Ahoj holky, byla jsem požádána o ruku a potřebuji se s někým poradit, protože to pro mě asi nebude jednoduchý vymyslet. Předem se omlouvám za délku textu, ale potřebuju to napsat všechno...
Nikdy jsem se o svatby nezajímala, nějak mě to nebere, nic o tom nevím, neznám žádné zvyky, vím jen to, co jsem na pár svatbách, kam jsem byla pozvaná, viděla. A tak to nechci. Ty svatby byly pěkný, rodina dojatá, kamarádi dělali zábavu atp., jenže já zase tak dobrý vztahy s rodinou nemám a kamarády nemám žádné společné s partnerem, tak nějak se přátelíme každý zvlášť s těmi svými. Tak si nás neumím na tradiční svatbě představit. Navíc nesnáším, když mám být středem pozornosti a jsem velký perfekcionista, takže bych se nervovala rok dopředu, vyhodila za to spoustu peněz a nakonec dost možná si tu svatbu vůbec ani neužila.
Připadá mi, že se svatby dělí akorát tak na tři typy - ta klasická, pak malá svatba někdě na úřadě, kde většinou ti budoucí manželé neřeší ani šaty, fotografa atp., nebo svatba v zahraničí jenom ve dvou. Já se tak nějak se svou představou nedokážu zařadit ani do jedné kategorie.... :(
Moje představa je taková, že by svatba proběhla opravdu na úřadě a proběhla jen za účasti nejbližší rodiny. Byl by jen obřad, společný oběd a pak domů. Jenže bych chtěla perfektní šaty, účes, kytku a hezký párový fotky. Což je asi takové dost nestandardní...Já bych si uměla představit i pozvat pár kamarádů a uspořádat nějakou večerní zábavu, jenže tam mám problém se dvěma věcmi. Za prvé, některé kamarádky mají partnery, které opravdu nemusím, nebo naopak nemusím některé kamarády mého snoubence, a necítila bych se v jejich společnosti dobře, obzvlášť s tolika lidmi, kteří všichni mají velká očekávání... Za druhé, musela bych se nějakým způsobem postarat o zábavu, což neumím, není mi to vlastní a navíc, jak jsem řekla, nemám ráda velkou společnost a byla bych z celého dne velmi nervózní.
Na druhou stranu mám trochu obavy, že když to zfouknem jen na úřadě, a já budu mít krásné šaty a kytku, mohlo by mi být najednou líto, že to vlastně nikdo nevidí :-D.
No prostě prosím vás o nějaký názor, protože z toho mám opravdu hlavu v pejru a dokud se nerozhodnu v takovéto základní věci o podobě svatby, tak nemůžu nic plánovat, hledat datum atp., a odkládat se mi svatba nechce.
Zajímalo by mě zejména:
1. Zda jste někdo měl malou svatbu, protože nejste společenský typ, a potom vám to bylo líto, protože se všechno povedlo.
2. Jestli vám připadá ok, kdyby byl obřad jen s rodinou a bez zábavy a hostiny, prostě jen společný oběd někde v blízké restauraci, ale zbytek by "odbytý" nebyl, tj. krásné (a nejspíš drahé) šaty, kytka, vizážistka a fotograf, nebo jestli je to fakt divný a nikdo by to nepochopil.
3. Jestli máte nějaký tip, jak to vyřešit, nebo jste někdo měl podobné pocity a jak to dopadlo, prostě ocením cokoliv.
Díky!
