Je tady někdo, kdo udělal malou svatbu - jenom se svědky, jenom s rodiči a sourozenci, jenom sami dva u moře apod. a teď toho lituje, že neměl "svůj den"? Slavnostní róbu, svatební zvyky, hostinu?
Nebo je tady někdo, kdo to má naopak? Udělal velkou svatbu za moc peněz a teď lituje, že to raději neutratil na dovolenou/ rekonstrukci a dal to za jediný den, kde se mu akorát příbuzní opili?
@evzeniegrandetova My budeme mít takového hybrida - svatbu jen se svědky, ale budu mít "róbu", kvalitní líčení a česání, dobré jídlo.. no peněz jsme do toho vrazili jako někteří na svatbu o 50 lidech... Zatím ničeho nelitujeme, uvidíme, co přijde potom :)
My taky trochu hybrida. Obřad hezký jen s rodiči, babičkami a svědky. Oblečení svatební a oběd, fotograf... A pak šup do tepláků a chystat zahradní párty na druhý den. Nejsme moc na to být středem pozornosti, tak nechceme mega publikum. Je to pro nás intimní záležitost.
@evzeniegrandetova Dá se litovat i naopak... My budeme mít větší svatbu, ale už teď víme že jsme měli udělat malinkou jenom tak v místě kde to máme nejraději.
Já jsem si původně říkala, že bych klidně měla i tu maličkou svatbu, že by tím odpadlo zařizování a stresy a ušetřili bychom. Jenže manžel (který se původně ani ženit nechtěl) řekl, že když už, tak pořádně. Navíc mám rodinu (babičky, dědeček, tety, strejdové a bratranci), s kterou máme krásné vztahy a těm by bylo líto, kdybych je z toho vynechala. Takže jsme nakonec měli svatbu o padesáti lidech a můžu říct, že jsem moc ráda, že to dopadlo takhle. Svatbu jsme si neskutečně užili (jak my, tak svatebčané) a teď zpětně vím, že by mi nakonec bylo líto, kdybychom se brali jen ve dvou se svědky a rodiči...
My teda budeme mít svatbu velkou už jen proto, že dobře vycházíme s rodinou a s přítelem jsme to oba pojali tak, že když už svatbu, tak pořádnou :) Mluvila jsem s pár lidma, kteří měli malou svatbu a přišlo mi to jako ani ne svatba - svědci, jen oběd, šaty na chvilku popř. jen nějaké bílé... ALe je to i tím, že já mám svatbu v hlavě pořád jako velkou událost a malá mě ani nikdy nenapadla.
Spíš je mi trochu líto, že to někdo bere pouze jako příležitost pro příbuzné se opít. Já si nedělám iluze, že by to bylo i jinak :-D A abstinovat sama nemíním a když jsem byla na svatbě, tak jsem pila taky (nemyslím tím teď, že bych se někde válela po zemi apod.) , ale představte si svatbu, kde nikdo nebude pít, za mě asi teda nuda...
A peněz nelituju a litovat nebudu. Potřebujeme auto, nemáme 100% vybavený ještě byt, ale za svatbu mě ty peníze rozhodně nemrzí... A doufám, že stejně budu mluvit i v září! :D
Ahojky, chci se s Vámi podělit o čerstvou zkušennost...svatbu jsme měli před 3 dny a byla to opravdu mini akce - jen my, 2 dvědci a kamarádka, kterou jsem si na obřadu moc přála. A bylo to to nejlepší, co jsme mohli udělat!!! Žádné stresy, vše proběhlo přesně podle plánů a hlavně jsme si maximálně užili jeden druhého a nikdo a nic nás při tom nerušilo. A to je podle mě to, co je v tenhle den opravdu důležité - aby to bylo jen o nás dvou a ne o tom, která tetička si kydla na šaty chlebíček, kdo si udělal díru na punčocháčích nebo jestli si babička nechala doma slavnostní kloubouk! Upřímně jsem měla taky strach a obavy že to nebude podle mých představ a že mi to nakonec bude líto, ale nic takového se nekonalo. Šla bych do toho znovu!
