Poslední dny mě nějak přepadá strach při představě, že budu muset projít špalírem. Já se nebojím, že se něco pokazí, že zakopnu nebo tak, jen prostě už jsme na padesáti lidech a to jsme ještě možná na některý zapomněli.... a já nejsem moc exhibicionista, tak se bojim, že chvíle, na které se člověk těší, se pro mě stanou nepříjemným zážitkem. Už jsem to totiž zažívala na promoci, na kterou jsem se taky těšila a pak mi připadalo, že tam sebou seknu a celou dobu jsem si přála, aby už byl konec :-D
Tak uvažuju, jestli neudělat obřad jen pro nejbližší rodinu a zbytek ať přijde jen na odpolední párty. Měli jste to tak někdo? Jak se na to tvářili kamarádi? Neni to blbý?
Nebo bych asi potřebovala něco takového, abych se uvolnila :-))))
http://www.videacesky.cz/hudebni-klip...
@mikulilinka tak tu, když si pustím....jsem jako želva...taky o ní uvažujeme a teď mě ťukla do ucha ještě jedna, tak jsem malinko na vážkách.
Co se týká této diskuze - ano, slzička též ukápla, začíná mě dojímat skoro vše kolem svatby...až přijdou šaty, to nechci vidět :D
Tak já měla ze špalíru taky strach, navíc jsme měli 70 lidí, prostě jsme to vyřešili jednoduše, špalír nebyl :D zámecká kaple má měla malinkou uličku takže "špalír" tvořili jen svědci a rodiče...ženich měl stát uprostřed, ale když jsem procházela chodbou, tak tam jako nikdo nebyl, jen ten špalír tak říkám tátovi... tati on tam není, počkej tam nejdu a táta: "Ale prosimtě je tam, kde by byl? a vedl mě furt dál ...on si totiž můj drahý stoupnul taky do špalíru a za vysokým svědkem a tátou nebyl vidět :D ... takže my měli přícho spíš vtipnej než dojatej :D a jestli máš stejne strach ze špalíru jako jsem měla já, tak se domluv ať se usadí do lavic, jak půjdeš tak povstanou a ty půjdeš "čistou uličkou jen k němu" takhle to měla i jedna nevěsta v kutné hoře a propó byl to super zážitek, protože když nevěsta přicházela nemuseli jsme se naklánět jeden přes druhýho a ona tam vynikla.... to jen přikládám další možnost řešení
já ani nevím...šla jsem s tatkou, usmívala jsem se a vím, že jsem se na nikoho nedívala. Tak nějak jsem prošla /prý rychle/ a byla jsem tam. Nervozita určitě byla, ale bylo to krásné.