Jsem hroznej cíťa a už jen pohled na svatbu v televizi a brečím.Bráchovu svatbu jsem celou taky probrečela (fotky pak teda vypadali úchvatně).
Mám strach,že nebudu schopna ani říct ANO a make-up mi poteče dolů.Kamarádka si při obřadu v duchu zpívala Kabáty a prý jí to pomohlo :-D
Jsem zvědavá jak to zvládnu já,taky jsem byla na svatbě od kolegyně z práce a jak přicházela s tatínkem,tak jsem už brečela.ale trošku :-p :-D ...Ale jak budou na svatbě brečet naši a babičky tak to bude těžké,myslím si že nejvíc budu brečet jak budou gratulovat.
@vikirobi měla jsem na krajíčku, tak jsem začala hledat nedostatky na paní oddávající a pomohlo to :-D Chvíli jsem se musela krotit, abych se nezačala smát :-)
@veronique071 Tak u těch gratulací mi to ani tak vadit nebude.Spíše ten obřad kdybych zvládla.Budu tam mít své dva syny (3letého a 10-ti měsíčního),tak už beztak jen pohled na ně a bude vymalováno!
@vikirobi mně se jenom chtělo, ale zvládla jsem to :-D padlo to na mně až druhej den a pak u videa a vracení šatů, to už jsem to nevydržela, ale obřad ještě dobrej :-)
@vikirobi tak si to pamatuj a uvidíš, že to pomůže ;-) Jestli to bude chlap, hoď na něj růžový tanga ;-) A bude líp...já vím kulový co paní říkala asi tak od třetí věty, kdybych jí dál poslouchala, řvala bych jak želva...myslela jsem na její nedostatky a nevím co mlela, a neukápla ani slzička ;-) :-D
@pupickova Líbilo by se mi,aby jsme oddávajícímu o nás něco pověděli a on si podle toho udělal nějakou řeč.Nemusí to trvat půl hodiny,ale aby to prostě bylo o nás.Tím pádem bych asi poslouchat měla,ale taky si to můžu prohlídnout zpětně na videu.Abych se tam pak nezasmála v nepravou chvíli :-)
já jsem si celý obřad říkala: "Ať už je konec!" :-D Nemám ráda, když jsem středem pozornosti. Brečela jsem až u videa. Z obřadu si nepamatuju vůbec nic, tak jsem si ho musela poslechnout na videu, abych vlastně vůbec věděla, co jsem podepsala :-D :-D :-D
Já jsem měla na krajíčku už při příchodu,jak jsem slyšela harfu, běhal mi mráz po zádech, při proslovu faráře jsem měla párkrát na krajíčku taky, ale vydržela jsem to, brečela jsem doopravdy až večer na prvním tanci,tam mi to všechno nějak došlo...
@vikirobi jinak myslím, že říct jen ANO je ještě docela v pohodě, my si napsali vlastní sliby ( měli jsme crkevní svatbu) a to bylo teprve něco, chvílema se mi klepaly kolena a byla jsem ráda,že se manžela držím :-)
@vikirobi ahojda, měla jsem podobný problém, jakýkoliv film např. se svatbou, břečela jsem...na absolutoriu jsem brečela, na promoci jsem brečela, ale svatbu jsem si zkazit nechtěla...takže jsem byla nucena si ráno vzít jeden Neurol a během dopoledne jsem ještě vypila pár panáků...vím, že by se nemělo, ale pomohlo to...svatbu jsme měli až odpoledne, takže k večeru už jsem pak normálně pila, protože účinky léku vyprchaly...ale stejně mi slzička ukápla, ale nebrečela jsem...
mě to natahovalo, když mě vedl taťka tou uličkou před oddávajícího. :-) :-) Ale věděla jsem, že když začnu já, tak začne mamka, její ségra, tchýně´atd. takže jsem se pokoušela usmívat a vyšlo to. Ani slza. Pri gratulacich to bylo taky tezke, to me taky trochu bralo. Mamka mi pak rikala, ze to mela na krajicku a kdybych zacala brecet ja, ze by se taky rozbrecela. Tchyne rvala a svagrova taky-mela blby ze 5 dni pred nasi svatbou se rozvadela.. Mej na pameti, ze svatba je radost, ne duvod k smutku :-)
@krejci1510 ja mela taky problem vybavit si obrad, ani jsem nevedela, kdy a co hrali za hudbu, takze nechapu holky, ktery to hrotej. Ani nevim, kdo nasazoval prvni prsten, ale asi manzel byl prvni. Holky, me se tak klepali ruce, ze i muj svedek z toho mel srandu.
já jsem brečela..ale jen maloučko, tak jako decentně, pan oddávající měj hezkou řeč, kterou jsem ještě ustála, ale při gratulacích už to nešlo, když jsem viděla všechny uřvaný....babička mi půjčila kapesník a make-up to vydžel, tak co no :D
@vikirobi ráno jsem se rozhodovala mezi třezalkou a fernetem na uklidnění. A vyhrál fernet :-D Bohužel jsem poslouchala paní oddávající, takže jsem měla na krajíčku :-( ale pak jsem se podívala na naše holky družičky, jak dělají šaškárny a dobrý ;-) když jsem měla namále podruhé, tak jsem na ně koukla a ony bulily taky!! To už jsem nevydržela a dědeček mi musel půjčit kapesník. Ne kapesníček, ale takovou obrovskou károvanou plachtu!!! :-D ta mě tak rozesmála, že bylo po bulení :-)
tak ja jsem neplakala vubec, protoze muj nastavajici byl uz tak dojaty, kdyz jsem k nemu prisla, ze jsem si rekla, ze se musim drzet. Naopak jsem se furt usmivala a povzbudive ho drzela za ruku :)
Ze mě všechno spadlo den před svatbou. Začala se sjíždět rodina, večer se sedělo u nás ve sklepě (vinném), takže při obřadu si stačilo vzpomenout na ty hlody, co tam padaly a spíš jsem měla co dělat, abych každou chvíli nevyprskla ;-)