Já bych toho litovala strašně :-) Měli jsme na obřad 90 lidí, oběd jen s rodinou 28, večer nejbližší kamarádi 44 a neměnila bych nikdy. Právě přítomnost tolika rozesmátých a dojatých tváří dotvořila to, jak to byl nádherný den - cítili jsme lásku nejen mezi sebou, ale i od všech těch lidí, co nás mají rádi. A jsem moc ráda, že jsem o svoji svatbu nepřipravila je, vždyť kolik kamarádek mi u gratulací brečelo a všichni byli strašně rádi, že u toho mohli být. Svatba je pro všechny co vás mají rádi, ne jen pro vás a nemyslím jen babičky co si na to potrpí. Jen co jsme udělali bylo, že jsme udělali definitivní čárku za za pár lidmi, co jsme si už déle mysleli, že jsou blbci co nás pomlouvají a nepozvali je jen proto, že bychom je zvát měli - takže tam byli jen lidé co nás mají fakt rádi, bylo jich sice hodně, ale byli to samí co máme rádi. A strašně moc to doporučuju :)
Taky bych strasne litovala toho, kdyby tam nebyla se mnou cela rodina a vsichni moji dobri pratele..
Sami dva pak pojedeme na libanky a tam si uzijeme jeden druheho az-az.. ale prave v ten velky svatebni den chci sdliet tu radost se vsemi okolo :)..takze konecny pocet hostu bude 79.
Já to beru tak, že svatba by měla být jednou za život a když už, tak pořádná :-) Ono k tomu patří i celé to chystání, vyrábění, shánění, těšení se. Budem mít svatbu v cca 40ti lidech, takže takový střed a máme pozvané samozřejmě své milované rodiče, přítel má ještě i babičky... mě ta mezigenerační setkání strašně dojímají :-) a naše úžasné přátele, se kterými se známe léta letoucí a budeme se doufám vídat až do důchodu. Já osobně nemám pozvaného nikoho jenom ze slušnosti, se všemi, kteří jsou pozvaní, bych chtěla ten den strávit a budu doufat, že i oni s námi :-) Přítel byl ze začátku pro malou svatbu jenom se svědky a oběd s rodiči, ale budeme mít tu střední :-) On si zase prosadil církevní obřad v kostele, každý máme něco :-)
@evzeniegrandetova Měla jsem to naopak.. nechtěla jsem velkou svatbu a modlila se, ať je po všem. Nelituji a udělala bych to zase úplně stejně v 50 lidech. ;-)
Tak nás bude asi jen kolem 20 a myslím si, že to stačí. Čim víc lidí....tím snadněji Vám může někdo zkazit náladu. Takhle se s drahou polovičkou můžeme věnovat i sobě. :-) Je to hlavně náš den.
Také si dovolím přispět s mými zkušenostmi:-)
Už jako malá holka jsem si přála obrovskou svatbu... samozřejmě v dospělosti člověk pochopí, že potřebuje peníze i jinde, holt bankovky netiskne a musí se někde ušetřit a něčemu dát přednost. S manželem jsme spolu téměř 13 let, hypotéka na krku, baráček, který potřebuje stále větší dodělávky (zateplení, fasáda, šatní skříně atd.), což nejsou maličkosti za pár korun... takže začali jsme si pohrávat s myšlenkou svatby - malá či velká? a když říkám velká, tak opravdu - máme velmi rozvětvené rodiny... začala jsem nejprve zařizovat svatbu v domnění, že bude pouze v úzkém rodinném kruhu, cca 15 lidí. Pak jsem si říkala, ale musím udělat grilovačku s přáteli, s širší rodinou, se kterou se vídáme, s kamarádkama z tancování (jsme fajn kolektiv už 13let)... takže další a další starosti a zařizování. Nakonec jsme svatební seznam rozšířili o všechny tyto skupiny, takže na oběd 46 osob, večer i s kamarády 90 a NELITUJI!! Bylo to úžasné, veselé, dojemné... opravdu jsem si užívala (i manžel), jak nás mají všichni rádi, skáčou kolem nás, udělali jsme jim radost po těch letech, že se vlastně dočkali svatby:-) a my udělali sami sobě radost, že tam mohli všichni s námi v tento velký den být:-)
My jsme měli svatbu s rodiči, sourozenci a svědky a navíc díky tomu, že jsme ji měli v přírodě, to mělo kouzelnou atmosféru a určitě bychom neměnili. Ono ukočírovat už jen tu hrstku lidí bylo docela obtížné, takže si neumím představit dělat svatbu ve 30 lidech nebo víc.