@argostoli Já taky moc nemusím velkou společnost a necítím se být někde středem pozornosti. Zároveň jsem taky chtěla mít krásné šaty, nechat se hezky učesat a namalovat a mít super fotky. My jsme to vyřešili svatbou u moře jen ve dvou :-) Měli jsme to rovnou jako svatební cestu. S rodinou a kamarád máme hodně dobré vztahy, takže teď budeme dělat ještě oslavu jakoby pro ně, abychom to mohli oslavit společně s těmi, které máme rádi :-)
(teď už) manželka mého bratránka se staví k velkým davům lidí podobně, tak to taky celkem řešila. Svatbu měli pouze svědky + oddávající, navíc někde v přírodě a potom měli grilovačku bez programu a zábavy kam pozvali rodiny a přátelé s cílem "kdo nám chcete přijít popřát, tak se stavte". Každý přijel jak mohl, někdo na pět minut, někdo na hodinku a zase zmizel kdy uznal za vhodné :-) a zatím jsem je neslyšela si stěžovat na to, jakou formu zvolili, ani na to, že by někdo z pozvaných "uznal za vhodné" je opustit příliš pozdě :-D
Já taky nemusím velké "pařby", ale obřad bych chtěla krásný, takže budeme mít velký obřad v kostele, výzdobu, šaty, kadeřnici, vizážistku, fotografa, ... ale na oběd půjdeme jen se svědky a nejbližší rodinou a odpoledne máme "odfláknuté" - bez her, zábavy, muziky, ... kdo chce přijít a vidět se s námi, ať příjde, kdo nechce ať nechodí, a těm kdo se uráželi nad tím, že nebudeme mít pořádnou oslavu, jsme řekli ať nechodí vůbec :-D
Mně teda přijde, že budu mít přesně takovou svatbu, jakou si představuješ, ale možná se mýlím. Bude nás 9, jen my, svědci, rodiče a babička. Obřad máme na úřadě, pak chci udělat fotky někde v přírodě, pak se přesuneme do restaurace, kde si každý dá, co chce, žádné speciální svatební menu. Pak dáme nějaký kafčo, dort (máme objednaný), pokecáme a půjdeme každej zase domů. Žádný program, žádné hry, žádný tanec, prostě taková normální rodinná oslava. Nikdo se nad tím nepodivoval, nikdo nebyl uraženej. Taky jsem na začátku dost bojovala s tím, že vyhodím peníze za něco, co moc lidí neuvidí, ale když budou pěkné fotky, tak to můžou vidět i kamarádi a známí, kteří tam nebyli. Taky si nedokážu představit připravovat nějakou zábavu a snažit se zabavit několik desítek lidí, z toho mi jde mráz po zádech.
@argostoli ahoj, myslim ze hodne lidi po obede jede domu. Bez oslav, tradic apod. Nekdo ma i obrad odpoledne, takze maji spise pozdni obed nebo brzkou veceri. Hlavne si to udelej podle sebe, bude to tvuj den, ikdyz v satech a nalicena budes chvili, tak si to urcits uzijes. Vetsina nevest se po jidle stejne prevleka. Pises, ze chces fotky, najdete po obede misto na foceni :-)
A ještě jsem si vzpomněla, že takovou svatbu měla kamarádka, ale ta tam neměla ani ty rodiče, opravdu jen svědky, a přitom měla kadeřnici, vizážistku, půjčené šaty... a říkala, že to byl její nejkrásnější den v životě a že nelituje toho, jak to udělala. A musím říct, že mi to hodně pomohlo v rozhodování - dost mě to uklidnilo.
@argostoli však to ničemu nevadí, myslím :-) kdyby se muselo dělat jen pořád to co je běžné, tak by to byla celkem otrava :-D a předepsaný postup je přece pouze u obřadu :-) my taky ten oběd budeme mít doma a odpoledne potom na zahradě :-)
Já bych to neprožívala a udělala si to tak, jak chceš. Už jsem byla na svatbě o 20 lidech, jen nejbližší, obřad na úřadě (a to měla nevěsta krásné šaty, ale ta to hodně neprožívala s líčením a vlasy, ale dobře). , pak oběd v restauraci. Žádná zábava, žádné mecheche, prostě se posedělo, pár hodin popovídalo a pak se to samovolně zase rozpustilo. A bylo to fajn. Oni to tak měli protože, svatbu samotnou prožívat fakt nechtěli, rozpočet po studiích to nedovolil, ani jeden na velké akce nejsou.
My to budeme mít třeba větší a žádné hry a zábavy taky nevymýšlím. Prostě to nebude. Já to nemám ráda a dělat to nebudu. A to víš, že mi to každý "odborník" rozmlouvá, že se lidi budou nudit. Nemyslím si, prostě se přizpůsobí. Je to vaše svatba, jestli chcete malou, ale krásnou, užij si to :)
@argostoli Já bych v takovém případě asi zvolila spíš odpolední obřad, s tím, že následné posezení by se protáhlo do večera. Odpadl by takový ten divný pocit, že se všichni po obědě rozejdou a ty ve svůj svatební den dorazíš domů ve tři a bude tě to mrzet. Taky bych volila restauraci se salónkem, kde byste měli soukromí, aby svatební společnost neseděla uprostřed restaurace, ve které probíhá normální provoz a chodí tam lidi z ulice. Co se týče šatů, já osobně bych se při svatbě tohoto typu necítila dobře v nějakém princeznovském modelu. Byla jsem na svatbě, která čítala asi deset lidí, obřad na úřadě a následné odpolední posezení v penzionu, nevěsta měla obří róbu, a působilo to na mě trochu nepatřičně.
