzel svatby nedozila. Nechci ale, aby to bylo smutne nebo nejak nucene, proste treba jedna veta, jen zminka a naznak toho, ze tu neni s nami. Ja na ni totiz budu cely ten den myslet a bude mi dost chybet a rada bych, aby i ostatni, ti co ji znali, se nad tim na chviku zamysleli. Ti co ji neznali treba ani nemusi pochopit o co jde, to nevadi, melo by to byt hlavne pro me, vterinka casu venovana ji. Co si o tom myslite, je to vubec vhodne, v takovy den resit toto, a hlavne jak by ta zminka mela vypadat?
Mám to podobně...bohužel mi zemřelo už hodně nejbližších, které bych chtěla mít na svatbě, ale řešit to při obřadu asi nechci...je mi jasné, že bych to obrečela a to fakt nechci. Spíš si to nechám pak sama pro sebe. :-( . Na druhou stranu...věřím, že kdo ty lidičky měl rád, tak na ně myslí i tak pořád, tak není asi potřeba to v tento den nijak extra vytahovat. Teda myšleno na naší svatbě. Ale i tak je mi jasné, že někteří mi pak osobně třeba k tomu něco řeknou nebo tak...při gratulacích nebo během dne. Takže asi tak...nemyslím si, že by to nebylo vhodné, ale prostě záleží na vás, jestli to chcete nebo ne.
Mě umřel tyto vánoce tatínek. Zmínku o něm nevím jestli bych "dala" protože jen teď při čtení tvé diskuze jsem se rozbrečela... Půjdeme za ním na hřbitov přede mší (obřadem) pro požehnání, jen já s přítelem, mojí maminkou a nastávajícím tchánem.
sice už dávno, ale při autonehodě mi umřel bráška, nedávno babička a strašně mě mrzí že je nebudu mít na svatbě a není den kdy bych na to nemyslela....mít svatbu v kostele, určitě bych nechala říct o nich pár slov
Me zemrela mamka pred 6 roky,taky jsem nejdriv myslela,ze se dohodnu s matrikarkou,aby pri proslovu o mamce promluvila,ale asi to necham byt,protoze by me to neskutecne rozsekalo.ale jelikoz ji mam v srdci a neni den,abych na ni nemyslela,tak ji budu mit u sebe,i kdyz bych si nic neprala vic nez to mit ji tam osobne :-(
Musíte vědět jak sama jak moc jste silná to v ten daný okamžik ustát, zmínka může být jakákoliv. Já z vlastní zkušeností vím, že bych to neustála. Probrečela sem tři dny před svatbou a to jsem o mámu přišla jako dítě.
Ahoj.Ja to mela podobne.Umrela mi maminka pul roku pred svatbou,myslela jsem,ze se jeste dozije.
Nevim,zda bych volila proslov o ni primo v kostele,nebo pred oddavajicim,ale ja to udelala pri proslovech pred jidlem-jak
mluvi tatka,tchan atd.Tam se to dle me hodilo nejvic.Ale at to zvolis kdekoliv,urcite se o ni zmin,pak by jsi si to vycitala.Ja bylastasna,ze jsem to udelala.Tak drzim palce a hodne stesti
Ahoj, před dvěma lety mi na své narozeniny také tragicky zemřel taťka, moc mě mrzí, že mě nepovede
k oltáři, ale můj hodný tchán ho zastoupí. Přemýšlela jsem, jak mít nějakým způsobem vzpomínku na
taťku v takový den u sebe, a pak jsem tady na beremku četla o medailonku s fotkou v kytce. Moc se
mi ten nápad zalíbil, a tak jsem si nechala vyrobit fotku ve skleněném srdíčku na řetízku a poprosím
květinářku, aby mi do kytky medailonek dala. Místo zmínky u obřadu a bez slz bude taťka celý den ,
zvlášťkdyž se podívám na kytku, se mnou..
Taky jsem dva roky bez tatínka. A svatební obřad bychom chtěli mít jen se svědky, protože mamka ani já bychom to neunesly. Zní to asi hrozně, ale chci malou svatbu, bez lidí... sice mám peníze na velikou svatbu, ale nechci ji. Stejně už v rodině přítele působím jako černá ovce, která chce jejich miláčka odtáhnout do 150ti km vzdáleného města, tak si kredit a vztahy nevylepším velikou svatbou. Tatínek mi bude moc chybět a mamině taky, neumím si popravdě představit, že právě jeden z nejdůležitějších lidí mýho života tam nebude, budu se muset dívat na škleb tchyně a celé její strany a budu se snažit jejich nechápavé kroucení hlavou,. proč proboha jsem zrovna dnes tak smutná.. na to s prominutím kašlu. ..
@chakka já jsem si objednala z promoglass.cz. Byli moc ochotní a rychlý a k tomu všemu mi poslali
srdíčko poštou bez placení dopředu, teprve v balíčku byla faktura k zaplacení. To se dnes už jen tak nevidí..
Já nemám taťku už 7 let, je hrozné, jak to utíká, někdy mi to připadá, že je to včera. Slyším ze všech stran, že mě může odvézt k oltáři třeba ten nebo ten, ale to určitě neudělám. Podle mě nejde o to, že nevěstu má vést muž, ale prostě blízká osoba (a když je to tatínek, tak se to víc k nevěstě hodí - i to byla jeho holčička). Chtěla jsem jít sama, ale ještě mě napadlo, že by mě vedla právě mamka, která ale taky trochu zastává spíš názor toho muže k nevěstě. Takže půjdu nejspíš sama a taťka půjde jakoby se mnou, budu na něj v tu chvíli myslet asi nejvíc z celého dne. Vím, že tam bude.
Takhle u té maminky bych třeba nechala faráře ji nějak vhodně zmínit, ale opravdu, aby se u toho člověk mohl spíš usmát, protože byla hodná a určitě je tam teď taky. Případně bych to taky nechala spíš na tu hostinu. Oni ti lidé žijí dál našimi vzpomínkami a myšlenkami víc, než když se o nich někde zmíníme, protože slova rychle odeznějí a lidé, co je neznali nebo je neměli tolik rádi jako my, si to vyposlechnou, možná je to v tu chvíli dojme, ale za chvíli už to stejně neřeší. Jde o nás, co na ně myslíme a my si tu chvíli za ten den určitě najdeme víckrát.