K tomu je samozřejmě lepší počítat s koordinátorkou / kamarádkou a mít dobrého schopného svědka... měla jsem z toho hrůzu, že budu pořád něco řešit a že ty lidi nebudou vědět co a jak, ale zvládlo se to:-) Dopředu jsme udělali jednoduchou webovou stránku, kde se hosté dozvěděli základní informace co kde a jak... harmonogram, co si přejeme a nepřejeme, zbytek dne "kočírovaly" naše dvě svědkyně se švagrem - báječný!:)
Ja budu kocirovat svatbu pro 75-80 lidi a vubec z toho hruzu nemam :) Napsali jsme vsem email s detailnim programem, mapkami a casovym harmonogramem, a svedek a moji sourozenci budou mit jeste detailnejsi informace, takze to spolu zvladnem :) Me takovyhle organizovani a planovani strasne bavi a moc si to uzivam :)
Holky, představy jsou jiné, než pak realita :D naši svatebčané také měli jasné instrukce, ale stejně polovina přítomných přišla pozdě, má svědkyně dokonce o hodinu a půl!!! a to prostě neovlivníte... V koloně jsme museli čekat na manželovy rodiče, kteří jeli hrozně, ale opravdu hrozně pomalu, načež jsme i obřad měli později a stresovali jsme, že už se na místě na nás čeká...
@mikhael Tak kamaradka mela 120 lidi a vsechno probehlo vcas :-).. ale samozrejme pocitame s tim, ze stat se muze cokoli.. ale tomu, ze se nekdo zasekne v kolone, nezabrani ani koordinatorka.. tak uvidime, jak to dopadne :)
je vůbec svatba ve dvou svatbou? nebo je to prostě jen ten akt obřadu, užít si jeden druhého si můžeme nebo užíváme už teď, ale zažít a užít si svatbu s rodinou a přáteli je něco jedinečného co už se neopakuje
Já napíšu svou zkušenost z odstupem tří let... Byli jsme ze svatby oba nadšení, já i manžel. Svatba v šesti, v hotelu, all inclusive, hostina, šaty, fotografka. A i po tom opadnutí euforie si stojíme za tím, že to byla nejlepší možnost, jak to udělat. S ohledem na tehdejší dobu. Vztahy v rodině tenkrát nebyly nic moc a myslím, že jsme si to tak mohli mnohem víc užít. Víc jsme vnímali atmosféru nás dvou, náš vztah, slib. Nemusela jsem přemýšlet, jestli je to všechno kolem nás upřímné, protože tam nebyl nikdo, od koho by to mohla být přetvářka. Vztahy se za tu dobu zlepšily, téměř na maximum, troufám si tvrdit. Přibyla k nám dcera a druhé sviště je na cestě. Jsme rozhodnutí za pár let obnovit slib. V podstatě jen tak na oko, "oddá" nás kamarád, "odsvědčí" to naše děti. Bude to na zahradě, s rodinou a kamarády, které tam chceme mít, bude se pít a grilovat a nebude to pravá svatba. Spíš jen odložená oslava té první. A upřímně, myslím, že je to nejlepší způsob. Pokud by ty vztahy nefungovaly ani teď, určitě bych o podobné akci nepřemýšlela. Možná to chci našim rodinám trošku vynahradit. Ale rozhodně to nechci vynahrazovat nám, ono totiž opravdu není co. A i po pár letech od svatby si za tím oba stojíme a líto nám to není ani trošku. ;-)
My máme se snoubencem stejný názor - svatba, kde je více jak 30 lidí je pro nás horor a noční můra. Bude nás celkem 15 a od okolí slýchám, že je to ideální počet. Nechci tam všechny příbuzné a mít pocit, že jsem tam od toho, abych je bavila. Chci, aby to bylo o nás dvou. Intimní, hezké. S rodiči, prarodiči a pár skutečných přátel. Víc nepotřebuji. Navíc nechceme dát za 1 den hodně peněz. Přijde nám to zbytečné. Máme se rádi každý den. Každý den je pro nás dnem D.
Byla jsem na svatbě, kde bylo 45 lidí a už to nebylo hezké - moc velký zmatek, skupinky, program, který ne všechny bavil... prostě to není ono. Ale každému se líbí něco jiného :-)
My jsme měli teď v květnu svatbu se 40 hosty - nejbližší rodina a blízcí přátelé a neměnila bych....se všemi jsem si stihla promluvit, se všemi pány na svatbě zatancovat, zábava nevázla, ale zase to nebyla nějaká mega párty (na což stejně ani jeden z nás nejsme, natož když jsem se vdávala v 5. měsíci)...a stihli jsme si krásně užít i jeden druhého :) Bylo to prostě tak akorát...
Mí rodiče byli nejprve pro to, abychom si udělali maličkou svatbu ve čtyřech, ale po svatbě mi bylo jasné, že si jí moc užili a opravdu hodně by je mrzelo, kdyby u toho nemohli být.