Nejsem moc společenský člověk. Děsila mě představa, že poskakuju někde na povel jako opice a každý na mě civí. Svatba u moře ve dvou mi neprošla, tak nás bylo celkem asi 20. Svatba ale proběhla v penzionu v přírodě, protože úřady nemám ráda a svatby tam na mě nepůsobí dobře. Vůbec bych se netrápila tím, že když vás bude málo, měla bys mít místo krásných šatů sukni, kterou později vynosíš do práce, nebo místo fotografa strejdu Pepu. Měla jsem vizážistku, kadeřnici, profi fotografa a šaty z druhé části republiky. Nikdo si na čelo neklepal a i kdyby, vše jsme si hradili sami a svatbu si udělali takovou jakou chtěli. Kromě krájení dortu a rozbití talíře jsme neměli žádné tradice. Nebyla žádná organizovaná zábava, žádné hry. Byl spontánně uspořádaný turnaj ve stolním tenisu, jedlo se a povídalo. Prý to spíš vypadalo jako narozeninová oslava než svatba. Trápí mě jen to, že jsem poměrně brzo sundala šaty a byla v civilu :-D Fotky určitě chtěj, je to krásná vzpomínka.
Všem koho znám to později bylo líto, že se vzali sami na úřadě nebo na dovolené, a řešili to dodatečnou oslavou doma, takže se tomu stejně nevyhnuli. My s manželem taky nejsme bůhvíjak společenští, velkou svatbu jsme dělali víceméně kvůli rodině, a zpětně (je to skoro rok) jsme si už několikrát oba řekli, že jsme za to vlastně rádi- když už, tak už. :) Oběd jen s nejbližší rodinou je dnes řekla bych standard (který mně se nelíbí, ale rozhodně se nevymkneš z průměru). Co mi není jasné je, proč prostě neuděláš akci pro menší počet hostů - jen proto, že se slaví do večera přece nemusíš zvát 120 lidí, může to být i grilovačka v 15 lidech na zahradě.
@argostoli Ja by som to asi nerobila len ako obrad, obed a domov - to by mi naozaj bolo trochu luto ze o tretej poobede je vlastne koniec.
Asi by som vybrala nejaky pekny, maly penzion v prostredi, kde by sa dal urobit aj obrad a zaroven aj tych par pozvanych hosti ubytovat. - takto by sa nemuselo po obede nikam odchadzat, ale zaroven by sa dalo robit aj nieco ine, ako sediet za stolom v restauracii x hodin- napr. prechadzka, oddych pri bazene a pod. - tym padom stravite spolu cas, stale je to vasa svadba, podla mna takyto den bude mat vynimocnu atmosferu aj takto a zaroven nie si stredobod pozornosti, nie je nijaky nuteny program a podobne
Plus teda pekne prostredie vyzera lepsie na foto :)
Ja jsem silenej tremista, nervak, premysleli jsme s manzelem o male svatbe ale pak jsme si rekli ze kdyz uz tak uz se vsemi ktere mame radi... nelituju rano panacek na nervy a celen den utekl jako voda. Ve stredu pozornosti po obradu jsem byla akorat v krouzku deti:) ostatni se bavili mezi sebou. Kamoska co se vzala v zahranici a pak delala party na zahrade kam vsichni prisli v teplacich tak horce lituje, se nacancala, udelala vyzdobu, objednala fotografa a pak z toho byla oslava ala 70satky strejcka odvedle
@argostoli Hodně lidí okolo mě měli svatbu na úřadě a pak oběd a šli domů.
Z mého pohledu je to úplně v pořádku.
Pokud nemáš ráda partnery od kamarádů, tak bych to udělala jen s rodinou. Pozvat partnery je slušnost... Takže radši bez kamarádů...
At budete mít svatbu jakoukoliv, nenechte si do toho kecat a udělejte si to podle sebe.
My jsme měli malou svatbu jen v šesti lidech, pak oběd, kde si každý dal, co chtěl. Obřad byl ve dvanáct, po obědě asi ve 14:00 jsme už s manželem odjížděli mrknout na letecký den. Není pravda, že musíte být ve tři doma a je po všem. Můžete si naplánovat nějaký zážitek, výlet, akci...abyste si ten den užili až do večera. Měla jsem účes, líčení, hezké šaty, malé balíčky s výslužkami pro nejbližší příbuzné. Nelitovala jsem, že mě jako nevěstu nikdo neviděl. Kdo chce, prohlídne fotky. Bylo pro mě důležité, že jsme celý ten den strávili hezky a podle našeho přání.
Myslím, že svatba bude krásná, když si ji uděláte tak, jak ji chcete hlavně vy dva :) Pokud bys chtěla radši pozdní obřad a záleží ti i na jeho obsahu, můžete se nechat oddat duchovním. Ten za vámi přijede i do přírody, i odpoledne nebo večer :) Navíc je později odpoledne lepší světlo na fotky ;) Nejste-li oba věřící, nevadí to, mohou vás oddat např. Unitáři, Českobratrská církev evangelická, Církev československá husitská...
Vůbec se neboj krásných šatů, líčení, účesu, fotografa apod. - hlavně aby ses cítila dobře ty a abys pak později nelitovala, že to nebylo podle tvých přestav. Já se budu vdávat v kempu (tak jsme to chtěli) a moje celokrajkové šaty šité na míru se tam možná nebudou úplně hodit :-D Je mi to ale jedno, chci vypadat hezky, i kdybych se vdávala kdekoliv :)
Co se týče kamarádů, zkuste si sepsat ty, které máte rádi oba a třeba z toho ještě vznikne fajn skupinka :) Věřím, že většinu by neurazilo, kdybyste je pozvali bez partnerů s odůvodněním, že chcete mít malou svatbu a okolo sebe jen ty nejbližší, které dobře znáte že a máte třeba omezený rozpočet/kapacitu místa.
@netie
Protože s partnerem nemáme společné známé a nevím, jestli by si společně rozuměli, každý máme úplně jiný okruh lidí kolem sebe, byla by to dost nesourodá společnost. A my se o zábavu nedokážeme postarat, nejsme na to, neumíme to, já vůbec nejsem ani společenská a s kamarádkama se stýkám zvlášť, ne se všemi najednou i s jejich polovičkama. Prostě si to neumím představit.
@argostoli Také jsme s manželem spíš introverti, co se pokud možno vyhýbají velkým oslavám a akcím a přesně jak píšeš, s kamarády se taky vídáme hlavně samostatně.
Ale svatbu jsem brala jako pro mě důležitou událost, kterou vĕřím, že mám jednou za život a chci si ji parádně užít.
Takže jsme seznam hostů sestavili tak, abychom tam měli vážně jen lidi, které máme rádi a se kterými je nám fajn. Ani na obřad jsme nezvali nikoho jiného, což se v rodině setkalo s nelibostí, ale my bychom se necítili dobře, kdyby na nás koukalo 50 lidí.
A dopadlo to výborně. Měli jsme obřad i zbytek dne ve stodole se zahradou, téměř žádné tradice, žádná organizovaná zábava, jen venku pingpong, polaroid. Celý den hrála hudba a lidi se zabavili sami - seděli venku, tancovali, popíjeli, ujídali z rautu..
Kamarády jsme pozvali i s partnery, někoho jsme na svatbě viděli poprvé a přesto si všichni sedli a bavil se snad každý s každým. Prostě všechno nějak plynulo samo bez naší organizace a byla to skvělá oslava :-)
@argostoli Asi nedokážu poradit úplně ve všech bodech, jelikož já jsem extrovert a naopak se těším právě na tu párty a takové to "wow", až mě všichni uvidí. Každopádně si teď nevybavuji, zda jsi někde psala, jaký je tvůj partner. Jestli on je extrovertnější než ty, tak bych s ním určitě tvoje obavy probrala a domluvila se, že ať už to pojmete nakonec jakkoliv, zastane tu extrovertnější roli i za tebe. My tohle máme v opačném případě...můj partner je velký introvert a musí lidi opravdu znát a cítit se s nimi dobře, aby se uvolnil a otevřel. Svatba ho tak trochu děsí právě z titulu toho, že bude středem pozornosti, ale chce mi ji dopřát. Takže to máme naplánované tak, že většina pozornosti bude směřovaná ke mně, aby on měl klid a do dění se více přidá, až se trochu uvolní.
Co se týče pojetí svatby, klidně bych na tvém místě volila obřad pouze s nejbližší rodinnou a pak oběd. Přijde mi dobrý nápad, jak už se tu navrhovalo, nechat vše až na odpoledne a udělat takový pozdní oběd - brzkou večeři. Absolutně bych neviděla problém v "čančání". Je to tvůj den, když se budeš cítit dobře v krásných šatech, nalíčená, načesaná, tak ti to jen pomůže se uvolnit, všechno si užít a přenést své nadšení na hosty.
A co se týče kamarádů...asi bych je řešila tím, že bych s nimi domluvila nějakou akci sólo - buď to pojmout jako rozlučku a nebo něco ve stylu "oslavy nové fáze života" - klidně odděleně od partnera. Tím by ses vyhla jak partnerům, kteří na takové akce nechodí, tak tomu, že máte každý jiné přátele a navzájem je třeba úplně nemusíte. Jediné co bych asi promyslela, jak si sednou třeba tvé kamarádky spolu, jestli se s každou vídáš zvlášť. Ale z vlastní zkušenosti....já se sice s lidmi bavím celkem hodně, ale přátel mám opravdu jen pár. A na svatbu jsou zvaní právě jen ti, i když se s nimi vídáme daleko míň, než třeba se spolužáky ze školy, se kterými jsem několikrát týdně, pokecáme a tak, ale ve skutečnosti si nejsme blízcí, takže na svatbě nebudou. Kamarádky, které budu mít na svatbě se mezi sebou vůbec neznají, ale vím, že si budou rozumět. Ono tak nějak platí, že blízké přátele si vybíráme podobné, jelikož jsou nám povahově nejblíž. :-)
Každopádně ať se rozhodnete jakkoliv, tak je to váš den a udělejte si ho s partnerem tak, abyste se vy cítili dobře. Na názory ostatních se vyprdněte, oni ve vaší kůži nebudou. :-)
Hurá, konečně to má někdo jako já. Taky mám v plánu malou svatbu, jen s rodiči, prarodiči, sourozenci a svědky. Jednak z důvodu financí, jednak (hlavně já) jsem vyloženě nespolečenská a taky nemám potřebu, aby mi u sňatku asistoval každý známý.
Nikdo mi tuhle variantu nerozmluví, myslím, že vzhledem k tomu, že ti hlavní tam budou, nebudeme litovat, že to ten či onen neviděl. Popravdě jsem nejdřív chtěla svatbu ve dvou, ale už teď vím, že by mi bylo líto, že by mě neviděli prarodiče, takže tahle varinata je za mě naprosto OK.
Nemáme v plánu tancování, žádné hry a zábavy, zkrátka obřad, pár fotek, posedět u obědo-večeře a konec :) Na jídle se budeme ještě domlouvat s restaurací, ale moje představa je společná polévka a výběr asi ze 3 chodů (ne každý jí všechno), samožejmě dort a nějaké dobroty kolem.
Co se týče čančání - ano, někdo mě zkulturní, budu mít šaty, ženich oblek, ale žádné přehánění, prostě celkově jednodušší svatba, ale ne v džínách...
Věřím, že si i my introverti užijeme svoje skromné svatby bez stresu a popicování a rozmlouvání z okolí ;)
Ahoj, máme to se snoubencem úplně stejně. Proto jsme se rozhodli pro svatbu v zahraničí se svědky a nejlepšími přáteli. Přesně měsíc po svatbě zveme rodinu na oslavu do příjemné hospůdky. Máme vymyšlené i nějaké hry, budou fotky ze svatby, pro ty nejznuděnější svatební noviny. To proto, abychom do nich jen nenacpali jídlo a nevyhodili je ven :) Pro kamarády pak plánujeme víkend na chatě. Ve finále to vyjde na šílenou pálku, na druhou stranu je to tak, jak jsme si přáli. Žádné stresy, žádné trapné povinné tradice, ubrečené babičky apod. Můžu jen poradit - udělej si to tak, jak se ti to líbí. Neohlížej se na ostatní. Je to Váš den! Držím palec.
Já bych na vašem místě možná zvážila, jestli si nedat focení ráno a dopoledne a obřad pak někdy třeba ve tři/čtyři, vyhnete se tím spěchu a stresu, že to musíte stihnout mezi obřadem a oběděm a budeš na focení perfektně připravená od kadeřnice a vizážistky... Navíc většina fotografů radši fotí ráno nebo v pozdní odpoledne, kdy je hezčí světlo :)
A možná bych zvážila i nějaké jiné místo na obřad, než úřad, čistě proto, že fotky pak taky budou hezčí :) párty po svatbě není vůbec povinnost, naopak jen malý dobrý oběd s rodinou může být hrozně fajn :)